Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Zdravím Josephine Darcy a Alana Rickmana. A všechny zesnulé.
Vzpomínáme.

 


 

Dopřejte starci trochu zábavy,“ vyzval je Brumbál. Usmál se. Usadil. Za půlměsícovými brýli zasvítilo láskyplné potěšení. Nesnášel toho starého kačera. „Zatančete nám něco, co jste se naučili.“

Tak to bude velký problém, pomyslel si Severus kysele, když se Potter nenaučil za celou dobu nic. Nejraději by vrátil čas, odmítl Davidovo snaživé poskakování i Pottera. Zavčasu.

Tohle nemusíme,“ zamumlal Potter, „nemusíme se předvádět. Nemusíme jim nic dokazovat, víte?“

Zněl, jako že doufá, že to Severus ví. Zavčasu, neodpustil se v soukromí své mysli Severus kysele poznamenat. Na couvnutí bylo pozdě. Budou muset hrát dál.

Spustila hudba a Potter vykročil. Opačně než měl. Srazili se. Před všemi Nebelvíry, Davidem a Brumbálem navrch. Potter zrudl po uši. David skočil za nimi v marné snaze zachránit situaci.

Zbytečně.

Začneme znova!“ vykřikl optimisticky, když viděl jejich výrazy. Severusův otrávený a Potterův – plný zmaru, beznaděje a hanby. Bezmoci.

Mladá láska,“ vzdychl Brumbál, „není větší rozkoše, než dívat se na mladé milence, kteří nevědí, jak se před ostatními tvářit...“ poznamenal spokojeně, jako by tou představou veškeré osazentvo neznechutil a neodradil do konce životů; ačkoli třeba bylo jeho úmyslem právě to.

Věděl, že to bude zlé; netušil, jak moc. Pozapomněl na chvíli, že tenhle muž všemu dodá korunu.

Severusův výraz zhromověl. Probodl rozveseleného Brumbála pohledem a otráveně se zeptal: „Nemáte náhodou ležet v posteli?“

Starý brachu!“ zvolal mrštně Brumbál; ten agilní senilní vypočítavý dědek. „Přece bys mě nenechal unudit k smrti,“ a jedno oko na vteřinu zmizelo pod víčkem. Mrkl na něj. Přede všemi! Jak si troufá?!

Měl byste si vzít příklad z vašeho mazlíčka,“ utrousil Severus, „někdy je jedno úspěšné harakiri vítanější než ranec plný mouder.“

Nebojím se připustit, že vím, jak to myslíš, hochu,“ zacvrlikal Brumbál; Severusovi se zvedl žaludek, „taky tě mám rád.“

Všichni Nebelvíři v místnosti – samozřejmě až na Brumbála – ztuhli. Čekali, co mu na to řekne. Jako by bylo co. „Začne už hrát hudba, nebo budu muset poslat kolkovanou žádost?“ obořil se na Davida.

Cože prosím – kolko - ...? Á! Hudba, jistě -,“ mávl hůlkou a hudba se zase rozezněla. V náručí držel neochotného Pottera a kolem kroužil znepřátelený dav. Výtečná startovací pozice. Horší to být nemohlo...

...věřil Severus, dokud Potter neotevřel ústa.

Tentokrát žádné výhružky nebudou?“

Shlédl k němu a zamračil se: „Výhružky?“

Abych vám neudělal naschvál a neutrhl vám ostudu. Nebo to platilo jen pro ples v Norsku?“

Severusovi hluboko v paměti vyvstal úsečný komenář, kterým Pottera právě před naschvály varoval. Nenapadlo ho, že mu došel jeho význam. Nenapadlo by ho, že si zrovna jej zapamatuje. „Pane Pottere,“ vydechl s uštěpačnou obdivností, „vy se nezdáte, ale asi máte sloní paměť.“

Potter se zatvářil nepolichoceně: „Neutahujte si ze mě.“

A co vy?“ nedalo to Severusovi. „Ještě se za mě stydíte?“

Potter zrůžověl a vynechal krok. Severus ho hladce dorovnal: „Takhle to nebylo!“ bránil se popuzeným šeptem; Severus se otočil směrem, kterým se vykradl Potterův pohled; Weasley a Grangerová tam zpovzdálí a bezpečí sledovali jejich interakci. Zdálo se, že si o nich ustaraně šeptají a Potter v tu chvíli pohlédl zpět. To znamenalo, že provrtával Severusovi díru do prsou.

