Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Ještě jsem našla nějaké staré kapitoly, které mi nikdo komě mě a wordu neopravoval.
​ Připomínky do kometářů, prosím.
Pěkné čtení

Konečně se začal z cesty do Arábie vzpamatovávat dost na to, aby měl radost, že si získali spojence. Nezanedbatelně ho usmířilo i to, že na něj v Norvežsku čekali Elvíra se Sebem, jejichž dětskou ložnici následujících několik dní neopustil a – což bylo nejlepší ze všeho – Snape fakt, že se zahrabal do pokoje se synem a neplnil své královské ani školní povinnosti, toleroval a nařídil všem, aby je nechali na pokoji.

 

Harry Sebastiana miloval... první tři dny... ho nesmírně uklidňovalo hrát si s děckem, a potom – potom musel přiznat, že ho rád nechá Elvíře a že na něj čekají i jiné – další úkoly, včetně těch do školy, do kterých se záhy vyhladověle vrhl a v dopise, který Hermioně sepsal, ji zasypal otázkami, jen aby nemusel myslet na to, co se stalo... tam.

 

Dokola – a dokola – a dokola. Pořád se to opakovalo. Rozum – výměna za tužbu – prázdné místo v srdci – bloudění.

Potřeboval by zachránit – a vlastně nevěděl, kdo by měl být zachránce. Potřeboval zachránit, ale vlastně ani nevěděl, před kým. Prosil kohosi, aby neodcházel – a vlastně by tím někým měl být Severus. Tak alespoň v jeho snech vypadal. Ale Severus Snape, kterého znal, měl k něžnému otroku z jeho snů asi stejně blízko, jako měl Harry k tyranovi, o němž se mu zdálo. Jako měl Harry k Voldemortovi.

Měl miliony důvodů být vůči všemu lhostejný – a přece nebyl. Měl důvod plakat – a přece se rád smál. Netušil, co se s ní dělo, ale navzdory Snapeovu chování od něj nechtěl utíkat.

Pane bože, říkal si častokrát, pane bože – ukaž mi cestu. Ukaž mi cestu, jak se srovnat s tím vším, co nemohu změnit – a já toho nechám. Udělám cokoli. Jen mi pomoz.

Jak mám zachránit své přátele a milované? Jak se zbavit těch šílených snů o Voldemortovi?

A co mám společného s tím vším, co se mi zdá o Snapeovi a o mně?

Řekni mi, jak být lepším člověkem a nikomu neublížit, a já to udělám. Udělám cokoli.

Bůh mlčel.

A Harry se otočil na druhý bok v marné touze po něčem, čeho se mu dostávalo jen skrze sny.

 

Snape na cestu do Řecka pronajal helikoptéru.

To není tak docela letadlo, že ne?“ zkusil si ho Harry dobírat, ale Snape se na něj ošklivě zadíval.

Zmlkněte,“ doporučil mu Snape a mrzutě se vydal jako první poskládat do té velké hučící věci, která – při prvních známkách odlepení se od země – splynula s okolím a stala se pro mudly neviditelnou. Harry netušil, zda člověk, který stroj řídil, je mudla, a ani nechtěl vědět zda si uvědomil, že už je kromě nich samých nikdo nevidí.

Letěli.

To jediné si v tu chvíli chtěl Harry užívat, rychlost, pole a domy z ptačí perspektivy a tisíce představ, které se mu jako střípky honily hlavou. Aspoň na chvíli zapomenout na starosti a na to, co je na místě, kde přistanou, čeká.

Letěli, a Harry doufal, že si to Snape vedle něj užívá stejně jako on – ale když se ohlédl, zdálo se, jako by Snapeovi bylo zle, a tak se raději rychle dívat přestal. Nechtěl Snapea uvést do rozpaků, kdyby se náhodou rozhodl pozvracet.

 

Vzal mýdlo, šampon a odebral se do koupelny, kde si dal rychlou sprchu. Vylezl s jedním ručníkem přehozeným kolem ramen a druhým omotaným kolem beder. Vyšel z koupelny a až tam si uvědomil, že tady mají ložnici se Snapem společnou. Tváře mu okamžitě vzplály, když se s ním ve dveřích srazil.

Snažte se vypadat… reprezentativně,“ prohodil a práskl za sebou dveřmi koupelny.

Harry se kousl do rtu.

Přešel pokoj a vytáhl krabici, v níž se ukrýval hábit typický pro danou zemi, kterou mu – dle Davidových slov – vybral sám Severus. Otevřel ji a začal se neochotně soukat do šatů… v barvě světle modré se zlatými detaily.

Zapínání bylo velmi složité a brzy zjistil, že se bez pomoci neobejde.

Srdce Harrymu zběsile bilo v hrudi. Čekal, až Snape vyjde z koupelny, a když se příliš dlouho nic nedělo, vydal se ke dveřím a zaklepal.

