Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Zdravím ze záhrobí. Fakt jsem na vás vzpomínala. Omlouvám se za chyby - nikomu jsem nic nedávala opravovat. Mari, odpustíš mi? >:) Až budeš mít čas, budu ráda, když se na to podíváš.



Studenti dostali až do odvolání zákaz opouštět společenskou místnost koleje, jejíž znak nosili na uniformách. Velká část z nich přivítala toto opatření s nadšením – výuka byla zrušena. Nemenší část z nich trnula strachy, že některý z příbuzných byl dobou útoku v Prasinkách přítomen. Zbytek studentů stál na místě a nevěděl, co si o tom myslet, anebo utěšoval své přátele – čistokrevné kouzelníky; většinou šlo o mudlorozené studenty.

Harry Potter stál na schodišti nad vstupní síní, jež byla plná novinářů. Jeden křičel přes druhého. Pane Pottere, pane Pottere!, snažili se upoutat pozornost. Harry měl strach. Neuplynul ani jeden celý den, co s novináři mluvil, a už před ně musel vystoupit znova.

„O čem přemýšlíte, když čtete o vyvraždění další rodiny v novinách?“ donesla se k němu z hromady jiných jedna z otázek. Jeden dotaz z mnoha. Harry i Snape se tím směrem otočili.

„Kdo to řekl?“ zeptal se Snape a zabořil se pohledem do davu.

Šum reportérů ztichl.

Harry stál jako opařený; neodvážil se pohnout ani prudčeji nadechnout.

Kdo to řekl?“ naléhal Snape opětovně. Živáček nepromluvil, jen Harry vytušil Brumbálův těžký pohled, jenž směřoval ke Snapeově líci. „Kdo si tyto a podobné otázky nemůže odpustit,“ nadechl se opět Snape, „nemusí ani zůstávat.“

„Mohl se zeptat kdokoli z nás,“ ozvalo se hlasitě, nebojácně, vyzývavě. Dav novinářů se pohnul. „Myslím, že Potter by nám na tuhle otázku měl odpovědět,“ postoupila dopředu žena středních let, „a kromě toho by nám mohl prozradit, co ho nakonec zlákalo zradit rodnou zem? Peníze, moc nebo postavení?“

„Jak myslíte, Močálová,“ vydechl Snape tiše, s příslibem kruté pomsty, „z toho pro vás a váš plátek vyplynou důsledky.“

„Výhružky?“ ženina ústa zvlnil ironický úsměv. „To není odpověď. K takovým praktikám se uchylují… vrazi.“

„Nepleť to do toho,“ usykl kdosi, aby novinářku zarazil – protože to nebylo důvodem této sešlosti. Kdosi další přeřval všechny ostatní: „Nikoho z nás vlastně nezajímá vaše cvrlikání, chceme vědět, jaký dopad budou vaše nezodpovědná rozhodnutí mít na obyčejné lidské životy!“

„Ano!“ znělo hlasitě z mnoha stran.

Harry vůbec nevěděl, o čem je řeč, jen věděl, že je to velmi nepříjemné.

Severus, jen krok od svého manžela, prožíval podobné pocity, jen s tím rozdílem, že narážku pochopil. Mohli novinářům zakázat, aby nebyli nezdvořilí, když je měla tato země přivítat. Tato imunita však včerejším rozhovorem nadobro padla, a tudíž je Severus to, co byl už od svých mladých let. Smrtijed.

Ne král, ne prostředník, ne špion nebo zachránce, jen pouhý vrah v rukách Pána zla. A pokud mu to nemohli dokázat, mohli ho alespoň podezřívat.

Což dělali.

Jak předvídavé od nich. Jen kdyby to nedávali tak hloupě v každé větě, kterou použijí, znát. To přestávalo být přezíravé i taktické. Stejně jako před jinou mocností nepokrytě říct, jak lhostejné mu jsou vztahy mezi ním a Harry Potterem. Vlastně tvrdit to – tak jako to tvrdil Hamilton Bodlák před okamžikem – bylo vysloveně hloupé.

Jenže hloupost mezi novináři kvetla, a tak se k Bodlákovi přidali další s identickým tvrzením:

„Je nám srdečně jedno, jakou čokoládu žvýkáte, ale není nám jedno, že sotva pár kroků od Bradavic se vraždí lidi a vy se zatím bavíte o kraječkách a svatebním dortu!“

„Myslím, že jsme tady právě skončili. Jdeme,“ zavelel Severus temně s pohledem k novinářům a otočil se k Harrymu; Srdnička právě zabil i tu poslední špetku ochoty, kterou měl, aby veřejnosti sdělil, jaký bude další postup ohledně ochrany Bradavic, Prasinek i Harryho Pottera. Pokud si s nimi chtěli novináři povídat formou výčitek a planého žvanění, měli si vybrat jiné lidi k přetřesu drbů. Rozhodně ne jeho.

„Přemýšlím,“ zvýšil Harry hlas přes hádající se novináře a Snapea a místnost ztichla a ztuhla; Snapea, s velikýma varovnýma očima křičícíma ne, Harryho profil probodával; Harry ho vnímal okrajově a mlhavě, „kdy už to skončí,“ dokončil Harry svou odpověď.

