Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jsem planý keř zmrskán všemi léty do úhledného tvaru. Takové keře, kterým stříhají křidýlka, nahlas nepláčou. A ani se nahlas nesmějí.

Co z nás je, Severusi Snape?

Občas mám strach, že nás stříhali přísně příliš dlouho, než aby nám začaly růst větve tak, jak jsme se narodili.  Nebo abychom se bránili tak, jako jsme to dělávali, když nás začali tvarovat.

„Tati!“ vykřikl Albus. Rozběhl se ke mně. Jaksi automaticky jsem vztáhl ruce. Veškerá má pozornost byla soustředěná k hloučku kouzelníků.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se Albuse.

„Jamese otrávil!“ vyhrkl Albus.

„Kdo?“

„Pane Pottere,“ otočila se na mě McGonagallová, když jsem dobíhal jejich směrem. „Konečně…“

„Co se…?!“

„Pottere,“ oslovil mě Draco hlasitě do všeobecného lomozu a slov, aby upoutal mou pozornost. „Není to…“ a vehementně kroutil hlavou. Žebral, a já v jeho očích nemohl poznat o co. Až pak mi došlo, že žebral o milost.

„Pan Malfoy zjevně otrávil džus, kterého se váš syn napil,“ řekla věcně Pomfreyová; McGonagallová šlehla pohledem k malému uzlíčku choulícímu se v otcově sevřeném pařátu, který ho proti jeho vůli tlačil kupředu k zodpovědnosti. Měl blond vlasy, šedé oči a momentálně vypadal vystrašeně. A Dracovy zbělelé prsty, ač trestaly, jaksi i chránily.

„Cože?“ zeptal jsem se zmateně.

„Chtěl otrávit mě, ale přišel James a… znáš ho, tati! Vypil můj džus a udělalo se mu špatně a madame Pomfreyová říkala… říkala, že…“ začal Albus natahovat. Mladý Malfoy zrudl.

Harry přejel pohledem po všech, kteří na chodbě už stáli, bílé Hermioně, Hugovi a Rose, Teddym, který se tvářil vážně, Ronovi, obavami naplněnou tvář McGonagallové jsem spolu s Malfoyovými, Pomfreyovou a dalšími vzal v potaz už jen mimochodem. Molly a Artur právě přicházeli jedním z krbů. Až jsem skončil u trojice dohadujících se léčitelů.

„Co když zreagoval krunýř Třaskavého skvorejše s blánou dračího srdce? Musíme mu dát…“ drmolil jeden.

„Pokud mu dáme, co navrhujete, a reakce vznikla na výluh z pelyňku, může zemřít!“ přerušil ho druhý.

„Už stejně umírá,“ odsekl první.

Třetí se rozohnil, patrně tomu, co říká, nepřikládal nikdo význam: „A já vám, pánové, tvrdím, že šlo o reakci s dýňovým džusem. To proto se tak…“

„Dost,“ vletěl jsem mezi ty tři a chytil jednoho z nich pod krkem za hábit. Slabý Hermionin výkřik jsem moc nevnímal. „Kde je léčitel zodpovědný za mého syna?“ Ron Hermionu chytil za ruku a domlouval jí, aby se do toho nepletla.

Plameny v krbu zezelenaly. Dovnitř se vřítila Ginny a Lily.

„Madam Idunn z Asgardu,“ pronesl postarší léčitel a kývl hlavou směrem za mě. Spěšně jsem se otočil.

Přede mnou stála stará žena v citrónově zeleném hábitu, která měla přes ústa roušku.

„Přeji si, aby sem přišel Severus Snape,“ řekl jsem chladně. Krusta omámenosti začala praskat.