Otevřely se prudce a nenávistně: „Co je, Pottere?“ utrhl se na něj Snapeův hlas. Když Harryho uviděl, jeho oči se nepatrně zúžily, jak si jej prohlédl: „Ještě nejste oblečený?“ zeptal se udiveně, když si prohlédl, v jakém stavu Harryho oblečení je.

Harry narovnal páteř: „Potřebuji pomoct se zapínáním.“

Jeho košile měla zabudovaný korzet, který se vzadu šněroval; zdůrazňoval mužskou, směrem k bokům se zužující siluetu. Kromě toho bylo třeba tunelem všitým v látce košile, umístěným mezi lopatkami, provléct šátek, který se měl dle Snapem přiloženého, v krabici nalezeného návodu dále jaksi komplikovaně omotat kolem Harryho těla. Což by snad všechno zvládal, kdyby si viděl na záda a kdyby se mu neustále nepletl pod ruce ke košili na pevnou – nad zmiňovaným tunelem – přišitý plášť, který byl navíc tak jemný, že se Harry bál, aby ho ostrou manžetou na rukávu neroztrhl… a taky se mu do toho komplikovaného vázání velice jednoduše nechtělo.

Snape ho k sobě okamžitě otočil zády a zeptal se: „Kde jsou tkanice?“ potom už nepromluvili. Harry cítil, jak mu Snapeovy ruce stahují trup, když utahují korzet, a jak se ho jeho prsty dotýkají na zádech, když mu provlékal zlatý šátek tunelem v látce košile.

Stál nehnutě a měla přivřené oči. Čekal na jakýkoli podnět ze Snapeovy strany, jakýkoli dotaz, ale dotazy a podněty nepřicházely. Snape se chopil svého úkolu a dělal ho precizně, jako to dělal se vším. Což na jednu stranu bylo znervózňující, na druhou Harry fascinovaně sledoval, jak jej Snape pomalu obchází, v rukou se mu zlatavě třpytí šátek, sledoval, jak jej na jeho těle kříží a je stoprocentně soustředěn na to, co a jak právě dělá.

Bál se, aby narazil hostitele? Nebo Harryho připravoval jako prase na porážku, a dal si při tom záležet, aby jeho neupravenost a nedbalost nebyla příčinou nebo záminkou, aby jim a jejich prosbám nevyhověli?

To šimrání a věčné utahování bylo příjemné a Harry polkl; nějak mu vyschlo v krku. Konečně si všiml i Snapea. Byl oblečen velmi podobně, jen jeho barvy byly černé nebo měly odstín některé jiné barvy, ale byly tak temné, že se v tomto světle barva nedala poznat. To, co obepínalo kolem hrudi a ramen jeho tělo, byl však šátek stříbrné barvy a navíc se svíjel a obtáčel drobounký stříbrný řetěz.

Proč máte vy řetěz?“ zeptal se, protože zapomněl na nevyslovenou dohodu o nemluvení a nevyrušování Snapea při práci.

Znak bojovníka,“ odvětil prostě tichým a klidným hlasem.

Harry po minutě a půl přiznal: „Nechápu.“ Následně chvatně dodal dohad: „Má to něco společného s tím, že máte vyšší postavení než já? Rozlišují to v Řecku taky jako u nás?“ Chtěl říct v Norvežsku a užuž se chtěl opravit, ale pak to nechal být.

Trochu,“ povzdech si Snape a upravoval tvar a šířku šátku na Harryho hrudi, kam se také jedině díval; jako by na to záleželo, při pohybu se stejně všechny ty stanovami předepsané milimetry, kde musel být šátek široký tak a tak, a jinde zase onak, musí ztratit. „Jsem vrchním velitelem armády, pane Pottere. V případě válečného kontaktu jsem to já, kdo nese zodpovědnost za vyhlášení válečného stavu. Jsem to já, kdo ho má povinnost vyhlásit,“ dodal a jeho temný pohled kmitl k Harryho tváři.

Harry pochopil rychleji, než chtěl: „Nebudete muset jít v čele vojska, že ne?“ zeptal se s chabě potlačenou úzkostí v hlase.

Jedinou odpovědí mu byla ruka, kterou mu Snape položil na hruď, jako by přidržoval svou práci a kontroloval její dokonalost, i když se na ni už nedíval. Díval se do Harryho očí.

Pak sklonil tvář a vydal se upravit ještě sebe než vyrazí z pokoje a Harry si uvědomil strašnou věc: je to i jeho odpovědnost, aby uspěli, a po cestě světem si vytvořili co nejvíce přátel a spojenců.

Přece v tom Snapea nenechá, ne.

Na tohle byli oba.

Ať to, k čertu, znamená cokoli. Přece ho nenechá umřít.

Ne. Nenechá.

