Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Když mám obavy

Třetí den mohl jít Duke na vyučování. Bývalo by to bylo druhý den, ale madame Pomfreyová se zmínila, že Snape vypadal tou představou rozrušen, takže se v nejlepším zájmu všech jeho návrat trochu odložil.

A Protiva… Snape šel směr sklepení, já stál uprostřed chodby a Protiva se vznášel u dveří ke sklepení. Snape věnoval strašidlu zuřivý pohled, zatímco jsme se všichni tři zarazili v ten samý okamžik. Protiva protáhl obličej. Někdy v tom okamžiku Harryho oba zaregistrovali. Protiva si odfrkl a proplul dál – tím směrem se záhy ozval hluk – a Snape pokračoval v chůzi. Pokud si Protiva nechal ujít takovou příležitost zesměšnit nebo očernit Harryho a Snapea dohromady, Harry si byl jist, že vše bude dobré.

No a Snape… Snape začal chodit na obědy a večeře. Pořád ho nebylo možné zastihnout mimo dobu jídla, ale i to Harry považoval za malé vítězství.

Téma Albus Severus bylo prozatím uloženo k ledu, Snape přestal neustále požadovat vyhazov, se samozřejmostí začal strhávat body a udělovat školní tresty, a studenti pokračovali v nespokojenosti s novým profesorem lektvarů vesele dál, ač za zády, a přímo Harrymu pod nosem s patřičnou hlasitostí, aby si byli jisti, že slyšel, takže bradavická idyla.

„Tati?“ ozval se z krbu Albus.

„Jen pojďte dál,“ pozval je Harry a z krbu se vysypali Albus a James. Albuse jako prvního, na Jamese se pak usmál a plácaje ho po zádech, taky ho objal.

„Jak jde trénink?“ povytáhl Harry obočí.

„Ztěžka,“ ukázal James na nohu.

Harry přikývl: „A ty se máš, Ale?“

„Děda a babi pozdravují,“ usmál se Albus. „Ty, tati…“ nadechl se, „s profesorem Snapem – nepokazil jsem něco?“ zeptal se nejistě.

Harry odpověděl zavrtěním hlavy; Albus měl pravdu, že Snape… zareagoval. A zareagoval vpravdě nepředvídatelně. Ale za to vůbec nemohl Albus, takže proč ho tím trápit?

Jamesi?“ obrátil se k synovi v očekávání.

James se ušklíbl, vytáhl ze zadní kapsy kalhot zmuchlaný Pobertův plánek: „Hledal jsi ho, ne?“

Byly doby, kdy by mu Harry za tohle nadal – a moc. A oba věděli, že ty časy minuly. Harry si plánek beze slova převzal, schoval ho do stolu a zeptal se: „A Lily?“

„Zdravotnický výcvik někde na Ukrajině,“ zazubil se James.

„Na Slovensku, ty idiote,“ zavrčel Albus.

„Aby ses…“

„Chlapci!“ vykřikl Albus Percival Vulfric nadšeně, čímž jednoznačně přerušil Jamesovu nepěknou odpověď.

„Pane řediteli,“ pozdravil decentně Albus.

Chtěl jsem říct nezbláznil,“ zamumlal James dotčeně a pak je vír konverzace odnesl jinam za Harryho spokojeného dohledu.

Ten den měl ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích ještě jednu, o poznání méně příjemnou návštěvu.

„Pottere,“ řekla úsečně příchozí postava s blond… pačesy.

„Draco,“ pozdravil nazpět s klidem Harry.

Draco Malfoy nakrčil nos a odfrkl: „Před Severusem jsi taky takto zkrotl?“ Harry povytáhl obočí místo verbální otázky, co to má znamenat. „Že ses vlastně nikdy nedovolil používat mé jméno,“ vysvětlil jako pro pomalejší dítě.

Harry se potutelně usmál: „Posledních dvacet let tě tak převážně oslovuji a ještě jsi mě neotrávil,“ uvedl Harry na svou obranu.

„To je fakt,“ řekl Draco kysele s jakýmsi podtónem není všem dnům konec.

