Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


A můžete mít ohromnou víru v informace, které si zjistíte sami. Má to ale háček. Nebyli jste u toho. A můžete to zjistit od kohokoli. Což má taky háček – není to od něj.

Co si vybíráme pak? Co je blíž pravdě? Ke kterému zdroji se přikloníme (kdyby se jednou rozhodl říct pravdu sám)?

A tak Harry Potter stanul na prahu Malfoyova sídla ve Wiltshiru.

Dobrou půl hodinu jsem se nemohl domoct nikoho, kdo by mi otevřel, a když se od brány ozvalo: „Co tady chceš, Pottere?“ málem jsem nadskočil.

„Chci si promluvit s tvou matkou,“ odvětil jsem mu chladně a v duchu si říkal, kde jinde že jsem očekával, že by se Malfoy nacházel, než právě doma. To jsou ty drby – nakonec uvěříte, že je Malfoy opravdu na studiích ve Francii. A ouha.

„Není doma,“ otočil se a kráčel rychle pryč.

„Potom chci mluvit s tebou,“ zařval jsem na jeho aristokraticky se vzdalující záda.

„Nemáme spolu o čem mluvit,“ informoval mě a otočil se ke mně čelem. V očích měl mírně uštvaný výraz. A unavený. Ostražitý navíc.

„Snape,“ řekl jsem prostě. I na tu dálku jsem mohl tušit, jak se mu rozšířily a posléze podezřívavě přimhouřily oči.

„Co je s mým kmotrem?“

To bych taky rád věděl: „Mimo to, že je to mizera? Nic, Malfoyi. Potřebuji se tě jen na něco zeptat.“

Draco se narovnal a prkenně odvětil: „Nebudu o něm mluvit za jeho zády.“

„To je pravda,“ řekl jsem, „to bys neměl a ani bys to neudělal.“ Merline – nedopusť, abych kdy já nebo má rodina Draca Malfoye potřebovala. Tohoto dne bych totiž musel strašně litovat. „Kdybys mi nedlužil laskavost.“ Když vás Brumbál něco naučí používat, nutně to je zatraceně ostré a nebezpečné. Nepochybně to využijete – jednou. Takže… musím se srovnat s tím, že mé jednou nastalo dnes.

Malfoy znova nevěřícně vytřeštil oči, pomalu a neochotně se vrátil k bráně.

„Pozveš mě dál?“ popohnal jsem ho netrpělivě.

On skutečně nedůvěřivě vytáhl hůlku a odemkl průchod. Vešel jsem. Otřásl se. A následoval Malfoye do… domu, pokud se tomu zámku dalo tak říct.

„Tak co chceš, Pottere?“ utrhl se na mě, když jsme vešli do domu. Žádné křeslo, žádná židle ani víno? Tak dobře.

„Chci vědět, kdo byli přátelé Severuse Snapea.“ Zamračil jsem se a rychle dodal: „Na škole.“

Draco se zarazil: „Neměl přátele.“

To mě vytočilo: „Malfoyi, nezahrávej si. Myslím to vážně. Potřebuji něco…“

„Já taky, Pottere. Proč bych ti lhal? Jediní jeho přátele byli Avery a Mulciber, a pokud je mi známo, tak pro něj nebyli ani přátelé – nebyli ten typ, pokud víš, co myslím – a i kdyby snad ano, je to jedno, ne? Teď už ano.“

„Lžeš, Malfoyi. Co má matka?“ vypálil jsem.

„Prosím?“ a asi přepálil… Měl jsem chuť si zakrýt ústa a zároveň si vrazit. Dík této rozpolcenosti jsem naštěstí neudělal ani jedno. Samozřejmě… proč by měl někdo ze Zmijozelu vědět o Snapově kamarádce Lily? To se mi dost nepovedlo, zvlášť pokud to Snape chtěl utajit a Malfoy vážně nic nevěděl. A dle jeho výrazu… „To nic…“ řekl jsem a cítil se, jako bych přežvýkal šťovík. „Chceš mi tvrdit, že všichni přátelé Snapea jsou mrtví?“

„Pottere,“ zaťal zuby i pěsti, „věř mi, nechci ti tvrdit vůbec nic. Na tomto setkání jsi trval ty.“

„Dobře,“ řekl jsem a o krok poodstoupil, abych si pročistil hlavu, „dobře,“ zopakoval jsem. „Potom se musím zeptat, jak dobře ho znáš ty.“ Jak asi? Pokud neví o Lily… Narcisa pravděpodobně nebude taky vědět nic.

