Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Když přichází

K Harryho velkému údivu druhý den po škole Snape do ředitelny přišel. Dotáhl si s sebou asi desetkrát tlustší hromadu než Harry. S nepatrnou nadsázkou to bylo víc úkolů, než kolik stihl dát Harry za celé své ředitelování.

„To jste týden neopravoval písemky?“ uklouzlo mu. Skoro záměrně.

Snape vzhlédl a řekl: „To jsou poslední tři hodiny.“

Navíc měl Snape písemky opravené skoro rychleji než Harry. Merline – vůbec se na práci nedokázal soustředit, ale Snape nevypadal, že by trpěl podobnými problémy. Bylo tak nové mít v pracovně někoho, kdo opravuje s ním. Seděl po Harryho pravé straně dole pod schodky a brk s červeným inkoustem se mu jen míhal, což Harryho pozornost jaksi odvádělo.

Snape udělal tečku. Harry napsal známku. Snape kysele poznamenal: „Nevypadá to, že by vám má přítomnost pomáhala.“

„To je v pořádku,“ pospíšil si Harry ujistit ho. A neopravené práce, které měl pod stolem, nohou šoupl tak, aby na ně Snape neviděl. Stačilo, že měl přehled o jiných papírech, které Harry nestihl ze stolu uklidit.

Odpovědí mu bylo vytažené obočí naznačující: Určitě? Nahlas se zeptal: „Přijal jste to místo, protože jste se nudil? Nevypadáte jako kancelářský typ.“

Harry na něj chvíli zíral a přemýšlel, jestli svou nenadálou otázku myslí vážně: „Po Ginnině smrti Lily a James…“ zbledl. Do háje! Co to bylo za kreténský nápad pojmenovat děti po mrtvých rodičích?! Zhluboka vydechl, uklidnil se. „…odešli. Doma jsem nebyl schopný a ani ochotný vydržet. Musel jsem začít dělat… něco. Napadlo mě, že když přijmu návrh profesorky McGonagallové, budu mít plné ruce dětí a na své…“ bolístky, „si nevzpomenu,“ a pokrčil ramenem. Jistě, vůbec nic se neděje, nikdo mu právě neotáčel čepelí v ráně.

„Takže útěk,“ shrnul po svém – uštěpačně – Snape. „Jen by mě zajímalo, pane Pottere,“ řekl s takovou jemností, až Harry musel zarýt nehty do opěrek, aby neutekl ještě předtím, než se Snapeovi podaří znova ho urazit, „kdy vyměníte místo ředitele Bradavic za, jak by řekli mudlové, novou ponožku?“

Jedno kolečko – nic. Druhé – nic. Třetí – cvak.

„To není rozumné vytahovat,“ upozornil ho Harry nahněvaně, protože nebyl ani rozzuřený a ani naštvaný – ani jedno z toho se nedá ovládat; dobře, Harry to neovládal, „sám jste práci změnil snad víckrát než já.“

„To byla nutnost!“ štěkl Snape a jeho tvář se zkřivila v grimase vzteku. Ve vzduchu pálilo „vy idiote“. „Mě práce nepřestala bavit, já odejít musel!“

„Ne, ne poprvé,“ zamítl Harry nekompromisně.

Snapeovo chřípí se rozechvělo. Zahlížel na Harryho, v očích vražedný úmysl, pronesl: „Každou práci, kterou jste opustil, opustil jste ji z rozmaru.“

Harry mu řekl: „Do Bradavic jsem se vrátil, protože jsou můj domov. Neopustím je. Bez ohledu na váš názor, já neuteču, bez ohledu na váš názor, i já své práce musel opustit. A je mi líto, že vy neshledáváte mé důvody dostačujícími. Ale to je, abych tak řekl, mezi námi zcela běžné, že se neshodneme.“

Snape pohrdavě pronesl: „Já, na rozdíl od vás, se měl problém byť i jen uživit. Ne. Litovat vás rozhodně nebudu. K tomu máte jiné fanoušky.“

Harry se pousmál: „Vidíte? Doteď jsem se domníval, že tuto úlohu máte ve svých rukách vy.“

Snape odvrátil pohled, urovnal pergameny. Otřel se o prázdný rám Brumbála.

„Pottere?“ oslovil Harryho. Ten se na něj zvědavě otočil. Nové kolo? Zvláštní. Nic neřekl. Jenom se díval. Jako by čestně rozevřel dlaň a podal mu upřímnost, přestože nic neřekl.

Harry ho zpytoval a byl jím zpytován, a ne, ten muž nevěděl. Ten muž hledal všechny odpovědi v sobě, ne v pravdě. Patrně mu stačilo to, co našel, patrně to znamenalo víc než jakákoli pravda, kterou by mu Harry mohl poskytnout. Měl se s tím smířit? V odpověď mu ostražitě přikývl. Snape se odvrátil.

„Snape?“ zavolal na něj Harry opatrně. Nazpátek. K přitažení pozornosti, kterou nechal polevit. A zjevně – i Snape čekal druhé kolo. Ale to nebylo to, co Harry doopravdy chtěl. „Co tady vlastně hledáte vy?“

Bingo. Otázka, která měla zaznít už dávno.

Snape vzal písemky ze stolu, vstal a vyslovil jedno prosté slůvko: „Rozhřešení.“

Merline! Salazare! Morgano! Godriku! Další poznání už ne. Prosím!

Přesto… cvakly dveře a Harryho semlela smršť. Nikdy si nepřipustil, že má k němu majetnické sklony, ale když mu v hlavě poprvé bliklo: to já si našel Snapea, už se to nedalo popřít. Ani vrátit. Jenže…

Ano, možná našel Snapea, ale našla si ho také Ginny… jako by to byl závod a ona byla nedostižně napřed. Předběhla Harryho s veškerým chápáním Snapea jako povahy. S přijetím. Merline… moc by za to nedal – ale Ginny věděla, co v ní Snape vidí.

Všechny ty drobky, úlomky které měla Ginny k dispozici dávno před Harrym, on teď kousíček po kousíčku sbíral. Zdálo se mu to, nebo kdyby nedělal všechno špatně, mohl se dopracovat odpovědí – Snapea – mnohem dřív? Byla to Harryho chyba? Proč?! A věděla by, jak ho ke Snapeovi dostat? Nebo by to Snape nikdy nedovolil? Nebo by jim všechno zkazil?

Byla schopná okamžitě vše pobrat. Na rozdíl od Harryho. A mnohem víc. Dokázala být Snapeovi oporou. Nevěděl, kde se v něm ta jistota bere, ale byla natolik čistá, že o ní nepochyboval. Bylo to tak.

Ginny k němu měla klíč. A on sem přišel… a nasypal Harrymu piliny z toho neexistujícího klíče před ředitelnu se svým typickým: Dělej, co umíš. A možná ani to ne. Možná vzal kovové hobliny, co mu z klíče zbyly, a přišel sem a… a co? Co vlastně?

Přitáhl si hábit těsně k tělu najednou nejistý, že tohle zvládne.

06.04.2012 14:23:39
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one