„Jak se má Luc…?“

„Zeptej se Narcisy,“ přerušil Harryho úsečně. „Já jsem tady jen proto, že jsem měl cestu kolem, a tak mě napadlo, že bych ti mohl oznámit, že by sis konečně mohl pořídit vlastní sovu. Ty ze zdejšího sovince jsou opelichané, staré a nespolehlivé, útočné zapšklé bestie, pokud se mě tedy někdo ptá. A jelikož vím, že ne, jdu za Severusem,“ vstal a přehodil si rukavice z ruky do ruky. Pak zpozorněl: „Pokud mi to tedy Jeho Výsost dovolí,“ a pozvedl své bílé arogantní obočí. Po tu dobu se místnosti jalo těžké ticho.

„Snaží se,“ prohodil zamyšleně Harry. Pak se zpytavým pohledem zahleděl na Draca, čímž ho zarazil.

„Asi tak,“ odfrknul si plynule jako řeka, „bez Luciuse to bylo těžké. S ním je to peklo.“

„Nejsi rád, že Scorpius poznal svého dědečka?“ pozdvihl Harry zvědavě obočí.

„Ne. A Scorpius o něj nestál – stejně jako já.“

„Má na něho zlost, protože na něj máš zlost ty,“ namítl Harry jemně.

„Oprávněnou,“ zavrčel Draco.

„A co tvá matka?“ pokoušel se Harry dál. „Nejsi rád alespoň kvůli ní?“

„Dotáhla ho zpátky,“ odsekl Draco a o krok postoupil dopředu. „Ať si ho třeba sní, jen když se od nás bude držet dál.“

„Snaží se,“ zopakoval Harry s bezradností v hlase.

Draco úsečně přikývl: „Což je v některých… ne – v jeho případě uboze málo.“

„Tobě nic neudělal,“ upozornil ho Harry.

Dracovy ocelové duhovky pokryl kovový lesk nepřístupnosti: „Pravda,“ protáhl, „kromě Temného pána mi nic neudělal.“

„Zlobíš se na něj za něco, pro co ses rozhodl sám,“ Harry záměrně nezdůraznil Dracovu tendenci svalovat za to vinu na druhé.

„Vydatně mě v tom podporoval,“ řekl, „což bych já Scorpiovi nikdy…“

„Opatrně,“ varoval Draca Harry, „máme sklony soudit příliš příkře naše viníky a nevidět vlastní chyby.“

„Co tím chceš říct?“ utrhl se na Harryho.

„Věřím, že bys to Scorpiovi nikdy neudělal,“ připustil Harry smířlivě a vytáhl misku s jakýmisi bonbony; když je uviděl, zděsil se a raději misku zase odklidil – ne, vůbec si chvílemi nepřipadá jako Brumbál. „Jenže to není záruka, že tě nebude tvůj syn později taky kritizovat. Například za to, že jste mu ty, tvá žena a tvůj kmotr ulehčovali cestu.“

„A kdo jiný když ne rodiče, Pottere?“ vyzýval ho pohledem. „Nezapomínáš, jak těžké to měl?“

Harrymu poklesla ramena; občas zapomínal, jak těžké to měly jeho děti. Co potom Scorpius?

„Chápu,“ přikývl Harry. „Pověz – je Scorpius šťastný s tím, co má?“

„Snažíš se tuhle potyčku vyhrát?“ ohradil se Draco nepřístupnou zdí.

„Snažím se ukázat ti, že na jednu a tu samou věc nemáme všichni stejný názor. Zatímco jako rodič tě naprosto chápu, jako nezúčastněný pozorovatel vidím, že Scorpius šťastný není. Jako jsem nebyl já, když jsem si myslel, že mě v mé práci uznávají jen kvůli jménu a Voldemortovi…“ nechť je zaznamenáno ke Dracově cti, že teď už sebou jen nepatrně cukl při vyslovení jeho jména. „Myslím, že by se měl z Francie vrátit domů. Myslím, Draco, že by se to tentokrát mělo udělat po mém,“ býval by řekl správně, ale nač to zaobalovat, když Draco věděl, že jsou to pro Harryho v tomto případě synonyma? „Bylo by pro něj dobré získat práci mimo nás dva, co myslíš? Já myslím,“ zrychlil, aby předešel mýlce, že v tomto chce znát Dracův názor, „že dobrý přechodový stupeň by byla Snapeova lékárna – takže když už se dnes za kmotrem budeš stavovat, mohl by ses ho taktně zeptat, poprosit ho, jestli by pro něj neměl volné místo. Co myslíš…?“

