Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


16) Když se rozcházíme

 

Příležitosti, které se nevrátí a předčasné soudy, s nimiž se jejich majitelé srovnají jen těžce.

Nepočítal jsem s tím, a přesto mě to mrzelo.

Proč já si mohl zjistit, že u Munga vaří převážně lektvary, ale občas, když je moc práce, zastupuje i léčitele, a on se nemohl přemoct přijít se alespoň jednou podívat, nebo se na mě aspoň zeptat, projevit zájem? Věděl… musel vědět, že tam ležím. Nicméně nepřišel.

Byl jsem zklamaný, k čertu, proč já byl zklamaný?! Proč mi na tom záleželo? Proč jsem potřeboval vědět, co s tím samotářem… pro Merlina, s tím netopýrem, je? Proč mě jeho chladný nezájem zůstal vytáčet dlouho poté… právě poté, co by mi měl být lhostejný?

Bylo to kvůli otci? Matce? Brumbálovi?

Nevím… já na to zkrátka a jednoduše nemohu přijít.

Paní Weasleyová si pro mě s otevřenou náručí přišla a já tak na několik následujících týdnů dobrovolně uvízl v pečující pasti. A musím konstatovat… nezměnilo se téměř nic. Ron vedle mě se cpal, Hermiona ho sledovala káravým pohledem, při čemž se mě stihla starostlivě zeptat, jestli mi něco není, že vypadám… a když se Ron odlepil od jídla, moudře nechala nedopovězené „zvláštně, smutně, nevyrovnaně, cokoli…“ nevyřčené, smutná fotografie Freda Weasleyho na nás shlížela z krbové římsy, rozesmátá na bratra Georgeho, který z Kratochvilných kouzelnických kejklí věčně chodil s ohořelými kusy barevných hábitů a očouzeným obličejem – nebo něco na ten způsob – a já se mohl oblažovat dopisy od Nevila, Lenky, Hagrida i dalších.

Téměř. Zrádné slovo, že?

Někdy se pro téměř do hlavy nic jiného než téměř nevejde, kousek čehosi, co chybí víc, je větší a barevnější a vonnější a příjemnější na dotek než všechno, co máme doma a milujeme.

Rozdíl mezi tady a teď a tehdy a tam byl bezmezná, bezedná, nepřeskočitelná díra. Tehdy bych žebral o to, aby sem přišel Brumbál a já mohl poodfouknout prach, který pokrýval zamlčené informace, pouhým špiclováním u dveří.

Teď vím, že… tu není, nikdy nebude a že je jemu už… dobře. A je to od něj sobecké a je to pochopitelné.

Tehdy by stín Severuse Snapea v tomto domě znamenal problémy. A mou neutuchající nevraživost. A zlost, že mu Brumbál věří a nechává ho… týrat nás.

Co bych dnes dal za ten stín?

23.04.2011 15:51:41
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one