Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Edit: omlouvám se za chyby a děkuji Mari za upozornění.

V ložnici, kde na něj čekal stoh pergamenů na podpis, nejedl, nespal, moc nepracoval. Ne že by nechtěl nebo nemusel. Jenže se zamyslel. V duchu se vracel k tomu, co zaslechl, a k tomu, jak zareagoval. Co to provedl?

Co to provedl – jako – že – co to provedl?! Zešílel by ze sebe. Čelo a spánky měl celé potlučené jak v pravidelných pětiminutových intervalech křachl s hlavou o stůl, když si na – TO – vzpomněl. Střídavě se propadal studem a litoval, že ho nenapadlo – ani teď – nic demonstrativnějšího, čím by lidem vytřel zrak.

Nebylo divu, že si usedal k jídlu ve chvíli, kdy se Snape vracel zpátky z Velké síně.

Nebyl jste na večeři,“ řekl mu Snape místo pozdravu.

Měl jsem plno práce,“ trhl Harry ramenem a kývl k pergamenům, do kterých se před pěti minutami konečně zabral.

Nebyl jste na večeři,“ zopakoval Snape důrazně.

Co od něj čekal?

Mám ji tady,“ kývl ke chlebu a tvarohu.

Snape zastavil svůj převlékací pohyb a studeně pronesl: „Má to něco společného s dneškem?“

S dneškem?“ zopakoval Harry ledabyle a zapomněl na les pro strom, proto se otočil a podíval se Snapeovi do očí. Když mu to došlo, odvrátil se. „Mělo by mít?“ zachmuřil se.

To mi povězte vy,“ odsekl Snape. A pak se vážně zeptal: „Co takovou reakci vyvolalo?“

Harry se zachmuřil ještě víc a neodpověděl. K jeho smůle byl Snape dost bystrý. Příliš.

No tak…“ popíchl ho. „Co se stalo?“

Nic.“ Nechtěl mu cokoli říkat; aby ho to neranilo nebo aby ho nenapadlo se dotyčným osobám třeba pomstít.

Co jste slyšel?“ zeptal se Snape znovu a Harry zpozorněl. Tuší něco? Ví to? Jak to ví?!

Vzdal se; možná by bylo dobré, aby to věděl: „Zaslechl jsem… nevhodnou poznámku. O mně a o vás,“ vytlačil ze sebe neochotně.

Poznámku?“ ani se nemusel na to zvednuté obočí podívat; bylo v hlase.

Tohle bude opravdu nepříjemné. „Něco jako že vás s Davidem podvádím. A že jste…“ Odpudivý? To byla podstata toho proslovu, ne? „Takové ty dětinské poznámky o vzhledu,“ mávl neurčitě rukou. „Mastné vlasy a tak… Hlouposti.“

Podíval se na něj, když Snape dlouho nic neříkal. Snape, jak se zdálo, čekal. „A to je vše?“ zeptal se; zvednuté obočí měl v hlase stále, ale tentokrát tam rozhodně nemělo co pohledávat. Co znamenal ten klid?!

Byl jsem tam asi minutu – co ještě jsem měl zaslechnout?“ zeptal se Harry dotčeně.

Zdál jste se rozrušený. Domníval jsem se, že to má skutečný důvod.“

Skutečný důvod?! „Myslíte skutečnější, než že pomlouvají mě a Davida a uráží vás?!“

Ano,“ pronesl bohorovně Snape.

Harry se na židli pohoršeně zvedl a otočil se ke Snapeovi čelem: „Jak můžete? Vždyť je to nechutné a vy se tváříte…“ Harryho zamračení povolilo v momentě, kdy si uvědomil, že před ním stojí muž, který nejenom že ty poznámky už slyšel a nevěnoval jim nejmenší pozornost, ale který navíc bezpodmínečně věřil jejich pravdivosti. „Vždyť je to hloupost!“ zopakoval naštvaně. Copak byl jediný, koho ty řeči nadzvedly?!

Snape se jen křivě usmál: „Vynikali v čistokrevnosti, ne v kráse.“

Oni…

Princové.

Nesmysl.

A přece… opravdu nesmysl?

Jak se může jenom tak spokojit s tím, že si o něm lidé myslí – tohle?! Následovala další myšlenka a Harry kvůli ní zadržel dech. „Věříte taky, že vás podvádím?“ zeptal se vyzývavě. Popuzeně. Připravený pohoršeně vybuchnout.

Podvádíte mě?“ zeptal se Snape hladce.

Ne!“ vyjekl Harry znechuceně.

