Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Stáli nehybní jako brnění na chodbách. Dvakrát nebo třikrát se Harryho pohled doslova zachytil na Elvíře; ženě, která vypadala, že je mu každou sekundou vděčnější, což bylo pro Harryho na jednu stranu nesnesitelné, na druhou to byl jeden z hřebů, který přitloukli skrz jeho hábit k zemi, aby nikam neutekl.

Ani si nevšiml, kdy k němu Brumbál přistoupil: „Nervózní?“

Musel to připomínat?! „Trochu, pane,“ polkl Harry.

Brumbál vědoucně přikývl: „Nemusíš mít obavy, chlapče. Znáš Severuse – hrůzu pouštět umí, ale neublížil by.“ Tím by si Harry nebyl tak jistý, s ohledem na Znamení zla na jeho levém předloktí. Brumbál si toho musel všimnout, protože – a Harrymu přišlo, že nejen proto – připomněl: „Dnes ti opět zachránil život.“

„Ano, pane,“ odpověděl Harry z nedostatku nápadů na odpovědi. Ostatně potvrdil pravdu.

„Vážím si toho, co děláš,“ přikývl Brumbál pozoruje ostatní, usmál se a vyrazil pryč.

„Pane?“ zarazil ho ještě Harry, ačkoli nevěděl, co mu chce říct.

Modré oči plné laskavosti se obrátily opět k němu. Brumbál se pousmál a ujistil ho: „Všechno bude dobré, uvidíš.“

Ani na to, co se bude dít dál, ani na to, co z řečeného myslel Snape vážně, ani na to, jestli je pravda, že „vše bude dobré“ – Harry se zeptat nedokázal.

Přišli a posadili se k němu Ron s Hermionou. Hermiona mu začala upravovat oblečení, než ji od sebe odehnal.

„Tváříš se jak moucha ve sklenici,“ informoval ho Ron a vzápětí dodal: „Ale nic si z toho nedělej, ještě jsi neviděl Snapea.“

Harry a Hermiona svorně ztuhli. Ron se zamračil: „Co…?!“

„To by mě také velmi zajímalo,“ stekl po něm sametově škrtící hlas, za kterým se Ron otočil, ve tváři bílý, jako by viděl vlkodlaka při svitu úplňku.

„T-t-to… J-j-já… N-n-ne…“

„Ano?“ vyklenul Snape obočí.

„…se musím napít,“ a vzal do zaječích.

„Omluvte mě,“ vzala nohy na ramena i ta nejstatečnější osoba, ve kterou Harry vkládal tolikerou naději. Snape zaujal jejich místo.

Harry, který se díval do země, vzhlédl a narovinu se zeptal: „Jdete mě zabít?“

Snape se nepěkně usmál: „Na to budu mít ještě času dost, pane Pottere.“

„Takže…?“

„Takže,“ protáhl a založil si ruce na hrudi, „když jsem zaslechl rozhovor drahocenného Popletala s velmi schopným bystrozorem,“ a střelil nenápadně pohledem jejich směrem, jako by kontroloval, že jsou z doslechu; z jeho hlasu odkapávala ironie, „došlo mi, že bych se měl rozloučit s nevinností svého budoucího muže ještě dřív, než započne obřad,“ Harry se zatvářil prudce inteligentně, na kteréžto konto Snape zasyčel, „musíme vypadat alespoň trochu družně. Pokud se neobětujete ani v tomhle, nemá smysl dál pokračovat, Pottere, náhrada za vás čeká v koutě.“

„Takže máme vypadat…“ začal se Harry chytat.

Ne vypadat, má být, přečetl si Harry zcela nedezinterpretovatelnou zprávu ze Snapeova obličeje: „Nikoli, pane Pottere – vy máte vypadat. Já si kvůli vám nehodlám zničit pověst. Zasmějte se, když už jsme u toho. Zapomněl jste, jak dobře umím vykládat vtipy?“ přikázal ostře Snape, což si mohl dovolit; kolem mistra lektvarů a okolního světa se vždy tvořil pětimetrový odstup.

„Myslíte to vážně?“ vytřeštil na něj Harry oči, jako by se pomátl, což si doopravdy myslel.

Snape na tváři opět zformoval ten značně nehezký a nic dobrého neznačící úsměv: „Chcete letos propadnout z lektvarů?“

Harry se zasmál – nervózně, nedůvěryhodně, falešně a veskrze trapně.

„No,“ změřil si ho Snape přimhouřenýma očima, „je vidět, že s vámi budu mít ještě hodně práce, ale pro začátek to stačí. Ačkoli mě netěší, že vás budu muset doučovat i přetvářku. Ačkoli,“ a zatvářil se zamyšleně, „ne, nepřekvapuje mě to.“

Snape vstal, jeho hábit zavlál.

„Počkejte,“ řekl Harry a vystřelil ruku, aby ho zadržel. Snape se na to pouto, které stvořily jejich ruce, podíval, pozvedl obočí.

Poznamenal: „Nejste nějaký rychlý? Bereme se teprve dneska…“ což padlo na naprosto neúrodnou půdu, jak musel pochopit, když se podíval do Harryho prázdného obličeje. „Co chcete?“ zavrčel tlumeně a netrpělivě.

„Poděkovat… za život,“ polkl Harry.

Snapeova ústa samovolně utvořila úsměšek: „To jste udělal. Je nějaký další důvod, proč stále držíte mou ruku?“

Harry ruku střelhbitě odtáhl. Snape se na Harryho ještě jednou pohrdavě podíval a odešel.

 „Teda, kamaráde,“ a připojili se k němu zase Ron s Hermionou (ode dneška známí jako Jidáši), „toho ti nezávidím.“

Hermiona raději mlčela.

02.04.2014 15:52:11
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one