Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Cause sooner or later it's over (Goo Goo Dolls)

Všichni něco říkali. To je jejich smysl zde, ne snad? Takže – všichni mluvili. Pronášeli nepodstatná slova nepodstatných vět obsahující bezvýznamný paklík zdvořilostních frází prázdnějších než slovo fráze. Plácali mě po ramenu. Třásli mi rukou. Jen slova jako „chudáci děti“ se o mou zamlženou mysl otírala. Když jsem je zaslechl, nutil jsem se neškubnout sebou.

Matně jsem vnímal, že děti jsou na zhroucení podobně jako Molly. Žal jejích bratrů byl obrovský a dusivý. A Malfoyovi stáli důstojně v rohu.

Jenže to, čím jsem se dusil, bylo mnohem bezvýznamnější a přece mnohem důležitější. Ten zlosyn, neřád, bastard – ten proradný ničema nepřišel. Ani na mou pozvánku, na mé přání, na má ujištění a můj sáhodlouhý dopis se neuráčil být tady nebo odepsat, že nepřijde.

Na jejím hrobě byla lilie.

A on nepřišel.

Promerlina – já si ho zidealizoval! Kdy jsem si ho stihl zidealizovat?! Tolik jsem si přál, aby litoval svých činů… vůči mně, Brumbálovi, mé matce, Ginny… a zapomněl jsem na podstatu. Snape nelituje. Snape jedná.

Snape není pohádkový dědeček pomáhající lidem – je to bezcitný mizera, který má radost z lidského neštěstí – mého neštěstí.

A jak nepřímo říká – vypořádej se s tím, Pottere.

Po všem, co udělal… co mi kdy řekl… jak jsem mohl JÁ?! Proč jsem si tolik přál, aby byl Brumbálův kůň menší prevít, než tomu ve skutečnosti bylo?

Proč. Je. To. Tak. Těžké?!

Konečně mi to došlo. Čas usmiřovacího elementu skončil. Byli jsme jinde. Byli jsme jiní. Nebyl důvod mít se rádi, nebyl důvod tolerovat se.

Bylo mi jasné, že už nedokážeme pod jednou střechou existovat.

Mé rozhodování bylo po zbytek obřadu sladké – nenávidět ho vášnivě nebo ledově? Pokud to není totéž.

Pohlédl jsem stranou na krásnou Lily. Snape do svého domu nikdy nepozval Jamese ani Albuse. Vždy maximálně Lily. A později už nezval ani ji. Občas bych se jí chtěl zeptat, jestli si na něj pamatuje, ale neodvážil jsem se. A teď? Postrádá to smysl.

Jako všechno.

Proč nepozval Albuse a Jamese? Chápu, že poprvé to nešlo, když byli ve škole na rozdíl od Lily. Ale potom? Třeba mi chtěl drásat nervy, ukázat mi svou převahu, rozlohu moci, kterou nade mnou má, možná mě chtěl nechat v prázdném domě padajícím mi na hlavu, abych pochopil, jak jsem sám a jak dalece mě nenávidí. Proč se ale ani pohledem neotřel o Albuse? Proč… proč?!

Vrátil jsem se k obřadu nepřítomným pohledem.

Zvláštní, že mi bylo, jako bych padal do propasti s mrtvícími končetinami. Nic jsem necítil, a když už, nebylo to vyloženě bolestivé. Ne.

Nenáviděl jsem ho za to, že nepřišel. A bylo to pusté lítosti. Oproštěno jakýchkoli citů. Už mi mohlo jen málo záležet na nějakých vzpomínkách na matku s otcem, na Siriuse a Remuse, o kterých by on stejně nemluvil. Ne. Záleželo mi na jediném – Ginny.

Strhla se nějaká rozepře. Kdosi Malfoyovy vyhazoval z obřadu. Značně zapáleně je označovali za Smrtijedy, kteří budou lízat boty My-víme-koho v ten moment, kdy se nějaký další najde.

Další křičeli, že jsou poserové starající se jen o vlastní aristokratické zadky, kopající za sebe.