Draco se zamračil: „Žertuješ, Pottere?“ Harry se nechápavě podíval do Dracova obličeje. Draco pátral po stopách lži, přetvářky nebo výsměchu a – patrně protože nic z toho nenašel – nakonec řekl, jako by to byl dávno známý fakt: „Severus už žádnou lékárnu nemá. Tu pustil, když…“ zhluboka se nadechl, zmlkl a stáhl rty do přísné linky. Jeho oči vzplanuly hněvem k sobě samému: „Chápu to tak, že ti to neřekl.“

Harry zavrtěl hlavou, zatímco jí líně proplouvalo spojení „pustit lékárnu“… to jako k vodě? To jako že nemá lékárnu? To jako že dal kopačky lékárně?! To jako že ji prodal? Proč nemá lékárnu? Proč vzdal snahu udržet jedinou pořádnou lékárnu? Svou?! Těžce udržovanou, pracně vybudovanou?! Proč se nezmínil… ok, špatná trasa myšlenek.

Jistě že se nezmínil – Harrymu přece nic neříká ani nevysvětluje. Vše je jeho věc, vše si zařídí podle sebe.

„Kdo ji koupil?“ zeptal se Harry.

„Nemám zdání,“ pozvedl obočí.

Harry utnul konverzaci s Dracem po této informaci velmi rychle. Rozmýšlel se tři hodiny a zíral na neobsazený portrét za ředitelským stolem. Prázdně se díval do všech portrétů.

Nastal soudný den: „Phineasi?“

„Řediteli?“ ozvalo se nerudně.

„Co bych měl podle tebe udělat?“

Phineas se zamračil, takže vypadal hůř než obvykle: „Pokud myslíte to… neplést se do toho.“

„A kdybych chtěl vyváznout s víc než zdravou kůží?“ ponoukl ho. A když odpověď nepřicházela, dodal: „Víš, co chci udělat. A znáš Snapea. A má otázka zní – pokud to udělám, odpustí mi někdy, nebo mě bude nenávidět ještě víc?“

A tak, o pět hodin později, v devatenáct dvacet sedm, byl párek postarších manželů přešťastný, že udělal tak dobrý obchod se samotným Harrym Potterem, ředitelem Bradavic. Do Harryho vlastnictví přibyla apatyka.

Ale to nebyla hra… a už vůbec to nebyla manipulace… a pokud by se Harryho někdo zeptal, jestli neměl jít do Zmijozelu, vehementně by takovou nestydatou fámu popřel.

Tos neudělal,“ vletěla do Harryho pracovny druhý den blond můra. Harry vzhlédl od pergamenů. „Udělal,“ žuchl do křesla před něj s pochopením v očích. „Severus tě rozporcuje. A na naše chování ke Scorpiusovi už si nikdy nebudeš moct stěžovat. Děláš to samé se Severusem!“ obžaloval Harryho Draco. Harry se vrátil pohledem zpátky k pergamenům. Proč jen může být o necelých patnáct hodin později vše úplně jinak? „Co se děje?“ zamračil se Draco, když Harry mlčel. A že zarazil své spílání a obvinění značilo, že se v Harryho obličeji vše to zrcadlilo a že Draco nečetl… Že Draco nečetl, znamenalo pro Harryho další problémy, problémy s Malfoyovými a problémy se Snapem. Už teď se bál – pokud vzal tenhle bulvární drb takto, nechtěl být u té druhé části. Vážně nechtěl. Přesto se Harry zapřel a před Draca položil po krátkém zaváhání druhou stranu novin.

Draco si je vzal, pročetl a zbledl: „Viděl to Severus?“

„Zcela jistě.“

„Co mám udělat?“ šeptl na Draca Malfoye nepatřičně ztraceně; Harry pochopil, že teď nemyslí Snapeovu apatyku.

