Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jak těžké je vzdát se toho, co jsme za svůj život získali.

Dal jsem si tu práci si druhého dne zjistit (já mluvil o dni? Ne – měl jsem na mysli, že bych si ušetřil týden… víc než týden, nebýt Malfoyů), kde přesně se Scorpius ucházel o místo. Osobně jsem ty lidi obešel. A byl jsem si naprosto jistý, že mu to místo každý z nich rád nanutí. Jak říká Gin – lidi jsou podivná sebranka těch, kteří si přiznají, že lžou, kradou, podvádí, jsou prodejní, úplatní, neupřímní, zákeřní, pomlouvační a veskrze nedokonalí, ale jsou ochotní s tím něco dělat, a těch, co do smrti zůstanou pokrytci a budou vám tvrdit, že dobro a zlo neexistuje, zato existuje moc. Záleží na tom, o kolik jsou ochotní slevit a co chtějí na oplátku. Někdy bych si skutečně přál promluvit si se Scorpiem. Jenže… řídím se heslem, že kdo se ptá, neví, že se nikdy celou pravdu nedozví. Ať už by to bylo ze studu nebo proto, že je lhář. Na druhou stranu vím, že to mohlo být daleko horší. Nestěžuji si. Chápu, že jsem stejně slepý jako lidé, kteří „zaručeně ví“, a pak se dozví, že jsou za hlupáky.

A že já tu hru hraji dobrovolně.

Jako pojistku jsem se stavil za známým. Poprosil ho, aby v případě potřeby vzal do úvahy Dracova syna, prozkoušel si ho a dal mu příležitost. Můj známý je zjevně uvědomělejší než zbytek světa. Vůbec se nad tím nepozastavil a znaje ho, vím, že to nebylo kvůli mně.

První dopis od Gin jsme obdrželi po týdnu. Psala, že jí nic není, že jde krocení draků skvěle, stejně tak jejich ošetřování, které zvládla bravurně a všichni si ji pochvalují, že je tam krásně a že se těší domů. Druhý přišel za dalších pět dní. Psal Charlie. Ginny dostala vysoce nakažlivý druh dračích spalniček. Je v karanténě a domů ji nepustí. Třetí jsme dostali po třech dnech. Její stav se prudce zhoršil. Nikdo k ní nesmí. Chtěl jsem tam? Bytostně. Pustili mě? Ne. Největší problém měli udržet Lily. Malou Lily… mou Lily. Neměl jsem sílu ji držet. Merlinu zaplať za její prarodiče a strýce. O den později zaklepal na naše dveře Draco spolu se Scorpiem. Na jazyku měli dík. Jeden velký, obrovský dík. Já ho viděl. Cítil jsem jej z nich. Malfoyův pohled se nedal přečíst jinak a Scorpius, který vrhal omluvné a bojácné pohledy na Ala a Jamese krčící se za mými zády byl taky jednoznačný. Pozval jsem je dál. Chtěli poděkovat, vím, že chtěli, ale… ten den, v ten okamžik, zahořel krb a přišel Charlie osobně. Zemřela ve spánku.

Lily propukla v hysterický pláč. Al a James se objali. Já se jen se opřel o futra za mými zády, jako by se mi na hrudi usadil balvan, který mě převážil, a strnule se díval na Charlieho truchlící, omluvný obličej. Draco něco říkal. Stál vedle mě a dotýkal se mě. Nevnímal jsem ho.

Tak jako tisíce a miliony věcí nepochopíme, dokud se nestanou, tak i já jsem chyboval ve svém úsudku. Vím, že část mého života s Ginny, Lily, Alem a Jamesem byla nejšťastnější. Teď to vím. Nelituji jediného dne a není jediného dne, abych nelitoval.

Vybavuji si vrásky úsměvu na její tváři, když si mě brala, vybavuji si vůni jejích vlasů. Ten stisk při porodu jejího prvního dítěte – naše. A ten úsměv, který vkouzlila kdykoli, kdy se objevily ve dveřích děti. Pamatuji se na jeden z mála pohlavků, který věnovala svému synovi, jakožto výsledek přetlaku z několika hodin intenzivního strachu o jeho život. Vybavuji si její nezlomnost, když jsem se po téměř roce vrátil z honu na viteály; i tehdy při mně pořád stála. A ano, vybavuji si i pohled jejích očí, když mi říkala, že je smířená se vším, co se mé posedlosti Snapem týkalo. A její starost, když mě brala za ruku a řešila cosi uvnitř sebe, kam jsem neviděl. Ó ano, jasně si vzpomínám na odhodlání dostat mě blíž Snapeovi. A slib – budu v pořádku.

Takové věci nezapomínám.

Že život nebude stejný? Že je rozdíl mezi ztratit a ztratit? Ale to já dávno vím. Co nedokážu pochopit, je, proč to i po tolikáté nikdy nebolí míň.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

A/N:

Mnohokrát vám děkuji za překrásné komentáře a moc se omlouvám, že jsem na ně neodpověděla. Snad aspoň část otázek byla zodpovězena zde.

Jen… larkinh:

Q: A jak to, že ani tak dlouho po „činu“ lidi nezapomínají? Nevím, jak to bylo po válce, ale nezdá se mi, že by ještě začátkem 60. let panovala silná nenávist k Němcům… nebo mají jenom tu smůlu a potkávají se s těmi „nepravými“?

A: Vidíš? A mně se zdá, že nás to pořád neopustilo, ta nenávist. A nejen vůči Němcům. Nicméně – jednak hraji na to, že kouzelnická společnost se vyvíjí pomaleji než mudlovská, prostě proto, že kouzelníci žijí déle a mnohé z toho prožili. Proto se výměna pravidel ve společnosti udává mnohem pomaleji. A navíc se mi líbila věta, kterou pronesla Lenka, a která byla určitě ve filmu, ale myslím, že nebyla v knize. Tj. Že si nemyslí, že jsou všichni proti Harrymu, ale kdyby byla Voldemort, chtěla by, aby si tak Harry připadal, protože když je sám, je oslabený. (Omlouvám se, přesné znění si nepamatuji, ale zapracuji na tom.) A vím, že Malfoyovi jsou v jiné situaci, ale… Takže ano, částečně je to tím, že naráží na špatné lidi. Jenže lidi, kteří by jim byli ochotni odpustit, jsou především Harryho přátele, které si proti sobě jednak poštvali, jednak jimi stále trochu pohrdají a jednak se jich obávají.

30.07.2011 11:43:52
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one