Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "2740"
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
smiley

Začátkem jsi mě docela vyděsila, ale jo, pak jsem se vzpamatovala.

Děkuji za komentář a Ty nemáš za co.
Tak se mi zase vrací ten neodbytný pocit, že bez lidí by zvířatům a celé planetě bylo líp. Chovají se jako hyeny (teď se omlouvám všem hyenám) a vede je k tomu co? Závist, nenávist, touha srazit někoho na kolena... Zvířata se chovají jako zvířata jen na základě instinktů, proč se tak chovají lidi?

Harry nám v této povídce neskutečně dospěl a jak je vidno, začíná se stále více podobat Brumbálovi. Ani se studentům nedivím, že ho tak třeba částečně vnímají.

Dala jsem si nové předsevzetí týkající se této povídky - nezkoušet dělat závěry, nebo je dělat až po přečtení diskuse (dnes pro mě byla velmi přínosná). Vždy si myslím, že jo, takhle by to třeba mohlo být, a ty pak přijdeš a absolutně mě zadupeš do země.

assez, díky za tak komplexní a detailně promyšlenou povídku, na takové člověk jen tak nenarazí.
P.S. Oh, děkuji! (Za kapitolu.)
smiley Ale nebuď ošklivá, neutahuji si !

…ehm, next chapter? :Đ

Neříkám – já si to velmi rychle uvědomila.

Není zač.

:D OK, jsem ráda, že s tímhle prohlášením se souhlasí.
Novou kapitolu si přečtu až zítra, ale těším se už teď.
1) belldandy: Ty a něčemu nerozumět? Ale nesmysl!

No tak si z té má touhy vše racionalizovat a druhé poučovat zas tak neutahuj.:) Já vím, že vím málo, jen mám akové podvědomé sklony. :)))



:) Kouzelné na tom je, že nevím o jiných Smrtijedech, kteří by nebyli mrtví či uvěznění.

Ale museli mít Smrtijedi i nějaké nesmrtijedské příbuzné .. ne? Ale já o nich taky nic nevím. :))



:D trochu mi vadí, že jsou to slova autorky

Neříkej... Já zase nic nepoznala.



Hm… ten překlep… to není překlep.

Hm .. jsem nechápavá jako vždy. Dík za vysvětlení.



P. S. Mari? Všímáš? Máš tady čtenáře-obdivovatele.

Rozhodně!!!
:) Oceňuji, co děláš.

smiley

Klanění je... nejsem královna, nemám krev modrou (fakt ne, už jsem to zkoušela), a nikomu jsem život nezachránila. Chápeme?

O jakých kiksech je řeč?

Hej, nečetla jsi to v noci, že z ní máš teď takový respekt? :D

*pukrle*
Ale tak jo, chápeme. Vymyslím si něco jiného :-)

smiley O těch z mých posledních komentářů - nedošlo mi spoustu věcí, co mi dojít mělo.

smiley A víš, že je to možné?
Merliníčku, ty sis řekl, že se na mě dneska vykašleš, co? Asi tě vyměním.

Salazare! Já se rovněž vždycky těším na to, co kolegyně napíšou! Co člověk, to jiný úhel pohledu, jiné myšlení – takže je to velmi přínosné :-)

Mám takové podezření, že už se té červeně nejspíš nezbavím...

Klanění není nikdy dost :-)

Jo, moje mezery jsou veliké jako Severusovo sebeobviňování. Tak aspoň, že tady u tebe jsem se s tím setkala, no ne? :-) Jsem ráda, že je na Brumbála kladen takový důraz – podle mě zcela oprávněný.

:-D Ginnuska se nezdá, no. Dokáže i vyvolat v lidech stísněné pocity :-) Fajn, že jsi to tak trefně shrnula, hned se bojím méně :-))

Och, taková pochvala... (Tedy NE, že by mě to sakra nepotěšilo, po všech těch kiksech.) S těmi to prosím nepřehánět! *bolí ji pusa od toho culení*

Substituce je bezva slovo :-) A ne, Ginny už bych si podceňovat nedovolila (v rámci klidného spánku :-) Vážně, takto ji chápu, ano.