 

 

Vyšli ze dveří pokoje. Snape mu nabídl rámě a Harry jej překvapeně přijal; na chodbě nebyl nikdo, kdo by je viděl, ale Harry tušil, že se někdo může dívat vždycky, takže se Snape pravděpodobně jen kryl. Nebylo třeba řešit nepříjemnosti v případě, že by měl pravdu, i když to podle Harryho byl lehce paranoidní a schizofrenní přístup. Ještě o něco podivnějším se stal, když se Snape zarazil v půli chodby, naklonil se k Harrymu a do ucha mu zašeptal otázku: „Kam jste si dal hůlku?“

Čekal, že mu Harry odpoví stejně? Harry si pro jistotu stoupl na špičky a do ucha mu zašeptal: „Mám ji v rukávu, nebojte.“

Snape se odtáhl, podíval se Harrymu do očí a téměř pochvalně přikývl. Nevypadal nadšeně z hostiny, na kterou mířili, a Harry jeho pocity vřele sdílel. Všiml si – když se teď s Snapem dívali jeden na druhého zblízka, že má vlasy umyté a sčesané dozadu. Dostal chuť přeběhnout dlaní po látce jeho hábitu, a tak zvedl ruku, pohladil jí Snapeovo předloktí, jako by ho oprašoval od smetí, jen trochu jemněji, a s utěšujícím hlasem se ho zeptal: „Půjdeme?“

Snape polkl, přikývl a posléze vykročili vstříc davu.

Vedl je po schodech dolů přes vstupní místnost do hlavního sálu, kde se hostina konala. Byla zde spousta lidí, všichni v hábitech velmi podobných těch jejich, s malými obměnami. Ženy zářily v róbách volnějších a splývavějších, než bylo povoleno nosit mužům, a muži se v tom množství tak podobali jeden druhému, až se zdálo, že přišli na hostinu, kam se vojáci z války přišli pobavit v čase mezi bitvami. V sále byla na stěnách zrcadla a obrazy a všechno se blýskalo čistotou a luxusem. Některé portréty bývalých panovníků se pohybovaly a na rozdíl od obrazů ve společenských místnostech se drželi zkrátka a zpříma v důstojném sedu nebo postojí, s hlavou vztyčenou a rovnými zády jen občas mrkli.

Podél jedné stěny stál dlouhý stůl přetékající nejvybranějšími pochoutkami a číše rudly nebo medověly vínem. U ostatních stěn byly malé stolečky s židlemi. Uprostřed sálu se tančilo. Vešli, a okamžitě k sobě strhli pozornost všech čarodějů a čarodějek.

Ten večer Harryho na ruku políbili snad úplně všichni. Harry si připadal nesmírně unavený z pouhé snahy a následně nepřirozeně vypadajícího přemáhání, kdy se nutil vypadat stále svěže, přívětivě a že ho všechno, co se mu říká, zajímá.

Brzy pochopil okamžitou zdvořilost a naprostý nezájem, taktiku, kterou zpočátku včera Snapeovi vyčítal. Teď toužil se jí taky držet – vůbec se ji naučit a umět – sliboval si od ní menší vyčerpanost. Netoužil po ničem jiném než se zavřít na pokoji, neslyšet spadnout ani špendlík a před upadnutí do postele se přecpat k prasknutí.

Je úžasné, že jste přišli. Ještě jsem neměla příležitost se představit, jsem Laila, sestra manželky panovníka, a mám a úkol se vás zhostit a představit vám společnost. Och, strašně vám to spolu sluší!“ švitořila nadšeně a široce a srdečně se na ně usmála. „Pojďte, formálně vás představím,“ vyhrkla a vydala se k jednomu hloučku, které kouzelníci tvořili, aby si mohli povídat. Severus a Harry si vyměnili jeden pohled – významný – a potom se na sebe už raději nedívali z obavy, co by z jejich výrazů asi vyčetli ti druzí.

Jedno bylo jisté: je oba čekalo utrpení.

 

V této zemi byli nuceni spát spolu v jedné posteli. Během noci Severusova ruka sklouzla přes jeho břicho a pak lehce pohladila Harryho bok. Zadržel dech a v tichosti čekal, srdce i žaludek sevřené. Ze sebejistého doteku jej polilo horko. Srdce se zmateně rozbušilo. Co se od něj bude čekat? Bude Snape chtít sex? Jak jinak se dalo vysvětlit to, co se právě dělo? Nebyl si jistý, jak postupovat. Emoce se v jeho hrudi tančily jako splašení motýli, noční s denními, a válčili o to, kdo z nich Harryho zaplaví jako první.

Pevné a vroucí sevření boku se usadilo a stálo to všechnu Harryho odvahu, aby se odvážil pootočit a podívat se za sebe, co Snape zamýšlí.

Poklidné vrásky a uvolněná tvář: Severus spal jako nemluvňátko v kolíbce. Harryho nitrem se rozhostil mír. Harryho těla se zmocnily obě populace motýlů; hrály si společně a přátelsky po osobě ňafaly v nekonečné hře, baletu, tanci.

