Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Urážlivý titulek v novinách (bulvár to byl) nasadil jasný rámec následujícím dnům. Bylo výsostně jasné, že někdo v Bradavicích má zálusk na budoucí kariéru reportéra. O druhé variantě, že ho někdo z novin špehuje, o tom se neodvážil ani přemýšlet. A tak, od toho okamžiku, Harry ztratil soukromý život jak v Bradavicích, tak mimo ně.

Mrzutě se ohlížel po doprovodu, který se za ním táhl. Ti méně schopní chodili vedle něho nebo si s ním povídali; ti pitomí a víc odvážní pár kroků od něj. Ti, kteří si věřili, ty, které Harry vždy viděl na rohu chodby, dávali mu iluzi svobodného pohybu. A těm, kterým na tom nesešlo, ty za celý den neviděl, ani je nepotkal. (Jistě, tady je zcela nejemná narážka na Snapea. Kdo ví, jestli ho ten člověk vůbec hlídal, pomyslel si Harry napůl mrzutě. Je snazší vědět, že vás někdo pozoruje, než nebýt si tím vůbec jistý, a tudíž nevědět, co si můžete dovolit.)

„Je to jen dočasně,“ ujišťovala ho Hermiona neobratně, zatímco Ron už poslední dvě hodiny spal. Z úst mu kapala v pravidelných intervalech slina na knihy, které mu Hermiona před dvěma hodinami a minutou podala k učení se.

„Tobě se to řekne,“ ohlédl se Harry mrzutě na Kingsleyho fingujícího zájem o knížku, „můžeš kdykoli odejít. Nikdo tě nebude vinit, nikdo tě nebude honit…“

„Je tedy nanejvýš divné, že se k tomu nechystám, že?“ a podvadila Ronovi loket, takže Ron zavrávoral a vysypal ze sebe deset přísad lektvaru, které se měl naučit, narovnal se a polkl, aby spláchl sucho v krku, rozhlédl se a začal vnímat.

„Co?“ zeptal se rozespale.

„Dělej Harrymu společnost,“ řekla nekompromisně, „já musím na hodinu a Harry má splín.“

„Co že má?“ zeptal se nechápavě Ron, ale to už byla Hermiona pryč. „Co máš?“ zeptal se tedy Harryho.

Vedle nich přistála Tonksová: „Co jsem zmeškala?“ zeptala se, když Harry na rozloučenou kývl Pastorkovi.

„Přijde na to,“ odpověděl Harry, „kterému družstvu fandíš[1],“ a nechal Rona zakousnout se do konverzace o famfrpálu.

Mezitím, co se spolu ti dva bavili, Harryho myšlenky se točily okolo Siriuse a jak vděčný by byl, kdyby mu místo všech ostatních přišel dělat strážce on. Ale to nebylo možné – Sirius Black byl stále na černé listině a to poslední, co by Harry chtěl, bylo riskovat kmotrův život.


 

Holky! Dělejte s těmi komentáři přece trochu drahoty, ne? Nebo zveřejním celou povídku dřív, než dokončím další kapitolu, a moje beta mě asi přetrhno-rozsápo-přizabije (by udělala, kdyby byla jako já O:-)). Berte to ale zase tak – jste neodolatelné a já mám pro vás slabost.

Jo a co jsem chtěla říct o té prvoplánovosti – obvykle nejsem. Fakt ne. Ale v téhle povídce se toho ve jménu zjednodušení textu opravdu dá odhadnout víc, než je u mě obvyklé.

*zamyslela se*

Doufám.


[1] Ano, ano – průhledné jako sklo, vím. Ehm… *nejistě přešlápne* Doporučovala bych vám, pokud nevíte a nic vás nenapadá, vyhledat si rozhovory s Rickmanem. Nebo se mě zeptat v komentářích. :)

07.03.2014 09:06:57
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one