Vtipné, že jsem chtěl něco poznamenat, ale neudělal jsem to. Chtěl jsem ty pokřikující lidi vyhodit, protože zneuctili pohřeb mé ženy. Ale pak jsem si vzpomněl na Brumbálův pohřeb, tu frašku, kde se objevili Jane a Osvald. Při pomyšlení na to veškerá síla vyhodit je všechny, začít řvát nebo bránit Malfoye vyprchala. Nač bránit úctu jednoho pohřbu, když úctu dalších pohřbů jsem taky nedokázal ubránit?

Maně jsem se po nich ohlédl. Střetl se s pohledem Narcisy. Omluvným. A výmluvným – odejdou, aby nerušili; ustoupí. A hrdost – protože to, co mělo být urážkou, byla čirá pravda. Kdo jiný než oni a jejich čistá krev by je mělo v tomto světě zajímat? Měli právo volit a volili a nebyla jejich chyba, že je důsledky jejich volby, špatné volby, nestály hlavu, ne… ta chyba byla má. A jejich aristokratičnost pokračuje dál.

Díval jsem se, jak odchází, a ještě než se zavřela brána za posledním, vrátil jsem se vláčným pohledem zpátky ke hrobu.

Nikdy jsem toho moc neočekával, moc nežádal, maximálně jsem připomněl, nač jsem měl právo. Ale nevynucoval si jej. A neudělal jsem to ani v případě Malfoyů. Ale kam to vedlo? Nikam, k věčné ignoraci, k urážkám za účelem vyhnat mě. Do pekel.

Pohřbili ji…

Když obřad skončil, a byl to neobvykle dlouhý obřad, bylo mi jasné, že se nezvládnu dál krotit.

„Kam jdeš, Harry?“ dohnala mě Hermiona a sledovala mou tvář, což mě přivádělo ke slepé zuřivosti. Přidal jsem do kroku. „Harry?“ běžela a naléhala dál. „Harry, mluv s námi!“ zakřičela Hermiona zoufale. Viděla, jak se jí manžel a kamarád rozpadají před jejíma očima a sama na tom nebyla lépe. Ale musela být nejstatečnější, ač bezradná. My čtyři jsme se uměli domluvit. Co ale bude, když jeden z nás odešel? Hermiona se zastavila, už to bude dávno. Minulost jsem nechával za zády. Zmatenou Hermionu v černé sukni nad kolena, bezradné bílé ruce nechápavě rozhozené do stran, držící kapesník, snažící se, abychom se nesesypali. Ještě kousíček. A truchlící rodinu obalenou v temnějších barvách, než je černá, přesýpající se z místa na místo. Minulost jsem nechal za zády, Ginny, a je to hrozný pocit, že jsi zůstala uvězněná v ní.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

A/N:

Rozhodla jsem se svůj dlouhý monolog na téma Gin přece jen ještě posunout. Kdo ví, co by mým chytrým čtenářům došlo dřív, než je potřeba, nebo v čem bych je předčasně ujistila. Místo toho mám na vás otázku, kterou jsme předvčerejšky s Terkou opět naťukly. V čem vnímáte rozdíl mezi šťastným, tragickým, nijakým neboli neutrálním koncem povídek? Za zapojení se do diskuze předem děkuji.

Larkinh – chápu. Není za co. A… coming soon.

MichelleFlamelova – masochistická sebevražedkyně! Vítej. Prý posledních pár kapitol. *vrtí hlavou, mlátí jí do podložky*

Věnování letem světem: POPO, grid, yellow, larkinh, MichelleFlamelova, Salazaret, samozřejmě Marianě… a těm asi 4 – 7 dalším bubákům, co se jim tak hnusím, že se mi ani neozvou, anebo moudře čekají, co s tím vlastně vyvrbím. (Plus atet? Alexis? lilith3913? will.greenowl? Cat? Jasmin Noir? Paula? Lendaber? andie? Eunice? Lily Snape? Snapea? Alis? denice? andie? Agneska? Beltrix? Odradila, znechutila, vyplašila jsem vás všechny, nebo ještě někdo čte? To já jen, abych si byla jistá, že se mě tu opravdu všichni bojí, nebo mě nemají rádi. :D Ne, v pohodě – sčítání čtenářské populace.)

02.08.2011 13:00:33
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one