Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Když se mýlím

Už nevím, kdy nebo kde přesně, ale náhle tu byla.

Vypadalo to, jakoby sebevíc se naštve, sebevíc mě nenávidí, sebevětší strach má – jako by se ho to doopravdy nedotýkalo, jako by celý svůj život zůstal mnou, mou existencí nedotčený. Jako by vůči mně nějaká jeho část zůstávala mrtvě chladná. Tu hráz jsem potřeboval zbořit. Tolik k tomu vím.

Celý den si toho nevšiml. Tak nějak jsem tušil, že teď to jeho pozornosti neunikne. Samolibé uculování jsem z tváře smazal dostatečně včas.

„Dobrý večer,“ pozdravil jsem ho a pohled vrátil k pergamenům. Tetelivé blaho se rozlévalo v oblasti žaludku a jeho úponky se vztahovaly do každé části v těle. Provokativně jsem si promnul oči. Vše, co budu dělat od této chvíle do doby, než si toho všimne, bude provokativní. To vím. Uvědomuji si to a přece si nemohu pomoci.

V odpověď přišlo zamručení.

Uplynuly další dvě hodiny, během nichž nenastala změna, krom toho, že mě začaly pálit oči. Přece jen jsem zvyklý na brýle. Protáhl jsem si krk. Seděl jsem pohodlně, stůl mi osvětlovala lampička, obrazy byly zticha – pochrupovaly nebo se ve vzdálených koncích vybavovaly, lhostejní k obvyklému dění v ředitelně.

Tu se Snapeova záda narovnala a jeho výraz se zachmuřil, když – oči upřené k čemusi napsanému, pomalu se ke mně zvedající – zeptal se: „Jak je to s…?“

Na ten pohled do smrti nezapomenu. Nejprve rozostřený, myšlenkami ještě někde u toho, co právě četl, oči už ustálené na mně, jeho papírově uvolněný obličej se stáhl do tak nenávistného pohledu říkající jen jednu věc, jak jsem si uvědomil těsně před tím, než se vše rozmazalo a v očích se nashromáždily pálící slzy: Pokud to mám s tebou vydržet, tak s tvýma očima; obohacenou zuřivě slepou nenávistí. Hůlku, kterou vytáhl a kterou na mě namířil, švihl jí, tu jsem si sotva stačil uvědomit a pochybuji, že kdyby si ji on uvědomil, udělal by to, co udělal. Jako by mi oči z důlků chtěl vycucnout vysavač, když hnědé kontaktní čočky bolestivě vyskočily z očí a propluly vzduchem ke Snapeovy.

Další švih a ostře se mi do hrudi zaryly brýle s kulatou obroučkou, které jsem si vzápětí nasadil, pohled sklopený.

Vzpamatuj se, křičel jsem na sebe, vzpamatuj!

Je mu jedno, jak vypadáš, je mu jedno, jestli jsi jako James – říkal, že mu na tobě nezáleží. Litovat se a nadávat si do idiotů můžeš později, ne teď!

„Co jste potřeboval?“ zeptal jsem se s obdivuhodným klidem a vyrovnaností, které mě samy zaskočily. Snape se chytil – sice ne zdaleka tak uvolněně jako před hodinou, přesto přiměřeně naštvaně se zeptal na svou otázku. Automaticky jsem začal odpovídat, myšlenkami jinde.

Na co jsem myslel?! Copak jsem zapomněl na svou podobu – celý James? Copak jsem zapomněl na jeho dlouhé průpovídky, jak se s Jamesem Potterem podobáme? Copak jsem ho chtěl naštvat, copak jsem nemyslel? Copak jsem zapomněl, že jediná věc, díky níž mě bere na milost, jsou oči Lily Evansové? Že to je jediná věc, která ho zajímá?!?

Tak teď to teda rozhodně nezapomenu, nikdy, pomyslel jsem si mrzutě.

Na druhou stranu – co mu je po tom, jestli nosím čočky, brýle nebo afro účes? Kdo si myslí, že je? Já se mu do toho taky nepletu – kdybych chtěl, můžu… můžu…

Krucinál!

Mysli, Pottere, mysli – proč ses rozhodl dát si hnědé čočky do očí?

Ale žádná geniální ani spásná myšlenka – vzpomínka – kterou bych mohl vytáhnout a utěšit se jí nebo si ji omlátit o hlavu, nepřišla. Nebo jsem podvědomě nechtěl, aby přišla. Protože jak by to vypadalo, kdybych si chtěl změnit oči jen proto, že je měla má matka stejné? Že třeba chci zkusit, jaké by to bylo, kdyby ve mně neviděl ji? Jak by to vypadalo, kdybych chtěl začít od nuly?

Naivně.

Pěkně hloupě.

A beznadějně.

Nové začátky neexistují.

Pokud tě mám vystát, potom jedině s očima Lily.

Uklidňující roztřesený nádech, smočit brk do inkoustu; neohlížet se. Nikdy.

Proč ses z pátku na sobotu cítil tak spokojeně, hlupáčku? Kdy hlupáčku bylo nesnesitelně pálící oslovení zašeptané rty útěchy.

18.04.2012 17:35:03
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one