Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Postavy: Belatrix, Voldemort, další

Varování: patetické, náladovka, krvavé, vesměs nechutné prostředí; autobiografické (koho, čeho - mé, tj. autorčiny) prvky

Období: válka (?)

Rating: 12+ (ale jako jak chcete...)

,,Kam jdete?” rozlehl se hysterický hlas po sále. Viděla je - Snape, jak se na ni šklebí a Malfoy, ten podružný pes, Weasleyová a Weasley, krvezrádci! Ať se dívají na kohokoli, ale ne na ni! V posledním zoufalém pokuse Temného pána vzala za ruku, musel přece vědět...

,,Pane,” ústa od krve přiblížila ke kotníkům jeho papírově zšedlé kůže. Byl dokonalý. ,,Ani nevíte...” začala se pochechtávat; chuchvalce krve se jí skrz zuby z pusy valily ven. Jediným plivnutím vyvrhla krev z pusy jako nechtěné, nevítané zvíře z domu.

,,Proč jste mě opustil?” zeptala se plačtivě a náhle, pozvolna se z jejího tónu zhrzené ženy stával tón dítěte toužícího po lásce. Odpověď ale nepřišla. Chladné rudé oči si ji měřily s výrazem jen málo odlišným, stejně silně připomínajícím odpor. Všimla si toho a to, že se opovážil otočit se a odcházet, to ji dohnalo k nepříčetnosti.

,,To já!” ozvalo se místností - stále ji pozorovaly stovky očí - Snape, Malfoy, Longbottomovy, Narcisa, Weaselyová a Weasley... ,,Já, já jediná vás poznala dokonale! Mám na vás právo, můj pane, nemůžete mi ho odepřít! To já, já vás sledovala celou tu dobu, dívala se, jak a co jíte, kdy spíte, jak při tom vypadáte. Já, jedině já vás milovala tak, že jsem pro vás obětovala život, nechala se zavřít do Azkabanu. Já, slyšíte, jedině já - ne ten patolízal Malfoy, co si ho ta moje bezútěšná sestra vzala a ani ten pes Snape, co se vám vlísal pod hábit a nevyleze zpod něčí ochrany, dokud si není jistý, že ho ochrání jiný. Já, jedině já vám byla věrná! A teď? Co z toho mám? Znám vás, vím, jak krásný jste kdysi býval. Ne, jste. Vaše ideály jsou mými, vaše sny jsou mou touhou! Chcete ovládnout svět a já vám chci stát po boku. Tak proč to nechápete?! Já, jedině já vás opravdu znám. Byla jsem mladá husa co si vzala Lestrangera a nic nevěděla o životě. Ale i tehdy jsem vás bezmezně obdivovala, ctila a užívala si vaší slávy bez vaší ochrany a beze všeho nároku na vás! Vzdala jsem se vás pro vaše dobro! Smířila se s tím, že vás nikdy nebudu mít. Já husa! Ale sledovala jsem vás a obdivovala pořád. Milovala vás z takové dálky, až to bolelo! Byla vám věrná - ale vy jste mě neviděl! Když vy jste stál na piedestalu, já k vám jen mlčky vzhlížela a když jste padal a už nebylo co ztratit, nabídla jsem vám své služby, své tělo a svou duši! Já, jedině !

Tak jakým právem mě tady necháváte chcípnout jako krysu, která se k vám nezná?! Proč raději nezabijete ty, jež se k vám otočili zády, když jste je nejvíc potřeboval?! Proč necháváte zdechnout ty, jimž na vás záleží nejvíc. Řekněte - proč?!” stačil jí dech, aby vše toto vykřičela, ale aby se vzmohla na jakoukoli reakci, když se k jejímu prochladlému tělu přibližoval její pán, k tomu jí už síly možnost nedaly.

,,Naprostá pravda,” zaznělo jí u ucha sametovým, zrádným hlasem. Někdo vzal její hlavu do dlaní a opatrně ji nadzvedl. Něco ve tvaru kuželu se jí přitisklo na krk. Bylo to studené a tvrdé a lepilo se to k její zpocené, vlhké kůži.

,,Vždycky jsem vás milovala, byť je to za hranicemi chápání,” vzhlédla vzhůru, ale nezahlédla ho. Jen kousek z něj - možná plášť a možná, že to byl jenom Snape, pochodující kolem ní a čekající na ni. Nevěděla. Co zbývalo?

Pevně semkla víčka, zpod nichž jí vytekla jediná perlová slza. Vsákla se někam pod ni. Nevěděla, co chce udělat, ale to to neobnášelo. Jen, že mu věřila. Bezmezně.

,,Avada kedavra,” prohlásil hlas ortel a ona neviděla toho Temného pána, jakého doposud znala. Za ní stál mladík s darem - krásou na rozdávání. Vstal a odešel. Ani se neohlédl.

Zatímco se ostatní postavy někam vytratily a ona zůstala v místnosti sama - v bílé záři, oslepující a otravné. Najednou se stmívalo a ona se zase jen někam propadala.

Takhle že končí služky velkých pánů?

07.02.2009 18:52:28
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one