Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


And if I never saw you again… (Natalie Imbruglia)

„Ahoj, miláčku,“ ozvalo se ode dveří. Já, který už hodinu a půl netrpělivě přecházel, jsem se vynořil ze dveří obýváku a sledoval nad míru spokojenou Ginny, jak si sundávala šál, kabát a boty a dávala je na věšák, do skříně a do botníku, se zamračením. „Jaký jsi měl den?“

„Nech mě chvilku přemýšlet… Á – byl jsem v práci, vrátil se domů a vida ji – má žena nikde! Nemohla jsi alespoň napsat vzkaz? Nemusel jsem mít starost…“ spustil jsem vyčítavě.

„Miláčku,“ řekla Ginny střízlivě, postavila se na špičky a dala mi pusu, než mě obešla a zamířila do kuchyně – a já ji následoval, „kdybys včera jen půl sekundy poslouchal, věděl bys, že ti vykládám dlouhý monolog o tom, že se dnes zdržím venku.“

„A kde je Lily?“ zeptal jsem se a stále se mračil.

„A kdybys poslouchal vteřinu a půl, taky bys věděl, že ji má babička,“ usmála se shovívavě a postavila na čaj.

„Já idiot,“ řekl jsem a podezřívavě ji pozoroval, než jsem se netrpělivě dotázal: „Tak kde jsi byla?“

„Hmmm,“ řekla a zalila čaj. „U Severuse.“

Vše, co v mém těle bylo jakýmkoli způsobem uchyceno výš než na úrovni podlahy, žuchlo dolů. Krom mých očí – ty se samovolně rozšířily. A úst – ta utvořila dekorativní O. Asi půl minuty nezájmu mého rozkladu na podlaze ze strany mé ženy a já se zase poskládal s tím, že vyjeknutou otázku:  „Ty jsi byla za ním?!“ jsem už nedokázal zadržet. „Proč? CO jsi tam dělala?!“ proč jsem se cítil zrazeně?!

„A co jsi čekal?“ zeptala se se zdviženým obočím; zjevně jí se mnou a mým údivem došla trpělivost. „Zachránil život našeho syna! Bylo na čase mu řádně poděkovat. Měla jsem snad kolem něj prosvištět na koštěti a shodit na něj děkovný dopis, ne-li bombu hnojůvku? Měla jsem to nechat tak, jak to skončilo u Malfoyů? Dlužila jsem mu to!“ a otočila se na mě a podívala se na mě pohledem Molly dopálené Weasleyové. No zkrátka pohledem, kterému nelze vzdorovat.

„Měla jsi… Mohla jsi…“ ale slova jsem nenacházel. Nepřiměl jsem se sdílet s ní svou domněnku, že tu vděčnost přehání. Vskutku – vypadal, že to „děkuji u Malfoyových ocenil daleko víc.

Do jakého chaosu se to můj život zase vřítil?!

Má žena mě nějakou dobu pozorovala a pak se smilovala. Přistoupila ke mně, objala mě a řekla tiše: „Já vím…“

Skousl jsem hrdost a objetí vrátil: „Voníš jako dort,“ poznamenal jsem.

„Ještě pořád?“ podivila se.

Odtáhl jsem se: „Severus Snape peče dorty?!“ vyhrkl jsem ne daleko zděšení.

Ginny se rozesmála: „Ne, ty hlupáčku, já upekla dort. Jako poděkování přeci.“

Samozřejmě se mi to líbilo čím dál tím míň. Vzdor tomu, co jsem mu naposledy řekl, vzdor pouze částečné pravdivosti – i když v tu chvíli jsem to tak myslel – ano, zachránil nám syna.

„A nevěřil bys,“ když mě pustila a šla si pro čaj, pravila jako by mimochodem, „jak umí být zábavný.“

„Cože je?!“ vytřeštil jsem na ni oči, teď už doslova, div že jsem jí okem nevypíchl to její.

Odpovězte mi na zásadní existenciální otázku – usídlil se satan na severním pólu nebo začalo v pekle sněžit?

„To je to nejmenší. Je taky nesmírně pohostinný. Asi ho mám ráda,“ dodala laškovně; zavrčel jsem. Jak se všechny mé dosavadní informace shodovaly s TÍMHLE? Nijak. Můj život měl zjevně zůstat ustáleným nepořádkem.

Ginny si odkašlala: „Tedy měla jsem na mysli, že jsem asi pochopila, co na tom člověku pořád máš.“

Proč měla tak nechutně dobrou náladu?! Netvrdila, že právě přišla od Severuse Snapea?!

Což bylo na jednu stranu fajn. Vždyť přesně tohle byl důvod, proč jsem si začal o Snapeovi vykládat právě s Ginny. Na další to bylo čím dál tím víc matoucí – vždyť jí ten člověk tolik ublížil; jak mu může jen tak odpustit? Kvůli mně? Kvůli Jamesovi? Nebo je vážně takový rozdíl být otec a být matkou? A také to přinášelo velmi silnou žárlivost a žárlivost přinesla zmatenost – žárlím na ni nebo na něj?

To já si našel Snapea, to já mu chtěl přijít na kobylku. Do háje není fér, že kolem něj začne tancovat Ginny, která o něj nestála a kterou ani neměl mít rád! Neměl ji rád. Jsem si jistý, že ještě před tou večeří ji neměl rád! A ona? Ona je z něj unešená. Proč je z něj unešená?! Vždyť je misantrop. Nemá rád lidi. Mě nemá rád! James je mu ukradený – říká o něm ty nejhorší věci, které ho zrovna napadnou! Merline – diví se, že nepoznamenal něco o tom, že kdyby se ho nepodařilo zachránit, nic by se nestalo. A Ginny… Takhle… Tohle!

„O víkendu mě a Lily pozval na snídani,“ dodala a odešla z kuchyně. Naštěstí… Protože bych neunesl, aby viděla můj výraz.

„To jsem rád,“ zakřičel jsem na ni přes zeď. Říkal jsem lež? No… rozhodně jsem byl rád kvůli Gin – vypadala… šťastně? A kvůli Lily a Snapeovi, pokud tedy o návštěvu mé rodiny stál. Ale kvůli sobě jsem rád nebyl, rozhodně ne.

„Mrzí mě to,“ dodala, když se znova objevila polonahá ve dveřích, „snažila jsem se, aby pozval i tebe. Jenže co se týká tebe, je nesmírně neoblomný. Zapracuji na tom, neboj – uvidíš.“

Usmála se nadějí bláznů a malých dětí. Věřila v to, co říká. Mně to bylo ovšem jasné. Nechce mě tam. A nikdy mě tam ani chtít nebude. A já bych tam nešel. Pokud si správně pamatuji, nepřál si to a já si to slíbil. Jemu jsem to pro sebe slíbil. Svůj slib taky dodržím. Kdyby Tkalcovské padaly.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

A/N:

…vím, moc často vám to nepřipomínám. Ale i mně vaše komentáře (a hodnocení) moc pomáhají. Obzvlášť, když je po filmech a autorky se rozhodly… spát. Jsem vám vděčná.

19.07.2011 10:06:50
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one