Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Když se bavíme

„Neexistuje smutnější příběh než ten Šedé dámy a Krvavého barona,“ vrazil jsem do své pracovny. Nechtělo se mi vysvětlovat důvod mého zdržení, nechtěl jsem se ani obtěžovat vymýšlením omluvy nebo probírat to. Proto jsem zase jednou jenom oděl to, co dlouho kolovalo v rámci mých myšlenek. „Zůstali uvěznění na jednom místě…“ zavřel jsem dveře a rázoval k vlastnímu stolu, „vedle sebe, nikdy ne spolu; nikdy spolu nepromluví. Tak blízko, tak vzdálení. Oba nešťastní.“

Po časovém intervalu, který by každý smrtelník zhodnotil jako po aktuálnosti, Snape se ozval se svým: „To se občas stává.“

„Má matka?“ zadržel jsem dech.

Snape znechuceně odhodil brk: „Naučíte se myšlenky dávat do souvislých vět tázacích?“

Odkašlal jsem si: „Ptám se, zda jste tím narážel na mou matku.“

Snape zvedl obočí, než se zeptal: „Dal jsem vám někdy důvod myslet si, že ji zmíním?“ prohlásil kysele a plynule navázal, aniž by mi dovolil se nadechnout: „Narážel jsem jen na fakt, že si zvolili.“

„Umřít?“

„Zůstat duchy,“ zjevně ze mě pěnil, protože chudák brk, když ho opět vzal do ruky a zabořil se na dlouhé minuty do ticha rámovaného škrábáním. Já se naopak přiklonil k trudomyslnosti. Poznal to. Musel, protože ho nepřekvapila má věta: „Musíte na ni často myslet,“ ba právě naopak vypadal, že se na ni celé to dlouhé ticho připravoval, aby odmrštil svou pečlivě připravovanou větu spolu s brkem.

„Měl bych?“

Sklopil jsem oči a odmítl se podívat. Bál jsem se pohnout, bál jsem se připomenout… Slyšel jsem ho vstát. Slyšel jsem ho popadnout pergameny.

Když promluvil, nutně jsem sebou musel škubnout.

„Oproti vašemu očekávání na někoho nezapomenout neznamená vidět ho za každým rohem. Tím méně to znamená vidět ho ve vás. Tak fungují hloupé děti a blázni – připomínám vám tvarem nebo obsahem jedno nebo druhé?“

Chvíli předstíral, že čeká na odpověď, než se za ním zabouchly dveře.

 

17.04.2012 20:21:12
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one