„Nemyslíte, že k tomu můžete přispět?“ rýpl si kdosi.

„Já nevím,“ odpověděl Harry upřímně a podíval se na novináře, jehož jméno zapomněl, ale kterého ze včerejška už znal, „ale mám pocit, že jsem se nikdy nesnažil o nic jiného.“ V žaludku měl kus ledu a jeho klid, zdaleka ne dokonalý, držel pohromadě pouhou Harryho vůlí. „Odpověď na vaši druhou otázku,“ nadechl se Harry a podíval se na tu, kterou Snape oslovil Močálová, „slečno Močálová…“

„Paní,“ ohradila se žena.

„…paní Močálová, omlouvám se,“ kdyby nebylo Brumbálova vzoru! Kdyby se ho teď Harry nesnažil podvědomě napodobit, následovat jeho příkladu v jednání s lidmi a vyvolat takový dojem, jaký cítil, že ředitel vyvolává… tak nejspíš dávno utekl – anebo ženu za její obvinění roztrhal; kdo má právo Snapea osočovat? Teď už jedině Harry. To přehnala! Zakousl se do nuceného klidu. Otevřel pusu: „Odpověď na vaši druhou otázku zní, že jsem nikoho nezradil. Opravte mě, pokud se mýlím, ale mám za to, že cokoli, co jsem udělal, je jak v Norvežsku, tak v Británii naprosto zákonné. Od výběru manžela po způsob sňatku. Nevím o tom, že by bylo trestné se s někým sblížit…“

„Se Smrtijedem!“ vybuchl někdo pobouřeně.

Harry udělal jeden prudký podvědomý krok vpřed, ruce zaťaté v pěst, rozvážnost zapomenuta. Snape Harryho pohotově a duchapřítomně zastavil – od začátku věděl, že tohle nemůže dobře dopadnout; na tohle Pottera ještě nikdo nepřipravoval. Proto ani nechtěl, aby se do těchto a podobných – a vlastně jakýchkoli – rozhovorů pletl. Byl Severusův taktický omyl, že Potterovi nezakázal mluvit, dokud nebude vycvičen. Pokud řekne něco nevhodného – a že se tomu nedalo vyhnout, ať už ze strany toho, co by bylo dobré pro Norvežsko, anebo z toho pohledu, že řečeného bude Potter jednou hořce litovat – padala za to vina na Severusovu hlavu. Ať už Potter něco řekne fyzickým výpadem nebo slovy a sliby, to Severus ho nepřipravil. Naštěstí – tentokrát se nad Severusem osud smiloval a Potter na jeho pokyn neochotně ustoupil.

„Tak to jste si mohl odpustit, Hrdopýšku. Budeme taktně předstírat, že jsme přeslechli,“ odvětil Snape blahosklonně. Klidně, na Harryho vkus.

Harry měl chuť se znova vydat za novinářem a rozbít tomu idiotovi ciferník. A pak pokračovat k Močálové a… a ublížit jí podobně.

 

„Včera se nezdáli tolik útoční…“ poznamenal Harry trpce, když konečně Brumbál donutil novináře odejít, načež zmlkl, protože se Snape v tu chvíli zatvářil divně.

„Protože včera nesměli,“ odpověděl Brumbál za Snapea.

Mířili do ředitelny. Několik kroků po Brumbálovu prohlášení bylo ticho.

„Pane?“ ozval se konečně Harry. „Je pravda to o… o vašem bratrovi?“

Brumbálova ústa se na moment ztratila v tenké bílé čárce za šedivými vousy. „Je,“ řekl nakonec.

Harryho zmlkl. Nevěděl, co na to říct. Aberfort a Albus Brumbálovi… nevycházeli nejlíp, pokud Harry věděl, ale pořád to byl Brumbálův bratr. Ani Harry nechtěl, aby se stalo Dudleymu něco, co mu nezpůsobí vlastnoručně, a přesto nevěděl, co říct, a tak měl prostě starost o Brumbálova bratra.

„Nemusíš se obávat, Harry,“ porušil nakonec ticho zase ředitel. „Můj bratr bude v pořádku. Severusi? Dnes svolám poradu. Buď připraven.“

Poradu? Harry zbystřil. Poradu Řádu? U té chtěl být –

„Kde?“ zeptal se Snape.

„Na ústředí,“ odvětil Brumbál.

„Budu tam,“ odvětil Snape pevně.

Harry se nadechoval – chci jít taky! Brumbálovy rentgeny se k němu otočily. „Harry?“ oslovil ho ředitel mírně.

Harrymu vyletělo srdce ostře do krku; co rychle říct, aby ho přesvědčil?

Ředitel při pohledu na Harryho zaváhal: „Pokud si na nás dnes uděláš čas, byl bych rád, abys přišel.“

„A Ron s Hermionou?“ nenechal ho Harry ani domluvit.

Brumbál však zavrtěl hlavou: „Ne dnes,“ řekl mu Brumbál.

„A můžu jim říct – ?“

„Ano, můžeš jim o průběhu dnešní porady vyprávět,“ s čímž se Harry musel spokojit. Protože upřímně – i kdyby mu to Brumbál zakázal, nic by ho nepřimělo jim vše nevyklopit.

18.03.2015 16:24:07
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one