Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


SHRNUTÍ: Harry umírá. (:D :D :D …pardon… )

DOBA DĚJE: Ehm, po ,,Velkém třesku”. Co chcete slyšet?! Po Krvavé válce.

PAIRING: HP/DM; náznakem - HP/GM, DM/zahradník, DM/GM

PŘÍSTUPNOST: 12+

Žánr: …ehm… FAJN! Preslash.

Upozornění: Nepsala jsem to takovým způsobem, aby to bylo něco zakázaného. Ani aby to bylo konfrontující. Prostě… cíťák. Tak trochu.

A jediné, co mě mrzí – že to není Harry a Severus. Ale pro ně napíšu něco… ehm, to jsem se zas zakecala!

Prostě proto, obecenstvo, protože Vám můj Sev už nutně musí lézt krkem! Jo a ateisté… :Đ… jsem zvědavá, co v tom uvidíte vy.

Pozn.: Ne to, co jsem napsala, ale to, co si můžete domyslet zpětně, je krásné. Nebo být může. Jen Vás upozorňuji. :)

,Víš, já se vlastně hrozně bojím.‘

,A čeho?‘ podivil se muž, jež zapletl své prsty do mých vlasů.

,Bojím se, že přijdu do pekla.‘

Z jeho obavy muži nad ním zamrazilo.

,Nepřijdeš,‘ odpověděl daleko krotčeji, než u něj bývalo zvykem. V aristokratických kruzích měli jedno pravidlo – nesundávat svou masku do té doby, než se doma zavřou za jejich osobami v ložnici dveře. Jediný, kdo směl vidět jejich příkoří, byl jejich partner. Protože bolest jednoho musela být dle kouzelnického zákona bolest druhého. Ale jindy a jinde ukázat své slabosti, odložit masku zasloužené hrdosti bylo nepřístojné, neodpustitelné, ponižující.

,Nepřijdeš,‘ odporoval muž. ,Nikdy jsi nezatoužil po ženě svého bližního, po jeho otroku, otrokyni, jejich zvířectvu ani domě.‘

Procházel se okolo domu. Vily. Obrovské, přepychově zařízené. Nebyl sám. Spousta lidí se po Velké výhře, jak nazývali lidé závěrečnou válku, točila okolo těch, kteří zůstali bohatí. Nahlíželi do domů. Slintali po tom, co nikdy mít nemohli. Vše za branami panství. Ani bohatí jim to neulehčovali. Vystavovali na odiv své majetky. Tehdy byla dost proslulá mezi tou bohatší třídou celoskleněná okna od podlahy ke stropu. Také kovové, černé a ostré brány, kterými by mohli potencionální žebráci proklouznout dovnitř. Všichni kromě těch bohatých a pár výjimek byli žebráci.

Tehdy Harry spatřil dům, ten dům, o němž snil, že se jednou stane jeho. Se všemi sloužícími. S pávy. Ženou uvnitř. Tolik toužil stát se zase mocným. Denně na dům nevraživě hleděl. Na všechno okolo tohoto obydlí.

,Nikdy jsi proti svému bližnímu nepodal křivého svědectví.‘

Za každou cenu se ministerští snažili demonstrovat svou důležitost. Jinak by se zhroutila vláda. Odchytávali na ulici naprosto nevinné lidi. Právě proti jednomu z těch měl nyní Harry svědčit.

Dost dobře poznal ty oči. Poznal, kdo se za propadlými tvářemi a vlasy řidšími než kdy dříve schovává. Nešlo si nevzpomenout na toho, díky němuž nyní strádal. Žil v chudobě. Bídě. Vlastně ani nežil.

,…je pravda, že vám tento muž ukradl hodinky?‘

Dokázal s přesností určit, kdy si pobledlý muž uvědomil, že ukradl daleko víc než hodinky. Ale doba byla zlá. I za krádež chleba, kterého byl takový nedostatek, se odsuzovalo k doživotí. Co potom za hodinky?

Ale ne, Harry s jistotou věděl, že muž ten den, týden, měsíc ani rok nic neukradl. Byl si tak jistý, jako že teď viděl jeho samotného.