Zakručelo mu v břiše, hlasitě a mocně, hladově.

Severusova ruka nic neloudila. Nejspíš se jen po cestě k peřině zatoulala a bloudění skončilo u Harryho těla. Z čeho ho to podezíral? Kdepak, tohle Severus vůbec úmyslně neudělal.

Příliš pozdě se přistihl při bezprostředním gestu, kdy se jeho ukazovák dotknul křivky Severusova rtu. Nechtěl ho vzbudit a přece se Snape záhy probral; černé oči velké a pozorné.

Děje se něco?“ zamručel, spíš chraplavě zašeptal, plný snu a rozespalosti.

Harry poslušně a omluvně zaráz zavrtěl hlavou: „Spěte dál,“ řekl. Příliš pozdě si uvědomil, že se není kam schovat, když zjistil, jak blízko si jsou. Ucítil horko Severusova těla podél zad. K jeho pozadí se tiskla erekce. Mužův klín horce tepal.

Nervozita i plodivé vzrušení probublaly Harryho tělem.

Neklamná tvrdost, která se k němu tiskla, naráz zmizela.

Severus se k němu otočil zády.

 

Zdálo se to jako chvilka od chvíle, kdy se helikoptéra zastavila na střeše a dvířka se otevřela, aby je nechala vyjít ven, aby je nechala vyjednávat s Řeckem o přátelství a vzájemné pomoci a ochraně.

Řecko, země mýtů a legend a starobylých civilizací, možností a nadějí, netušených magických sil a potenciálů, slunce, tepla a naděje. Země s otevřenou náručí, která…

Nepomůžeme vám, protože neuznáváme homosexuální svazky.“

Odletěli ještě tentýž den, aniž by Snape bojoval nebo nechal bojovat Harryho a Harry se zlobil.


 

Já do Zimních zemí nepoletím, proč to nechcete respektovat?“ rozčilil se Harry a hodil po Snapeovi nepěkný pohled místo vázy, která stála po jeho pravici.

To ani nemusíte – máte na výběr z jiných prostředků.“

Nechytejte mě za slovo – co? Počkat – jakých ještě prostředků? Vždyť – kůň, kočár, loď, drak, okřídlené sandály… čím ještě... poletíme?“

Zbývá nám hipogryf, pegas, jednorožec, přenašedlo, letadlo, auto, skleněné létadlo, létající koberec, vysavač a pokud vyjde Brazílie, budeme potřebovat jedno brazilské jablko.“

Brazílie není Evropa,“ podotkl Harry suše.

Já vím – ale poslali nám prosbu o pomoc,“ informoval ho stručně Snape, až Harry potřásl hlavou, docela ho to totiž zmátlo.

Tak – to teda ne, já nikam nejedu a basta – a co že je skleněné létadlo?“

To se dozvíte, až si nachystáte kufr!“

Já nikam nejedu, ne!“ prohlásil Harry tvrdohlavě. Neviděl sebemenší důvod se nechat Snapem pořád někam vláčet, aby ho pak vydíral a vyčítal mu, že něco řekl nebo udělal před někým, před kým neměl nebo hůř – nenechal ho vůbec promluvit.

Pane Pottere – vy si koledujete,“ varoval ho Snape výhružně.

Nenechám se uzurpovat – ááá!“ řekl a zakřičel, když se najednou vznesl do vzduchu a začal nohama kopat a mlátit, když si ho Snape přehodil přes rameno. „Okamžitě mě pusťte!“

Tohle se vám bude líbit,“ informoval ho Snape nezaujatě.

Tohle jistě ne!“ zařval mu do ucha Harry.

Snape si povzdechl, ale šel dál.


 

Poprosil Davida a Elvíru, aby Potterovy kufry sbalili a Pottera neochotně protestujících a ničícího vazy jeho ramene nepřestával držet, dokud se neocitli na místě zvaném transport. Byla to obrovská tmavá hala se spoustou třpytivých průhledných kabin, které připomínaly výtahy v mudlovských luxusních hotelech a místo číselníku s ciframi měly číselník s názvy zemí, které byly napojeny na tuto cestovní síť. Severus prokázal jejich totožnost a zaplacení lístku ženě za pultem, ta přikývla, zvedla ruku s hůlkou a ověřila, že je vše v pořádku, a nechala je nastoupit do jedné z kabin. Zavřela za nimi a mrkla na ně. Severus zvolil pro větší anonymitu kabinu, z níž se dalo odjet do nejvíce zemí, a jen doufal, že si malého podvodu s identitou žena nevšimla. S Brumbálem se o tom, kam cestují, snažili mást co nejvíce, a proto jejich cesty nikdy nezařizoval pouze Snape, ale zařizovali je různí lidé a různí lidé se střídali v to, kolik a co vědí o cestě, způsobu dopravy, místu určení, jak se říkalo bodu na zemi, v němž měli přistát. Někdy Snape nevěděl nic a připravoval se až na to, co se bude dít na místě, jindy cestu připravoval on. Tuto cestu plánoval osobně. Věděl, že Potter rád létá, a tušil, že by se mu to mohlo líbit.

