Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


„Ustupte!“ zavelel ředitel Bradavic a v tu ránu všichni odskočili.

„Co jedl?“ štěkl Snape na Rona a Hermionu, zatímco Poppy se činila a snažila se toho pitomce přivést k vědomí.

„Já…“

„My jsme ne –.“

„My…“

„Tonksová!“ přerušil jejich přebytečné, zdržující plácání.

Mrtvolně bledá Tonksová zavrtěla hlavou. K čertu! Nešetrně odstrčil ošetřovatelku, a zatímco mu měřil tep, zavrčel: „Žertujete? Tak měla jste ho hlídat, ženská pitomá, nebo ne?“

Ale než se nebohá Tonksová zmohla na slovo sebeobrany nebo sebeobžaloby, byla už dávno vymazána ze Snapeova soustředění: „Pottere,“ zavrčel výhružně, „umíráte. Což si s vámi posléze vyřídím[1],“ vzal ho za límec košile, nenávistně jím zase zatřásl. „To vám nedoporučuji zkoušet. Slyšíte?!“ a praštil s ním o podlahu, aby si ho následně zase přitáhl k obličeji; což se Potterovi zdaleka nelíbilo. „Teď – co jste snědl?“ zahučel naléhavě. Potter nekoherentně zamručel. Severus dostal chuť praštit ho. „Kdo vám co podstrčil?“ neochotné nesouhlasné zahuhlání. Ten spratek měl ale štěstí, že tady byl ředitel! Do háje s ním. „Myslete, Pottere, pro jednou myslete!“

Vůbec nerozuměl tomu, proč se do toho plete?! Není pověrčivý, nemá Pottera ani rád a k tomu všemu to bude muset vysvětlovat Zmijozelům… normálně by ho nechal na starost Poppy, Brumbálovi a Minervě, aby si to vyřešili. A nezajímalo by ho, že mezitím bude čuchat kopr zespodu[2], nebo jak je to přísloví… zatracení mudlové!

Pitomé sny!

„Naposledy,“ řekl, pustil Pottera, sebral vodu ze stolu – jejíž původ i účel byly pochybné, neboť stála na stole nebelvírském – a chvístl ji Potterovi do obličeje, „řekněte mi, co jste pozřel. Pottere, nespěte!“

Harry cosi mátožně zahučel a obtížně zvedl víka[3] se vší neochotou, kterou člověk opanuje, když ho únava se spánkem tlačí do svých peřin, zvláště jsou-li to peřiny posledního lože.

„Srozumitelně,“ přišel nepříjemný rozkaz shůry.

„Dýňový…“ vypravil ze sebe.

Všichni ztuhli.

„Pil ještě někdo z vás dýňový džus?“ rozlehla se místností ředitelova naléhavá otázka, zatímco Snape uchopil očividně Potterův pohár a utíkal s ním do sklepení. Poppy k bezvládnému Harrymu přiskočila a pak se s ním hnala na ošetřovnu.

Ve Velké síni zůstalo pět profesorů, osmnáct studentů a všichni nesouhlasně zavrtěli hlavou.

Jednou luskl prsty a poháry a džbány s touto tekutinou zmizely – nepochybně do ředitelny na podrobný průzkum. Mezitím se začali trousit k obědu další studenti. Přirozeně – ani mor se nešíří tak rychle jako drby.



[1] Stejně je to „a pan drsňák si to s vámi vyřídí“ Máničky…

[2] Čichat kytky zespodu, nebo jít do kopru. Nic mezi. Varuji vás poprvé a naposled – pokud překombinujete, připravíte někomu, zejména češtinářům, škodolibé pobaveníčko u kávičky s jinými.

[3] záměr

13.03.2014 12:43:06
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one