Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "6367"
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
smiley Děkuji.

Ach ano, vím, že tohle tě trápí. Snad to tak prostě má být... Každopádně já se necítím být ochuzená - řekla bych, že zase ty jakožto autorka to nemůžeš vidět tak, jako já, když to čtu :-)

Tak... já jdu zase vložit ten koment, teda... (Nikoliv s lehkým srdcem.)
Jééé, gratuluji. smiley (Ke zkouškám.)

Ne, emyslím, že jsi špatně vystihla atmošku. Jen si myslím, že mnohdy není přenesitelné to, co vidím já, když se hádají. Tak to myslím.

No… k tomu, že jsem neodpověděla - ani neodpovím. Viz aktulka, co ji sem teď dám.

Zajímavé, jaký k tomu máme z našich pozic názor, k té Gin a Sevovi. (Následně přemazala svůj komentář k tomuto, jelikož by odpověď potom byla jasná.)

Ano, s Gin je to ještě složitější, kupodivu to není ale ta samá linka jako Harryho domněnka, že Gin měla něco se Snapem.

Hm, no nic, jdu vložit kapitolu.
To se teď bude dít častěji.

Ne – omlouvám se já. V jejich interakci strašně záleží na rozpoložení a na tom, co není vidět. Ale tu atmosféru bych měla umět navodit. Tak noc, no.

Jsem ráda, že Ti zvedla náladu. A co zkoušky? Jak to dopadlo?

Kapitola mě VELMI potěšila. Jsem ráda, pokud tvůj dojem z mé reakce je kladný :-)

Pochopila jsem, že jsem nic nepochopila :-) Vlastně jsem trošku i ráda, protože mi na té mé „teorii“ něco nesedělo. A trochu jsem se bála, že mi to vysvětlíš. Naštěstí jsi zvolila pro mě příjemnější variantu – přijít si na to sama při dalším čtení.

Jak bych to jen... Ass, i když je to asi těžké – nenech se někam tlačit, nenech se svazovat našimi otázkami. Kdo říkal, že musí všechny mít svou odpověď?

Ó, chápu. Moc dobře. Neboj – opravdu tohle v sobě mám vyřešené a stoprocentně si stojím za tím, co jsem onehdy psala. I z tohoto mého komentáře mohlo (mělo) vyplynout, že i kdyby tam ten smrtijed nebyl (chvíli jsme nevěděli, že tam byl), stejně jsem Severovi věřila, že jednal tak, jak asi musel. On je ten, který se musel pohybovat na té hranici, co ještě ano a co už ne – a já každé jeho rozhodnutí beru. Tím vyšším cílem jsi to myslím vystihla perfektně. Samozřejmě, že smrtijed nám to velmi ulehčil. Ale mě na té situaci zaujal fakt, že jedna a ta samá situace může najednou vypadat tak odlišně.

Podprahová otázka? To by ale příliš věcí měnit nemělo... Ok, počkám.

Snapeovu reakci? Jako jestli to považuju za souhlas? Vyšla jsem z Harryho reakce – na tu Severovu. A Harry vypadal, že to chápal jako souhlas. Tedy aspoň se mi to tak zdálo. Ale nejsem si tím jistá. Z tohoto jediného jsem nabyla dojmu, že Severus tak nějak konkludentně souhlasil. Ale nebýt toho „moje matka“, tak si spíš myslím, že to „ano“ nebylo. Protože si to vážně neumím představit, protože mi to nesedí. Jenže – ty říkáš, že s Ginny je to ještě složitější. Takže možná, že můj omyl je založen na nesprávném pochopení Ginny.

Abych to nějak shrnula – nechci se přiklonit definitivně k „ano“ ani k „ne“ – bylo by to hádání. Chci to pochopit a být si odpovědí jistá.

Děkuji za pochvalu za to propojení :-) Na tu „Tkalcovskou“ jsem si vzpomněla automaticky a okamžitě.

