Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


 

Něco se děje. Asi to mělo být vyřešeno dávno, jenže… od kdy se lektvarista dožaduje?

„Můžete si být jistý, pane Pottere, že bych byla ráda, kdybyste se jím stal právě vy…“

„Ačkoli mi vaše nabídka lichotí, paní ředitelko, obávám se, že je tohle jedna z věcí, které jsou na mém seznamu „Nepomysli na to“. Upřímně se to neshoduje s mou představou o…“

„Ale jakápak představa?“ přerušila ho rázně McGonagallová. „Tady přeci nejde o vaše představy, pane Pottere, jde o ty druhé a v první řadě o mou představu. A já si nedovedu kohokoli vhodnějšího vybavit,“ stiskla přísně rty.

Harry se pousmál. Jako za starých časů. „Jste nesmlouvavá jako vždy, viďte?“ a šibalskému úsměvu se už vůbec neubránil.

„Znáte mě,“ prohlásila stroze McGonagallová.

„Paní ředitelko, paní ředi… Pottere?!“ vyprskla podobizna Phinease Nigelluse zjevivši se na jednom z portrétů.

Harry se ušklíbl na pozdrav dlouho a šťastně neviděného obrazu, jehož jednu polovičku vlastnil.

„Děje se něco, Nigellusi?“ zeptala se ředitelka distingovaně. A poněkud chladně, jako by tady takový rozruch dělal právě Phineas pravidelně.

Phineas se zatvářil uraženě a chtěl odejít, ale když na něj unisono zakřičeli ředitelka i Harry: „Phineasi, stůj!“, neměl Nigellus nejmenší šanci neposlechnout. I když se tvářil nakvašeně… jenže to on neustále.

„Byl bys tak laskavý a prozradil nám, proč jsi sem vtrhl?“ ředitelčina klidnost Harryho fascinovala. Nebo by možná vybuchl jen proto, že s Phineasem věděli, jak si šlápnout na kuří oko.

Phineas si urovnal hábit a ochotně prohlásil: „Nic důležitého.“

„Mohu?“ nevydržel to Harry, zeptal se ředitelky na souhlas. A když nenamítala, prohlásil směrem k Nigellusovi: „Dík knihovně na Grimmauldově náměstí jsem zjistil, že spálit obraz není to nejhorší, co mu můžu provést. Což jsem do nedávna netušil,“ neprohlásil to pomstychtivě, takže Zmijozel poznal reálnou hrozbu, když mu klepala na rám.

Phineas ošklivě zesinal: „Pomfreyová vyvádí. Zase jí přišla kopa beden s lektvary proti nachlazení a tucet beden kostirostu. A Snape z laboratoře ještě nevyšel. Sbohem,“ vyštěkal na ně ze svého obrazu, otočil se na podpatku a důstojně odkráčel.

Harry se obrátil na ředitelku. Vypadala… zvláštně.

Harry se neptal; to Minerva McGonagallová, sedící v křesle, opírající se lokty o stůl, pronesla přiškrceně: „Poppy si vzala do hlavy, že každý jeho lektvar projde kontrolou. Což není problém, pokud jich není… šedesát krát padesát flakonů plus dvanáct krát dalších padesát? Mluvila jsem s ním o tom. Odpověděl mi neurčitě, takže jsem to mohla vzít jako souhlas. Dodržuje limit… většinou,“ a odmlčela se, zadívala se do neurčita. Hluboký nádech: „Mám pocit, že se s ním něco děje,“ dořekla Minerva a vyhledala Harryho oči.

„Myslíte?“ zeptal se Harry pochybovačně. Taková schválnost by na Snapea seděla.

Minerviny oči se pobaveně rozsvítily: „Ve skutečnosti znám Severuse dost dlouho, takže jsem si poměrně jistá.“

„Zmínil se, že by mu něco bylo?“ zeptal se Harry neochotně.

„Severus?“ Minervina obočí vyletěla vzhůru. „Nikdy.“

„Jak tedy víte, že se nemýlíte?“

„To samozřejmě nevím,“ odpověděla přísně. Nejistě dodala: „Jen… vaří, čte a štěká.“

Harry vytáhl obočí. Co je na tom neobvyklého?

„Asi se přestal hádat,“ oznámila McGonagallová na McGonagallovou rozhozeně.

Chvíle zamyšleného ticha: „To by mělo být vyhovující, ne?“ řekl Harry pochmurně.

„Možná,“ připustila ředitelka. „Pokud to ale není jediná forma komunikace, kterou můžete vydolovat z někoho jako on.“

Harry mlčel.

„Vaří. Čte. Přikazuje. Ale když mu někdo oponuje, a on ví, že má pravdu, odejde. Rozumíte, pane Pottere? Chápete, jak je to nebezpečné, jak je tím on… nebezpečný?“

„Madam Pomfreyová mu nevěří?“ zeptal se Harry prázdně. Protože něco z tónu, jaký ředitelka použila, mu došlo.

Zavrtění hlavou: „Pochopte, že nemá zodpovědnost jen za sebe.“

„A vy?“ otázal se Harry, tentokrát ostřeji.

„Potřebuji čas, pane Pottere,“ dívala se Minerva zpět na Harryho klidným pohledem. „Jak jste sám správně poznamenal… v něčem se Severusi Snapeovi věřit dá. Naneštěstí to není nic dobrého pro nás.“ Mířila k Harryho proslovu u soudu? Asi ano.

Zaklepání na dveře přerušilo Harryho odpověď. „Vstupte,“ vyzvala příchozího ředitelka a o necelou sekundu později se ve dveřích objevil vlk.

„Paní ředitelko, mohu…?“ a Snapeovu otázku přerušilo cosi nepěkného, hnízdícího se naproti Minervině křeslu. Snapeovo obočí vyletělo vzhůru: „Nevěděl jsem, že máte návštěvu. Přijdu později.“

Už skoro zavřel, když se Harry přihnal ke dveřím a prudce je otevřel, takže je poněkud překvapenému Snapeovi vytrhl z ruky: „Není potřeba. Odcházím,“ prohodil směrem k… naprosto nezměněnému, možná jen trochu unaveněji vyhlížejícímu Snapeovi. Ale to si nepřiznal. Stejně jako pocit, který se mu mihl tělem, že totiž vážně může existovat nějaký problém. „Nashledanou,“ prohodil k ředitelce a protáhl se rychle kolem Snapea. Jako malý kluk, vynadal si dodatečně. Na čemž teď nezáleželo. Potřeboval přemýšlet.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

Děkuji za komentáře.

22.03.2011 17:25:44
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one