Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "9884"
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
Tak to jsem opravdu ráda, ass.smiley
Ale jo, já vim. A prosím Tě – neomlouvej se, jo? Ne, nedotkla ses mě.

Líbí se mi, že to nesnížilo Tvé hodnocení té věty. (Merline, to je fakt jak u magorů. Jak může na větě záležet? - času 18.45.)

Ono je to v dimenzi Brumbála stejně nejPotterovatější… já ji mám taky ráda.

:) Jsi milá, děkuju.

Ó to je.
Nejsem si jistá, jestli jsi mě pochopila, ass. Ale moc v to doufám. Já přece jenom nechci, aby sis musela připadat, že ti chválím kapitoly proto, že dopředu vím, že ti na nich záleží. Nic víc v tom není. Pokud bys v nás měla důvěru a věřila opravdovost našich reakcí, tak samozřejmě není problém. Omlouvám se, pokud jsem se tě nějak dotkla.

Uff, aha. Děkuji za upřímnost. No... ten důvod ale nijak nesnižuje fakt, že se mi ta věta opravdu líbí.

Možná jo :-) Toho Brumbála tam mám hodně zafixovaného. A asi jsem se nechala moc unést.

Ok, takhle to beru. Určitě to dává smysl.

Jasné, to vím. Ale stejně mě to trochu hlodalo.

Ó, to není za co.

No to by ses divila.

Nepředznamenávala jsem poslední čtyři roky. A dobře, budu v tom pokračovat.

Dobře. Vlastně jsem jen chtěla říct, že altruistická loutka mě po dlouhých letech pranýřování postavy Harryho Pottera napadla jako úlitba těm, které ho neměly rády a nechápaly, jak by se k němu Snape mohl snížit. Možná jako takové to povrchní vysvětlení, proč Pottera nemá ráda a neměl a mít nemůže a nebude. V tu chvíli se mi zdálo, že to prostě musí mít důvod a já že ho musím znát. (Protože já Pottera přeci taky nemiluji.) Tak jsem asi zase jednou četla nadávky na jeho hlavu a tohle mě k tomu napadlo (je to jedna z věcí, kterou mám napsanou dlouho.)

Spojka – bradavické obrazy. Ale Ty Bradavice vnímáš v dimenzi Brumbála. A já si myslím, že například za Phinease měly odlišný ráz, ačkoli… špionážní škola? Jo, ten nápad se mi líbí.

Nenarážela jsem ani tak na obyvatele obrazů, narážela jsem přímo na plátno s pozadím. Asi by je to neoslabovalo, kdyby se malba kreslila dvakrát, s tím, že by v obou bylo to samé. Ale duplikát ne. A nemohlo by to v mém pojetí být ani kouzlo. Musel by si s tím dát tu práci malíř, a potom ano, proč ne.

A nemá Tě co mrzet. Kdybych nechtěla, neodpovím. Nemyslíš?

Děkuji Ti za debatu.
Ty a pomalá, ass? Ty? :-)

Máš štěstí, už jsem se chtěla rozčílit. Na to je jen jedna rada, slečno pochybovačná – nepředznamenávej a hodnověrností reakcí si budeš moct být jistá.

(Postav se před zrcadlo, nejlépe čelem.)

Noo... ona jsou klišé a klišé. Musí se s nimi asi prostě umět zacházet. Někdo to umí a jiný ne, o tom to asi celé je. A taky bych řekla, že každý si pod nimi může představit něco trochu jiného. Třeba pro mě znamenají především předvídatelnost. A příliš mě nebaví, když dopředu odhadnu veškerý vývoj děje. Tož asi tak.

Ne-e posun? :-) No já jsem zvědavá, co bude dál. Že by ta jejich výměna názorů neměla na nic vliv? „Začátek“ zní dobře :-)

Soucítíš s Harrym, jo? :-) Ale jo, docela lehce ti to věřím.

To je na tom taky zvláštní a zajímavé – jak se liší pohled autora a čtenáře. Nikdy mě to nepřestane udivovat :-)

Ó, díky moc za chápavost ohledně kopírování větiček :-) Ale budu se snažit to omezovat.

