Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "8632"
Dost pěkná kapitola. Je do ní narváno hodně.Snad to dobře dopadne.
"oddaně mračil jeho směrem" ááá, to je dobrý!
Jako snarry dušička jásá, že mají karanténu a musí zůstat častěji spolu (ač se tomu syčák Snape vyhýbá), ale pro ekonomiku země to rozhodně dobrý není... Chudáci.

Ta odpověď mi taky vrtá hlavou, jak by se tam bez něj nedostal, jako bez manžele nebo má na mysli přímo Harryho?
Jinak Severus má malé, bezvýznamné plus, že Harrymu přiznal vítězství v hádce (aspoň v sobě)

Jo, víš, co mi tady nesedělo? Ta věta, že mu ruku dal na záda a zbývajícími končetinami ho chytil. Já si představila Snapea jako chobotnici, pokaždé:D

Velmi mě těší každý jejich kontakt, mám ráda, když ho Severus nosí (ač si o tom Lanevra říká, co chce), těším se, až spolu budou tančit, líbí se mi, jak s ním Severus žertuje, ehm, tedy těším se, až to bude s ním, a ne na jeho účet;) A vyjádření "váš král" mě těší taktéž. Těším se, jestli to začnou říkat i Severusovi, ale to si nemyslím, co? Na to mají moc velký pud sebezáchovy.

Celkově Harryho lituju, venku novináři, cizí řeč (proč ho k tanci neučí ještě norsky?), nemá, co dělat, neznámé prostředí, a až ne Snapea neznámí lidé. A karanténa. Myslím, že už začíná litovat svého rozhodnutí pomoct.

A přišel mi pěkný konec, náznak, jaký je rozdíl mezi tím myslet jako člověk a jako král. A Davida a Elvíru mám ráda.
Díky moc za kapitolu, byla super dlouhá, nabitá vším možným, emocemi, hádkami, smutkem, osamělostí, porozuměním, jiskrami přátelství... Líbí se mi to. (A mimochodem, při čtení jsem stejně nadšená zatím jako při Kameni, fakt mi to nějak zvláštně připomíná.)
Nakonec přichází ještě obligátní otázka - kdy že bude další kapitola?:D
Má na mysli svého manžela, teď tedy Harryho. I to budeme řešit.
Lepší chobotnice než zdlouhavé vysvětlování toho, jak to ve skutečnosti vypadalo. Beru ale na vědomí. Děkuju.
No... asi tak. Pochybuji, že chlap neunese kluka na rameni. A je mi docela jedno, kolik z té síly přičtete magii. Na nošení v náruči už jsem opatrnější (a že jsem to nedávno řešila). (Díky Merlinovi za kouzla.)
Mmm... problematika vašeho/našeho/jeho/mého krále má pravidla; zda je Harry překoná (nebo se autorka zapomene), to je věc jiná.
Norština! Děkuji, správná připomínka. Neučí ho to kvůli hledisku historicko-magicko-politickému. Ale už chápu, co mi v jednom výčtíčku další kapitoly pořád chybělo. (Aneb já vaše komentáře potřebuju!)
Vidíš? A já myslím, že toho začne litovat o něco později. :)
Jsem ráda, že má AU postavy doznaly slitování. Obvykle se držím pravidla JD používat postavy, které existují, jenže vymyslím-li si zvláštní zemi, o které spousta lidí nemá ponětí, a spousta trpí zmýlenou představou, pak vidím jako jediné možné řešení postavy přidat.
P.S. "Elvíra"... když jsem viděla jméno Elvíra v Lanevřině povídce, usmívala jsem se. Je to náhoda. Čirá.
Děkuji, moc děkuji. Protože jako autor mám pořád pocit, že si šlo to a to vzít a zpracovat to líp. Jinak. (To šlo určitě.) Ale v tu chvíli už by to nebylo tak lehké... a já si tu těžkost šetřím na kapitoly jiného rázu.
Hm. Dnes. Teď. Už ráno byla. Děkuji za obligátní otázku. A za komentář. Potěšil mě.
No, já taky zastávám názor, že by Severus Harryho unesl, dokonce i v náručí, když je Harrymu 16, 17 let. Jako dospělého, to už bych tak snadno netvrdila, snad jen s pomocí magie.
To je mi jasné, že Snape v téhle realitě nikdy Harryho král nebude, protože jejich rozdílné postavení, že? Ale líbí se mi ta myšlenka. On je to zase jeho král tam jinde, že?
(P)riletel odkaz od Brumbála, fénix oboch kráľov oslepil,
(R)eflex veru rýchly mal Severus, prútik hneď vytasil.
(E)šte doznieval priestorom riaditeľov hlas:
(C)ieľom je zostať v pokoji, oslobodím vás.
(I)hneď emócie vzplanuli a Harry sa do Bradavic hnal,
(T)ápajúc po skutočných dôvodoch, prečo si ho Snape vzal.
(N)ezvládol nájsť príčinu nevídaného poplachu,
(U)jsť nestihol lev, zbrzdil ho Visser v rozmachu.
(T)rúfal si študent uniknúť z brlohu zmije potmehúckej vo chvíľke kratučkej,
(T)vrdohlavý minister vyhlásil zatiaľ karanténu ľuďom tejto zeme maličkej.
(I)dol agresívnych fotografov zostal radšej pred nimi u ex špeha skrytý,
(E)videntne mal chlapec k tomu byť znova sólokaprom odpor zarytý.