Ne? A jak tedy,“ zeptal se Severus.

Snažím se vám přece pomoct, zapomněl jste?“ vzhlédl. Krásné zelené oči plné smutku se vpíjely do jeho. Popravdě rozjasnily síň. Nechaly zmizet svět okolo. Pomoc? Na to se přece nedalo zapomenout. Gesta štědrosti, kterých jsou schopni jen nemožní Nebelvírové.

Gesta, kterým Zmijozelové dědičně a geneticky nedůvěřovali.

Nikdy.

Pokořeně shlédl. Ztrácel půdu pod nohama. Musel přiznat, že zrovna štědrost nebyla oblast v níž by se vyznal.

Nechci, aby se o vás takhle bavili,“ řekl Potter pevně a rozhodně.

Do háje! Potter. Potter v jeho náručí, Potter, který se snažil v Severusovi vzbudit emoce. Severus měl pocit, že to nezvládne. Tohle nemohlo dopadnout dobře.

Proč nechcete připustit, že vás to trápí?“ apeloval Potter.

Netrápilo. Pohledy, které ho obviňovaly, že s Potterem netančí ani zdaleka tak dobře jako David – ty ho trápily. Jak tohle před panovníky a králi zamaskuje?

Proč si nechcete připustit, že svoje pocity přenáší na mě?!“ odpověděl otázkou.

Potter zakroutil hlavou. Nevěřícně. „Zachránil jsem vás!“

Zachránil jste den. Sám sobě.“

Vy jeden nevděčníku!“ zasyčel Potter.

Proč? Protože poznám rozdíl? Protože vašimi gesty nejsem uchvácen a nemyslím, že jsou roztomilá?“

Jste – jste -!“ ať to bylo cokoli, neměla to být lichotka.

Nebylo slovo, které hledáte, hrubián nebo nezdvořák?“ pomohl mu trochu.

Potter zrudl vzteky; chvíli to vypadalo, že mu praskne hlava, jak zadržel dech a snažil se nerozčílit: „Bylo!“ vyletělo z něj konečně.

Ale proč? Protože jsem přímočarý? Neřekl jsem přece, že je vaše sobectví špatné. Konkrétně vaše bývá často prospěšné druhým. Proč se za něj tedy stydíte?“ Obvykle to říkal amyslel jako urážku. A teď, když to zrovna myslel jako lichotku, se Potter urazil.

Víte vy co?“

To nevím,“ řekl ledově a prozíravě; vynadá mu. Potter mu prostě vynadá.

Nezasloužíte si, aby vám někdy někdo pomáhal,“ řekl Potter zuřivě a dopáleně.

Výčitky? Ty nečekal.

Omyl, pane Pottere. Trefnější by bylo říct, že si nezasloužím, abyste sám sobě pomáhal vy, protože na to doplácíte.“

Potter se mu vyškubl. Podíval se na něj ublíženě.

Čekal, že bude následovat útěk. Všichni studenti v Síni to čekali.

Jenže Potter není snadno předpověditelná bytost, a tak se v jeho dlani opět ocitla dlaň Potterova, aby se společně vydali na další těžkopádnou pouť tanečním parketem.


 

Pochopil, že tenhle boj nevyhraje, pokud bude umanutý ani pokud se hned vzdá. A tak zůstal. „To je neuvěřitelné,“ vydechl Harry nevěřícně. „Vážně nechápu, proč jsem si dělal starosti, jak to vezmete. S vámi by neotřásla ani rána palicí do hlavy.“

Těší mě, jak vysoké mínění o mně máte,“ zapředl jedovatý hlas.

Neoprávněně?“

Trochu,“ odpověděl Snape po krátkém zaváhání.

Takže z velké části opravdu jste necitelný bastard. Už chápu, proč se podle vás vměšuju neprávem.“

Chvíle ticha a po ní znuděně zvědavé: „Proč?“

Harry vzhlédl: „Myslíte si že si poradíte sám. Se vším.“ Odmlčel se. Snapeovy oči byly hluboké a temné. Nekonečné. Znervózňovaly. Harry propadl pochybám. „Nemám pravdu...?“

Snape přimhouřil oči. „Se vším ne.“

Ne?“ zeptal se Harry s nedokonale potlačenou nadějí v hlase.