Skleněné dveře se zavřely a Snape postavil Harryho na nohy. Chvíli jeho žvanění neposlouchal, nechal jeho hlavu, aby vstřebala informace bez přebytku krve v mozku. A vyplatilo se.

Hala sice byla ponurá a šum kouzelníků, kteří nastupovali a vystupovali z kabin rušil dojem, zato Potterův výraz, když vyjeli byl nedocenitelný. Kabina se zvedla a Potter sebou cukl. Roztáhl ruce a nohy a chytil se stěn, které neviděl.

Uvidí nás mudlové!“ vykřikl vzrušeně a bylo až k smíchu, jak vzrušen dojmy otáčí hlavu ze strany na stranu a pozoruje okolí, které se pod nim rozprostřelo, když vystoupali do vzduchu.

Kabina byla zcela průhledná a Potter viděl, jak sviští vzduchem a za nimi mizí Británie, kdežto před nimi se začíná rozprostírat moře. Severus vstřebával každý detail, každý výraz a pohnutí tváře, aby polapil všechny ty vzrušující a jedinečné a neopakovatelné okamžiky byť i nelibosti, jak se Potter rozhlížel po kabině a rozhlížel po zemi, na níž žili a z níž nikdy nic podobného neviděli.

Je to nádhera,“ prohlásil Potter a Severus se ještě chvíli, ještě okamžik držel, než mu položil ruku na rameno, aby upoutal jeho pozornost a pronesl opatrně a jemně:

To je perspektiva, pane Pottere.“

Díky bohu mu to ještě chvíli nedošlo, a tak se Severus kochal výrazem neposkvrněné, ryzí slasti, kterou se Potter při prožívání netajil, a měl chuť

Dorazili jste na Islandské ostrovy též zvané Zimní země. Přejeme příjemný pobyt.“

Díky bohu,“ zamumlal Severus a Pottera v očekávání polibku v kabině za sebou nechal.


 

Potter ho dohnal až u pultu, kde nechal ověřit jejich kartu a jakmile prošli branou, která ověřila, že nemají nic zlého v úmyslu, přiběhla skupinka ozbrojených kouzelníků a s hůlkami na ně namířenými zařvali:

Stát! Jeli jste skleněným létadlem pod falešnými jmény. Prokažte totožnost,“ nařídil člověk, který zde patrně velel a Severus zvedl dlaně a ukázal na dopis, který držel mezi prsty.

Od Albuse Brumbála. Králové Norvežska Severus Snape–Prince a Harry James Potter–Peverell–Prince,“ pokynul k Harrymu Potterovi za svými zády, který stál jako přimražený a díval se vyděšeně na stráž Zimních zemí.


 

Vyšli ven a rozprostřela se před nimi krásná krajina plná ledu a sněhu a pokácených stromů, kde do obrovského krbu hned u ústí terminálu vhazovali muži–dřevorubci dřevo a silně se při tom potili. Oddechovali jako lokomotiva, takže Harry odvrátil zrak a podíval se, co vlastně ten krb pohání. Zjistil, že je to obrovská turbína, před jejímiž lopatami tancovaly víly. Rozfukovala prach a pokud se ten nalepil na křídla malinkatých víl, které se kolem ní sdružovaly, vyhodil je dvacet metrů dopředu. Víla po takovém letu nabrala rychlost, rozjařila se a začala bláznivě tancovat a zpívat si a Harrymu přišla legrační.

Pozor, pane Pottere – tu a tam některou takový let zabije. Navíc to ony berou smrtelně vážně, je to jejich rituál výsměchu a velmi je uráží, když je při tom někdo pozoruje,“ varoval ho mužský hlas a Harry se na něj ohlédl. Kdyby neznal Hagridova bratra, Drápa, myslel by si, že jím tento muž je. Šlo o poloobra s hustými zasněženými vlasy a vousy, byla to obrovská masa kostí, svalů a tuku zabalená v husté kožešině šedé barvy, a Harry ten přízrak nedokázal neobdivovat. „Jsem králem Islandu a jménem naší země vás zde vítám.“ Harry se usmál a podal muži ruku.

Muž na ni shlédl a popadl ji, na což si Snape okamžitě překřížil ruce na hrudi a pohrdavě si odfrkl. Možná si myslel něco o Nebelvířích nebo idiotech, ale Harry měl krále Islandu okamžitě rád.


 

Chci prvorozené dítě z vaší vlastní krve,“ oznámil muž smrtelně vážně a Harry vyvalil oči. Nejen že o tomhle se Snapem ještě ani nemluvili – Harry dost dobře nechápal, jak by něco takového mohlo být možné. Pak se zasmál. Žertuje. Musí žertovat.