Ale jen klidně povídej – náladu mi kazí docela jiné věci, než tyhle zajímavosti. A děkuji, to mě víc než těší.

Teda – jsi skvělá, že ses nad tím obrazem tak zamyslela, děkuji. (A fíha, odpovídat ještě ráno – to je obdivuhodné). Moc se mi líbí teorie, že by Aberforth mohl jeho obraz mít taky – nenapadá mě nikdo vhodnější. Navíc by se mu snad líbilo viset blízko Ariany... Původně jsem se přikláněla k tomu, že má jen tu jednu jedinou podobiznu, ale tohle se mi líbí víc.

No jasně, Phineas :-) Nedivím se ti – mám pro něj slabost od Fénixova řádu. A myslím, že jsme se o něm už kdysi bavily :-) A vidíš, ta aristokratičnost mě měla napadnout. Ale víš co? Podle mě by snad všichni ředitelé Bradavic (tu funkci nemohl získat někdo, kdo by nebyl významným kouzelníkem) měli mít ještě aspoň jeden portrét jinde – mimo jiné taky proto, aby mohli fungovat jako spojka :-)

Jinak myslím, že ano, Brumbál by měl být čistokrevný.

Ano, taky jsem byla toho názoru, že u Rowly asi kouzlo. Ale právě ta představa, že obraz někdo doopravdy maluje, mě uchvacuje :-) Takže jsem moc ráda, že si to myslíš. (A teď si představuju, jak Severus někomu sedí modelem... A z jakéhosi důvodu mě to rozesmívá :-D :-D)

A jestli jsi to už měla v povídce? *drbe se na hlavě* Pokud ano, pak doufám, že v té, kterou jsem ještě nečetla. Protože se mi nic nevybavuje.

No... a není to spíš tak, že pokud máš obrazy dva, tak nemůžeš být „v obou rámech zároveň“? Usuzuju tak z toho, že např. Brumbálem pověření bývalí ředitelé, když šli zjišťovat, co a jak s pokousaným panem Weasleym, z toho obrazu v ředitelně zmizeli – a zřejmě se objevili v tom svém druhém obrazu. Co myslíš? Takže by je to nemuselo až tak oslabovat.

:-) Hm... asi máš pravdu, ass. Čeho je moc... Možná by ten obraz pak dlouho nevydržel :-)

Jů, další skvělá teorie. To zní vážně dobře – že by se ten obraz někoho, kdo ještě žije, nehýbal, nemluvil. Díky!

Potěšení bylo na mé straně :-) (A mrzí mě, že tě vlastně, i když nechtěně, nutím odpovídat mi dlouze... )
A to mám z toho, že jsem tak pomalá!

Merline, nic se neděje. Mimochodem – napadlo mě to. :)

(To vůbec není o číslech – i když ta mě těší. Ve wordu čísla nemám. A pak se ztrácím. :D)

A teď nevím, jestli je to nadšení způsobeno mým předznamenáváním, že se mi líbí víc, nebo jestli je to proto, abych se už nezhroutila definitivně s tím psaním, ale předpokládejme, že se Ti opravdu líbí. To mě ovšem nesmírně blaží. Spisovatel nemůže být spokojenější. (Co to kecám, kde je spisovatel?)

(Dobře, dobře, vážně, vážně Ti to věřím.)

Já? Klišé? Já klišé zpracovávám ráda. SMAJL. Možná proto, že už i tímhle mě kdosi potěšil, možná i proto, že se ničemu nesnažím vyhýbat (nesnažila jsem se, vůbec ne záměrně), ale asi proto, že je miluju. To bude ono.

Posun v ději – nebrala bych to tak. Na rozdíl od uhlazených, mnou obdivovaných autorek je to takové buch sem, buch zpátky, bch vpřed, buch vzad. Ale… je to něco, to jo. Začátek, asi. Jeden z mnoha.