Dracova tvář se proměnila v jeden velký, samolibě vychytralý úsměšek: „Dost dobře na to, abych věděl, že ho neznám.“

Tohle ve mně docela hlodalo – ta nechuť Zmijozelů vyzvídat (ačkoli špehování se nebránili): „Copak ses ho nikdy nezeptal, proč se stal Smrtijedem?“

Draco pokrčil ramenem: „Měl rád černou magii. A proč tě to vlastně zajímá?“

„Anebo proč se vrátil k Brumbálovi?“ ptal jsem se dál.

„Asi měl své důvody. Pottere, co tím sleduješ?“ zeptal se Draco naléhavě.

„Copak…?“

„Pottere, proč se nezeptáš jeho?“

Pravda – jak se můžu zeptat Malfoye na pocity Severuse Snapea, když vraždil Brumbála: „Protože mi to neřekne!“

Tak a bylo to. Já dýchal zrychleně, Malfoy vypadal, že lapá po dechu. Protože Malfoy nevěřil, že bych se na tohle kdy Snapea zeptal a že by mě to vážně zajímalo, a já, protože mi na tom záleželo a Malfoy to teď věděl.

Otočil jsem se na podpatku. Ne. Tady ne. Tady se pravdu nedozvím. Protože mi ji neřeknou. Protože ji pravděpodobně ani neví.

Protože Zmijozelové o problémech nemluví. Zatraceně!

Byl jsem skoro u brány, když mě dostihl Malfoyův hlas: „Odpověď na ty otázky zná jen jeden člověk, Pottere.“

Ale tehdy jsem mu ještě nevěřil. Proč by mi Malfoy chtěl v čemkoli pomáhat? Skutečně pomáhat? Když nemusí? Když už ho ničím nedržím? Když ví, že jsem mu dovolil utéct z šachu? To nebyl vztah mezi námi. Ten byl přesně opačný.

A tak jsem v následujících měsících bez práce sbíral a sbíral a sbíral. Ale pokud jsem si myslel, že existuje zoufale málo informací o mé matce, která žila dvacet let, informací, které existovaly o Snapeovi, jenž žil víc než dvakrát tak dlouho, bylo ještě zoufaleji méně. Nepočítáme-li Ritinu knihu „Snape: Syčák nebo světec*?“ Tento výpravný epický román obsahuje soukromá i všední dramata s prvky romantiky, dobrodružství a akce se neustále potýká se základními životními otázkami jako: Který hábit neprozradí mou loajálnost na dnešní schůzi – černý nebo temně černý? nebo Zradit či nezradit Brumbálovu důvěru? přičemž u slova Brumbál je číslo třicet tři. Tisíc třicet tři. A pod čarou, která obsahuje informace přes stranu, nalezneme detailní popis její další tragické knihy: Život a lži Albuse Brumbála. Nicméně, nemyslete si, Rita je přeci naprosto spravedlivý tvor a tudíž zcela jasně odkrývá i špínu, které se Severus Snape dopustil. Jako například leštění bod Vy-víte-komu nebo mučení Chlapce-který-zvítězil ve Filchově sklepní mučírně, způsobem, jak uvádí poznámka číslo pět tisíc dvě stě padesát, pověšení za nehty u nohou do průvanu.

Ovšem… ani tato nestranná a zajímavá kniha mi nepomohla zjistit informace, po kterých jsem, ano, přiznávám, prahl nejvíc. Informace na úrovni citové, které nechávaly banality jako lži Holoubkové kilometry za sebou. Byl jsem blázen. Vím, že musím být. Jinak bych se nikdy ze Severuse Snapea – to ze všech lidí právě z něj – nesnažil vytáhnout informace tohoto druhu o něm a o mé matce.

Přesto jsem prolézal staré záznamy, kontaktoval učitele jako Křiklana a McGonagallovou, dokonce jsem se pokusil zjistit něco od Trelawneyové (velká chyba), avšak víc, než jsem věděl sám, víc, než jsem se dozvěděl ze vzpomínek, které mi byly poskytnuty samotným Snapem, jsem nezjistil.

A že byl Snape poctivý a tichý student, jsem si vydedukoval sám, stejně jako že když byl dospělý, nebyl moc příjemný společník.

Slepé uličky se předháněly jedna za druhou, aby mi ztěžovaly cestu k cíli, což se jim, věru, dařilo víc než bravózně.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

*Faktografie…

10.05.2011 21:08:57
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one