Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


„Och, Harry!“ Harry byl z polomdlob vytažen předčasně brzy dvěma mateřsky starostlivýma rukama, a než se nadál, začalo se mu nedostávat kyslíku.

„Hermiono, mám tě rád a všechno, ale byla bys tak hodná a mohla bys mě nechat žít…?“

„To snad není pravda,“ odtáhla se Hermiona a rozhodila rukama, „nejdřív se snažíš spáchat atentát na nás všechny, pak se málem zabiješ na koštěti a to mi chceš vyčítat starostlivost?!“

„Starostlivost ne, jen její projevy,“ vrkl Ron mrzutě, a když se na něj vyčítavě podívala, sklopil zrak. Nahlas dodal: „Tak se mu už omluv a bude to…“

Harry nechápavě zamrkal.

„Trápí ji výčitky svědomí. Že prý ona může za to, že ses málem zabil na koštěti. Jako bys byl tak nevyrovnaný či co…“ řekl Ron dívaje se na Harryho.

Harry se otočil na Hermionu.

„Je to pravda,“ trvala Hermiona na Ronových slovech, „kdybych ti tak nevynadala, nešel bys ven létat, a kdybys šel, aspoň bys nebyl tak roztržitý, a možná bys… Nebo kdybych ti místo spílání navrhla, aby ses šel do ložnice prospat…“

Sledoval ji, a když si připustil, že si to doopravdy myslí, okamžitě ji bránil před sebou samou: „Nebyla to tvoje vina. Přímo ani nepřímo. S tím koštětem už něco bylo…“

„To máš, Harry, pravdu,“ vybral si ten moment Brumbál pro entrée.

„Pane řediteli,“ pozdravil Harry slušně a snažil se vytáhnout se na posteli, leč tíha vzdálenosti, která ho před okamžikem dělila od smrti, mu zabubnovala na hlavu a mocně zařvala, takže sebou Harry jako žok praštil zpátky na postel.

I Ron a Hermiona ředitele pozdravili.

„Jak se vede, chlapče?“

Harry se zašklebil: „Popravdě – jako bych si vybral špatný den na létání, pane.“

Zatímco se Brumbál blahosklonně usmál, vlili se na ošetřovnu další. Snape jako první, následován McGonagallovou, která zavřela dveře za ošetřovatelkou, a k Harryho nelibosti znovu zabezpečila místnost proti nevyžádaným odposlouchávačům.

„Jak jistě chápeš, musím se tě zeptat, co naposledy si pamatuješ, Harry…“ oslovil ho ředitel.

Harry přece jen vzepřel své síly a posadil se; chvíli trvalo, než přestal počítat hráče famfrpálu v různobarevných dresech a než se místnost znova zaostřila; doufal, že nebude mít malér: „Jak jistě tušíte, nic moc si nepamatuji. Trénoval jsem,“ – uklidňoval se – „na koštěti, když to se mnou začalo geometrickou řadou mířit proti zemi. Někde po cestě jsem…“ zmlkl a sklopil oči; složil se, ale to před Snapem říkat nepotřeboval. „Temno,“ dokončil neochotně.

„Slečno Grangerová?“ otočil se moudře na dívku.

„Netuším, pane řediteli,“ chopila se Hermiona ihned slova; ať si myslela cokoli, omluvila se Harrymu pohledem, a pokračovala, „Harry byl příliš vysoko na to, aby bylo něco vidět. Vím jen, že padal a že…“ pokradmu se podívala na Snapea v rohu místnosti.

„Oh ano, profesor Snape byl naštěstí v pravou chvíli na správném místě. Mám pravdu, Severusi?“ otočil se potěšeně na Snapea, který se s reakcí neobtěžoval. Harry se na něj podíval; ošklivě zbledl a pro potvrzení vyhledal Hermionin pohled. Neuklidnil ho. Snape?! Zachránil ho Snape? Srdce se mu rozbušilo. Víc než cokoli si uvědomoval, jak moc ho jeho profesor lektvarů nemá rád, a to, že mu vděčil právě teď za život, to byl nanejvýš nebezpečný závazek, který mu ze života udělá přinejlepším peklo. Tím si na rozdíl od jiných věcí mohl být Harry jistý.

Když se Brumbál otočil zpět k Harrymu, jeho potěšení vystřídala vážnost: „Jak asi tušíš ty, Harry – máme podezření, že dnešní událost nebyla náhoda.“

Harry zpozorněl: „Něco, co bych měl vědět?“ vyzval ředitele a pohodil hlavou k zabezpečeným dveřím.

Povzdech následovalo krátké vysvětlení: „Jednomu ze členů Řádu se do rukou dostala informace o chystaném útoku na tvou osobu, Harry,“ Brumbál Harryho pohled podržel tak pevně, dokud Harrymu zkrátka nebylo vpáleno do hlavy, že ten člen byl Snape; teprve tehdy Brumbál pokračoval, „slyšel jsi o Liverpoolu?“

„Ano, pane,“ odpověděl Harry. Od té zprávy v novinách nepřestal nad smrtí bystrozorů přemýšlet. Nemohl si pomoct, cítil, že to byla jeho vina. Ne-li přímo, potom dozajista z titulu, že ještě nezbavil svět Voldemorta.

Brumbál přikývl a přerušil Harryho myšlenky: „Předběžné výsledky expertizy na tvém Kulovém blesku potvrdily výskyt nepatrného množství podobné substance, jako byla ta na košťatech zesnulých bystrozorů. Je velmi pravděpodobné, že se lord Voldemort pokusí útok zopakovat. Což je to, co mě momentálně trápí nejvíc.“

Harry se vymanil z mlhy, vzhlédl a řekl: „Je naštvaný,“ sklouzl pohledem k můře v rohu; zeptal se: „Už svolával?“

Brumbál nepatrně pokynul, že ano.

A Harry se zabořil víc do postele: „Fajn. To je dobře…“ narazil jemně na fakt, že je Snape v Bradavicích a ne někde… Harry myšlenky utnul. Už tak se cítil jako zpráskaný pes.

„Nepřišel jsem tě sem jen varovat. Tomu, doufám, rozumíš…?“ zeptal se Brumbál. Harry se na něj znova neochotně podíval. To se mu líbit nebude… taky že ne. „Ode dneška bude v tvé blízkosti vždy člen Řádu.“

„V jaké blízkosti?“ zpozorněl Harry, kterému se něco nelíbilo na tónu ředitelova hlasu.

Brumbál se sice podíval soucitně, nicméně rezolutně prohlásil: „V takové, ze které by byli schopni zakročit.“

A tak skončila Harryho svoboda. Brumbál se vytratil a s ním i Snape a McGonagallová.

„To bude dobré, Pottere, uvidíte,“ řekla, než za sebou zavřela. V místnosti po nich zůstala kyselá chuť.

03.03.2014 17:46:13
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one