Tedy NE, že bych se nemohla dočkat konce – jak by sis to taky mohla nevinně překroutit, že :-) Proto sem raději píšu to, co je snad jinak zjevné – je tomu právě naopak. – Jak to, do háje, víš?! :D

:D BOS? :D LOL.

Víš, co jsem si tak říkala? Brumbál má jen tu jednu podobiznu – v ředitelně? Jinak už žádnou? Pokud jen tu jednu, tak je to dost divné. Tedy – i takový Phineas má dvě... Vždycky mě zajímalo, jak vznikají kouzelnické obrazy – kdo je zhotovuje? A co repliky, kopie? Takhle by si mohl Sev jednu vzít k sobě do bytu a bylo by :-) A může mít někdo obraz, i když ještě žije? Tohle jsou věci spíš mimo povídku, ale napadly mě právě v souvislosti s ní (nemůžu za to, že je tak inspirativní a asociacetvorná!) Teď spěchám, ale nechej mě se zamyslet. OK? Odpovím.

(Ehm – ale dovol mi podotknout, že i autorka má se svaťoušem Harroušem soucit.)

No – to byl účel. Taky. Brumbál byla oddychovka.

Tleskám ve stoje za tu situaci. – pukrle a úklona. Já nevím. Severus u kotlíku v povětří, Harry u kotlíku v povětří – je to klasika. Ale mě u takových povídek napadla i varianta b.

„Ale já nevím, co mám dělat se Snapem v šoku!“ – Brutální. Ani autorka nevěděla, dokud jsme nepřišli do místnosti.

Na druhý pokus – ona tím „klukem mizerným“ myslela Severuse a ne Duka? Wow. Zbožňuju Poppy. – taky jsem to musela číst dvakrát, než mi při opravách došlo, koho Poppy myslí. :D

Ano, jako by nechvíli zapomněl, s kým mluví. Jen tady vím jistě, že nezapomněl. (Proto ten šok…) To jméno ještě budeme řešit, tak se nedivte, obecenstvo, že vám tyto věty přijdou povědomé později. (A možná pochopte tohle. Důkladněji. Částečně důkladněji. Nebo úplně? Chm… už jsem neuspokojivá i sama sobě.)

A nechtěl by mu pomoct? – tak na to je jednoznačná odpověď. :D

„A vy si nevymyslíte nic jiného než říct mi to teď. Jistě že si pak nepohlídám zásobu protijedů, to je přeci pochopitelné,“ – Tohle mě ale zarazilo. Jako by se za tím skrývalo cosi víc... Spíš jako by to Severovi uniklo... – trefa.

Já vím, že ne! Klidně kopíruj! :D

Ty jo, na tu vyznačenou větu s milisekundami se nějak nemůžu soustředit. Nevím, ale připadá mi, že tady nedělal nic jiného, než co dělal vždy. Chrání Severuse. Možná je rozdíl v tom, že se mu k tomu teď – oproti začátku povídky – přiznal.

Jo tak tohle… to s altruistickou loutkou. Nevím, jestli mám našinci kazit náladu a říct, při čem ten nápad vznikl. :) Ale… wow. Ty jsi to pochopila. (Zas jedna z těch složitých vět, u kterých jsem si nebyla jistá.) No… jak si to pojala, se mi doslova líbí.

Tak teď konečně k Tvému dotazu (jsem ten koment až na konec a tohle napsala ještě ráno):

Brumb
2)Brumbálova podobizna. Víš, že jsem se na to sebe psala, a nenašla jsem uspokojivou odpověď? V tomhle je Brumbál strašlivý tajnůstkář. Podezírám ho z obojího. Že by mohl mít obraz i jen v ředitelně silou své vůle. Ale mám i teorii, že nějaký obrázek vlastní Aberforth. Co myslíš Ty?