To není legrace. Myslím to vážně,“ zarazil přísně Harryho reakci.

Nastala chvíle hrobového ticha, po němž se Harry ztuhle a šokovaně podíval na Snapea.

Odmítáme. Dejte jiný návrh.“

Nabídněte protinávrh.“

Nehynoucí vděčnost Albuse Brumbála.“

Vaše ne?“

K čemu by vám byla?“

K čemu je mi Albusova?“

Snape se tajemně usmál, zato Harry ne: „Můžete mi někdo vysvětlit, jestli jsem slyšel správně – vy chcete našeho syna?!“

Pouze prvorozeného…“

Zamítá se,“ odpověděl za něj Snape nekompromisně.

Jak můžete!?“

Dojemné, že vás to ještě šokuje, Pottere, ale posaďte se a nechte jednat mě.“

Ne – ne, to nemůže být pravda – já přece…“

Mlčte,“ usykl Snape a ostře se na Harryho otočil. „Tohle si vyřídíme doma.“

Sladké. On to neví?“ zeptal se král Islandu a otočil se čelem k Harrymu: „Ano, pane Pottere, kouzelníci mužského pohlaví mohou taky otěhotnět.“

A – ale – to jsem ne –“

Přerušuji tuto schůzku!“ prohlásil Snape a vstal.

Dělejte, jak myslíte,“ odvětil král vyrovnaně a opřel se do křesla.


 

Zimní země byly ostrovy, které osidlovaly tři stavy: otroci, selský stav, jarlové a králové. Původní instrukce zněly, že jsou na tom bídně, ale Severus na nich nic bídného nenašel, kromě toho, že je zde drželi proti jejich vůli. Zpráva měla znít, že by možná i pomohli, ale sami jsou na tom špatně s vojenskou silou a chtěli vědět, kdo je ochrání před Voldemortem. Proto sem s Potterem přijeli. Teď, když vyšla pravda najevo, si Severus vůbec nebyl jistý, zda udělali dobře, že na zprávu reagovali.

Máte mlčet, když vám to poručím!“ usykl na něj Severus, jakmile vyšli na chodbu, kde ho chytil a dovlekl do místnosti, kterou opatřil protiodposlouchávacím kouzlem; velice se hněval.

Nechtěl jsem se zeptat, jestli mohou, ani říct, že dítě nechci!“ bránil se okamžitě Potter; jako by z výrazu Severusovy tváře četl jeho myšlenky.

Takže co jste chtěl?!“

Chtěl jsem – nevěřím – co si to o mně myslíte?!“ zakoktal se Potter; zněl rozhořčeně.

Tohle není jenom o vás, tak přestaňte –“

Ne, vy přestaňte posuzovat podle sebe!“

Co jste tam teda zatraceně chtěl plácnout?! Co jste chtěl říct, co by nás potopilo?!“

Chtěl jsem jen říct, že nemůžu uvěřit, že po nás chce dítě!“ řekl Potter dotčeně a hořce se rozplakal.

No tak, já to tak nemyslel…“ sehnul se k němu Severus a chtěl ho začít utěšovat, ale nebyl by to Potter, aby všechno nepokazil.

Ne – jistě že jste to tak nemyslel – vy vůbec nemyslíte a –“ zmlkl. Měl dost. Hněvivě si utřel hřbety rukou slzy a zamířil zpátky ke dveřím. „Vím, že mě nemusíte, ale tohle bylo přes čáru.“

Nejhorší bylo, že to Severus věděl.

Podcenil Harryho.


 

Tak?“ vydechl hromotluk a bodře se na své protivníky usmál, což Harry v nejmenším neocenil. „Jak jste se rozhodli.“

Co? S tím dítětem? Na tom nebylo nic k rozhodování – odmítnutí trvá.“

A náhrada?“ zeptal se poloobr pobaveně.

Jste chladný nelida.“

Děkuji za kompliment, pane Pottere, budu se těšit na spolupráci.“

Cože?“ zamrkali Snape a Harry unisono.

Prokázali jste, co je vaše největší čest, síla, i slabost. To poloobr–nelida dokáže ocenit. A nemyslete si – já vám to spočítám. Ale protentokrát do toho Albuse nemusíme tahat. Myslím, že se spokojím s přízní tady pana Pottera.“

Harry a Severus se domů vrátili naprosto popletení a na sebe krajně naštvaní. Co jen tohle mohlo znamenat, a jaký to bude mít dopad?


 

Ještě jste nezavršili váš sňatek?“ zeptal se David nesměle. I tak ten dotaz Harryho dostal, obzvlášť ve světle posledních událostí. Omlouvám se, neměl bych...“ dodal nesměle a chtěl vycouvat...

