Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


 Malichernost vypravěče je nehorázná a scestná. Ale kdo podlosti myšlenek nepodlehne… občas?

Vrátil se z práce příjemně utahaný a s nejasným pocitem, že něco chybí.

Uvařil si něco, napil se něčeho, dosedl do křesla a nebyl by to Harry, aby se nezačal šťourat v tom, co chybí.

Všichni ho dnes při příchodu do práce pozdravili, se všemi spolupracovníky se potkal, trénink byl úspěšný, oběd měl, druhé kolečko potkávání a zdravení absolvoval, noviny četl, všechny, jak si mrzutě uvědomil, co dělat neměl, na schůzku nezapomněl, ženským klepům s úsměvem naslouchal a spolehlivě ho omyly a ani na sekundu se neudržely, zástup fanynek neurazil ani nepovzbudil, koště stálo na místě, nikomu psát neměl, papírování vyřešil… s ministrem se nepohádal… takže o co šlo?

Nezapomněl něco nakoupit? Nebo přece jen na nějakou návštěvu?

Uvědomil si podezřelé pocity rozlévající se žaludkem, pocity ponurého uspokojení z naprosté neschopnosti vzpomenout si, co zapomněl.

Vstal, dal si sprchu a večeři – dnes se to na ministerstvu nějak natáhlo – a šel si lehnout.

Rozložil knihu o famfrpálu (některé věci se totiž měnit nebudou – nikdy) a po deseti minutách ji zaklapl, zhasl lampičku, položil hlavu na polštář, zavřel oči. Nadechl se, zhluboka vydechl.

A těsně před tím, než uklouzl a propadl do spánku, uvědomil si, co chybělo. Nikdo poprvé za tento rok (za celičký den!) ani jednou nezmínil jméno Snape. Na tváři se mu rozhostil připitoměle spokojený úsměv. Jo – Snape ponechán v prachu zapomnění. Tak se mu to líbí.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

N: 1) Nikdo se nezeptal… ale stejně: Proč se jednou mluví v třetí, podruhé v první osobě? Dobrá otázka! Nemám k tomu důvod. A ačkoli povídku zatím pojímám z pohledu Harryho, nemusí to tak být i do budoucna. (Mimochodem… autoři skáčou z jedné postavy do druhé… jaký je rozdíl skákat z a do hlavy jedné postavě?)

2) Mé neskonalé, nehynoucí omluvy. S pár chybami v dosavadně zveřejněném textu jsem se poprala, u něčeho jsem si nebyla jistá… Chce to víc opakovaného čtení. (Asi máte jedinečnou příležitost říct: „Dokud to neopravíš bezchybně, nepřidávej,“… a promyslete si odpověď pečlivě! Budu na ni čekat.)

12.03.2011 14:51:19
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one