Phineas. Řekla bych, že u mého nepokrytě milovaného Phinease (ano, za tu dobu, co píšu, někdo patrně ty mé jemné narážky, že jsem si ho oblíbila, postřehl, tobôž aby si toho někdo všiml v mých povídkách přímo…) je to trošku jiná otázka, jiná věc. Blackovi jsou čistokrevná rodina. Proto mají obrazy. Ředitelé Bradavic, kteří tam umřou, i těm se vytvoří obraz. Zhruba pro tu aristokratičnost má Phineas obrazy dva. Teď – nevím, jak moc, ale Brumbál je, tuším, taky čistokrevný čaroděj…? U něj to bylo tohle: věděl, že lidé musí po odchodu blízkých najít způsob, jak žít dál. Ostatně je to jeho věta, že: „Nestačí jen prodlévat ve snách, a zapomenout žít.“ U Brumbála je to to, že nechtěl. Nechtěl jitřit rány.

No, od Rowlingové bych to viděla jako kouzlo. Ale protože mě uchvátila jedna povídka (vlastně asi dvě, ale ta jedna hodně), pro mě je k tomu třeba malíř. (Hej, neměla já to už v povídce?) A ten malíř maluje různé podobizny. Nějak si pouhou repliku neumím představit, vždyť i duch toho obrazu – např. Brumbál – je replika svého živého já. A replika repliky? Ne – to už je na mě pro tak procítěný obraz vzdálené. (Což mi připomíná, že čím míň obrazů máš, tím spíš jsi magicky silný. Chytrý Brumbál, ne?)

P.S. Věř mi, že si nepřeješ, aby měl Severus Brumbála doma. Věř mi, že by ho doma Severus mít nechtěl. :D

Obraz, i když žiješ? Moc dobrá otázka, zajímavá. Dle mého skromného názoru by to mohlo být takto: Můžeš ho mít – Malfoy určitě má, nebo spíš měl – ale bude vypadat jako mudlovský, jako naše nepohybující se obrázky. Ale třeba takový Řád, pro nějaké takové špionské účely, třeba, ten by mohl mít obraz. No, obraz… fungoval by na jiném principu než obrazy zesnulých. Ale pochybuji, že bychom my poznali rozdíl. :)

Ú, mockrát děkuji za inspirativní komentář! Vážně to pro mě moc znamená. A Ty jsi v tom Rolls-Royce. Děkuji!
1) *přikrčená, znepokojeně se rozhlíží kolem sebe* Ani se mi nezdá :-D

Omlouvám se za zpoždění, škola se ale začíná ozývat :-(

Ták. Ono je to těžké. Když si tak vybavím, jak jsi nás v souvislosti s druhou částí povídky varovala... Tak se tu teď jen pochechtávám. Ass, to je teď jedna kapitola lepší než druhá. A těžké je to právě proto – u minulé kapitoly jsem byla vysoce potěšena a obdivovala kde co. A ty sem pak dáš kapitolu, která mě osloví ještě víc, a to dokonce ne o málo. Není to vzestupná tendence, spíš se pozastavuju nad tím, že sis dokázala od první do nyní už 48 (! wow... ono se to nezdá, ale to je už vysoké číslo) kapitoly udržet kvalitu. Skoro v každé kapitole je něco, co mě nutí říct, že právě ta kapitola je jedna z nej :-) Žádná není vycpávkou. A to považuju za úctyhodné a je to určitě jeden z důvodů, proč Když tak miluju – jiné povídce by se za tu dobu mohlo stát, že by začala třeba nudit, uvadat... ale o tom u Když nemůže být ani řeč. Vážně. Myslím to naprosto vážně. Jsem v očekávání další kapitoly napnutá, jako v začátcích povídky. A stále mě něčím překvapuješ. Jak to, že se ti tak daří vyhýbat klišé? (Ne, na tohle neodpovídej :-)

Dobře, tolik obecně (musela jsem to napsat). Teď k samotné kapitole.

Cítím, že jsme se opět nezanedbatelně posunuli v ději, což mě velmi těší. (Tedy NE, že bych se nemohla dočkat konce – jak by sis to taky mohla nevinně překroutit, že :-) Proto sem raději píšu to, co je snad jinak zjevné – je tomu právě naopak.)

