Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Pokud píšete dlouhou reakci, doporučuji psát ji mimo webgerden, třeba do Wordu, Bloku, a po vložení zkontrolovat, že je celá, a doplnit, když není (protože já to všechno chci vědět!!!).

Děkuji mnohokrát za všechny vaše komentáře.

P.S. Kapitolu tady máte „už dnes“ proto, že mě k tomu Mari naponoukala (neřeknu dokopala, neřeknu, všichni jste mě dokopali – obrazně řečeno!), takže – díky, Mari!

P.P.S. Všem, kteří mají zkouškové, přeji mnoho sil a zdaru.
P.P.P.S. Já jsem trotl, *praští se do čela*, já věděla, že zapomenu - Severusi Snape, všechno nejlepší!

Jako v mrákotách. Obalen hustou temnou mlhou. A kočár kodrcavě, houpy houp, přijížděl. Vystoupil jinoch Malfoyů, Malfoy, madam Malfoyováon. Tišeji, srdce, nemám hluk rád.

„Vítejte,“ oslovil je Harry. Draco se uklonil, Malfoy se uklonil, madam Malfoyová vystřihla ukázkové pukrle. Severus Snape se uklonil. A oddaně počkal, než se Draco, Malfoy a madam narovnají. Harry k němu přistoupil. Severus zůstal v úklonu.

„Narovnejte se,“ oslovil Severuse zlehka král. Poslechl. Tvář prázdnou. Pohled stočený k zemi. Krále propaloval jen jeden pichlavý a jeden úlisný pohled. Dva jemu milé se nedívaly.

Hluboký nádech, potlačený vzdych, král stočil pohled k hostům: „Pojďte za mnou.“

Nerozuměl tomu. Od začátku do konce. Zavedl je do jídelny. Jedli drahá jídla, pili drahá vína, Malfoyovi se snažili nechutným způsobem tu pochlebovat, tam se vnucovat – a ne vnucovat jen sebe, ale především Severuse – a zároveň tam ani nebýt a Severus Snape se nedíval. Draco se snažil zapříst rozhovor, ale odpověděl-li Severus Snape, bylo to jednoslovně, úsečně, znechuceně, nelibě.

Navíc Harryho mátla vlastní paměť. Díval se na ostře řezanou, bledou tvář orámovanou černými vlasy a jeho mozek mu podstrojoval obrazy. Obrazy z minulosti. Obrazy, které neměly nic společného s tou nádhernou Dracovou rytinou.

Já tě znám, znám tě, vím, že tě znám… honilo se Harrymu hlavou. Ale Severus Snape seděl, mlčel, nebavil se, jen způsobně do úst pokládal sousto za soustem a upíjel ze sklenice a jeho pohled se toho večera s Harryho pohledem ani jednou nestřetl. Byl k jeho kradmým, zvědavým pohledům hluchý a němý. Ignoroval ho. Nevšímal si ho.

Bylo jasné, co to znamená… pravděpodobně se pro něj nikdy nestane důležitým. O tom to celé je. Jsou věci, kterých si král může cenit nad zlato, a právě takové nebudou nikdy jeho.

Už vstávali. Už se loučili. Už odcházeli. A král měl už navěky zůstat sám. Otočil se, odcházel bez rozloučení. Nechtěl vědět. Nechtěl přemýšlet. Nechtěl cítit. Chtěl být se svou pravdou. Chtěl, aby se země co nejdřív zase zatřásla a pohltila ho. Jako to vždy dělala. Nebo aby ho obestřela tma nejčernější, aby ho probodlo světlo. Ale nic z toho se nedělo.

Do ložnice se vracel nad ránem. Vlekl se a tahal za sebou celý svět. Otevřel dveře, bez pohledu dovnitř, otočil se, zavřel je, otočka. Škubl sebou.

„Myslel jsem, že jste tady nerad…“ vykoktal král to první, co ho napadlo, když jeho pohled spočinul na muži, který stál uprostřed místnosti se svěšenou hlavou a bílým saténovým županem.

„Mám důvod tady být rád?“ ozvala se tichá odpověď. A jízlivý dodatek: „U někoho, kdo není schopen přijít na návštěvu do sousedství?“

Harry se zamračil: „Co tady děláte?“

„Co byste řekl?“ opáčil muž sžíravě.

Králi došlo, že muž stojí v pozoru – a kdo ví, jak dlouho – vprostřed jeho ložnice, a jeho nápady byly stejně bílé jako župan na mužově hrudi: „Nevím,“ odpověděl král popravdě.

„Jako co to vypadá?“ odpověděl tedy Severus Snape podruhé a ještě sžíravěji. Připadal Harrymu podivně nervózní.

„Jako co…? Och…“ došlo mu, co se děje, co mozek odmítal vypočíst do právě teď.

Dva kroky a Harry poklekl na kolena před muže, hlavu hluboce skloněnou. Jeho počínání měřil lhostejný pohled: „To nedělejte,“ řekl tiše a věcně Severus Snape, „za to by mě popravili.“

Harry vzhlédl, muž uhnul pohledem: „Neublížím vám,“ přísahal Harry. Vstal. Předklonil se a zašeptal mu do ucha: „Běžte.“

Svaly se zatnuly a muž se ani nehnul: „Znám svou povinnost,“ zasyčel; znělo to téměř dotčeně.

„Znám své právo vás této povinnosti zbavit,“ odvětil Harry lehce a stáhl se, odešel do koupelny.

Když se vrátil, ložnice na něj zůstala civět bezedně prázdná. Tesáky jasně bílé; blyskotaly, lačnící po králově smutku.

 

Král sledoval stromek, který mu svěřil Draco. Ruce založené za zády, pohled upřený ke koruně; rychlost jeho růstu se rovnala rychlosti růstu bambusu; ten strom měl od poslední návštěvy některé větve uschlé a zčernalé a jiné se vesele vzpínaly k nebi. Hluboký nádech, hluboký výdech.

„Uděláte mi laskavost, můj příteli?“ zeptal se král zlehka.

„Co si můj král žádá?“ uklonil se Draco zhluboka; do tohoto momentu mlčel a pozoroval krále, jako to poslední dobou dělával často.

„Vyřídíš  Severusi Snapeovi mé pozvání?“

Draco se zamlčel: „Bude mi ctí.“

03.03.2014 10:45:53
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one