:-) Jsi úžasná, no. Užila jsem si to hodně.

smileysmileysmiley
2) ta černá smísená s rezavou a bílou a nepřítomným pohledem – nedošlo mi to. Asi že jsem to psala v noci. :D

Tohle Severus ignorovat nemůže. Z duše! Mluvíš mi z duše. A hrozně strašně příšerně moc se mi líbilo, jak jsi to zasadila do kontextu. Uááá… a je v tom tolik pochopení a pravdy, v tom, co jsi řekla, ale tolik… (Taky cítíš ty rozměry?)

Ale řekněme, že jakousi substitucí Gin byla, já ji zase nechci podceňovat. Minimálně byla přechodový stupeň k tomu nic, které má Severus jako že teď. Nebo které měl, když odjel.

…to že se mi daří? Wow. To jsem nevěděla. Děkuji. :)

Já děkuji za komentáže…

A Mari, proč já Ti tušila, že takové prohlášení brzy přijde a Ty si ho náležitě užiješ?

Děkuji!!!
1) belldandy: Ty a něčemu nerozumět? Ale nesmysl!

Ano, přebíráš si to správně. Víš… ono to kruté je. Druhá stránka věci je krutější: že realita, kterou se Hermiona nedozví, je trochu jinde. (A nemyslím jenom skutečné motivy a stav společnosti, ale především že některé z těch šesti vražd ve skutečnosti nebyly vraždami kvůli čistokrevnosti, jak to uzavřeli bystrozorové.) Což na pocitu Hermiony nic nemění, že?

A bingo a bingo. :) Harry měl přijít na návštěvu, Hermiona s ním chtěla řešit ony vraždy a zakázat mu má H. Severuse.

A autorka se ráda do procesu vrátila. (Bylo v tom o tolik víc, než nač jsem to tehdy omezila!) Myslela jsem, že to nebylo nutné, že si ty pocity čtenářky samy představí… ale čtenářky chtějí číst a autorky psát, ne? :)

:) Kouzelné na tom je, že nevím o jiných Smrtijedech, kteří by nebyli mrtví či uvěznění. Z hlediska všeobecné spravedlnosti vnímané dnešním světem naprosto chápu, proč říkáš, co říkáš. Já od začátku věděla, že Luciuse zavřít nejde. Ne pro Luciusovy skutky, vůbec ne. Ale pro to, aby se z Draca nestal druhý Lucius. Což předpokládá, že jsem věděla, že by se to stalo. (Ano, já to věděla. Draco by se mstil a byl by zatraceně dobrý.) Přesto jsem moc ráda, že jsi zmínila osobní názor, abych já mohla předložit svůj.

Co do kruhu obdivovatelů Smrtijedů… jak inspirativní! :)

…zajímavé, co se všechno nedá vyvodit z toho, co jeden napíše. :D

…se Severusovým předstíráním je to složité. Nebo možná příliš jednoduché.

…:D trochu mi vadí, že jsou to slova autorky. Nehledala jsem je, najednou tam byly a seděly tam a já byla pohodlná vymýšlet jinou větu. Nevím, Gin to chtěla říct, tak to řekla. (Jak jsi psala sama – interpretace postav autorek FF a to, co jim chybělo a to ostatní. :D V tomto případě asi ne, to jsem spíš postavu potřebovala. Neboť Sev mlčí.)

Já tušila, že vám bude Mia sympatická… :D

Hm… ten překlep… to není překlep. Mátne znamená to samé, co mate, znamená to samé co… ne, tyhle dvě. A pokud to ani napodruhé nepochopíš, napiš, řeknu Ti, co tím myslím. Anebo rovnou, žeanojaksi…: Kdyby byl Harry šedivý, mysleli by si, že je chytrý jako Brumbál. Což by studenty mátlo, jelikož Harry není ani trochu zkušený a chytrý jako Brumbál, se všemi těmi tajemstvími. (Čímž zároveň z Brumbála dělá to, co studenti občas dělají z něj, poloboha. Taková hříčka. ;))

:D Děkuji.

P. S. Mari? Všímáš? Máš tady čtenáře-obdivovatele. Teď už minimálně dva. (Plus ty tři duchy, kteří komentáře nepíšou. :D)

Mari: JUPÍ! *zdůrazňuje, že jupí tentokrát patří nadšení, která autorka projevila, jakmile uviděla v komentářích Mariin nick*

Mari, ježiš, zas s tím klaněním… *achjo* Tak fajn: *pukrle*

Jojo… po čtyřech letech čtu znova Woolfovou, takže mám ten proud myšlenek v oku. :) Ale děkuji… děkuji za ty oběti. (Chudáci nevinní, co s nimi autorka udělala, pche.)

