Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


32) Když musím s pravdou ven

„Zaručená pravda“ vyjde najevo a jsou jen tři způsoby, jak si vše vyříkat.

Řekneme druhému pravdu, neboli úhel našeho pohledu, a on ji přijme a odpustí. Nebo uděláme to samé, jenže druhý pravdu nepřijme a opustí nás. Třetí způsob je nejiný, přičemž se nestane vůbec nic. Ani jeden ze dvou nedojdou nikdy klidu či důvěry. Výběr je na nás.

Stejně jako je na nás, jestli se přijdeme zeptat.

„Tati? Tati!“ ozývalo se naléhavě z krbu.

„Jsem v kuchyni, vydrž okamžik,“ zavolal Harry nazpátek, ztlumil plamen a doběhl starostlivě ke krbu.

„Co se děje, Albusi?“ zeptal se a starostlivě si svého syna prohlížel, jako by se bál, že mu v ruce bouchl třaskavý skvorejš.

„Musím se tě zeptat…“ řekl odhodlaně, ale v půlce jeho odhodlání vyprchalo. Vypadal… naštvaně, mohl-li Harry soudit. „Kdo přesně je – Severus Snape?“

Harry si utřel ruce do utěrky a ještě chvíli se držel naděje, že TEN okamžik nenastal právě teď: „Jak to myslíš, Ale, kdo je? Byl to můj profesor – učitel lektvarů, ředitel zmijozelské…“

„Myslím tím – ty jsi válečný hrdina. Zachránce kouzelnického světa. Ale co přesně je on?“ a jeho výraz byl ztracený, ztracený ve zmatku z nějaké nedávno mu řečené informace a zmatený z přes rok trvajících pravidelných návštěv jeho matky toho člověka a taková zmatenost… neznačila nic dobrého. Vlastně označovala přesně TEN okamžik

„Ale…“ a vzdal se, „moc rád bych věděl, jestli ses teď bezprostředně něco dozvěděl – někdo ti něco řekl?“

Albus jen smutně pokýval hlavou a Harry se v tu chvíli cítil nemožně – asi jako Remus nebo Sirius, když se s nimi Harry spojil, aby se zeptal na svého otce.

„Chvilku, Ale, přijdu za tebou a promluvíme si,“ ne, už žádné neočekávané návštěvy a žádné přerušení spojení, žádná druhá Umbridgeová a žádný chlad z absence osobního kontaktu. Harry byl odhodlán udělat to úplně jinak – správněji. Šel zastavit oheň v kuchyni. A krbem přešel rovnou do Bradavic.

Albus Severus přecházel po pokoji neklidným tempem ztraceného člověka. Na dvanáctiletého neuvěřitelný výkon. Vzhlédl, když se Harry postavil vedle něj. A pokračoval v chůzi.

„Paní ředitelka byla tak laskavá a dovolila mi tady být, jak dlouho bude třeba,“ řekl Harry klidně.

Albus se na okamžik zastavil, podíval se na svého otce a navázal na přecházení, jen daleko zběsileji: „Já tomu opravdu nerozumím, tati. Nejdřív se dozvím, že mé druhé jméno patří nějakému ohromně statečnému kouzelníkovi ze Zmijozelu. Potom mi zachrání bratra, jak se dodatečně dozvím. Pak, když se Binns zmíní o novodobých dějinách, zeptám se ho na Severuse Snapea a on se na mě podívá, jako by mi narostla třetí hlava! Tak začne nudně vyprávět, že to byl jeho student a později kolega a mezi řečí z něj vypadne, že je to Smrtijed. A když skončí hodina a já – totálně vyždímaný, když už se ptáš – vypadnu ze třídy, musím poslouchat své pošklebující se spolužáky, jak toho ví daleko víc než já! Musím poslouchat, jaký byl Snape prevít a jak ho nikdy nikdo neměl rád a že ty bys ho taky neměl mít, protože tě nesnášel a že ty jsi údajně nesnášel jeho a… prosím, tati, řekni mi – že Smrtijedi nebyli tak zlí, jak se o nich vykládá?“ a upřel svá zelená kukadla do Harryho nejiných.