A vidíš – to mě právě zajímalo – jestli se ti to psalo bez problémů, nebo právě naopak. je to až neuvěřitelné, co dokážeš udělat s kapitolou, nad kterou jsi nucena se tak seknout.

Myslíš, že jsem špatně pochopila i atmosféru? :-( To mě doopravdy mrzí. Ale stojím si za tím, že problém bude na mém přijímači.

Nikoliv zkoušky, jen písemky. Zdá se, že jsi mi přinesla štěstí – povedly se. Děkuji, ass.
Mohu-li soudit, kapitola Tě potěšila. To potěšilo mě. :)

Propojené? Sypete na mě otázky a já mám pocit, že držím dráty bomby a pohnu-li se kamkoli, může vybuchnout pro špatnou manipulaci. Respektive máte mnoho otázek a já spousty rozvázaných konců uzlu.

Popravdě ta rádoby mučící… nelíbila se mi, neseděla mi tam. Zvlášť když už jsem tento aspekt řešila jinak. Strávila jsem přemýšlením a zpochybňováním tak dlouho, až jsem zasedla, přidala asi pět vět a jo… s tímhle jsem na poměry… smířeně spokojená. (Ačkoli vím, že to mohlo být lepší. Mělo by být. No nic.)

Pěkné na tom je, že tady jsem karty vyložila poměrně rychle. (Velmi rychle na mé poměry.) Jediná… ne, vážně – pamatuješ, jak jsi sem ne tak dávno psala, že věříš, že vše, co Severus neudělal, měl pro to důvod? Že musel a že nemohl? Chci tím říct ano, tady byl za dveřmi Smrtijed. (Dva, mám ten dojem.) Ale co ty případy, kdy u toho žádný Smrtijed nebyl? A ano, ó ano, i takové byly. Psala jsi, že to vše bylo v rámci neprozrazení se. V tomto případě jsem k nám všem vlastně byla milosrdná, ale co to ostatní? Možná proto k té scéně nemám až tak kladný vztah. Velmi jsem si situaci zjednodušila, zidealizovala a v podstatě vám ukazuji výjimku, čímž vám lžu. Zkrátka – je to komplikovanější. V podstatě – čímž samozřejmě mnohé prozradím, což mi nějak nevadí – by i za tím, že v pozadí žádný Smrtijed nebyl, byl někdo. A ten někdo se jmenuje Voldemort. Pročež na nějaké loutce za dveřmi skutečně nezáleží. Severus měl… vyšší cíl. Takže s Tebou souhlasím, Mari, byla to bolavá cesta a vedla skrz mnohé oběti. A já si ho chci omluvit, a proto si ho omluvím. Ano, Severus měl vždy důvod, ačkoli ne vždy byl tak zřetelný.

:) …dopsala jsem jednu takovou drobnost do následující kapitoly. Tohle přeskoč, jestli si to chceš nejdřív přečíst, ale věc se má tak: byla to jedna z podprahových otázek, které se nahlas nekladou. A Severus Snape je proslulý nitrozpytec. A – dávno to Harryho netrápí živě. Proto jsem je tímto vedlejším (ok, hlavní vedlejší) aspektem netrápila. Řekněme, že i Harry umí přijmout, co nemůže změnit, nejen Severus.

O Ginny jsem si vždycky myslela (tedy myslím v tvé povídce), že jí na Harrym doopravdy záleží a že mu chce se Severusem pomoct. :) Co k tomuhle jen říct, než nic? Nevím, jestli se do toho ještě pustím, ale s Ginny je to ještě o stupínek složitější.

Ale on neřekl: Ano, spal jsem s ní. Takže je tu pro mě pořád ještě možnost, že tím jen chtěl Harrymu dát lekci... …chápu-li to správně, jeho reakci na Harrymu vsugerovanou otázku sis nijak nevyložila?

…k tomu problému, který jsem nastolila… achjo. Otázka zní, zda toho nezneužít a nenapínat vás dál. A já teď vážně nevím, co je dobré, co správné. Vím, co je snadné, a nevidím důvod, proč to jednou snadným neudělat.

