Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


15. Dobré ráno, pane Pottere

 

„Vy jeden nepopsatelný idiote!“ byl Harryho druhý budíček toho dne. Škubl sebou, narovnal se na způsob svíce a z té rychlosti se mu na dvě sekundy zatmělo před očima. Naneštěstí – za dvě sekundy bylo po všem a Harry se musel dívat do rozzuřeného prodloužení Snapeovy pravice – jeho hůlka mu mířila přímo mezi oči. Harry se opatrně podíval do Snapeova naštvaného obličeje. „Co si myslíte, že tady děláte?!“ zahřímal Snape a spustil ruku s hůlkou. Harry si opatrně vydechl. Celá třída se na oba dívala, Ron rudý po uši klopil statečně zrak k zemi – rozumějme: přemáhal vztek – zato Hermiona se dívala vyděšeně hlavně na Harryho a občas zaletěla k těžce dýchajícímu Snapeovi, ruku měla na půl cesty k ústům, bílá jako stěna.

Harry si uvědomil, že se čeká na jeho odpověď; vzmužil se na statečné: „Pane…?“

„Pane?“ opičil se po něm Malfoy a jeho tlupa se rozesmála. Snape na ně vrhl vražedný pohled a oni zmlkli. Zjevně mu to nepřipadalo tolik vtipné. O-ou. Což pro Harryho znamenalo jediné…

„Školní trest,“ zasyčel Snape. A z toho, že neřekl po zbytek hodiny k Harrymu ani slovíčko a ostatní to schytali, se dalo usuzovat, jak pekelný trest to bude.

„Zbláznil ses?“ sykla Hermiona. „Mohls nás vyhodit do vzduchu. Zabít!“ prskala vztekle. Harry měl znenadání vidění, kdo bude příští profesorka přeměňování. Ale když se měl mít k činu – totiž k odpovědi – omluvně se usmál.

„Je mi to líto. Vždyť víš… to se mi teď stává často,“ a přesto že Hermiona zmírnila a ztlumila káravé podmračené pohledy jeho směrem, do konce hodiny s ním nepromluvila.

„Já se tě snažil probudit,“ pokrčil Ron rameny, když vycházeli z učebny lektvarů a viděli kolem sebe mihnutí hustých vlnitých vlasů Hermiony naštvaně mířící do knihovny. Jelikož kam jinam by… že jaksi… ona…? S povzdechem a neochotou šli po jejích stopách.

 

25.02.2014 14:47:42
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one