A vidíš? Kdybys četla více fanfiction HP, věděla bys, že motiv Brumbála-dědečka je častý. Hodně. Jen já z toho… prostě Brumbál mě dostal, jako dostal Harryho, snad víc, takže se mu věnuji dost intenzivně. Proto je tam taky ten „otec“. Prostě ho silně požívám, takže předat to Harrymu není problém.

…:D Ehm. Ne, už se nesměju, jen usmívám, vážně… Jsou scény, byť mnohdy klišé, které ve mně zůstanou. A snad proto, že je sama nemám rozřešené, nebo že nejsou uzavřené ve mně, mi opět nedělá problém vracet se k nim. Nejen v rámci této povídky, ale i úplně samostatně.

Ano, myslím Sectusempru, tu Harryho, jediný případ, kdy Severus ve své velikosti přišel.

Jezuskumankóte, ty ses báua mojí Ginnusky? No to šem nechtělá… :D Ne, pardon… nějak mi ta černá
Hm, opět jedna z kapitol, které mě rozebraly na kousíčky, vyždímaly a obrovsky obohatily. Zbožňuju tu kapitolu, jsem z ní maximálně nadšená. Je taková, že si absolutně nedovedu představit, že by mohla být ještě lepší. Klaním se hluboce. Ačkoli vím, čeho jsi schopná, tak stejně mě to stále nepřestává fascinovat, že podobné věci dokážeš tak strašně přirozeně napsat.

Neobyčejná je tahle kapitola mimo jiné taky v tom změněném úhlu pohledu – Hermionin pohled na věci mě osobně nesmírně pomohl, hodně věcí jsme se díky tomu dozvěděli.

Šest obětí Hermioniny reformy. Tu informaci jsi nám sdělila tak stroze, ovšem o to víc důrazně. Nedalo se to jen tak přejít a číst dál. Zvláštní na tom je, že se to asi dalo čekat, ale stejně to šokovalo. A co na to, že jsou ty oběti bezejmenné, že mezi nimi není například Scorpius Malfoy... Skoro automaticky mě to přeplo k Harrymu – jak se musel cítit.

Hodně mě zaujalo tvoje pojetí významu a důsledků absence jeho rodiny. Nikdy v průběhu čtení Když jsem nad tím takto nepřemýšlela, ovšem teď si uvědomuju, že tohle je tak samozřejmá, nicméně hrozně zásadní věc. Obdivuju, jak se všemi těmi „detaily“ dokážeš pracovat.

/...Brumbála, ve kterém viděl dědečka, otce, možná./ - Další trefná interpretace. Já prostě díky tobě a téhle povídce ve světě HP „objevuju“ věci, na které jsem se dívala se zavřenýma očima.

Velmi mě upoutalo, když se Hermiona se svých vzpomínkách vrátila vlastně na začátek – k procesu se Severusem. Jsem nadšená z toho, jak je celá povídka provázaná návraty k věcem, které se staly už strašně dávno, ale jejich význam nepominul. A dostáváme se díky tomu dál. Nad tím taky hrozně žasnu – že to takto propojovat dokážeš.

A pak jsou tu opět Malfoyovi. Tak hrozně citlivé a ošidné téma a ty ho zpracováváš tak přirozeně a tak přínosně. Bez Když by mě nikdy nenapadlo, že bych nad tím měla přemýšlet. /Ano, novinové články jsou jen rámec věcí, na druhou stranu je to moderní způsob inkvizice./ - Moc se mi líbí takhle věta a její význam. Neslyšela jsem nic podobného nikde předtím, ovšem velice mě to zaujalo a dávám jednoznačně za pravdu.

/Že kdyby nechal uvěznit alespoň Luciuse.../ - Další zajímavý pohled na věc! A zase si říkám – a tom rozhodně něco je! Hodně na tom je. Ty si prostě moc dobře všímáš, ass.

/Když Scorpiusovi neopomenou zdůraznit tu nehodu ... (mimochodem velmi podobnou té Harryho.../ - Myslíš Sectumsempru – tu Harryho nehodu?

A je to hrozně zvláštní – jak se lidi chtějí mstít. Jak názor, že by se zlo nemělo oplácet zlem, je v menšině.