(D)o bezvedomia padol chlapec dohnaný až za hranice svojich síl,
(O)neskorene si aký mal ťažký deň jeho novomanažel uvedomil.
(H)arry sa prebudil, potom Elvíra mu okuliare i vysvetlenie dala, keď vstal
(A) lev pochopil, že bez neho by sa po prvý raz Severus do zeme nedostal.
(D)o rána ex špeh elixíry pre svojich poddaných, ktorí sú súžení prekliatím varil,
(O)bavy Elvíra má, že keby leva nebolo, minister by už hranice s vojskom prekročil.
(V)yhladovený mladík sa vydal blúdiť starým hradom
(A)by svoje rastúce telo viac netrápil smädom a hladom.
(N)ašiel hrdina cestu ku gobelínu s rodokmeňom svojho pána a súčasne aj kráľa,
(I)rónia si cestu našla do rozhovoru o tom, kde sa nejaká šunka s chlebom váľa.
(E)goisticky kráľov kráľ svojmu partnerovi hodiny tanca neoblomne doporučil,
Je to ohromný pocit, vědět, že čtenáři rozumí, o čem to nechávám ty postavy mluvit. Děkuji Ti za něj, Mononoke. Vyráží mi dech, že Tě má povídka inspiruje k tak úžasným, nápaditým, trefným básním. Jste moje zrcadlo, víte to? Až když se podívám na vás – a že se mi tady sešly úžasné čtenářky – vidím, co jsem stvořila. A nepřestává mě to udivovat. A já mám údiv ráda, proto po vás ostatně komentáře ta moc chci.
Mockrát Ti děkuji, Mononoke, skvělá práce.
Tak to je vážně neuvěřitelné. Patří ti můj obrovský obdiv, Mononoke. Výborné postřehy tam máš, úžasně zpracováno. To jsi musela vymýšlet strašně dlouho, ne?
To byla fantastická a nádherně dlouuhá kapitola :-D Jejich dialogy nemají chybu, to je prostě...wow. Harry sice brblá, ale zatím je docela dost trpělivý, to mně by nervy už ulítly několikrát :-D Nejvíc se mi ale líbil okamžik Severusova uvědomění, to byla zkrátka paráda. Tak Norvežsko je v karanténě, zatracenej Popletal, to teda nevím, co by s tímhle mohl Brumbál dělat... a pochybuju, že Severus najde lék brzo (né, že bych o Mistrovi pochybovala, ale... no, vsadím se, že autorka jim to nijak neusnadní :-D )
Bude to dlouhé čekání, ale budu se moc těšit na další díl!
Tak hodně štěstí při zkouškovém a s bakalářkou... a mocmocmoc děkuju za kapitolu!
Sitaro – moc děkuji. Občas si myslím to samé (jistě, někdy mě štvou a jsou zaseklí, jindy se nedají zadržet – a kroť to potom). Nesmírně mě ale těší, že nejsem jediná, kdo si to o jejich prozatím pouze debatách a nějaké té hádečce myslí.
Já myslím, že oni se navzájem provokují dost na to, aby v sobě byli nepřetržitě. Ale kde je pak ta zábava v tom na hádku čekat? Kde je ta zábava v tom usmiřovat se? Kde je ta zábava v tom předstírat, přemáhat se, vydržet a nebýt tím, kdo ji vyvolá? (A oni jsou tak rozkošní, když se tváří, že se nejdou zavraždit!)
:) No… tentokrát jim to autorka, abych pravdu řekla, usnadní. Protože autorka má větší plány s touto povídkou, než je dořešení této úvodní epizodky. (Jo, dobře, odflákla jsem to. Promiň, Mari, ten pocit se mě drží ještě pořád, navzdory Tvému pohledu. Ale… *poplácá se po hlavě* úspěšně jsem si pro události budoucí odpustila. *úsměv šelmy*) Ale máš pravdu, Sitaro, co do jejich vztahu jim usnadním máloco. V tom není ani tato povídka výjimkou. (Protože to okolo odfláknout, to si prominu, ale neprominu si zkratky v budování jejich vztahu, to ne.)