„Je mi líto, pane Pottere,“ řekla léčitelka zamítavým tónem. „Interní směrnice nám zakazují zvát sem podezřelé osoby.“ Zatvářil jsem se značně nechápavě. Pokračovala: „Například Smrtijedy. Je krajně nevhodné, aby…“

„Začněte s tím,“ zarazil jsem ji a musel krotit neuvěřitelně silný náraz vzteku, „a já přísahám, že vám z tohoto patra zbude kůlnička na dříví. Chcete v tom pokračovat?“

Žena sundala roušku a pichlavýma očima si mě změřila: „Nechci ho tady.“

Odfrkl jsem: „Před pár lety tady nikomu nevadil.“

Tři léčitelé se rozšuměli v protestu, mračili se a kroutili hlavami, nesouhlasíce.

„O tom sice dost pochybuji,“ a vrhla potěšený a pochvalný pohled ke třem léčitelům, „nicméně před pár lety jsem tady nepracovala já. Netuším navíc, proč by sem měl ten člověk chodit. Máme vlastní odborníky, kteří jsou dokonale schopní určit diagnózu spolu s postupem léčby.“

„Poslyšte,“ přešel jsem k ní, stoupl si před ni a syčel jí do obličeje, nevšímaje si kapiček slin, „opravdu přebíráte zodpovědnost za život mého syna, zatímco se tady dohadujeme o malichernostech? Ti břídilové se mého syna nedotknou,“ vrhl jsem na ně znechucený pohled. A neméně ohnivě jsem pokračoval: „Za Severuse Snapea jakožto i za jeho rozhodnutí se zaručuji a nesu za ně plnou zodpovědnost. A TEĎ SE SEBERTE A JDĚTE HO POŽÁDAT, ABY PŘIŠEL, prosím.“ Měl jsem neodbytný pocit, že ještě jediné slovo, a já se neudržím a udělám něco hrozného.

Můj démon nenasytně pochodoval tam a zpět, nepříčetný a zoufalý. A můj syn tam na pokoji umírá! V žilách mu koluje nějaké svinstvo. A oni nevědí, co dělat! Nehodlal jsem se přít. Hodlal jsem jednat.

„Vyhrožujete nám snad?“ zatvrdila se léčitelka.

„Diskriminujete ho snad proti nařízení ministerstva?“ opáčil jsem.

„Harry. Madam z Asgardu. Harry to tak nemyslel… prosím, James…“ vložila se do toho Hermiona přes Ronovu snahu.

„Myslel,“ přerušil jsem ji tvrdě.

„Harry!“ vyjekla Ginny bezmocně a vyčítavě se na mě podívala.

„Severus Snape nepřekročí práh svatého Munga, pane Pottere, je vám to jasné?“ řekla léčitelka.

„Je vám jasné, že pokud můj syn zemře, tak…“

„Tak co?“ zvedla léčitelka hrdě bradu. „Můžete se za Snapea zaručit, ale já ne. Nedovolím, aby ohrozil pacienty, kteří mi byli svěřeni. Nebo mé kolegy! Je mi jedno, jak moc tomu člověku věříte, protože to nepředčí to, jak moc mu nevěřím já. Je to vrah a Smrtijed. Zavraždil Brumbála a…“

Na jeho prosbu,“ vyletěl jsem. „A je to válečný hrdina, ne vrah. A je to špion, ne Smrtijed. Není to vaše privilegium o takových věcech rozhodovat, naštěstí! Ještě nedávno jste mu věřili natolik, že vám mohl prodávat své lektvary, takže…“

„Protože tady máchal nařízeními z ministerstva, které jste mu obstaral vy! Snapea tady k ničemu nepotřebujeme! I jeho lektvary jsme tehdy likvidovali jako nebezpečný odpad!“

„To je urážka mě samotného!“ řekl jsem, spíš zašeptal, protože můj démon v pohybu mi přiškrtil hlas.