/a Hermiona Malfoye tak trochu podezřívala, že se to společnosti už dávno povedlo, ale jedině fakt, že by je odrovnalo takové doznání, udržel masku oné hrdosti na místě/ - Skvěle, výtečně vyjádřeno, neřekla bych to lépe, vidím to stejně.

Pasáže s Ginny – tobě se podařilo udělat z ní tak nesmírně neobyčejnou postavu... Dát jí úplně nový rozměr. Ty scény pro mě měly strašně zvláštní atmosféru, takovou skoro až duchařskou. Trochu jsem se jí bála, to přiznávám :-) Ale jestli mě tenkrát hodně zajímalo, co všechno o Severovi zjistila, tak teď jsem zvědavostí asi vzplála :-) Tohle tajemno se mi v povídce ohromně líbí.

„Je sám.“ – Taková krátká věta, ale jak dokázala zaujmout! Opět jedna z obrovsky inspirativních vět. Skoro mi až přijde, že už ani moc dalších informací není potřeba, abychom chápali. Tak si říkám... Když byl Severus malý, měl aspoň svou matku, ve škole měl chvíli Lily, kterou pak vystřídali „kamarádíčci“ Smrtijedi (ovšem ty bych tam ani neměla počítat). Následně se k němu dostal blíž Brumbál. A po Brumbálově smrti? ... Když tehdy před válkou uči
Takže jestli tomu rozumím, máme tu Hermionu, která po prosazení své reformy s těžkostí nese následky. Znamená šest případů šest napadení nebo dokonce šest vražd ? V druhém případe mi to příjde snad až příliš drsné. Řekla bych, že i jedna taková vražda stačí na prvotřídní skandál a sebezpytování ve společnosti.



Beru to tak, že v zásadě to není důležité, důležité je, že Hermiona se cítí provinile. Srovnává sama sebe s Harrym, který se vždy taky cínil odpovědný za smrt druhých lidí tím, že svět stále nezbavil Voldemorta. Pravda?



Harry se rozhodl nepřijít... Kam? Chtěla s ním Hermiona řešit tento problém, ale on dal přednost nečemu jinému. A zakázat mu má Hermiona co? To něco jiného? Severuse?



Další Hermionina myšlenka je v tom, že protože nemá Harry rodinu, právě proto se ještě víc upíná na jiné blízké lidi v okolí, kteří mu projeví trochu náklonosti.



Ten návrat do času procesu z pohledu Hermiony mě vážně potěšil. Neumím říct vlastně čím … Asi, že mi naznačuje něco o tom, jak si tenkrát cítil Harry.



K Malfoyovým si nemohu odpustit osobní poznámku, že asi i já sama bych hlasovala pro Luciosovo uvěznění po válce, předpokládaje, to co nevíme (je o tom v kánonu nějaká jasná zmínka?), že má na svědomí cizí životy. Nyní už budou jeho zločiny zřejmě promlčené, takže nyní už ne … To, že na jeho rodinu nějak doléhá Luciusova pověst - o tom nepochybuju a podobně na tom budou zřejmě příbuzní ostatních smrtijedů. Existuje také možnost , připadá mi to pravděpodobné, že pořád někde exitují kruhy lidí, pro které jsou na druhou stranu hrdinové. :) Ale proč o takových mluvit …



Beru to tak, že Harry zasejednou svým vlivem prosadil něco, co bylo nad rámec zákona, trochu chápu, že to druhým vadí :) … a beru to jako součást tvého příběhu. Snad chápu i to, proč to Harry udělal.



Tak dál. Hermina ví něco málo od Ginny. Severus je osamělý, ani Ginniny návštěvy s tím nepomohou, ale na sebevraždu se nechystá, i když o tom možná někdy v minulosti i uvažoval... Kusé, ale zajímavé.



To, že je Severus k Harrymu lhostejný, si evidentně nemyslí už nikdo - ani Hermiona – jen on se to snaží dál zatvrzele předstírat :). Vlastně už s tím i přestal.