„Ty?“ vynořily se Harryho oči z nánosu pergamenů. „Já měl za to, že jsem sem Luciuse dotáhl já… že já nesu zodpovědnost za celou rodinu Malfoyů.“

Draco mlaskl: „Nechej toho, Pottere, sebelítost ti nesluší.“

„Pravda,“ ukrojil Harry.

„Byl za tebou?“

„Kvůli článku o lékárně?“ pozdvihl Harry obočí, aniž by od papírů vzhlédl. „To by raději ponořil ruku do kyseliny. Dle jeho úhlu to není jeho věc.“

„To ti řekl?“ zeptal se Draco nejistě.

„Nemusel,“ ujistil jej Harry, „znám ho.“ Tři škrtnutí. „Co se týká toho druhého článku, předpokládám, že si o tom bude chtít promluvit hlavně s tebou.“

„Nejsem jediný,“ zavrtěl hlavou. „Scorpius, otec, matka, Astoria…“

„Ale jen k tobě cítí opravdový závazek,“ odpověděl věcně Harry. „Ty ho budeš zajímat nejvíc.“ Dracova odpověď bylo mlčení. Po nějaké době to Harry nevydržel: „Můžeme teď vypustit lékárnu a dopad mé zbrklosti a přejít k tomu druhému…?“ dovolil se trochu neobratně, protože tak jako Dracovi, ani jemu se do toho rozhovoru nechtělo.

„Pojďme k podstatnému,“ pravil Draco a praštil novinami o stůl, „že totiž tvá oblíbená kamarádka zajistila nám všem veřejnou popravu!“ a jéje; už je to tady.

„Nepřeháněj,“ zavrtěl hlavou Harry.

„Přeháním?“ vybídl ho Draco.

„Dokud nad vámi držím ochrannou ruku já, nic se vám nestane,“ povzdechl Harry.

„A přesto z nějakého mně neznámého důvodu nadšený nejsi. Proč? Měl bys oslavovat!“ vyprskl Draco s dětinsky směšnou provokací. „Budeš mít od nás pokoj.“

„Tak to bude trvat ještě hodně dlouho,“ vyhrkl bez přemýšlení, zastavil se, uklidnil. „Padla jen další vaše ochrana. A to pouze oficiálně. Přeci jsi s ní už dlouho nepočítal, ne? Ne?“ naléhal Harry na Dracovo zarputilé mlčení. „A jistěže nejsem nadšený – doposud jsi nemusel spoléhat pouze na mě, kterému ani nevěříš. Netěší mě to víc než tebe,“ ujistil ho Harry.

„A v tomhle mě přesvědčuješ, aby se sem vrátil Scorpius? Nikdy,“ ujasnil Harrymu.

Harry na to konto povzdechl: „Hermiona by neublížila mouše. Její krok je správný…“

„Ha! Vždyť ty z toho máš, Pottere, radost!“ zaječel Malfoy. A odfrkl si: „Já idiot.“

„Upřímně řečeno mám. To, že jste čistokrevní, z vás nedělá víc lidi. Takže ano, jsem rád, že se Hermioně podařilo zrovnoprávnit čistokrevné s nečistokrevnými. Jsem rád, že ode dneška nic takového řešit nemusím, že je to jen formalita, jen dětská hra mezi studenty, která ode dneška nikomu neublíží. Protože do důsledku vzato je jedno odkud, ale všichni tady jsme kouzelníci.“

„Takže teď to má být takhle? Vám patří historie a nám dnešek?“ soptil Draco.

„To jsi řekl ty,“ odpověděl Harry už klidně. „To, co tvrdím já, je, že v minulosti měla snad čistokrevnost své místo. Ale ne, ne za cenu dalších Smrtijedů, Draco,“ naléhal Harry.

„Co to z nás dělá? Čokly. Co to dělá ze mě? Štvance. Ať se jde ta mud…“

„OPATRNĚ,“ zaburácel Harry přes celou ředitelnu. Všechny obrazy se otočily. Harry nevěděl jak, ale za svým stolem teď stál, rozháněl červeň pobouření a prudce oddechoval. Dění v obrazech se zase začalo zvolna vracet do normálu, když obrazy seznaly, že se bitva zase konat nebude. „Jsem moc rád, že tady není Brumbál. Byl by velmi zklamaný. Snape ostatně taky,“ neodpustil si a posadil se zpátky do křesla.