Ale ale, že by BOS (Bradavická obrazová síť - neřešit) nefungovala a Brumbál nevěděl o rozhovoru mezi Harrym a Protivou? :-)

„A co myslíš, chlapče?“ – Jistě, nějak se to projevit musí, že je obraz :-) Ale k naštvání, tohle :-)

Víš, co jsem si tak říkala? Brumbál má jen tu jednu podobiznu – v ředitelně? Jinak už žádnou? Pokud jen tu jednu, tak je to dost divné. Tedy – i takový Phineas má dvě... Vždycky mě zajímalo, jak vznikají kouzelnické obrazy – kdo je zhotovuje? A co repliky, kopie? Takhle by si mohl Sev jednu vzít k sobě do bytu a bylo by :-) A může mít někdo obraz, i když ještě žije? Tohle jsou věci spíš mimo povídku, ale napadly mě právě v souvislosti s ní (nemůžu za to, že je tak inspirativní a asociacetvorná!) Nic no, radši jdu dál.

„Je to Severus Snape, o kom tady mluvíme? Potom zní odpověď: všechno,“ – Muhaha, souhlasím!

/A takhle to má Snape rád, ne? Bez emocí./ - Snape se hlavně nezdá. Kdo může spolehlivě říct, co má rád?

No... dle mého skromného mínění má Harry trpělivosti na rozdávání. Až na nějaké ty excesy. Ovládat se taky umí, když chce. (Někdy je lepší, když se neovládne, pravda.)

/Nezuř, nepodlehni provokaci, neuraz se. Dej mu čas. Začni brát, co je, aniž bys žádal víc./ - Aneb staň se svatým :-) Ne, náhodou se mi obzvlášť ta poslední věta zdá jako docela cenná rada – na obraz. Ale jestli Harry Sevovi nedal už moře času, tak já chodím na čaj s britskou královnou. (Ok, čtenáři trpělivost musí mít především a taky ji mají, i když to tak někdy nevypadá. Tolik jen soucit s Harrym.)

/protože na to má Severus vybudovanou moc efektivní pojistku/ - Za tohle tleskám, to jsi vystihla bravurně.

/A tak jsem mu dal čas a prostor. Tolik prostoru, že jsem nejspíš zešedivěl, umřel, zetlel a znova se narodil – a Snape zůstal ve své formě a tvaru, která se ani o vlas nezměnila./ - Přesně o tom jsem výše mluvila.

Velmi mě pobavil popis Brumbálova putování po obrazech :-D

A pak to svištělo. Ty máš velký talent pro emociálně nabité scény, ass. Ty, které považuju za nejtěžší napsat.

První, co mi po vyjádření Rogerie přišlo na mysl, bylo, že se něco stalo Severovi, protože studentov
2) První, co mi po vyjádření Rogerie přišlo na mysl, bylo, že se něco stalo Severovi, protože studentovi bouchl kotlík :-) Ani nevím proč. Ale to bys nebyla ty, abys nevymyslela něco lepšího. Tleskám ve stoje za tu situaci. Pokaždé mě odzbrojí úplně nejvíc, když je vidět, že je Severus také jen člověk. A že i on může dělat chyby.

/snaže se uklidnit studentku, sám jsem po klidu chňapal jako po Zlatonce/ - Moc povedené.

„Ale já nevím, co mám dělat se Snapem v šoku!“ – Brilantní :-)

A rozplývám se tu i nad Poppy – moc chválím! Opravdu mě potěšila její slova. Jednička s hvězdičkou.

„A teď – vážně chceš, aby se tomu klukovi mizernému něco stalo, nebo si ho půjdeš do toho zatraceného sklepení pohlídat?“ – Na druhý pokus – ona tím „klukem mizerným“ myslela Severuse a ne Duka? Wow. Zbožňuju Poppy.

A bože, jak tobě se ten (polo)šílený Severus povedl! Já na to snad ani nemám slov, prostě jen skoro posvátnou úctu. Moc dobrá práce, ass!

