Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Za způsobenou újmu kapitola:

Vleč se za mnou – následuj mě – do jakých hlubin jsi mě schopný sledovat?

Až do konce.

Tak pojď.

Ale kdo jsi?

Ten hlas se rozesmál -

- zatímco Severus se posadil na posteli. Oddechoval ztěžka a malátně odsunul přikrývku, když se snažil dostat co nejdál od postele, kterou začal proklínat. Jak je možné, že se mu v ní zdají tak těžké sny, zatímco v Bradavicích zuří válka o holý život a ještě před nedávnem nasazoval krk, aby vynesl informace od samotného temného pána. Co se to, pro pána, dělo? Sny? Vážně? To za okny zuřila válka, na hloupé podvyživené nedomrlé noční běsi neměl nárok.

Miluj mě. Dotkni se mě. Svleč mě.

Pomoz mi.

Naštvaně přešel k umyvadlu v koupelně a vychrstl si vodu do obličeje, přičemž zrcadlo ignoroval.

I ten odraz, který na něj zvnitřku zaklepal: Kdo jsi?

Kdo jsem?“ zeptal se nechápavě a zamračil se na své rysy profesora lektvarů bradavické školy čar a kouzel. „To jako vážně?“ Neprobral se ještě? „Severus Snape,“ zavrčel na zrcadlo.

Jsi si jistý?

Kdo bych byl, pokud ne Severus Snape?“

Podívej se znova.

Peklo. Plot – ohrada – domy přiléhající vstupní bráně. Vše v plamenech. Necítil vinu, cítil vztek. Kde je ten, kterému se chce pomstít?

Pokud si myslíš, že to svedeš, jsi naivní. Vzdej to.

Nikdy.“

Díváme se stejným směrem?“ zeptal se Potter.

Ale nevidíme stejnou věc,“ řekl Brumbál.

Romantici,“ odsekl Temný pán.

Tak kdo jsem já?“ dožadoval se, zatímco zbylí tři hleděli do plamenů. Kde to byli?

Pomoz mi.

Tři tváře se k němu otočili: „Volá tě,“ řekla první.

Neslyšíš?“ zeptal se Temný pán.

Pomoz mi,“ splynulo z Potterových úst.

Pottere!“ tentokrát odhodil přikrývku, vyskočil na nohy – přeskočil Elvíru, která se od chvíle, kdy neposlechl tradici a zůstal s Potterem v ložnici, přestěhovala před jeho práh a začala tam stanovat a rozrazil dveře.

Potter ležel na zemi a byl děsivě prochladlý. Vzal ho do náručí a položil na postel. Modré rty něco zašeptaly. „Prosím?“ zeptal se a naklonil se k nim – hůlkou mávl ke krbu a nechal plameny zvýšit o několik stupňů teplotu v pokoji. Musím mluvit s Brumbálem. Zopakoval naléhavě Potter.

Přikývl a ignoroval ho. „Vissere.“ Elvíra tam nestanovala sama a při útěku z ložnice a při přeskakování Vissera, aby se dostal k Potterovi, vzbudil je oba? „Léčitele. Hned.

Modraly mu rty. Oči za víčky rychle kmitaly. „Vodu,“ zašeptal nenávistně. Proč mu tohle Potter musí dělat teď? Poprvé, kdy odjedou z Bradavic, poprvé, kdy ho má sám na starosti? Proč teď?

„Zavolám Brumbála.“

„Vodu!“ zakřičel, a Elvíra se uklonila a se zdvořile vytřeštěnýma očima běžela pro vodu. Ne. Nepotřeboval, aby se mu do tohoto někdo pletl. Ne, tím spíš ne Brumbál. Přece si dokáže poradit sám... ne?

Brumbál.

Chyť si mě -

--- už na začátku.

 

Tři dny a tři noci Potter blouznil, nakonec to ale přešlo a když se probral, na žádného Brumbála si ani nevzpomněl. Cítil za to k Potterovi neskonalý vděk; ani by nevěřil, jak moc je rád, že konečně mohl z některých svých záležitostí starého moudrého a dobrotivého, všetečného popleteného dědka vlezlého jednoho nenahraditelného vyjmout.

Obzvlášť vzhledem k nadcházející cestě lodí, kterou se měli přepravit do dalších království, kam byli pozváni, aby byli uctěni a sami uctili královnu – Egypt. Už se těšil na čerstvé fosilní skarabey přímo z místa výskytu.

„Jak jste říkal, že se jmenoval ten – McGonagallin manžel?“

Vzhlédl od stou; Potter stál v pyžamu na jeho prahu, opíral se o rám dveří a zezadu na něj dopadaly paprsky slunce, které se ukládalo ke spánku; vypadal jako přízrak.