Dracovy vytřeštěné oči zamžikaly, odvrátil pohled a na dlouhou dobu se mezi dvěma muži rozhostilo ticho, které přerušilo až Dracovo špitnuté: „Omlouvám se.“

„Není třeba,“ což byla pravda. O omluvy Harry nestál, stál o Dracův jiný pohled na věc. Který patrně nezíská. A určitě ne křikem nebo příkazy. „Jsem rád, že se Hermioně podařilo, oč usilovala dlouhá léta. Jsem na ni hrdý. A souhlasím s ní. Navzdory tobě a Luciusi Malfoyovi je to správný krok…“

„Jsi si tak jistý, že máš patent na to, co je správné a co špatné,“ ucedil Draco sevřenými zuby. Na to Harry zaváhal. Co je správné? Možná to nevěděl. Možná že vše byl omyl. Možná to byl začátek nové války. Možná byli čistokrevní ohrožený druh, který se měl podporovat a ne vymycovat.

A přece stačila vzpomínka na Dobbyho tělo v jeho náručí a Harry věděl, že nepůjde jinou cestou, ať to znamená cokoli. Protože vraždit kvůli vymírajícímu druhu nevinné není o nic lepší.

„Draco?“ oslovil ho Harry opatrně, jemně, zlehka. Dracovy oči se stočily na Harryho. „Mrzí mě, že jsi ztratil další své privilegium,“ a tolik byla taky pravda. Ne nějaký neznámý Smrtijed z řady, kterého bavilo vraždit studenty Bradavic, ne – Draco Malfoy, ve vší své pyšné slávě, kterého znal od jedenácti let, který právě ztratil další opěrný bod svého života, toho mu líto být dovedlo. Navzdory tomu, že ten zákon znevýhodňoval nečistokrevné. Navzdory tomu, že ani nevěděl, co vše ten zákon obsahoval. I kdyby to mělo být jen cosi symbolického… pro obě strany. Obě strany to znepřátelovalo. „Rád bych tě ujistil, že se pro tebe a tvou rodinu nic nemění, ale chápu, že mi neuvěříš. Vše ukáže…“

„Čas,“ doplnil Draco jízlivě. „Kromě asi dalšího milionu posměšků na toto téma a jeho variace. Nechej si, Pottere, své bezcenné ujišťování.“

Harry přikývl. Posměch asi sklidí. Jenže co jiného zasel? „Chceš jít za Snapem?“ zeptal se. Draco přikývl. Odešel.

Harry se postavil, vhodil letax do krbu: „Gratuluji, paní Hermiono Weasleyová.“

Hermiona se polekaně otočila a na tváři se jí rozlil spokojený, široký úsměv v odpověď, když poznala gratulujícího.

Pozn.:

To nám ten měsíc utekl, co?

 

Courtney: Dal Harry niektorému zo svojich detí Záškodnícku mapu, ktorému?
J.K. Rowling: Mám pocit, že ju nedal ani jednému, ale James mu ju raz tajne vzal zo stola.

Katieleigh: Pokračuje Hermiona v práci so SOPLOŠ-om a zlepšil sa nejako život domácich škriatkov?

J.K. Rowling: Hermiona po Rokforte začala svoju kariéru na Oddelení pre reguláciu a kontrolu magických tvorov kde napomohla ku veľkému vylepšeniu života pre domácich škriatkov a im podobných bytostí. Potom sa presunula (napriek svojej niekdajšej posmešnej poznámke Scrimgeourovi) na Odd. čarodejníckeho práva (Magical Law Enforcement) kde zaviedla pokrokové zmeny, ktoré zaistili odstránenie nespravodlivých zákonov, zvýhodňujúcich čistokrvných čarodejníkov.

Zdroj stále: http://www.potterweb.cz/web/content/view/6016/2/

NEBO: http://www.accio-quote.org/articles/2007/0730-bloomsbury-chat.html

04.03.2012 19:34:59
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one