Mari – nádherně jsi propojila kapitoly. Sama jsem se musela podívat, nač odkazuješ. Vůbec mi při psaní nedošlo, že tahle kapitola je odpověď na kapitolu… kolik že to? 37? Ale ona je. Mám prostinkou omluvu, že jsem si to nehlídala tímto způsobem. (A že se pro změnu něco prostě povedlo.) Ten problém mezi nimi byl, je, zůstává a je silný. Na tohle jsem čirou náhodou mapu nepotřebovala.

Ještě nechám tu Severusovi narážku otevřenou.

…psala jsem ji pololeže, polosedě. Toliko k rozpoložení. :) Nepsala jsem ji naráz, abych byla tentononc. Vlastně nebyla náhodou tahleta jedna z mnoha, u kterých jsem se sekla a nebylo to náhodou tak, že jsem ji slepovala, promazávala, slepovala, škrtala…? Myslím, že jsem si jistá, že rozestup mezi začátkem a koncem jsou měsíce, plus možná jsem použila i něco z toho, co jsem napsala ještě na začátku povídky. To se teď bude dít čast
2) Můj bože, nikdy jsem nevytušila, že by si snad Harry byť na sekundu mohl myslet, že by Snape s Ginny spal. Mně tohle NIKDY nenapadlo. Takže když Severus Harryho k té otázce vyzval... tak jsem myslela, že mám asi halucinaci. Úplně dokonale mi to vyrazilo dech. Jako by ta otázka vážně mezi nimi byla... dosud nevyslovená. A já si říkám – jak to, že jsem to nepostřehla? Dalo se to postřehnout? Možná, že to někde bylo zmíněno, ale pokud ano, tak jsem tomu pravděpodobně nevěnovala větší pozornost. Nevím, nechápu.

„Ginny odešla, ale důležitá být nepřestává.“ – No, vidím, vidím!

Chápala jsem tehdy, že Ginny pro Severuse opravdu důležitá nebyla. Chápala jsem, že v ní viděl Lily. Ale... já nějak nemůžu pobrat představu, že by s ní spal. Takhle – z jeho strany bych to i chápala, mohla bych. Určitě. Ale z její? Z její strany NE. O Ginny jsem si vždycky myslela (tedy myslím v tvé povídce), že jí na Harrym doopravdy záleží a že mu chce se Severusem pomoct. Věřila jsem jejím slovům, že všechno bude dobré. Že Severovi opravdu na Harrym nějakým způsobem záleží.

Ale on neřekl: Ano, spal jsem s ní. Takže je tu pro mě pořád ještě možnost, že tím jen chtěl Harrymu dát lekci...

Takže Severus tohle vytáhne, jen aby Harrymu ukázal, že skutečně některé otázky stále prvořadé jsou? Že Harry ve skutečnosti vůbec neslevil ze svých nároků? A že některé odpovědi není příjemné slyšet? A snad taky – že některé odpovědi není příjemné dávat?

Takže jakého dne že se to Severus obával? Mohl by to být den, kdy se ho Harry zeptá, jestli s Ginny spal. Nebo snad – den, kdy Harry pozná, jak moc miloval jeho matku? Nejsem si vůbec jistá, protože těch možností se nabízí víc.

Ale jakoby mi z toho vychází tohle: že si Harry nejspíš neuvědomuje, že některé jeho otázky mohou být pro Severuse bolestné a že na ně odpovídat nechce.

Ass, co říct na závěr? Ta kapitola byla excelentní. Netuším, v jakém rozpoložení jsi ji psala, ale ta interakce mezi Severusem a Harrym rozhodně patří mezi nejlepší. Jasně to dokazuje, že si tvé psaní drží stále tu vysokou úroveň. Smekám.

A omlouvám se za to, co mi není jasné. Tvá vina to není a mně to na prožitku neubírá. Nepochybuju, že s dalšími kapitolami budu zase moudřejší.