Elphinston Urquart.“

Takže ona byla ... Urquartová? Mohli jsme mít šest let nějakou. - Uqu...?“

Pottere,“ zavrčel, aby přerušil jeho blábolení, „za jeho úřadu se třenice Norsko s Británií posunuly na daleko civilnější úroveň. Za hodně mu vděčíme. Pomáhal s tajnou přepravou vojáků, zbraní, pomáhal s přepravou ztracených zbloudilých štěněcích dušiček -“ tomu by snad mohl rozumět i Nebelvír? „- nehodláte mě, Minervu McGnagaalovou nebo snad nebohého zesnulého muže urážet svou bezbřehou neomaleností a tupou nevědomostí, že ne?“ Potter se najednou narovnal a praštil dveřmi, ne však dřív, než mu věnoval ublížený pohled.

 

Za co?! Zdálo se, že si konečně začínají normálně povídat, a Snape ho najednou začne urážet?!! ZA CO?! - Kecl si na lavku před hrad a rozhlédl se do širokého okolí ve snaze najít z bezútěšné situace jejich vztahu nějaké východisko. ...nebo aspoň z nedostatku jejich vztahu. Co mu to dělal? Copak nenabídl dost? Neriskoval a neobětoval dost? Copak byla jeho nabídka špatně? Nebyla velkorysá? - Myslel si, že mohla být velkorysá, myslel si, že vzhledem ke své nervozitě formuloval nabídku docela solidně a -

Ze zuřivého zamyšlení ho vytrhla Elvíra.

Nezlobte se na něj, králi, má toho spoustu. Nejprve starosti s Portugalskem, potom jste onemocněl – musí dohnat ztracený čas. Je na něj vyvíjen oborský tlak a -“

Moment – počat – chviličku: „Co se stalo s Portugalskem?!“ točil se tváří k ženě a zpytavě si ji prohlížel.

Elvíra polkla a pohlédla ke svým složeným rukám: „Odmítli spolupráci.“

Slova zopakoval – bezdeše a měl pocit, jako by v tvářích ztratil barvu. Proč mu nic neřekl? Proč se o ničem nezmí...?

Protože tě nepovažuje za rovnocenného partnera – to přece víš.

Věděl to, ale odmítal se s tím ztotožnit. Podíval se Elvíře do očí: „Můžu za to já?“ zeptal se a žena překvapeně vzhlédla. „Odmítli, protože jsem a tom plese netančil na opačné straně?“

To vůbec ne,“ pospíšila si žena vyvrátit mu to, celá polekaná ve tváři... Harry ale věděl své. Ne, možná za to nemohlo to, že si se Severusem vyměnili role, rozhodně to ale k dobrým vztahům nepřispělo. Jenže co ještě mohl dělat? Nechtěl to Snapeovi kazit, ale s tím, že byl na tanec kopyto, s tím, že neměl dobrou paměť, s tím, že ho nenapadalo, jak by jim pomohl – s tím nemohl nic udělat. A pokud ano, nenapadalo ho co, což ho vhánělo do víru zoufalství a bezmoci, která chutnala jako lékořicové zvratky poté, co se hodiny a hodiny točil ve víru přemisťování, kdy na konci všech těch světel a pouťových atrakcí čekala nevýslovná prázdnota bludné, nikdy a nikde nekončící beznaděje, jíž se zalykal a poslední dobou taky topil. To, co mohl být dobrý skutek, to, co jako dobrý skutek zamýšlel, najednou přestalo dávat smysl i naději.

Proč každý dobrý skutek musí dopadat špatně? Proč? Proč? Proč? Proč musí být za každým z nich v rohu schováno „ale“?

Proč?

Proč?

Podíval se před sebe; Norsko z téhle strany vypadalo jako bezútěšná pláň šedivě modré, k bouřím náchylné krajiny, která neměla slitování a neznala city. Byla drsná a neodpouštějící... zároveň ale svůdně křehká. „Mohl bych vás poprosit -“ zarazil se; co jestli si jeho zdvořilou formulaci vyloží jako slabost? Co jestli celé tohle nebyl jeden velký omyl postavený od začátku na tom, že chybu udělal, dělá a stále opakuje on? Co jestli kvůli tomuhle všemu, jeho slušnosti a ochotě a naivitě a dobrosrdečným úmyslům svrhnou Snapea z trůnu a udělají s ním zvěrstvo jen proto, že Harry nedokáže poroučet a chovat se, jak se sluší a patří – jako král a pán této země? Co jestli po cestě za vstřícností neustále chybuje a mýlí se? Co jestli? „Zavolejte mi, prosím,“ pronesl mrtvolným tónem, „Davida. Chci pokračovat v tréninku tance.“

Několik okamžiků si jej Elvíra prohlížela a Harry to stoicky snášel s pohledem před sebe. Pak se postavila na nohy, přikývla a odešla, patrně splnit jeho přání. Nebo už to byl příkaz?

Harry na tíhu světa zůstal bezrozměrně sám.

30.11.2016 11:42:14
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one