Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Rozdrtil rukou hrnek. Praskl jen tak v jeho zkřehlé ruce, když se díval z okna na jemnou námrazu, která pokrývala Norvežsko. Severus měl o něj vážně velký strach. Prospal celé tři týdny, potil se a jeho stav se nelepšil; blouznil. Během dlouhých dní, které strávil nad korespondencí s králi a vládci cizích zemí, nemyslel na nic jiného než na Pottera, a během noci, kterou probděl – ve své nebo v jeho ložnici, podle toho, kdo vyhrál hádku s představiteli země o vhodnosti navštěvovat ložnici krále – se nedokázal soustředit na nic jiného než na myšlenku, jestli dnes vstane Potter z postele a oděn do propocené noční košile bude náměsíčně bloudit chodbami a místnostmi hradu. Záležitosti království jim nedovolovaly se z hradu vzdálit, a tak v něm zůstali uvěznění a Potter celou tu dobu prospal. Naštěstí se mu podařilo kontaktovat Albuse a situaci mu vysvětlit. Starý muž byl především moudrý člověk – pošetilý blázen – který měl pochopení. Nevypadalo to, že by jejich návrat vůbec očekával, což Severuse popouzelo; neměl rád, když se k němu choval jako k hochovi, o nic víc než oceňoval jeho moudré rady i ve chvíli, kdy sám dobře věděl, že dělá chybu.

Jako třeba když si nevěděl rady s Potterovou naivitou a dobrosrdečným přístupem, který je neustále přiváděl k problémům.

 

Na okno mu zaťukala sova – z roztržitosti mu v ruce pukl hrnek plný vařící kávy a popálil mu ruku; zanadával, přešel k lékárničce a vztekle jí otevřel, než se přiměl přesunout se k oknu, aby té pomatené sově vzal ze zobáku dopis a zabránil tak její neodbytné nátuře ničit jeho okno; upřednostnil jí ho otevřít. Vyklopil do sebe lektvar, odložil ampulku a nechal si jí přerušit mylšenky, jak odpovědět Faraonce, které svým příletem přerušila.

Šokovaně ztuhl.

Na hlavičce stálo napsané od A. Brumbála a na rohu byla skvrna od krve. Ne. Rychle obálku rozškubl a začetl se do dopisu. Brumbál psal, že bylo ministerstvo kouzel dobyto Temným pánem. Čelní představitelé se utekli schovat – takže Popletal přežil – nikdo z Británie, Skotska ani Irska o tom, co se skutečně děje, nebyl informován. Temný pán vše udržel pod poličkou a aby nenastala panika, rozhodla se nic neprozradit ani jejich strana, která o skutečném stavu věděla; v Řádu panoval chaos, zaměstnanci ministerstva, kteří utekli, aby dali vědět Brumbálovi, byli vystrašení a jejich výpovědi, co se přesně stalo, se zcela – zcela neočekávaně – různily; z dopisu nebylo zřejmé, zda ho o to zůstat v Norvežsku žádá, nebo mu to nařizuje, ale pro všechny případy – se dešifrování vzdal a rozhodl se s Potterem do Bradavic nevracet. Dosud řešil, jak se s Potterem vyvléct z nechutně neodmítnutelné žádosti. Ani kdyby se roztrhal, nemohl navštívit všechny země naráz, jen aby prokázali Egyptu tu čest a navštívili jejich zemi jako druhou. Ne, to nestačilo, teď ještě musel řešit svůj strach, co se vlastně stalo v Bradavicích. Třemi ráznými kroky stál u krbu a hodil hrst letaxu do ohně. „Bradavice!“ zavelel, ale krb byl hluchý.

Jak to před Potterem zatajím? Co mu řeknu, aby to na mě nepoznal? Co se tam mohlo, do háje, stát?!

Můj králi?“

Co je?“ utrhl se na Elvíru; hrozně se lekl, vůbec neslyšel, že do místnosti někdo přichází, a v první chvíli si ji dokonce spletl s Potterem.

Panebože – ano, bylo to tady – konečně mu přeskočilo.

Žena couvla – sklonila hlavu; nebylo jí vidět do obličeje, přesto ocenil, že se s ním nezačala hádat, že mu slovem ani tónem nevyčetla – asi se cítila provinile za to, že jeho a Pottera hlídala, aby jejich styk probíhal čistě podle pravidel.

David se ptá, zda máme začít topit?“

Nejspíš ano.“ Brzy je tady uvězní sněhová vánice. To teprve bude nač se těšit.

Pane?“ zeptala se Elvíra nejistě. „Jste –?“

Pohybem ruky uťal její starostlivost a poslal ji pryč. „Počkejte!“ zakřičel, otočil se – přiběhl ke dveřím a podržel jí je. Na odchodu se na něj divně podívala a neupřímně se usmála; to si mohl myslet. K čertu s dobrými skutky.

