Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


...

Pláč a shon.

„Co se mu stalo?“

„Uhněte, nosítka, rychle!“

„To není naše chyba…“

 

A všude bílá.

 

„Otřes mozku, naštípnutá týlní kost, vykloubené rameno, žebro prorazilo plíci, pravá ruka je poškozená natolik, že já i kolegové upřímně pochybujeme o možnosti budoucí funkceschopnosti, mnohačetné pohmožděniny, prokousnutý jazyk a vyhozené koleno. Popravdě, pan Potter má štěstí, že dopadl tak dobře,“ zaznělo věcně.

„Bude v pořád…?“ mužský hlas, který důvěrně znal, přerušil léčitel chvatným: „Léčitelko? Léčitelko, honem! Diagnostické kou…“

Vysoký a táhlý zvuk a obestření mlhy.

 

Když se probudil potřetí, bylo světlo. Nedokázal se pořádně soustředit, takže si jen matně uvědomoval jakési okno a závěsy, které pluly v teplém letním větru a vůni nakyslého mléka.

A měl pocit, ale to se mu mohlo opravdu jen zdát, že s ním byla v místnosti nějaká osoba. Jelikož nemohl pohnout hlavou, nevěděl to jistě. Jen… měl zkrátka ten pocit.

 

Několikátý, ani přesně nevěděl kolikátý a zeptat se ho zatím nenapadlo, den, kdy byl při vědomí, k němu přišli jeho spoluhráči s více či méně omluvnými výrazy. Přinesli nějaké dárky a mluvili o lítosti a o nespravedlnosti a o tom, že je moc mrzí, že ho nedokázali ochránit před potloukem a skupinou protihráčů, kteří se na něj při hře vrhli.

Až o mnoho a mnoho hodin později si byl schopen uvědomit, o co šlo.

Ano, hráli zápas. Bez zbytečných detailů – spadl z koštěte z úctyhodné výšky před úctyhodným publikem. Byl zázrak, že je naživu.

Nový den přivítal už spokojenější Harry Potter s více jasnou myslí.

„Můžu dál?“ ozval se kdosi ode dveří. Harry pootočil hlavou a jeho oči detailně zkoumaly tvář s rozcuchanými hnědými vlasy.

„Oliver Wood!“ Harry se široce usmál, čehož na bodavý okamžik zalitoval. „Co tě ke mně přivádí?“

Oliver byl jediný z Harryho spoluhráčů, který studoval v Bradavicích. Pravda, když máte většinu spoluhráčů z jiné školy a z jiného světa, je snadné nezapadnout. Ale Harry si mezi kruvalskými zkrátka připadal jako v jiném světě. Jako by se filozof dostal mezi dělníky. Nebo Rita Holoubková ke Starostolci. Ale Wood, Oliver, ten byl jeho pouto s Bradavicemi v těch nejkrušnějších chvílích mezi Kudleskými Kanonýry. Díky čemuž bylo pro něj snesitelnější zůstávat v práci, kde mu nikdo nerozuměl. I když i Wood byl hrubšího zrna stejně jako většina týmu a Harry přisuzoval právě to (a svou povahu – v poslední době divnou povahu) společným neshodám. A proč že by se vlastně měl snažit před někým, kdo se nezdrží zábavy v podobě popichování?

„Věděl jsi, že tady pracuje Snape?!“ oznámil mu nanejvýš překvapeným tónem a vytřeštil na Harryho oči.

To mu nemusel připomínat…: „Ano,“ odpověděl Harry stroze. „Připomeň mi, proč že tě vyhodili ze záložního týmu Puddlemerských spojenců? Nebylo to kvůli drbům?“ A ačkoli měl Wooda raději než kohokoli jiného z týmu, Wood už nepatřil k jeho Bradavicícm. Patřil ke kruvalským.*

„Ne,“ zasmál se a nechal to plavat. „Léčitel mi dal tohle. Prý ti to pomůže od bolestí.“

Harry si flakónek vzal a upil z něj. „Fuj,“ zaprotestoval hlasitě a odložil flakon i s jeho neopouštějícím odérem nakyslého mléka na noční stolek.

Wood si ho chviličku prohlížel: „Vypadáš hrozně.“

„Díky,“ ušklíbl se Harry.

„Prý tě ale brzy propustí.“

Na to Harry jen pokýval hlavou – značně opatrně.

„Chtěl jsem jen… ta ruka… je mi to líto,“ vypadal zkrušeně. Ramena měl skleslá a díval se do země. Tón byl kajícný.

Harryho oči Olivera vypátraly a pečlivě se na něj podívaly: „No,“ protáhl pak, „v každém případě gratuluji k novému postu.“

„Tvému postu…“ vyhrkl Oliver a podíval se mu do očí, mírně vyplašeně. Nejistý.

Ne, nemohl se na něj zlobit. Možná by si někdo myslel, že by měl. Jenže někdo náhodou nezaslechl, jak Oliver seřval své kamarády, že se Harrymu něco stalo a někdo si zajisté taky nepovšiml, že při vtípcích o Harrym byl Wood neobyčejně tichý. Ne, někdo nemůže tak velký svět, jako je famfrpálové družstvo, ve kterém se hráči střídají rychlostí Letaxové sítě, soudit, pokud sám neviděl ten subsvět a nebyl jeho součástí.

V tom samém okamžiku mu nějak došlo, že na tom ani nezáleží. Že ho odchod od Kudleyských Kanonýrů nemrzí tolik, jak by si myslel, že bude. Jak by mělo!

A pak mu něco docvaklo… ne, famfrpál už není tak podstatnou částí toho, kým je.

Au revoir, mon rêve.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

* Dle mě měl Harry prostě smůlu. Obyčejně se v tomto družstvu vyskytuje alespoň polovička Angličanů, ne-li většina. Z neznámého důvodu se tam v době, kdy Harryho přijali, vyskytovali Angličané dva – a jedním z nich byl právě Harry. Chci tím říct – lidé se tam točí a točí se poměrně rychle a často a existuje mnoho, mnoho hráčů v záloze, a ti se na hřišti neustále zjevují. A zrovna za Harryho (protože jsem strašně zlá a protože mě to tak napadlo) se každý trénink, každý zápas aspoň jeden hráč vyměnil. To tvořilo minimálně část problémů. Další věc je, že Angličané jsou na Harryho slávu zvyklí a určitě by byli… opatrnější. Další částí je, že nevím proč, ale ze stávajících hráčů jsem udělala strašné křupany, málokdo z nich vůbec chodil do Kruvalu. (A ne, nemyslím si, že ať už ta škola nebo „samostudenti“ jsou křupani holdující alkoholu etc.) V neposlední řadě viním Harryho samotného. Protože se vážně chová divně.

 

Salazaret, děkuji.

POPO, a potřebuje Severus poslední kapku, nebo prostě příležitost táhnout dál? (Zbožňuji prohlášení Snapea na ně. :)) Mmm, odpovědi na otázky se dozvíš… brzy.

Ale definitivně nejlepším komentářem vyhlašuji „Hm…“ od Šárky, děkuji! Nezměrně mě pobavilo. Je takové vše vystihující.

Alexis, ono by se dalo o všem polemizovat. Naprosto s Tebou souhlasím.

Larkinh, můj ty člověče. :D

Všem vám děkuji a kapitola patří vám…

22.04.2011 17:20:50
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one