Uráží vás, že tak mluví o někom, koho jste si měl potenciálně vybrat za manžela?“

Ne!“ Možná. Na to nebyl připravený odpovědět ani sám sobě. „Možná,“ připustil při pohledu na Snapeův výraz. „Ne!“ zopakoval, když odvrátil zrak a vliv Snapeova přezíravého výrazu pominul, a vstal tak náhle, že málem převrhl židli, na níž seděl. „Štve mě, jak jsou povrchní. Co mě uráží, je, že to tak necháte.“

Mám se kvůli vaší reputaci starat víc o svůj vzhled?“ zeptal se Snape bez mála jízlivě.

Harryho mozek stále zaplněný tím žíravým tónem, kterým byla slova doprovázena, byl rozhozený, že to Snapem ani nehnulo. A naštvaný za jeho přístup a za to, že zdůrazňoval, jak jediný Harry s tím má problém. „Co tak se starat o to, aby mě nepomlouvali, že vás podvádím? Proč mě nikdy nevidí tancovat s vámi? Máte snad z Nebelvírů strach? To proto se mnou nikdy ve Velké síni nezkoušíte vy?“

Nemám zájem na tom, aby mi nohy pošlapal slon, proto s vámi nezkouším. Já na nich na rozdíl od vás celý den stojím.“

Možná kdybyste věnoval tolik energie vedení jako uštěpačným poznámkám,“ vyprskl Harry rozhněvaně, „byl byste králem nejen Norvežska, ale celé Anglie!“

Můj ty smutku, Pottere! Kde se ve vás berou ty ambice?“ zeptal se Snape s falešným údivem, a pokračoval neméně upřímně ohromeným hlasem: „Nebo se ve vás vzbudila dobyvačnost? Kam to bude příště? Kouzelnická Francie? Celá Evropa? Nehodláte porazit Temného pána a zaujmout jeho místo, že ne? Rovnou bych si vybral místo, které byste mohl označit svým vlastním Znamením!“

Proč se k čertu hádáme?!“ vybuchl Harry.

Nemám ponětí!“ prskl na oplátku Snape chladně a úsečně.

Tak to je opravdu výborné. Hlavně že jste mě korunoval na nového Temného pána, díky! Jenže vám to nepomůže. Z toho, že se nesnažíte, se tímhle praštěným absurdním nechutným odváděním pozornosti nevyvlečete.“

O co se mám podle vás snažit?“ protáhl jízlivě Snape.

Aby vás přestali nenávidět!“ zakřičel Harry. Nehty mu do dlaní hloubily díry.

Snape na to odpověděl chladným ledabylým komentářem: „Tak mě přestanou nenávidět. Myslíte si, že mě přestanou pomlouvat?“

Jenže tyhle pomluvy jsou vaše chyba!“ vyčetl Snapeovi.

Tak proč se o ně staráte vy?!“ dorážel Snape na Harryho.

Vrhá to špatné světlo na mě -!“ vykřikl Harry rozhořčeně. Proč to Snape nechce chápat?

Už jsme zase u toho – u vás! Svět nemá nic lepšího na práci než slavného Harryho Pottera!“

- a Norvežsko!“ překřičel ho Harry nepříčetný vzteky. „Jestli chcete dál hrát mrtvého brouka, výborně! Nehodlám vám bránit! Proč si teda nemám rovnou sebrat zase své věci a nevrátit se do věže, protože tohle,“ ukázal na sebe a Snapea a mezi ně, „vyjde – nastejno!“

Oba dýchali zrychleně.

Byl tak rozčílený, že by stačila jediná další Snapeova uštěpačná poznámka, a Harry by se tam vrátil bez ohledu na důsledky.

Snape ale nepromluvil konfliktním tónem, když se znovu ozval; naopak se zdálo, že se snaží situaci uklidnit, protože rozvážně poznamenal: „Dovolte mi jedinou otázku. Potřebuji tomu porozumět – co vám tolik vadí?“ Snape odložil kabát pyžama, který si chystal, na postel. Zahleděl se Harrymu do očí, klidný a nekonečně trpělivý, ačkoli o jeho trpělivosti věděl Harry své.

Ta otázka byla spravedlivá, proto se Harry pokusil na ni najít upřímnou odpověď. „Uráží mě, co o vás říkají,“ předešel Snapeův úšklebek dalšími slovy. „A ať si myslíte cokoli, nejen proto, že to vrhá špatné světlo na mě.“

Nevyjádřil přesně to, co chtěl, ale Snape se zdál být s ním stále trpělivý. A opatrný. „Chápal bych to, kdybyste si mě vybral. Kdybyste si mě vybral, urazili by váš vkus. Ale vy jste si mě ve skutečnosti nevybral,“ potřásl Snape hlavou.

