Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


70) …trhám listy kalendáře

…trhám listy kalendáře

Znám ho už tak dlouho. Každé jedno když stálo za to. Pořád se v něm nevyznám, pořád ho nechápu. Pořád jdu tou dlouhou oklikou, kterou nastavil. A nechápu ho. Nikdy ho nepochopím, a pokud právě to mělo být klíčem, který jsem k zámku potřeboval, pak jsem ho našel. Smířit se s tím je druhá věc. Ostatně… smiřte se, že jediný, koho dokážete poznat, jste vy sám, a že ani to neplatí stoprocentně a že v té věži zůstáváte zamčení sami a pro sebe. Nikoho se nedovoláte. Nikdo se vám nepřiblíží. Svět zůstává choulit se vám ve vaší vratké milosti a nemilosti, lhostejný k vám, vy lhostejní k němu, pokud je to způsob, jakým ho chcete brát, jakým má smysl brát ho a pořád, pořád žít.

Znám ho. Poznal jsem jím sebe. A je to po čertech kluzké poznání založené na ničem víc a míň než na rozhodnutí. Učinil jsem ho. Byl jsem si vědom toho, co dělám? Nesmysl. Chci v tom pokračovat? …co jiného mohu dělat? Co jiného má smysl dělat?

Mohu ho prostě nenávidět, mohu ho posílat do hrobu, mohu se spokojit s tím, že se o své matce a otci nikdy nic nedozvím. Můžu ho nutit mluvit. Můžu se týrat. Kam to povede? Až dostanu odpovědi, budu šťastnější?

Vědění je zlomyslné. To mě naučil už Brumbál. Mít jistotu je žíravina. To mě naučil život.

Občas jsme tak bezbranní, že nebe pláče, občas jsme tak krutí, že se slunce odvrátí. A v tom je chaos, je v tom řád.

Zeptal se mě, co víc chci vědět a proč si myslím, že už vše nevím. Odpověděl jsem mu mlčením. Občas jsme tak váhaví. Zřídka máme pravdu, ještě méně si za ní stojíme, jsme nejistí. Anebo slepí k nejbližším věcem. Jsme plni zloby a plni lásky.

Kam se to všechno poděje?

A on mi pořád nevěří, když se mu to snažím vysvětlit, jedná, jako by měl neomezené množství času na urážky, které vybrousil specielně pro mě.

A je to úsměvné, protože o tom je život.

S ním.

Tolik toužíme něco zrychlit, tolik toužíme oddálit konce. Nač? Přináší to dobré, přináší to možnost nového. Ne lepšího – jiného. V jinosti je šance poznávat. A učit. Učit se mít rád, ne-li milovat.

Náhodou jsem narazil na jeden citát: „Milióny lidí touží po nesmrtelnosti, a přitom nevědí, co mají dělat, když v neděli odpoledne prší.“ *

Tak možná chápu, co chtěla McGonagallová svým odchodem říct. Ne, pořád to pro mě není druhé bytí, ale je to možnost. Jedna možnost z tisíce. Nezlobím se pro to na ni, ba právě něco z toho, co mi napsala, mě nutí chápat ji.

Teď sedím v ředitelně sám, ale za chvíli dorazí. Nevím, co bude. Je v tom tolik nejistoty, tolik tápání! Tolik mlčení. Občas.

Občas je v tom mnoho informací, které zpočátku nejeví být konverzací v nánosu toho popichování, urážek, dobírání si. (Ano, dobírání je nejpřesnější termín.) Možná se konečně začneme poznávat. Opravdu poznávat. Doufám v to.

Nelze být na vše připraven. Že ne? Ne, asi ne. S tím rizikem by se ale měl život brát, ne? Takže –

…slyším jeho kroky. Přichází.

Konec druhé knihy

___

Pozn.: *Susan Ertz

Mnohokrát děkuji všem vám, které jste četly, zvláště vám, které jste komentovaly, zvláště těm, které jste mi napsaly takový komentář, že mělo smysl jít dál. Za podporu, za názor, za vše – děkuji.

Konec II. části
04.05.2012 20:17:48
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one