A DĚKUJI za to krásné věnování – kapitola mi doopravdy zvedla náladu.
Wow, ass. Wow. Jedna z těch kapitol, co mě zasáhly nejvíc. Nad kterými jsem přemýšlela nejvíc. Které mi nejvíc zamotaly hlavu. A které mě šokovaly.

Mně se tak líbí, jak to máš propojené. Jak se neustále vracíme k minulosti. A jak se nám to vždycky o mikroskopický kousíček objasní, aby se to mohlo zase zamotat. Takže konečně došlo na Křiklanovy vzpomínky :-) A Merline, to tedy byla vzpomínka! Nemít tak neotřesitelnou víru v Severuse, tak nevím... I tak jsem se jen mračila a ptala se sama sebe, jestli je to další zkouška toho, co Harry (a my čtenáři) překousne(me). Další zamýšlení se nad hranicemi. Já se sama sebe v takových chvílích ptám, co bych Severovi odpustila, a co už ne. Asi nikdy mě nepřestane hrozně zajímat ta doba, o které nám Rowla zanechala jen útržky – ta doba Severova ředitelování. Co všechno musel dělat? A ty ses v téhle povídce tohoto tématu dotkla už mnohokrát – vždycky mě to obzvlášť přitahuje. A u mě je aspoň tohle jasné – ať už dělal cokoli, tak já mu věřím, že pro to měl sakra dobrý důvod, že to bylo nezbytné, nevyhnutelné. A jak se při tom cítil, to si nikdy ani trochu nedokážu domýšlet. Takže i u této vzpomínky jsem byla vnitřně přesvědčená, že jakkoli děsivě to vypadá...

Neskutečně moc se mi líbí, jak jsi nám tu ukázala, že všechno vždycky nemusí být doopravdy takové, jakým se to jeví. Stačí plus jeden smrtijed za dveřmi – a hned se na Sevovo chování člověk musí dívat jinak. To je úchvatné. Jenomže kolik je situací, kdy se člověk k existenci toho smrtijeda nedozví?

„Doušek živé smrti,“ – Tak tohle sedlo :-D Vážně, Severus je prostě někdy vážně vtipný.

/Zato vyhrál jedny velmi starostlivé, modré oči./ - Mám hrozně ráda tyhle tvoje hry se slovy. Nádhera. A vůbec mi tato kapitola přijde obzvlášť výtečně napsaná. Což v kombinaci s jejím obsahem působí famózně. A ještě... délka byla úplně perfektní.

Teda... jestli Severus hodně nepřemýšlí nad Harrym a jeho chováním, a jestli ho aspoň ve skrytu duše nezajímají ty důvody, pak bych musela Severuse považovat za ignoranta.

Skoro se mi chce říct – senzační taktika, Harry. Ale je mi jasné, že Harry nemá taktiku, Harry se jen snaží... jednat správně. Nebo jak to říct. Dělá to samovolně. Hrozně mu fandím :-) Každopádně – líbí se mi, že s tou vzpomínkou neběžel za Severusem. Jednak protože Severus to očekával, jednak protože tak nejspíš Severuse dokopal k tomu, aby se „rozpovídal.“

„Takže kdy jste mi chtěl vyčíst onu Křiklanovu vzpomínku?“ – Chvíli jsem přemýšlela, co přesně mě na tom tak uchvacuje. A mám to :-) Nevyhnutelně mi z toho vyplývá, že Severovi vadí zůstat v Harryho očích neočištěn. Vadí? Nebo jsem prostě jen příliš idealistická a je za tím pouze to, co pokládám za výmluvu, a sice že Harry jako ředitel prostě má povinnost zaměstnance prověřovat?

/Snape si z jeho počínání vzal přirozeně a automaticky to nejhorší, přitom.../ - Je zajímavé, že oni si nerozumí. Přijde mi, jako by Severus za žádnou cenu nechtěl Harryho POCHOPIT.

Docela mě ale dostalo, že Severuse zajímá, proč mu Harry věří. Ehm... dokud tohle Severus nepochopí, tak si asi rozumět ani nemůžou...