„Harry, dost! Madam z Asgardu, prosím,“ Ginny si mezi nás stoupla, „prosím, snažně vás prosím – profesor Snape může našeho syna zachránit. Prosím – dovolte mu, aby přišel. Kvůli Jamesovi.“

„Přiveďte profesora Snapea, madam z Asgardu,“ ozvalo se autoritativně z chodby, která nejspíš vedla k mému synovi, od pátého léčitele, kterého jsem měl dnes tu čest potkat. Idunn z Asgardu se otočila a spadla jí čelist, oči přeplněné zradou upírala na svého kolegu. Naštěstí se toho chopil jeden ze tří „odborníků“ z hloučku. Jeho hábit osvěžil dusný vzduch, jak kolem nás spěchal, ale ne na dlouho.

„Na váš hábit,“ varoval nás léčitel vážně.

Ginny na něj vrhla úlevný, vděčný pohled. Tolik vděku by vytvořilo oceán, kdyby se zkondenzoval.

„Děkuji,“ zašeptal jsem Ginny za její rozvahu a měl chuť roztrhat tu léčitelku. Ginny se ode mě odvrátila; vzala si do náruče Lily.

Albus vedle mě vzlykl. „Bude to dobré,“ řekl jsem pevně a pohladil Ala po tvářičce.

„Je mi to tak líto, tati… To já jsem měl být…“

„Pšt,“ přerušil jsem ho rázně.

Ostrý nádech: „Pottere, já ti přísahám…“ ozval se aristokratický a naneštěstí odměřený hlas.

„Nepřísahej, Malfoyi,“ zarazil jsem ho ostře. Ukrutně naštvaně. A mdle nenávistně.

„Nikdy jsem Scorpiovi… No tak, musíš mi věřit…“ a pustil syna a pokročil ke mně dvěma ráznými kroky ve své podstatě bezradnými.

„Tvůj syn mi otrávil dítě, Malfoyi,“ uvědomil jsem ho a udělal něco, čemu jsem se doteď vyhýbal. Vzhlédl jsem a podíval se mu pevně do očí. Dracův krok v půli třetího umřel.

Porozuměl. Nebo mu to došlo. Na čemž nezáleží. Jeho ocelové oči vypadaly ztraceně. Pohlédl kamsi za mě. A svěsil ramena a stáhl se – dovedu si představit, co viděl. Odsouzení. Žádnou podporu. Odpor. To, nač ode mě nebyl od jisté doby zvyklý. Téměř devatenáct let, abych byl přesný.

Vše to spadalo pod věci, které by se mi chtěly řešit, kdyby byl protijed pro mého syna. Kde je Snape?!

„Tudy…“ směroval ho čaroděj k chodbě, která nejspíš vedla k nějakému sálu či co.

Musí se nechat, že hábity všech vlály impozantně. Musí se nechat, že tohle jsem nevnímal.

Rychlými a dlouhými kroky jsem opustil kruh lidí a zkřížil cestu Snapeovi. Snapeovi, který se na mě podíval… a podíval se tak… a pak mě obešel a pokračoval v chůzi. A pak jsem udělal to jediné, co jsem mohl. Natáhl jsem ruku a chytil ho nad loktem. Což mělo tři efekty. Mnou to trhlo k němu, jeho to otočilo a trhlo jím to je mně. Ale já svou ruku nespustil, ba právě naopak. Zoufale jsem ji stiskl ještě víc. Pevně jsem se mu podíval do očí. Očima přeplněnýma šíleným zoufalstvím. A vyslovil jsem tu nejpravdivější větu ze všech, které jsem mu kdy byl schopen sdělit: „Je to na vás,“ a stiskl jsem ještě silněji.

A v té větě, jak jsem věděl, že pochopil, bylo tolik, tolik…

Věřím ti. Prosím! Zachraň ho. Zabij mě. Cokoli! A předně – mohu tě donutit přijít sem a zúčastnit se toho, ale nemohu tě přimět zachránit život mému synovi. Udělej to kvůli Lily, kvůli mně, kvůli malému Jamesovi, kvůli sobě… Anebo to nedělej ani pro jednoho z nás. Nechávám to na tobě. Nemáš vůči mně závazky, jsi volný. Nemám tě čím požádat. Jen se, prosím, smiluji. Taky jsi kdysi trpěl. A víš, jaké to je.

