Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


17) Když jsem mu vzdálenější

 

Člověk bere, osud mění, člověk dává, osud bere. A zcela výjimečně… osud sklapne tu správnou past.

Ministerstvo. Co o něm říct? Je to vtipná záležitost, když se na to díváte s nadhledem. Tím spíš, že se zaměstnanci ministerstva berou tak vážně.

Konečně jsem tam zase dokázal chodit s oním nadhledem.

Knihovna mi tak nekonečně chyběla, ačkoli jsem tam byl za těch pár měsíců třikrát. A nesešlo na tom, jestli jsem vyhledával knihy o famfrpálu, černé magii nebo dramata od Molièra.

V posledních týdnech bez práce jsem tam strávil věčnost.

Vždy mě odtamtud navečer někdo vyhazoval, nejčastěji starý hlídač s hábitem barvy námořnické modři a stejně zbarvenou čepicí, zpod níž vykukovaly krátké šedivé vlasy, ale toho jsem tu dnes neviděl. Sem tam se kolem mě mihl někdo, kdo očividně nestál o společnost a pohledem, přivinutím knih k srdci a odchodem to dal znát.

Chladné světlo zářící z vysokého stropu mi po dni zaplněném četbou už začalo vadit, vstal jsem tedy a protáhl si záda, procvičil prsty pravé ruky. Poněkud nečekaně ke mně dorazila vůně starého opotřebovaného papíru odněkud zezadu. Způsobila, že jsem přivřel oči a přejel pohledem líně zaostřujícím po tmavých hřbetech knih přede mnou.

Pomalu a neochotně jsem vrátil rozečtené knihy na své místo – už jsem mimo své paranoii zmiňoval tu ministerstva? Knihy nešly půjčit… nikdo nemohl, dokonce ani hvězda kouzelníků a bývalý bystrozor ne.

Znovu jsem si protáhl krk, když jsem popaměti z oddělení vzácných knih zamířil ke dveřím.

Vážně jsem nezmiňoval ministerskou paranoiu? To je zvlažní… Například do této knihovny se dostane málokdo. Tedy bohatí a vlivní a par šťastlivců se zvláštním povolením, kteří mají doma s knihami vážný poměr. Další opatření se týkalo samotných knih. O tom, kdo co přečetl, se vedou dlouhé a nudné záznamy. A v neposlední řadě… tato místnost je odedávna opatřená kouzlem, které zabraňuje kouzlení. (Zvláštní? MYSLÍTE?!) Asi podle mínění moudřejších dlouhodobý vliv jednoho kouzla není tak škodlivý jako kouzla kdekoho – třeba že Accio by podpálilo ministerstvo. Dobrá, dokážu pochopit, že by byl problém, kdyby si chtěl někdo na místě vyzkoušet kouzla ze sekce černé magie. Vzdávám se.

Vzal jsem za kliku a nějak mi toto opatření nepřicházelo na mysl. Stejně tak mi nedocházelo, co se děje. Vždyť jsem před chvílí viděl toho podivína s knihami…

„Haló?“

Nic, ticho…

Zabouchal jsem na dveře a hlasitě zavolal: „Haló!“

Můj hlas se nesl celou místností podobající se labyrintu, ale ozvěna byla jediná, která mi byla připravena odpovědět.

Zabouchal jsem potřetí do dveří, naplnil plíce vzduchem a nějak ignoroval marnost svého počínání, když: „Nikdo vás neuslyší,“ prudce jsem se otočil, abych uviděl šmouhu*, jak drží v dlouhých prstech knihu a pokojně si ji pročítá. Zhoupnul se a zase se schoval v řadě polic.

Němě jsem se díval na to místo, kde před chvílí stál a pozvolna mi vše docházelo. Jsem tu v pasti a nejspíš se z ní dík paranoie ministerstva (kterou jsem dnes ještě nezmiňoval, co?) dřív než zítra nedostanu.

Požehnaná paranoia.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

* Kdo tipoval černou, má u mě… lízátko? Dobře, tak jen pochvalu.

Věnováno čtenářům této povídky, kteří jsou tak hodní, ochotní a milí a neustávají v opravování mých chyb (za Kratochvilné kejkle se tudíž ještě jednou moc omlouvám všem čtenářům a děkuji Mari).

Taky vám přijdou tak strašně nudné ty výmluvy na výlety? Na múzy? A na školu? To je nás víc. (Drmolí cosi o *nesváděj to na druhé, assez*.)

Bez šance jsem se zasekala na další kapitole. Z téhle jsem měla takovou radost… a na té následující tolik záleží… a já s ní nejsem spokojená. Má vidina třetího přepisování je… dechberoucí. To ani nemluvím o tom, že mi na hlavu klepou další postavy, co také mají v úmyslu vyjít ven. (Jako že už by se vážně hodilo, aby vylezly na světlo světa za Harrym a Severusem.) Žel… zasekaná požehnaná kapitola.

Budu se snažit. Slibuji. :)

24.04.2011 19:26:02
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one