Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


„Ujišťuji vás oba, že Severus bude v pořádku. Bradavice jsou teď bezpečné a o Severuse je dobře postaráno. Není třeba znepokojovat se.“

„Jak si tím můžeme být tak jistí?“ rozčilovala se Elvíra vzadu za Davidem, z níž byla vždy vidět jen čmouha.

Brumbálovu tvář zbrázdil zvláštní úsměv: „Tentokrát můžete. Pan Potter odmítl hnout se od něj na jediný krok, dokud Severus neodejde z ošetřovny. Domnívám se, že se tak zatvrdil, když na něj Severus začal křičet, aby ho přestal hlídat. Vyměnili si prý pár ostrých slov,“ prohodil zamyšleně, jako by si onu hádku představoval. „A vítězně vyšel pan Potter. Naposledy jsem ho viděl usazeného v křesle po Severusově boku a Poppy tvrdila, že je to lepidlo na jeho oblečení a sedáku velmi účinné.“

„Ale… my jsme… měli bychom ho navštívit… etiketa si žádá, aby…“ Elvíru působící zděšeným dojmem ale přerušil David: „Opravdu není třeba naše asistence?“ ujišťoval se.

„Opravdu.“

„Měli jsme přijít okamžitě…“ vyhrkla Elvíra. „Chtěla bych ho vidět,“ pokračovala, když si získala plnou pozornost obou mužů, „chtěla bych se ujistit, že je v pořádku, zeptat se ho, jestli něco nepotřebuje. Chtěla bych s ním mluvit. Měla bych s ním mluvit. Je moje povinnost mluvit s ním, ujistit se, že mu nic není. Rozumíte? Někdo se pokusil…“ větu nedořekla.

Brumbál ji trpělivě vyslechl a odpověděl prosté: „Vyřídím mu to.“

„Ale –,“ protest Elvíry zastavilo Davidovo: „Děkujeme,“ s posledním pohledem ujišťujícím Brumbála, že Elvíru zvládne, přerušil spojení.

Rozlícená Elvíra přešla tam a zpátky se slovy: „Někdo ho dvakrát za sebou otráví a my ho ani nemůžeme vidět. Ne kvůli… ten protest by se… a jen proto, že existují pitomci!“ Zastavila se a vážně se na Davida zadívala; jako když luskne prsty, změnila téma znova… ne že by na to David nebyl zvyklý…: „Paličatý mezek, mimochodem!“

„Severus?“ odtušil David klidně. „Proč?“

„Proč?“ zopakovala nevěřícně, ještě pořád byla v ráži; po pár sekundách dívání se do Davidovy nechápavé tváře ji vyřídilka opustila, nahradila ji laskavá blahosklonnost: „Buď jsi neskutečné zlatíčko, anebo naprostý naiva,“ prohlásila, jako by se vzdávala. „Nevšiml sis jeho chování?“

Pokrčení ramen, za které se mu dostalo energického vysvětlení: „Celou tu dobu se Severus chová, jako by mu bylo kdovíjak ublíženo, že jsme mu vybrali manžela; jako by měl kdovíjaké rozhodovací právo, koho si vezme. On naprosto nepochopil, že bez ohledu na jeho antipatie vůči tomu hochovi, my bychom stejně vybrali, navrhli a prosadili Harryho Pottera. Popletal možná běh dění uspíšil, možná bychom volili námluvy, ale fakticky se vůbec nic nezměnilo. Možná to nepochopil, anebo to spíš ignoruje, ale k tomu chlapci se chová hrozně. Nemohl přehlédnout, jakou má ten chlapec moc. Možná ne v brnění, ale v síle slova nepochybně. A on, místo aby se s tím vypořádal a snažil se s tím hochem usmířit a vycházet, dělá všechno pro to, aby ho odehnal. No rozumíš tomu?“ Elvířiny projevy rozčilení byly občas roztomilé, jen se ženou samou se nikdy nedalo zahrávat a hlupák, který naletěl jejímu mateřskému přístupu, se vždy hodně zmýlil v její skutečné povaze, čehož následně trpce litoval. Nemělo smysl zneužívat toho, že má někoho ráda. Nikdo s ní nehnul, když se rozhodla.

„Proč mi to říkáš?“ složil hlavu do dlaní a promnul si spánky.

