Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Za omyly se platí. Za pravdy, za kterými si stojíme, víc.

„Víš, Harry – možná jsi tam prostě neměl chodit,“ podotkla Hermiona nesměle a sklenici dýňového džusu odložila na stolek.

„Já to vím,“ odpověděl Harry. „Měl jsem utéct zavčasu. Ne sedět a čekat, odkud přiletí rána.“

„Kamaráde…“ povzdechl si hlasitě Ron. Harry vzhlédl. Čekal výčitky? Ano – víc než je. Ale žádné nepřicházely, jako by Hermiona na Ronovi zapracovala, než k němu přišli. Za což jí byl Harry vděčný – nějak se necítil na to zvládnout ještě Ronův výbuch hněvu.

„Já vím – žádní Malfoyové… Slibuju, Rone, už…“ zkormouceně potáhl Harry. Sypat si popel na hlavu bylo to, co zbylo.

„Hele nech toho,“ zarazil Ron Harryho sebemrskačství a sedl si vedle něj ke kuchyňskému stolu. „Zkrátka jsi šílený a budeš si neustále myslet, že se Malfoy polepšil. Tak neslibuj, co nesplníš. A až se poučíš, vyřídím si to s ním.“

Harry pozvedl obočí: „Až se poučím?“

„Až ti něco udělá,“ odsekl Ron nevrle.

„Přemýšlel jsem,“ otočil se Harry na Hermionu a Rona si nevšímal, „pamatujete na čtvrtý ročník? Bylo to tak bezstarostné – byly to jen ohlasy toho, co mělo přijít. A my to ani netušili…“

„Tak to zas ne,“ vzepřel se Ron, „nikdy to nebylo bezstarostné a čtvrťák nebyl výjimkou. Uznávám ale,“ a nahrbil se, „že jsme to měli snazší.“

„Víš, Harry,“ oslovila ho zase Hermiona, „možná by ses měl přestat zaměřovat na to, co říká Malfoy a Snape. Stálo by za to začít trochu pozorovat, co dělají,“ pokrčila rameny.

„Jo,“ přidal se Ron, „možná bys na ně měl zapomenout, přestat si jich všímat a…“

„Tak jsem to nemyslela,“ přerušila Rona podrážděně Hermiona.

„A jak tedy?“ podivil se Ron.

„Někdy – a zdůrazňuji někdy – má vyšší vypovídací hodnotu čin a pro některé je daleko podstatnější výsledek, ne slova. Mám podezření, že u Zmijozelů to platí dvojnásob. Možná kdyby ses soustředil na to, že vás Astoria pozvala na večeři, že Draco byl ochotný přijít za tebou a poprosit tě o pomoc pro Scorpia, možná bys z toho byl schopný zjistit víc než jen to, že Astorie nudně tlachá a Draca zajímá jeho pověst a postavení. A Snape… no,“ tady se Hermiona zamračila a dlouze se zamyslela, „přinejmenším s tebou vydržel dvě hodiny sedět a po tu dobu se nehádat. Což je pokrok, ne?“ nadějně k Harrymu vzhlédla.

„Až na to fiasko na konci,“ kontroval Harry unaveně. „Pro Merlinovy vousy, co jsem to udělal? Přitlačit ze všech lidí Snapea ke zdi…“ prohodil toho rána po „fiasku“ asi popáté zmučeně Harry.

„To není důležité,“ vytrhl Ron Harryho z bědování.

„Že ne?“ podivil se Harry. „A co tedy je?“

Ron a Hermiona si vyměnili pohledy a Harry měl pocit, že si předávají štafetu v tom, kdo mu řekne, že je idiot. Slova se ujala Hermiona: „Důležité je, mnohem důležitější, pokud se nemýlím ohledně činů a Zmijozelů, Harry, jestli své převahy využiješ.“

„Vždyť jsi neudělal nic špatně, Harry!“ přesvědčoval ho Ron. „To on tě zastavil – nebo ne?“ dožadoval se.

„Jo… a máš pravdu. Ale já…“ zamračil se na prázdnou sklenici džusu. „Nebylo to tak, že by mě sledoval nebo za mnou běžel nebo něco. Prostě odcházel od Malfoyů stejně jako já,“ pokrčil rameny.