To je v pořádku,“ vykoktal Harry zaraženě, čímž Davidův ústup zastavil. Tento rozhovor mu připomněl... něco... sen? Ale to nedávalo nejmenší smy -

Nikdy bych se neodvážil zeptat se, králi, ale – poslední dobou mám... obavu – předtuchu, dalo by se říci. A – obávám se... pokud nezavršíte váš sňatek – mohlo by se stát, že vás... rozvedou. Rozdělí, pokud mi rozumíte. V naší zemi – pokud není sňatek králů konzumován... jak bych vám to přiblížil...? V Británii vás okamžitě rozvedou, ale zde se odluka rovná velkému ponížení a – víte – měli by pochopení pro vás, milují vás. Ale našeho krále – by to veřejně zničilo, kdyby –

Počkat – myslíte v Británii? Milují mě – v Británii – kvůli Voldemortovi a...“

Ne. Myslel jsem v Norvežsku. Nevíte snad...? Ne, Harry Pottere, lidé u nás vás zbožňují, nejen legendu o vás pocházející z Británie – milují vás za to, jaký jste, a za to, co pro ně v rámci charity děláte. Máte naši plnou oporu a ochranu, Harry Pottere. To ale staví do nevýhodné pozice našeho krále, což je velký problém – zejména proto, že to on má mít v naší zemi svrchované postavení. Pokud se rozhodnete rozejít se s ním – zničíte ho jako člověka i jako krále.“

Jinými slovy měl nad Snapem a jeho osudem velkou moc.

Co by ale potom bylo s Norvežskem?“ vydechl Harry šokem a překvapením.

David pokrčil rameny: „Bez krále? Bez ochrany a bez tradic? Rozsápu nás okolní státy. Nebo Temný pán,“ dodal pochmurně.

Harry si byl jistý, že ani ve snu ani ve skutečnosti nikdy nic takového od nikoho neslyšel.

Zejména od Snapea ne.

Rozhodl se tak jako ve svém snu jít si to se Snapem vyříkat.

 

Proč jsme spolu ještě neměli sex?“

Snape vzhlédl od rozdělané práce. Tvářil se velmi podivně: „Chcete to napravit?“

Jistě!“

Harry polkl. Až tak jistý si nebyl.

Beze všeho. Stůl, koberec nebo rohož?“

Křeslo by nebylo? „Postel,“ řekl statečně.

Tak na to jste si vybral špatnou denní dobu,“ prohodil lhostejně Snape.

Harry přešel k jeho stolu a smetl pergameny na zem. Snape nehnul brvou. Položil ruku doprostřed stolu, dlaň přitiskl na desku stolu, podíval se Snapeovi do očí: „Děláte to záměrně – že mě od všeho důležitého odřezáváte?“ zeptal se podezřívavě.

Ne tak záměrně, jako mi vy ničíte věci, ale povězte: co jsem podle vás měl dělat? Znásilnit vás?“

Stačilo požádat. Vyslovil jsem souhlas.“

Tím mi jen dokazujete, jak nedospělý jste, Pottere. Vůbec nechápete, co konzumace obnáší.“

Dědice?!“ vyjekl Harry ze zoufalství tu první věc, která ho napadla.

Ne, vy hlupáku, závazek! Pokud konzumujeme náš sňatek, bude pro vás všechno daleko horší. Proč myslíte na dědice? Co vás to napadlo?“

Harry polkl a potřásl hlavou – popravdě netušil. Anebo vlastně: „Jak si mám teda vyložit, že nechce završit náš sňatek jinak – než že nechcete mít se mnou dítě a tímhle se pojišťujete? Nebo si mám myslet, že jsem vám tak odporný?“

Jste naivní, Pottere. Co chcete slyšet?“

Chci slyšet, že neohrozíte nic z toho, na čem jsme se u oltáře dohodli. Chci, abyste udělal všechno pro ochranu Norvežska. Rozumíte?! Jinak jsem si vás bral zbytečně! A pokud je to pravda – pokud se musíme vyspat, aby naše sliby platili, měli jsme to udělat už dávno! Neměl jste ta riskovat pro nic! Chci konzumovat náš sňatek!“

Dobře, vy idiote. Tak mě čekejte dnes večer v devět hodin v posteli. Konzumujeme náš sňatek.“

Harry polkl a narovnal se s pohledem upřeným ke Snapeovi. Nevěděl, zda být z tohoto vítězství rád.

 

Zvedl se ze země, kam si sedl, aby se zchladil. Došel k umyvadlu. Tváře mu hořely a krev tuhla v žilách. Otočil kohoutkem a třesoucíma se rukama vychrstl trochu vody na obličej. Musí se uklidnit a začít normálně dýchat. Hluboký nádech. Výdech.

Tak ne, nepomáhalo to. Srdce stále bilo jako splašené. Cítil, jak kapky potu stékají po jeho zádech. Vlasy se lepily k čelu a zakrývaly jizvu. Co to udělal?! Vyprovokoval Snapea – který dnes přijde a bude s ním spát.