„Protože na něj křičí, aby odešel od lože nemocného manžela? Kde má svrchované právo být cizinec snažící se pomoct, co teprve manžel? Manžel, který je vzhůru a hlídá nerušenost spánku svého druha? Ochraňuje ho v zranitelnosti? Ten téměř obřadní úkon, který král vykonává naprosto intuitivně – a náš král ho křikem odhání?! Ne, Davide, neříkám ti to. Upozorňuji tě na to a budu to muset udělat se všemi, kterých se výběr jeho manžela týkal.“

„A to proč?“ chtěl vědět.

„Aby mu neustále připomínali, jak se věci mají, proč asi? Zlobí se, že neměl předložit nám lepší alternativu. Vylévá si svou zlost na Harrym. On snad vůbec nevidí, že není lepší varianta a že bychom stejně žádný z návrhů neodsouhlasili. Skončilo by to stejně. Vždycky by to skončilo stejně,“ hudrovala, „ať bychom pana Pottera požádali v kteroukoli chvíli.“

„Elvíro?“ zarazil její pochod David.

„No?“ otočila se na něj, až sukně zametla podlahu.

Tenhle její projev starosti o Severuse… jejich krále… a že s ní byl příliš dlouho, než aby nepoznal jasné známky starostlivosti a zájmu, když je měl rozprostřeny na stříbrném podnose, tak za ty ji měl nejen rád, vážil si jí. Povzdechl, rozhodil rukama, unaveně se zadíval na podlahu a pak vykonal svou povinnost: „Král s naším králem to zvládnou. Obával jsem se, že ne – ty víš nejlépe, jak jsem se bál – ale oni to zvládnou. K tomu, abych v to věřil, mi stačilo strávit s nimi přesně tak krátký čas, který jsem s nimi strávil. Věřím, že jsi věřila mým obavám, takže doufám, že věříš i mému novému, na zkušenosti založenému odhadu.“

„Davide,“ a Elvíra k němu vykročila a stoupla si přes něj. Její tvář při pohledu z blízka byla socha zkrouceného, obavami propleteného očekávání. „Záleží mu na něm, v tom máme nepochybně oba pravdu. Ale ví to náš král? Nebo se pokusí tak jako vždycky ochránit sám sebe, možná toho chlapce, a odehnat ho? A nechá se Harry? Neznáme ho tak dobře. Nevíme, kolik toho vydrží. Nevíme, jak usilovně a důsledně se bude Severus bránit. Víme jen, že by od sebe neodehnal člověka poprvé. A já… já nemám…“ sklopila zrak a odmítla říct mu do očí, čeho se bojí nejvíc, ale podlaha zjevně pomohla, Elvíra si dodala odvahy a pokračovala, „nemám jistotu, že nadřadí nad sebe nás. Opustit pana Pottera,“ a zvedla pohled od země zase zpátky k Davidovi, „to by pro nás znamenalo… konec, rozumíš? Nemůžeme si dovolit ztratit tak mocného spojence, třeba po něm jde samotný Hádes.“

„Elvíro, klid, klid! Mluvíš, jako bychom neměli tu nejtěžší část za sebou. Ale oni už jsou svoji.“

Elvířina tvář ztvrdla a Elvíra se odtáhla: „Mýlíš se, Davide. Nejtěžší část rozhodně nebyla oddat je. To bude ta zařídit, aby spolu zůstali.“

Po Davidově těle přeběhl mráz. Bylo to možné? Přes všechny známky, že jsou věci na dobré cestě, bylo možné, aby plavba touto lodí ztroskotala na…?

„Podívej,“ začal rozvážně, „teď a tady nemůžeme pro ty dva vůbec nic udělat. Nemůžeme. Můžeme a musíme naproti tomu řešit naše potíže. Pokud tedy nejsme potřeba v Británii, zaručeně jsme zapotřebí v jednacím sále kvůli nepokojům, vzpomínáš? Navrhuju teď neprobírat krajní možnosti, navrhuju řešit aktuální problémy, které ovlivnit můžeme.“

„Ty musíš být zlatíčko neskutečné, vážně,“ zavrtěla nad ním ze své věkové výše hlavou, když ho pozorovala, jak jde ke dveřím a otevírá jí je, „na naivu mi zníš protivně realisticky.“

David se ušklíbl: „To je jen dojmem momentu.“

13.08.2014 16:00:13
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one