*poškrábe se na hlavě* Dobře. Asi právě kvůli mimo-jiné-zkouškovému se nechám překecat i tentokrát k další kapitole dřív jak za dva týdny. Uvidíme, jak rychle mi to uběhne. (Merline, už se těším, až se na psaní téhle povídky vrhnu zase na plno. :D Nakazily jste mě entuziasmem.)
Jo a co odpověď na otázku z minulé kapitoly? Našla jsi ji? Jsi s ní spokojená? Potřebuješ něco upřesnit?
Děkuji!
No vidíš, díky za připomenutí!! :-)
Ach. *dívá se na to rozervaně* No... asi bychom měli všichni doufat, že se co nejdřív po zkouškovém rozepíšeš. Na druhou stranu... pokud se zpomalí přidávání, snad se nedoženeš moc brzy.
Oh, Brumbálův vysoce „uklidňující“ vzkaz! Mám slabost pro vzkazy po patronech a musím uznat, že tento byl efektní.
Když mně se prostě líbí ta lehkost, s jakou jsou tvé dialogy psané. Ale ono nejde jenom o dialogy. Celé to na mě působí hodně nenuceně, což je prostě velmi příjemné.
/Teď bude nejlepší, když se vrátím do Bradavic/ - :D Mám moc ráda Harryho naivitu – není rozčilující (nejsem Severus), je prostě milá.
Poprvé bych se sem bez vás nedostal? To mě přivádí na myšlenku, že by Harrymu stálo za to nastudovat si (což se asi lehko řekne), v čem ještě je na něm Severus závislý, a náležitě toho využít. Kdyby chtěl být potvora 0:)
V téhle kapitole mě potěšil ten záblesk uvědomění ze strany Severuse. Když tak pěkně shrnul, co Harry během posledních několika hodin prožil, vyznělo to. I já jakožto čtenář jsem si to všechno plně uvědomila až v tu chvíli. Předtím prostě jedna událost střídala druhou a člověk se pro přítomnost moc neohlížel zpět. Ale na tomto místě mi opravdu udělalo radost, že to byl zrovna Severus, v jehož hlavě jsme si to poznání mohli přečíst. Jak nadějné! (A přiznal mu vítězství v hádce – to je nemalá poklona.) No, profesor byl asi taky unavený :)
Líbilo se mi, že Severus poznal, že Harryho opouští síly, několik vteřin předtím, než se to stalo. Hodně.
A takové by to bylo pěkné zakončení! 0:)
/Tep a vzpomínky se rozletěly rychlostí hozené šipky a zabodly se přesně do Harryho paměti/ – Moc krásné!
„Budu tady sám?!“ - „Ale kdeže! Váš král tu bude s vámi.“ – LOL a ROFL
/Nechtěl by si sem udělat výlet Voldemort?/ - *hysterické zasmání* Ty jó, toho jsem si ani nevšimla snad!
/najít ošklivý gobelín s
*radši to moc nekomentuje* Wow... tenhle optimismus se mi u tebe hodně líbí.
Styl, jakým jsou psány nejen dialogy, na mě působí nenuceně. Pokud jde o souvislost s pomalým vývojem jejich vztahu... může být, asi :)
:D Z mé strany to bylo jen momentální zamyšlení o tom, co by kdyby. Ať si někdo něco přečte, nebo ne... nechám se překvapit.
Však – docela přirozená reakce. A krásná zkouška Severusových reflexů :)
Oh, myslím, že zdůvodnění mé libosti by bylo prozaičtější (bylo-li by vůbec), ale to tvé mě zaujalo. Každopádně... zcela jednoznačně mám hodně ráda, když postavy procházejí vývojem, i pokud jde jen o to naučit se mít něco rád.
Právě :)
:)
:)
:):)
Dobře.
:)
Děkuji. :)
12.05.2014 14:45:04
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one