„Žádám vysvětlení – jakým právem dáváte synovi mé jméno?“ – Je povzbudivé vědět, nakolik jej to hlodá. Možná jsem od něj ale čekala, že si tu odpověď najde sám... Ale asi bych toho od něj chtěla příliš... hned. Vlastně toho řekl nečekaně hodně – naprosto mě znehybnilo, co pronesl o Albusovi a Jamesovi. A vůbec – že to řekl tak... bez sarkasmu. Jako by na chvíli zapomněl, s kým mluví. Bylo to ohromující a kouzelné.

„Nechápete…“ – Ano, přijde mi, že v tom je hlavní problém. Harry nejspíš ještě hodně věcí nechápe, jenže copak Severus nevidí, že se snaží? A nechtěl by mu pomoct?

„A vy si nevymyslíte nic jiného než říct mi to teď. Jistě že si pak nepohlídám zásobu protijedů, to je přeci pochopitelné,“ – Tohle mě ale zarazilo. Jako by se za tím skrývalo cosi víc... Spíš jako by to Severovi uniklo... Každopádně tím nádherně dal najevo, jaký na něj má Harry, či spíš přesněji ta věc se jménem vliv – na jeho koncentraci a duševní klid :-)

Podvyživená výčitka je senzační obrat.

„Ani kdyby o to přišel požádat Godrik Nebelvír,“ ubezpečil jsem ho a díval jsem se mu pevně do očí. No… alespoň pár sekund… milisekund… - Já se opravdu omlouvám, že sem kopíruju kde co, ale považuju to za nutné, nedělám to samoúčelně. Všechny ty věty pro mě měly velký význam. Tady mi třeba přišlo, jako by mezi nimi na úplně miniaturní chvíli zavládlo příměří – ba co víc – jakási sounáležitost, porozumění... nebo jen vzájemná akceptace. Nebo jsem to tam spíš jen chtěla vidět. Ale líbilo se mi to.

„Protože jste bezduchá altruistická loutka nečinící nic ze sobeckosti a pohodlnosti. Pro všechny se obětující a nic nežádající na oplátku. Ale lidé jsou sobci, Pottere, a nepotřebují mezi sebou altruisty, ale idioty,“ – Tak. Tohle pro mě mělo ze všeho toho, co zajímavého Severus Harrymu sdělil, asi největší váhu. A nejspíš asi proto, že je to skutečně inovativní poznatek! Jeden z těch, kdy si říkám – na tom zatraceně něco je! A považuju to za výtečný postřeh. Krom toho – cítím, že za tím by se i mohly skrývat nějaké ty odpovědi... Stejně tak, jak ho za tohle údajně nenávidí (a vlastně může být, ono se to pak nevylučuje), si ho může za tohle vážit, může ho pro to samé zároveň potřebovat.

Ass, děkuji hrozně moc za tak skvostnou kapitolu. Její čtení jsem si vychutnala maximálně.
Hele, Mari… necítíš se trochu jako štvaná zvěř? :D No nic.

Děkuji za nadšení, yellow. A ano, zcela jistě to psala Mari, to s originálním SS. Jsem ráda, že Ti udělal takovou radost a vlil Ti sil do žil. :D
Ohó. Dokonalé. Bezva. Skvělé. Super. Prostě super. Assez díky moc. Ten jejich rozhovor *spokojeně si brouká* mi absolutně vlil síly do žil, absolutně mě pozvedl na duchu. Snad nikdo jiný nedokáže takové rozhovory tak perfektně vystihnout jako TY. Myslím, že to už kdysi psala Mari v jednom ze svých komenářů (nejsem si jistý, tak jestli jí přisuzuji něco, co nenapsala, tak se omlouvám), ale takhle by to bylo, kdyby Severus v originále nezemřel.

Nebudu se pokoušet o nějaký rozbor kapitoly ve stylu Mari, protože na to nemám. Tak jen řeknu, že se mi kapitola moc líbila, těším se na další a budu doufat v pokračování rozhovoru. A úplně mě dostala ta narážka na šmírující Brumbálův obraz. Oh yeah! Další moje oblíbená věc.
05.03.2012 21:56:01
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one