Harry si s chmurným uspokojením pomyslel, že to je ta jediná spravedlivá daň za mlčení: „Asi bych ti měl… něco vysvětlit,“ řekl a zhluboka se nadechl; rukama si promnul unavené oči. „Možná by ses měl posadit.“ Albus vzdorně stál. Harry přikývl a posadil se sám. „Nejprve se chci omluvit. Měl jsem ti už dávno říct, že pověst Severuse Snape není a nikdy ani nebyla nijak výstavní. Je mou chybou a mým omylem, že jsem ti o tom neřekl. Neudělal jsem to zkrátka proto, že na veřejné mínění neberu ohled. Ale to jsou mé zkušenosti s lidmi a mé zkušenosti s novinami. Proto chci, abys ani na okamžik neměl pochyby, Ale, když ti řeknu, že vím o Severusi Snapeovi o dost víc než druzí a proto mám, na souzení jeho osoby, jiný názor. Říkáš,“ a Harry se na Albuse podíval s nejistotou otce, který nechce přiznat, že mají druzí pravdu. Zkrátka z obavy, že by to bylo to jediné, co by jeho syn mohl vidět a slyšet. Jenže – on musel, že? Odhodlaně pokračoval: „Říkáš, že jsi slyšel, že byl profesor Snape Smrtijed. Ovšem – to je naprostá pravda se vším všudy. Jenže já musím zdůraznit slůvko byl. A žádáš mě, abych ti řekl, že Smrtijedi nebyli tak strašní, jak se vykládá? Ale to já neudělám. Smrtijedi byli zlí. Byli krutí. Byli nemilosrdní. Zeptáš se mě ale, Albusi, jestli byli všichni stejní? Protože pak by zněla odpověď ne. Nebyli stejní. Severus Snape je toho dokonalým příkladem. Možná že byl v krátkém období svého života tím nejvěrnějším Smrtijedem, ale kdo se ho zeptal, proč vlastně?“ Zde si Harry nemohl pomoct. Mrzutě si skousl rty. Nejen že opakoval Snapeova slova, ještě navíc mu začala dávat smysl, když si je přenesl na něj. Ta myšlenka mu zabrala sotva chvilku, po které plynule pokračoval. „Komu to on řekl? Ne, Albusi – profesor Snape je pro mě především špionem, který panu řediteli Brumbálovi – tvému druhému jmenovci – sloužil věrně. Až za hrob. Udělal pro něj první poslední. Ne vždy se mu to, co musel, líbilo. Ale ty musíš pochopit, Ale, že my jsme byli děti války. A válka stanovuje naprosto jiná, mnohdy zvrácená pravidla hry. Severus Snape uměl tu hru hrát dobře. Tak dobře, že ho z neznalosti nebo strachu lidé dodnes odsuzují. Ale ty nesmíš, Albusi, rozumíš? Severus Snape chránil můj život vlastním…“

„Zavraždil mou babičku?“ zeptal se Albus Severus Potter tenkým hláskem velmi smutného dítěte. S Harrym se zatočil svět. Proč jsou lidé takoví? Nemilosrdní, krutí a zlí jako Smrtijedi? Proč rozbíjí křehkou dětskou dušičku, aniž hledí na střepy? Znamená snad průlet vlaštovky sklem, že se sama nepořeže? Nebo když dětská ručička rozdrtí sklo a zraní se, nepořeže ji snad další střep taky?

Ale to děti nechápou. Že? Protože co by to znamenalo, co by to o nich vypovídalo, kdyby chápaly?

„Tvou babičku a dědečka zavraždil Voldemort, Albusi,“ řekl Harry strnulým hlasem a vážná tvář se dívala do Albusových očí. „Až s tím příště někdo přijde, měj to na paměti.“

„Ale…“ nadechoval se Albus.

„To, co někdo vítězoslavně vyhrabal jako důkaz proti Snapeovi, je jen ukázka jeho arogantní idiocie a naprostého nedostatku informovanosti. Profesor a tvá babička byli přátelé. To kvůli mé matce mě profesor takovou dobu chránil. Když se dozvěděl, co má jeho tehdejší pán v úmyslu, prosil ho za její život. Voldemort – nikdo jiný nenese odpovědnost za mou matku.“

Po tom prohlášení se rozhostilo ticho, až dokud se Albus zvědavě nezeptal: „Měli se rádi?“

„Moc,“ přikývl Harry.

„Proč to nedopadlo?“ zajímal se dál.

„Přidal se ke Smrtijedům,“ odvětil zamyšleně Harry.

„Babička udělala dobře. Patřilo mu to,“ prohlásil Albus naštvaně.

Harry se postavil, jedním dlouhým pohybem natáhl ruku, chytil Albuse za bradu a otočil ho tváří k sobě: „Největší chybou a největším trestem toho člověka bylo právě to, že byl Smrtijed. Nedělej to, Albusi, neodsuzuj jej, když nevíš ani polovinu pravdy. Tvá babička si nezasloužila zemřít a profesor Snape si nezasloužil přijít o její přízeň.“

Albus se chvíli mlčky díval Harrymu do očí. Roztřeseně se nadechl: „Já toho ještě hodně nevím, že?“

Potkali jste někdy inteligentnější dítě? Harry nikoli. To bude mít po Ginny, rozhodl se. Nebo možná po babičkách.

„Pokud tě to potěší nebo uklidní… já toho taky hodně nevím.“

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

A/N:

Mari: Mrzí mě, že jsem Tě zklamala s nepřítomností Severuse.

Q: Proč to Severus dělá/proč je zve. A: Ginny mu nevadí.

Q: Severus ublížil i jemu, ne? A odpustil mu Harry? A: Ne. Od soudu Harry čeká, co k tomu má Snape. Do té doby odmítá udělat si obrázek. A je jím a svými otázkami natolik fascinován, že něco jako odpouštění mu připadá podružné.

Q: Ginny a spokojenost a trápení Harryho. A: Předně – nebere to tak. Zachránil jí syna.

Q: Proč to dělá Ginny? A: Sekundárně – Ginny ke Snapeovi šla s plánem. Mimochodem je to horší – neomámil ji záhadně. Našli společnou řeč.

N: Nevěřím, že kdyby ho Sev pozval na snídani, oběd či večeři, že by nešel. Šel by už jenom proto, aby zjistil, co za tím je. Nebo se pletu? A: Pouze zapomínáš na mužskou uraženou ješitnost. Ano, zvažoval by to. Ne, pro pouhopouhé pozvání Snapea by k němu domů nešel.

Q: A co tak do toho zamíchat malého Albuse? Už jeho jméno ví, a proto je na Malfoy Manor zarazil? A: Severus nemá o Albusově druhém jméně potuchy. A omlouvám se – jednak tady pro něj není prostor, jednak doufám, že mi jeho jméno ještě poslouží.

20.07.2011 16:46:47
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one