Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


 
Zcela výjimečně to prostě je takové, jaké se to jeví.

V ruce jsem nesl pár lilií a kráčel jsem po cestě směrem ke hřbitovu v Godrikově Dole. Pod černým hábitem, prohřátým od slunce, mi bylo poněkud vedro. Jenže na výměnu oblečení bylo pozdě a pak – barvu bych stejně neměnil.

Kostel vrhal na hřbitov stín; zavřel jsem branku a konečně vzhlédl, aby se můj pohled srazil se stínem temnějším, než jaký kdy mohl vrhnout kostel. Ne. Ne!

Rty se mi o své vůli semkly a rázoval jsem uličkami němých svědků přesně k černému bodu, který mým směrem sice vzhlédl, zarazil se, ale zase sklopil oči a sklonil hlavu k hrobu, přesvědčený, že ho odtud vyhodím… a přesně v polovině cesty mě můj hněv opustil.

Takže když jsem Snapeovi stanul po boku, mé nitro ze mě udělalo hadrovou panenku neschopnou čehokoli víc než stát, dívat se a mlčet.

A Snape… ten mlčel taky.

Očima jsem propaloval nápisy na náhrobku. A Snape se většinu času díval do země. Stáli jsme tam snad věky, já byl napjatý, čekající, kdo začne útočit, kdo zneuctí památku zesnulých.

Občas vrzla branka a hřbitov přijal nebo vypustil tryzny vzpomínek, duchy vědění a budoucí náhrobky, ale jinak bylo ticho a my jsme se nehnuli (nebo možná přeci jen ano, ale zlehka a nepozorovaně; dobře, ani nepozorovaně ne) a nakonec… úplně na závěr jsme oba stáli klidní a uvolnění nad hrobem mých rodičů.

Vedle mě se velká černá masa pohnula a tak jsem se úkosem podíval. Snape stál, narovnaný, pohled upřený před sebe na cosi neurčitého. Ještě okamžik a sklonil hlavu, vlasy mu přepadly do obličeje. Poklekl. Položil na hrob květinu a až v tu chvíli jsem si uvědomil dvě lilie vadnoucí v smrtelném objetí mých prstů a neúprosného vedra. A Snape zase vstal.

Sehnul jsem se a položil je do kříže přes Snapeovy… růže?

Když jsem se otočil, Snape už na hřbitově nebyl.

Vím jen, že od té doby se na její polovině objevovala ta, lisiantus nebo gerbera.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

N: Děkuji všem komentujícím – Šárce a larkinh.

20.03.2011 19:00:36
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one