Bylo mu špatně. Velmi špatně. Chtělo se mu zvracet.

Dnes v noci přijde o své panictví

Ne!“ řekl skrze zaťaté zuby a tvrdohlavě udeřil pěstí do umyvadla. Nevzdám to. Už ne.

Statečně se nadechnul, narovnal – vyšel z koupelny a šel si lehnout do postele a počkat, co pro něj dnešek přichystal.

 

Přišel, jak Potterovi slíbil, v devět hodin. Měl na sobě pyžamo a ignoroval pohled do zrcadla před odchodem z ložnice.

Připadal si špinavý. Připadal si mastný a zpocený. Co na něm bylo oproti takovému Rubovi jiného?

Teď, když vstoupil do manželské ložnice svého druha, a přiblížil se k posteli, pocit, že dělá něco špatného, sílil.

Připravil jste se?“ zeptal se chladně.

N-ne,“ vykoktal Potter.

Přikývl. Srdce bilo šíleným tempem. Přinutil ho zpomalit, než se zeptal: „Víte jak?“

Samozřejmě nevěděl.

 

Snape k němu přistoupil a Harry ztuhl. „Měli bychom se osprchovat. Běžte,“ přikázal, a třebaže Harry se už koupal, přivítal tu příležitost jako záminku a utekl se do koupelny schovat. Cítil, že panikaří. Když do kanálu odteklo dostatečné množství vody, Harry zastavil kohoutek a vrátil se do ložnice. Přivítal ho pohled na Snapea, který seděl a jeho posteli s tváří skrytou v dlaních. V tom okamžiku se do něj Harry zamiloval – minimálně vůči svému manželovi pocítil slabost. Připadal mu křehký a zranitelný. Připadal mu jako člověk se všemi chybami a omyly, které to obnáší, ale taky se sinými stránkami a dobrými vlastnostmi, kterých si na něm vážil.

Přestal se ho tolik bát tiše přešel pokoj a dotkl se vlasů. Cítil, že byly mokré a okamžitě věděl, že se Snape ve své ložnici taky koupal.

Snape se pohnul – jeho hlava se zaklonila a ztracený výraz hledal v jeho tváři odpověď na všechny dosavadní otázky, na něž bylo třeba odpovědět, než si úplně pokazí život.

Harry polkl. Neměl odpovědi. Měl jen jedno – a to dát mohl.

Pokrčil ramenem, sehnul se a políbil Snapea do vlhkých vlasů. Pak na čelo. A pak se sehnul a políbil jej na ústa. A pak – teprve pak se paže se Znamením zla – a čistá bílá paže ohnuly v loktech – dotkly se jeho zad – a přitáhly si ho k sobě pro polibek.

Harryho žaludek se nervózně zhoupl a zakručel – Snape se od něj v tu ránu odtrhl. „Umyl jste se,“ konstatoval roztržitě, „ to nestačí – pojďte se mnou,“ vstal a zamířil zpět do koupelny.

 

V koupelně mu vysvětlil, co znamená mít homosexuální styk, nechal ho se připravit – hygiena, uvolnění svalů, roztáhnutí – a odešel zpět do ložnice. Čekat.

Cítil se velice statečně.

Jako pravý Zmijozel.

K čertu se vším! Není průvodce mladých nezkažených Nebelvírů a mělo by být zakázáno kterémukoli Zmizojelovi na Nebelvíry sahat a znesvěcovat je svou špinavostí.

Potter se vynořil z koupelny jako duch.

Severus si pro sebe přikývl – smířen se svým osudem

Svlékněte se a pojďte si lehnout na břicho.“

Ale -,“ vyhrkl Potter. „Já pod hábitem nic nemám.“

V tu chvíli Severus musel zavřít oči, protože věděl naprosto jasně, že tohle nezvládne.

Potter ho jako na povel poslechl. Stal se tak poslušným jemu naschvál?

Málem zakopl, když se nasoukal do postele. Přešel k němu, postavil se k posteli a dotkl se rukou jeho teplých, do pyžama oděných zad.

Co by s ním měl dělat teď? Má mu prostě vytáhnout košili a...?

Nox!

Vylezl na postel. Dotkl se vnitřní strany stehen. „Roztáhněte nohy, Pottere,“ zamumlal neochotně.

Potter poslechl.

Klečel a čekal v té nejzranitelnější poloze – stejně jako Severus čekal, kdy tuhle frašku zastaví, ale Potter mlčel.

Nejraději by se schoval pod peřinu.

Přivolal a odšrouboval lahvičku s gelem.

Ne – tohle nešlo – tohle nemohl brát ani vážně. Co si myslel? Jak se k tomuhle mohl nechat přesvědčit? Vždyť to byla fraška – výsměch – tohle by Potterovi udělat nemohl.

Předklonil se – políbil přes pyžamo Pottera na kříž.

Zvedl se a odešel.


 

21.01.2018 08:18:21
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one