Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


 

…asi od nynějška. Aneb když je Potter obvykle zabedněný.

Ostré zaťukání se rozlehlo mým tichým domem. Překvapeně jsem se podíval na hodiny. Deset večer? Někdo se musel zbláznit.

Natáhl jsem si župan, neochotně jsem se za znovu se ozývajícího klepání nasoukal do papučí a přeběhl pár metrů ke vchodu. Rozespale jsem otevřel dveře, když se něco sametového, černého a vzteklého vervalo dovnitř s usyknutím: „Vzpomínky, no konečně,“ na rtech. Civěl jsem na prázdné místo přede dveřmi a říkal si, že to musí být noční můra. Zavřel jsem dveře, otočil se a nadskočil pár metrů s jekem: „Co tady děláte?!“

Snape si mě přeměřil od posledního rozcuchaného vlasu až po chlupaté papuče, takže jsem obranně přitáhl župan k tělu a nechápavě na něj mžoural skrz světlo, co se mi snažilo vzít poslední zbytky zraku: „Jste pitomý, hluchý, nebo je to kombinovaná vada, Pottere?“ zeptal se kousavě, téměř láskyplně. Pak se zamračil, přepnul na smrtelně vážný tón: „Chci zpět své vzpomínky.“

Trvalo mi asi světelný rok a výlet do pekla a zpět, než mi došlo, co si bubák žádá. Vzpomínky? Ty vzpomínky! Překvapeně jsem se na něj podíval a neinteligentně mi uklouzlo: „Vaše vzpomínky?“

Případné cokoli jsem zastavil jedním rozhodným pohybem ruky a prohlásil: „Ale já je nemám.“

„Co. Tím. Myslíte?“ cedil Snape zvlášť štítivě a netrpělivě o půl kroku postoupil ke mně.

„Že tady,“ a mávl jsem rukou do vzduchu, „nejsou,“ skousl jsem si ret a trochu jsem se zastyděl. Ne, nedíval jsem se mu do očí, když jsem si připadal jako malý kluk, kterého kárával. Nebo právě proto. Dodal jsem: „Nechal jsem je v myslánce.“

Nepříčetná vlna nevole a zhnusení se Snapeovi nepodařila schovat za maskou lhostejnosti, i když se asi ani nesnažil.

„A ta je…?“ zeptal se netrpělivě.

Odkašlal jsem si: „V ředitelně jako vždy.“ Vzhlédl jsem.

Snape nepokrytě zuřil: „Kde?“ vybuchl a bledé rty se chvěly bojem se zuřivostí.

„Ve skříni,“ řekl jsem a pak ze mě – nejspíš kvůli té provinilosti, že mě nenapadlo schovat je, vzít si je poté, co jsem je prohlédl – neochotně vyletělo, „přinesu vám je.“

„Když už je všichni viděli?!“ asi mě chtěl uškrtit.

Upřímně jsem nechápal: „Ředitelka ji nemá zrovna ráda. Nejspíš tu skříň od té doby… co řediteluje… ani neotevřela.“

Kdybyste kolem sebe rozmístili kruh zapálených rachejtlí, nebudete napjatější, zdali nevybuchnou. Snape chvíli zíral, jako by mi chtěl do hlavy propálit díru a vzít si své vzpomínky z mé paměti, pak sebou ale škubl směr dveře a vletěl do deštivé noci.

Po něm zůstal jen slabý zápach jakéhosi lektvaru a ozvěna prásknutí dveří.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

N: Slyšela jsem cosi o nepředvídatelnosti, cosi o nejasnosti/nepřehlednosti. No… kapitoly po sobě jdou chronologicky, žádné flashbacky. Rozestupy, kdy na sebe H a S narazí, jsou samozřejmě různě dlouhé. Většinou se jedná o pár měsíců. Na druhou stranu předpokládám, že předchozí, tato a následující kapitola jsou na sobě časově hustěji nalepené.

Yellow, Salazaret, Mari, POPO, larkinh, Alexis, Jasmin Noir, Šárka, A-SISI – díky vám za názory.

26.03.2011 11:27:09
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one