Nedopusť…

Poté jsem stisk uvolnil, ačkoli jsem jeho ruku nepustil.

Snape se mi ještě sekundu díval zblízka do tváře, než se otočil, uvolňuje svou ruku z mých ochablých prstů, a pokračoval v ještě zběsilejším tempu kamsi dozadu, kde bojovalo mé dítě o život.

Jamesi…

Prsty, které se dotýkaly černé, pálily ještě dlouho poté. Byl jsem vyřízený. A byl jsem smířený. A byl jsem klidný. Zvláštní. Protože jsem si vůbec nebyl jistý, jak se Snape rozhodne.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

A/N

Kdo uhodne, jak to dopadne s Jamiem, má u mě… kokos. :D

Už jsem si postěžovala, jak inteligentní mám čtenáře? A také velmi shovívavé.

Šárko, koho jsem otrávila naposledy? Nicméně ano, ano a ne a ne. Ačkoli kdyby bylo to poslední ano, potom by byl i důsledek ano. Tedy jak znám Severuse a Jamese.

Yell, promiň, ale ne a ne. Otázka Sevova věku… no, ono je v aj wiki sice 1960, ale já ještě vycházím z původního roku 1958-9. Ano, má mnoho let. A ano, samozřejmě že se dožívají vysokého věku. Pokud má Severus šedesát, je to, jako by měl mudla třicet. Plus mínus. A – TEĎ jsi trefila hřebík! Gratuluji. :D Budu k ní mít dovětek.

Sal, nechci být škaredá, ale… ne, budu ještě ošklivější a svůj spoiler si nechám pro sebe. Každopádně se vůči Ginny nemusíš bát schizofrenního postoje. Tedy… ne moc. :) A kde je Severus? Dozvíte se. :) Časem.

Neříkala… jsem ráda, avšak pokud se to někomu nelíbí, děti, tak to chápu a rozumím tomu. (Ale je mi jasné, že Ty mezi nimi nebudeš, Sal. Děkuji…)

Mari, Mari, sne autorek… :) Ovšem téma Harryho děti v Bradavicích – asi Tě tím zklamu. Přece jen, musím se přiznat, povídka není ani o Harryho dětech.

Hmmm, uvidíš, proč Albus Severus s tou otázkou nepospíchá. Každopádně… měli se potkat o víkendu. Teď nevím, jestli za týden nebo dva, nicméně to nemělo být na Vánoce.

Tak, začátek a konec je v jednom dni. Před tímto dnem je rozhovor u krbu o trestech, před tím se událo to o zjištění, že je Snape zpátky v zemi, někdy předtím mu Ginny řekla, jak ho pozorovala, než se vzali.

To: „Nejprve se Harry často baví s Ginny o Severovi…“ bylo poté, co odjel Severus do Ameriky.

Na Tvůj dotaz ohledně růží a jiné plevele, co jí tam pokládal… nepokládal. Naneštěstí ty kytky mnohdy jen poslal.

Pokud se bavíš o novinách, které ten den četl, tak ne, nebylo to o Severusovi. Byl to prachobyčejný tisk, který moc nevnímal. Pokud se bavíš o jiných novinách, prosím, upřesni. Setkání cítíš ale správně.

Repete: Ginny špehuje za dveřmi, Severus je zpátky, Harry a Ginny se v době absence informací baví o Severusovi, Harry se Ginny ptá na Snapeovy tresty, Harryho volá Minerva.

Zástupce ředitelky… víš, že mě týráš? Minie se se mnou nebaví, že jsem tu z ní udělala semetriku (což vehementně popírám), tak jak to mám asi zjistit…? Nicméně kuloár mi prozradil, že se střídá Kratiknot s Prýtovou. Leč co je na tom pravdy netuším.

Kdo byl favorit na traviče, smím-li se ptát?

A moc děkuji! :)

18.06.2011 19:09:39
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one