Třeba na vás by občas neuškodil návod.“

Na mě?“ podivil se. Utahoval si z něj Snape zase? „To říká ten pravý.“

Ano,“ přitakal Snape, „správně. Protože já už nějaké zkušenosti mám.“

S návody?“ zeptal se Harry rozverným tónem. Doufal, že konverzaci viviklá z dusivé těžkopádnosti.

S nezvladatelností,“ odpověděl Snape o to vážněji.


 

Dodal si odvahy. Pohlédl mu do očí. Střetl se s štědrostí, kterou si zvykl vídat v jiných očích.

Jeho srdce se sevřelo. Brumbál. Síň. Hodiny tance. Portugalsko. Rozumem byl stále doma, i s emocemi v koncích.

Dospěl k závěru. „Přemýšlel jsem o tom, co jste mi vyčetl a uznávám, že jste měl pravdu,“ oznámil udivenému Potterovi pokorně. „Musíme dbát na to, jak před ostatními vypadáme. Musíme být ostražití. Dokonce i tam, kde se cítíme bezpečně. Ode dneška budu chodit na vaše tréninky pravidelně. A pokud si budeme projevovat před ostatními náklonnost, neuškodí to. Pokud budete mít konstruktivní kritiku týkající se mého vzhledu, je v zájmu nás obou, abych se snažil udělat, co je v mých silách, abych jej napravil -“

Ne -“

A,“ přerušil ho Severus; bál se, co by mohl Potter říct, a čím by změnil nebo vychýlil dráhu jeho myšlenek, „nebude od věci tu a tam umožnit lidem nahlédnout do našeho soukromého života. V Bradavicích. Můžeme chodit na večeře. Ukázat zdejšímu ministerstvu kouzel pevnost našeho svazku a stabilitu našeho vztahu. Usměrnit veřejné mínění. Tisk. Procvičít si vzájemnou interakci. Ano. Čím déle o tom přmýšlím, musím přiznat, že jste měl pravdu. Byla chyba nechat tyto záležitosti nepovšimnuté. Má chyba. Mou jedinou omluvou je, že jsem v tom stejně nový jako vy.“

V tom?“ zeptal se Potter.

V manželství. Být králem,“ objasnil Severus krátce. Pohlédl na Pottera. „Procvičíme si, jak se k sobě chovat. Získané zkušenosti užijeme při diplomatických cestách. Jistě. Vynikající postřeh. Měl jste pravdu. Tohle bude nejlepší.“

Potter v jeho náručí zvadl; všiml si, že ho zahrnul chválou, jen aby se neodvážil pokračovat? Postřehl, že otupil jeho protesty? Všiml si, že mu namazal kolem úst med, aby se ze samé provinilosti neodvážil něco namítnout? Mohlo mu dojít, že mu podsunul zásluhy, které vůbec neměl, a posunul jeho slova do míst, nad nimiž nepřemýšlel? Přehal to? Bylo to pro Pottera postřehnutelné?

Jistě. Nejlepší,“ vydechl.

Ničeho si nevšiml. Dobré. Skvostné.

Až na to, že... proč zněl tak zklamaně?

Trochu se mu vymanil a praštil ho do hrudníku; idiot a tupec, to byl Potter. Jak jinak? Sice si nevšiml manupilace, ale to ještě neznamenalo, že se bude chovat pěkně a spořádané podle očekávání, zmlkne a sklapne podpatky. Ne.

Nebudu se před nikým přetvařovat,“ zamračil se na něj, když se zase chytili, „prokoukli by mě. Ujelo by mi to. To nejde. Ne. Prostě ne. Nejsem panenka. Nemůžete mě ovládat jako loutku. Prostě v tom jsme spolu. To musí stačit jim všem. A tečka.“ To řekl a položil Severuovi hlavu na hrudník.

A zakopl.

A ignoroval to a pokračoval v ehce nekoordinovaném houpání.

Jak to měl Severus brát? Že je volný a večeře nebudou?

Nadějí mu poskočilo srdce, navenek se však jen na Weasleyho a Grangerovou ušklíbl a na Brumbála hypnotizující je nad půlměsícovými brýlemi zamračil.

Byla úleva vědět, že je Potter (a život) někdy milosrdný.

03.11.2016 15:50:02
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one