A jůůů, konečně! Ukázka č. 3! :-) Na ni jsem se TAK těšila! A nezklamala! Já VĚDĚLA, že ta scéna bude stát za to.

„Jak dlouho jste nespal, Pottere?“ zeptal znenadání Snape. – Tahle otázka mě strašně zajímala už z ukázky. Já teda nevím, ale asi mi prostě přijde strašně kontrastní vzhledem k běžnému Severovu jednání. Záblesk starostlivosti? Nebo čeho?

Tak jsem se zase po delší době vrátila k třicet sedmičce. Hlavně k té jedné větě. Možná jsem doufala, že v tom najdu něco, něco... co by mi pomohlo si to ujasnit.

Potěšení na mé straně, Mari. :)

yellow, Ty se divíš? To máš z té hrozné nové verze téhle domény. Tam se není čemu divit, že zapomeneš. (Navíc se to stává i tady mistrovi. *ukazuje na sebe*)

Tak Boha voláš, jo? Merline, já ale fakt nevím o tom, že bych byla tak náročná, že se to, co napíšu, napoprvé pochopit nedá. (Erm. Samozřejmě datováno do minulého času. Tohoto data této doby se úroveň dramaticky propadla.)

…a ne, Rodině, Létu ani Roku konkurovat nechci, děkuji pěkně. :) Děkuji za pochvalu. Zvlášť teď, kdy jsem pochopila, jak moc je Severus - můj - mimo charakter. Tato děsuplná nová informace mě straší v nebývalých rozměrech.

belldandy, nebude. Přesto Tě zvu k jejímu přečtení. …ano, všímat si jeho chování ovšem znamená mimo jiné si značně domýšlet a dotvářet. Tedy… doposud tomu tak bylo.

Hm… mám problém s Tvým dotazem. Váhám, zda Ti odpovědět - ostatně poznámky etc., i o tom jsme se bavily - dotvořit to v příští kapitole nebo to rozhodmutí odložit. Případně Ti to říct teď. A nejspíš mi z toho vychází počkat na to, co k tomu napíše Mari a jak moc prohlédla ona. Mimo jiné i do této Severusovy poznámky. Záleží asi na citu k jazyku, nicméně… teď Ti asi prozradím tolik, že se to dá brát i tak, jak jsi to pojala Ty. Nicméně to nebylo to hlavní, co se tím myslelo (co se mého pohledu týče).

Mnohokrát děkuji za komentáře, které mě nesmírně potěšily, dámy, a zvedly mi mimo jiného náladu!
Páni! Bude příští kapitola taky tak dramatická? To si ji rozhodně nenechám ujít... Po pravdě bych však spíš čekala, že teď se bude Severus zas chovat totálně chladně... Ale tohle bylo výborné , opravdu... Protože jsi mě při posledním rozhovoru nabádala, že si mám všímat spíš Severusova chování (no, snažím se ...)než toho co říká, vůbec jsem nečekala, že mě čeká kapitola, kde toho na sebe tolik prozradí. Koneckonců ovšem nejen slovy - PS: Protože se ovšem vyznačuji ukázkovou nechápavostí a neempatičností, raději se zeptám: Jakého dne, že se to Severus možná bál? Dne Ginniny smrti?(Nebo Liliiny smrti nebo ještě nějakého jiného dne? Tipuji to první.) A mám to já a Harry vůbec chápat?
OMG! Tohle bylo fakt něco! Sice jsem si většinu povídky musela přečíst dva a víc krát, ale stálo to za to!

assez, děkuji za Severuse jako žádného jiného. :) Protože tohle je ten originál. A je živější a plastičtější a reálnější než ten v knížce (i přesto, že v knížce to byla nejpropracovanější postava ze všech). Tohle je Severus.
Morgano, Godriku, Merline, Salazareeee!*chytá se stolu, oči k nebi* (Už se těším na to psaní komentíku.)
Ano, někteří se stále neumí podepsat. :D Je to smutné. :D :D :D
31.03.2012 01:27:44
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one