 

Potterovi šlo zotavování z dračích spalniček velice pomalu; propukaly horečky – pořád a pořád se vracely; nepomáhaly lektvary, které připravili druzí, ani ty, které připravil on sám. Nepomáhaly zábaly ani omývání, kterému se ženy věnovaly a na hradě mu sloužíly při občasných příležitostech – jako když se do země vrátili jejich králové – byly to koupele se spoustou bylin, které sloužily spíš marnivosti jejich nositelek, které na skutečnou léčbu nemely sebemenší vliv. Pořád byl v Potterově pokoji někdo, kdo mu přikládal na čelo obklad a Severus osobně hlídal, kolik tekutin do něj který den dostali.

Měl chuť si k němu lehnout – i přes ten odpudivý zelenavý nádech a riziko názaky – začít mu zpívat ukolébavku, jak se zpívá květinám, aby vyrostly. Jen obava, aby si to nevzal osobně a neposlechl ho do důsledku ho něco takového zastavila udělat; to vlastní důstojnost.

Rána nastávala a odplouvala a svou děsivou neměnností Severusovi dusivě znepříjemňovala život.

 

Přetrvávající zelený přídech jeho kůže, vyrážka mezi prsty a fakt, že neustále zapaloval věci kolem sebe, kdykoli kýchl, nehledě na to, že neviděl na oči, mu usnadňovali odmítnutí Faraonky. Hodlal jí říct na její přezíravé pozvání jednoznačné ne, a svést to na Pottera a jeho stav. Visser mu ale nedoporučil si s faraonkou zahrávat, a tak po dlouhém vnitřním boji napsal neochotné ano. „Je ta otázka ohledně jejího šatníku vážně nezbytná? zeptal se Visser.

Která? Ta, jestli pořád nosí zlatou, nebo ta, jestli ještě pořád nezměnila od pravěku garderobu?

Visser mu věnoval dlouhý pohled a mlčel. „A tu jejím oblíbeném mazlíčku tam nechat smím? Visser pohledem neuhnul. „Tak ne, odsekl naštvaně, uzmul svému rádci dopis – zodpovědně ho hodil do krbu a v dalším se otázek raději úplně držel.

A vy víte, jak se máte obléct?“ zeptal se Visser, když si dopis znova přečetl. Severus se naštval, vyškubl dopis Visserovi z ruky i tentokrát a roztrhl ho. Posední verzi napsal už pořádně. Nebo apoň Visser mu i schválil.

Kam to jdete, Pottere?“ zastavil tu zelenou příšeru ploužící se kolem dveří jeho kanceláře.“

Pro pití – co je? Nesmím?“ohradil se mrzutě; evidentně byl už z neustálého ležení otrávený.

Kuchyně je na druhé straně,“ zavrčel.

Bolí mě nohy.“

S tím voda nepochybně souvisí.“

Podezříváte mě z něčeho?!“

Měl bych snad?“

„Já nevím – vy jste začal, tak muste říct, z čeho to je, ať se můžu bránit.“

Jste tak sobecký!“

Lezete mi na nervy.“

Tak to si rozumíme.“

Jako vždy.“

Někde v rohu místnosti něco prasklo.

 

A nastal další den. Potter začal zvracet.

Co jste v té kuchyni snědl?“

Tyčinky.“

Kolik jich bylo?“

Pět.“

Pět?“ zvedl překvapeně obočí.

Pět krabic.“

Jste normální?“ zvýšil nepatrně hlas.

Nemusíte na mě hned křičet!“

Já na vás nekřičím!“

Zvyšujete hlas.“ To chtěl říct, že na něj ječí?!

Ovládl se jen ztěží: „To proto, že děláte idiotské vylomeniny a když se vám někdo snaží pomoct -“

Pche!, odfrkl si přezíravě Potter.

Co to bylo?“

Co myslíte?“

Ten zuk?“

Jaký zvuk?“ zeptal se Potter nevinně.

Pottere!“

Nevím, o čem to mluvíte, profesore Snape, já žádný zvuk nevydal.“

Teď jste se přiznal!“

To teda nevím k čemu,“ zamumlal skoro nesrozumitelně.

Že jste vydal zvuk!“

Koho zajímá nějaký zvuk!“ vyrskl naštvaně.

MĚ!“

Vážně? A proč?“ zeptal se Potter, na což se Severus urazil a na odchodu z jeho pokoje praštil dveřmi. Viděla to Elvíra.

Mohu nějak pomoci?“ dorážela ještě ona.

Zavolejte Davida – Potter je v pokoji a poktřebujeme někoho, kdo u něj bude stát a držet mu kbelík. Taky na odchodu může vyčistit pokoj.“

Elvíra na to nic neřekla.

 

Nemám zavolat léčitele?“ zeptal se David.

Nechce se vám snad pracovat?“

To ne, ale -“

Nebo vám to nepřijde jako dost dobrá práce?“

Ne, ale –“

TAK CO BUDE?“

David polkl: „Jen jsem vám přinesl zprávu od ředitele Brumbála.“

Severus se zarazil a vyskočil ze židle: Od Brumbála?

David ji položil na stolek a prohlásil: „Půjdu,“ uslužně pak vycouval z místnosti a dovolil Severusovi bezdeše hypnotizovat vzkaz, kterého se děsil a obával, a který se mu vůbec nechtělo číst. Přistoupil – natáhl se pro obálku –

 
13.12.2016 22:04:25
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one