„Severus Snape že by se ti nedokázal vyhnout, kdyby chtěl?“ zeptala se mírou potěšeně mírou pobaveně Hermiona.

„Pak je tu ten aspekt urážení, když to připomínáš…“

„Možná se tě nesnažil urazit,“ upozornila ho jemně Hermiona, „možná to bylo o něčem jiném.“

„O čem?“ podíval se na ni Harry dutě.

Hermiona podrážděně vzdychla a kroutila hlavou, když Harrymu vysvětlovala: „Nehledej u mě odpověď na vše, Harry, já ji nemám.“

„Tak to jsme ztraceni…“ zahuhlal k Harrymu polohlasně Ron s plnou pusou roztáhnutou od ucha k uchu.

Hermiona si ho chvíli měřila, až zaječela: „Jsi nechutný, Ronalde, zavři tu pusu! A tohle jsem si vybrala jako otce svých dětí…“ zasténala nešťastně.

„Klídek – koho jsem mohl zkazit, už jsem zkazil. Není třeba mít obavy,“ polkl a usmál se ještě šířeji.

Hermiona zakroutila hlavou: „K neuvěření,“ sykla Ronovým směrem a ostentativně se obrátila na Harryho: „Ty toho nevyužiješ, Harry,“ nasadila konejšivý tón, „já tě znám – neudělal jsi to Malfoyovi…“

„Snape si myslí, že ano!“ rozkřikl se Harry podrážděný tím, jak se mu neustále snažili podsunout svou pravdu. Vždyť Snapea viděl a věděl, že to, oč se Hermiona snaží, zkrátka v jeho případě není možné.

„Ten ať se jde vycpat,“ okřikl Ron nerudně Harryho.

„,…neuděláš to ani Snapeovi,“ dokončila naléhavě Hermiona. Harry odevzdaně přikývnul. Co taky zbylo? A hádat se nechtěl. „Řekni něco,“ poprosila ho Hermiona, když mlčel.

„Uznávám, že máš pravdu s činy a Zmijozely, ale nemyslím si, že to platí obráceně, mám na mysli, že jim docela záleží na tom, co jim kdo řekne a jak. Toť vše,“ a za vše se skrýval oceán dalších věcí.

Hermiona pomalounku kývla: „Vždy je možnost jít se omluvit.“

Jenže ne pro Harryho. Pokud si správně vzpomínal, Snape řekl, že už ho nechce vidět: „Omlouvám se a dík za snahu, ale tohle ne. Mrzí mě, že jsem mu to řekl. Ale měl jsem pravdu.“

„Harry Pottere, jsi nemožný!“ zaburácela Hermiona a vstala od stolu. „A mohl bys mi říct, co je na tom vtipného, Ronalde?“ obořila se na manžela. Ron se okamžitě přestal pochechtávat a těžce vyrovnal tvář. „Dobrá – dělej, jak myslíš, ale pak si nás nevolej a netvař se jako hromádka neštěstí. Je neuvěřitelně frustrující se snažit naprázdno, víš?!“ zdůraznila vyčítavě a vytáhla hůlku a Ronovi znovu se pošklebujícímu začaly z pusy vyletovat mýdlové bubliny. To ho na nějakou dobu zaměstnalo, takže se nemohl smát.

„Tak – teď bych ráda za Ginny,“ pronesla Hermiona nečekaně, otočila se a šla ji najít.

Ron se za Harryho netečného pohledu zbavil mýdlových bublin, prskal a kašlal a jen pomalu se uklidňoval. Ještě se ošklíbal, když poznamenal: „A Harry? Přestaň používat to „u Merlinových vousů“ – nepoužívá se to nejmíň sto roků.“

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

A/N:

Pro všechny „pošetilé nebo statečné“ dost na to, aby čekali na DVD.

No… jelikož se mezi ně dnes neřadím, chtěla jsem vám sem pro případ zhroucení dát ještě kapitolu.

Možná si ještě něco ďábelského vymyslím a dopíšu to pod tu další poněkud důležitou kapitolu, ale jelikož jsem v této sdělila, co jsem potřebovala, dokonce i to, nač jsem málem zapomněla, tak vám to sem dávám. (Ze dvou dopsaných kapitol mezi dvě dávno napsané přibyla třetí. To máte radost, že?)

P.S. Mnohokrát děkuji úžasné Mari.

15.07.2011 12:21:12
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one