Harry se zhluboka nadechl. „Ne?“ zeptal se a pevně se mu díval do očí.

Pro tu chvíli napjatého ticha vše zmlklo.

Výběr měl i širší význam. Možností existuje nekonečně mnoho, jsou rozmanité a jejich důsledky jsou pestré. Jako život. Do jedné z definic to, co Harry na začátku roku udělal, přece spadalo. Jestli tohle Snape nechápe... jestli tomu nechce rozumět...

Harry sklopil zrak k zemi: „Pokud vás chtějí urážet, ať je to proto, že se chováte jako zmetek, ne kvůli tomu, jak vypadáte. S tím prvním něco dělat můžete.“

Ano. Konečně přišel na to, jak problém vyjádřit: Těmi pomluvami se bolestí svíjel především Harryho smysl pro spravedlnost. A spravedlnost byl přece jeden z důvodů, proč teď byl Snapeův man... proč teď Snapeovi pomáhal. Nemůže od něj chtít, aby se jí přestal držet jen proto, že na ni Snape nevěří.

+

Severus na Potterovo vysvětlení nereagoval nijak. V noci si lehli každý na svou půlku postele a ani jeden dlouho neusínali. Zatvrzele drželi cíp své půlky přikrývky a strnule leželi k sobě zády.

Vede si výborně, můj králi,“ říkal zrovna David, na což mu Severus neurčitě odpověděl: „Vážně?“ Stěží může i nadále odkládat cestování po cizích zemích, i když se to nikdy nehodilo méně. Temný pán posílal skupinky Smrtijedů na tajné mise. Podařil se mu málem zabít Brumbála. Kdo ví, kdo všechno jsou zrádci a přívrženci, tajní spojenci. A do toho všeho měl sebe, Pottera a svou zemi představovat po všech čertech? Nenáviděl předvádění. Nenáviděl cestování. A nenáviděl lidi. Jeho tři nejoblíbenější činnosti teď spojí v jedno. A do toho bude muset zajistit Potterovu bezpečnost. Portugalsko. První cesta. Jak se nemohl dočkat!

Vskutku. Požádal jsem ho o formalitu – podpis pro dobročinné účely, který jsem osobně zkontroloval. Neuhádnete, co udělal,“ prohlásil David sebejistě a nadšeně.

Co?“ zeptal se Severus spíš kvůli tónu, než že by ho to doopravdy zajímalo.

Vzal mi ho a řekl, že na dokumentu bude jeho podpis. Rozumíte tomu? Je tak mlad a přitom tak zodpov...“ David zmlkl. Nadechl se a zadíval se před sebe. Založil ruce za zády, odkašlal si a zeptal se: „Děje se něco?“

Severus se na něj mlčky otočil. Děje? Je tak mladý. Jak ho mám chránit? Nejsou zaručené metody, jak ho přepravit do všech těch zemí. Není jisté, že se Temný pán nedostane do Bradavic a nepomstí se nám. Není jisté, že přežije zítřek. Bude to má vina. To kvůli mně bude v ohrožení, když se do Portugalska a Francie a Číny a Egypta a všech ostatních zemí vypraví. Není jisté, že přežijeme zítřek.

Ale Potter musí zůstat na živu. I kdyby vše ostatní lehlo popelem, Potter musí přežít.

Poraďte mi, jak to udělat.

Zavrtěl hlavou. Ani z poloviny tohle nebyla Davidova starost a už vůbec to nebyla Davidova chyba. To všechno Severus... a Severus si své problémy byl zvyklý řešit sám...

plus mínus kojot v půlměsícových brýlích, kterého by tu a tam nezaškodilo skopnout ze schodů,, ale to už je řeč o něčem jiném.

Zavrtěl hlavou: „Mohli bychom se vystřídat?“

Pane?“ zeptal se David zmateně.

Potter s vámi má dnes večer zkoušet, nemýlím-li se. Po lekci z historie? Rád bych s ním dnes zkoušel o samotě.“

Lehký zmatek vystřídala tvrdá vojenská poslušnost v cuku letu; David sklapl paty a prudce se narovnal, spustil ruce podél těla: „Jistě, můj králi, ovšemže.“ Jakýkoli protest či výhrada byla v té chvíli udušena a Severus si mohl jen domýšlet, o co mohlo jít.

27.08.2016 18:50:06
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one