„Je v něm víc, než se zdá.“ - Dozvíme se jednou, co tím Ginny myslela? Připadá mi, že když budeme vědět, co tím Ginny myslela, budeme již vědět všechno. :)



Proč se Snape Harrymu svěřit nemůže, ale Ginny mohl? A další „Proč? Proč? Proč?“ Ano, Hermiono mi se taky tak ptáme. Mluvíš nám z duše … :)



Tady v této chvíli fakt nerozumím a zrovna bych chtěla :“proč nechce Harry zešedivět: mátne to.“

Zřejmě překlep! „Mate to“ ? To asi taky ne.



A tohle se mi zas líbí ..“ nepřál bych ani svému nepříteli..“ tohle etikou se tedy Harry řídí. Kdo by ho neměl rád …:).



Tak a to je už asi vše, co jsem k tomu chtěla říct … :).

A jsem zvědavá, čeho si všimne Mariana až to bude číst .
2) Když tehdy před válkou učil, dělal něco smysluplného – ochraňoval Harryho a pomáhal Řádu – aspoň nějak odčiňoval svoje chyby. A měl přítele, dá-li se to tak říct. Ale potom? Přijde mi, že pak už nebylo nic, co by ho zachránilo před tím, aby ho dostihla minulost. A nové hříchy. Kdo mu teď věřil? Objevila se Ginny, ano. Ale to nestačilo. Je tu Harry, který má naprosto nejvíc předpokladů pro to, aby... Tohle Severus ignorovat nemůže. A ještě další věc jsem si uvědomila díky této kapitole – Severus má nesmírný, nesmírný problém s přijímáním pomoci. Viz Lily, která se před něj postavila tam u jezera. Jak reagoval, víme. A myslel to snad tak? Nikoliv. Takže to, jak reaguje na Harryho snahy... opravdu o ničem nevypovídá. A ještě jedna věc – Harry a Severus – každý je tomu druhému křiklavým pojítkem s minulostí – a to nelze jen tak přejít.

„Mám pocit, že na to je pro něj pozdě.“ – Cokoli, co Ginny prozradila, včetně tohoto, podle mě bylo plné vědění, pochopení... Z tohoto poznatku mi běhá mráz po zádech.

„Ale řekne,“ – A on už doopravdy něco řekl – jistě ne zdaleka vše, ale pár důležitých věcí ano. Věřila jsem Ginny, protože tenkrát to řekla tak hrozně jistě... A stejně v tomto případě. Nějak o tom nemůžu pochybovat, což mě podivuhodně uklidňuje.

„Vše, co jsi vyjmenovala, je pravda,“ - UFF! To je silné prohlášení. A když si člověk uvědomí, co to znamená... Víš, tobě se až ďábelsky daří vystihovat ten výrazný kontrast mezi tím, co Severus dává najevo, a tím, co najevo nedává a co můžeme jen tušit.

/Proč se Snape Harrymu svěřit nemůže, ale Ginny mohl? Proč mlčí, rozhodl-li se jednou přijít? Proč je pro něj těžší dojít ke smíru s Harrym, než se s ním hádat? Proč je pro něj přijatelnější tvářit se lhostejně?/ - Nádherně shrnuty TY otázky. Sním o tom, že tahle povídka mi na ně dá odpověď. Ačkoli sama v sobě už nejspíš nějakou odpověď mám...

James a jeho stížnosti na „malého blonďatého upíra“ mě rozesmály :-) Z toho úplně křičí, že fuk mu Scorpius rozhodně není. A Merline, to morální poučení se ti hrozně povedlo. V tom jediném odstavci toho bylo tolik, co se někomu nepodaří vyjádřit v celé dlouhé povídce. (Nedělám si z toho srandu, naopak.) Líbilo se mi, že to na Jamese zapůsobilo. Harry je úžasný táta.

Ass, bylo to velkolepé. Nebezpečně vysoká koncentrace závažných myšlenek v jedné jediné kapitole. Děkuji, že to píšeš a že se o to s námi dělíš.

A ass? Nenašla jsem v té úchvatně dlouhé kapitole ani jeden jediný překlep. To nemyslíš vážně :-)
Jsem překvapená tou změnou úhlu pohledu, po tak dlouhé době. - A jsem ráda, že jsem se dozvěděla, jak to dopadlo s tou lékárnou. myslím, že to byl očekávatelný konec.



A doufám, že někdy později si ještě najdu čas na přečtení a napíšu třeba ještě jednou, protože teď jsme tu měli návětěvu a já se pořádně už nesoutředila. Ahoj.
10.04.2012 16:01:24
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one