,Ano,‘ slyšel sám sebe pomstychtivě říkat.

Muž na něj vrhl prázdný pohled. Škubl sebou při tom jediném jednoduchém slovíčku, ale neměl už strach. Jeho jistota ho podivně uklidnila.

,Odsuzuji vás tímto k trestu smrti.‘

Neodvážil se na něj podívat. Až ke konci, to už téměř procházel dveřmi, zahlédl jeho zoufalý pohled upřený na něj, na Harryho Pottera, jež nikdy dřív nelhal. Náhle to byl strach, co se na něj dívalo, ale ne o svou vlastní ubohou existenci.

,Nekradl jsi,‘ pokračoval muž dál v hlazení jeho vlasů.

Jednou přece. Vloupal se do těch zahrad, které kdysi tak obdivoval. Prahl po tom být jejich pánem. Vnikl jen proto, aby uloupil pyšným pávům jejich jídlo. Kradl se tiše, nehlučně přes pozemky. Dosáhl svého cíle. Jen to mu ale nestačilo.

Vydal se dál - do domu. Za krásnými obrazy. Portréty majitelů této vily i jiné portréty visely tiše na stěnách. Neznámé tváře. A i jiné obrazy odhalující taje krásného ovoce či mrazivě děsivé domy. Vše to a daleko více ho lákalo. Jako můra šel za svým světlem. Až narazil na pár ledově šedých, tvrdých a přece překvapených, podivně povolných očí. Teprve tehdy se opět setkali.

,Nesesmilnil jsi,‘ nadále udržoval uklidňující tón.

Odvěký rival mu pro něj z neznámých důvodů nabídl střechu nad hlavou. Uvedl ho do společnosti, vrátil postavení. Nenáviděl ho o to víc, o co mu musel být vděčnější.

Jeho krásná manželka. Měla být jeho. Měla! Neměl na ni právo. Tudíž mu nebylo proti mysli ji svést. Za jeho pobyt v tom domě si to rozdali přesně pětkrát. Na JEHO luxusním, koženém, rudém křesle – muselo stát majlant, ale bylo velmi pohodlné a příjemné na dotek. Na JEHO kožešině z medvěda před JEHO krbem. V JEHO ložnici na JEJICH manželské posteli. A co??! Měla být Harryho! Ne toho bastarda. Na JEHO kuchyňském stole, kde se posléze konala výtečná večeře. Nakonec v JEHO kanceláři. Ne jinak než na JEHO KOŽENÉM, hnědém křesle a vzápětí na psacím stole. Viděl je! Harry si byl jist, že minimálně v pracovně ano. Byl rád. Moc rád. Pomstil se.

,Nezabil jsi,‘ šeptal dál vražedně milosrdným hlasem.

To léto měl pán domu románek s nějakým zahradníkem. Byl mladý, byl pohledný. Měl vše, co Harrymu a ženě majitele domu scházelo. Vyloženě latinskoamerický typ. Snědý, tmavé vlasy. Ten úsměv, ty oči. Ty svaly. Jenže běl i trochu blázen.

Pokusil se zabít jeho ženu. Harry mu v tom jednou, dobře mířenou Avadou zabránil. Plížil se za ní v noci zezadu, krysa jedna! Byť už si Ginny rozené Weasleyové nevážil jako dříve, stále ji měl rád. Nemohl dopustit, aby to zahradník spáchal. Ano: pán domu, ani jeho zahradník. TO bylo pod Harryho úroveň.

Pak si vzpomněl ještě na jeden výjev, na který by rozhodně zapomínat neměl. Velká výhra také nesla spousty obětí této jinak nazývané Krvavé války. Nedalo se říci, že by se o to samotný Harry Potter řádně nepřičinil.

,Vždy jsem obdivoval, jak jsi ctil svého otce i matku, aniž jsi je poznal. Tvá neochvějná víra v ně a jejich dokonalost ve tvých očích mě oslňovala.‘

V průběhu Krvavé války sám párkrát skončil ve vězení. Ale ani obvinění z výtržnictví ho nedonutilo litovat svých činů. Svého života.

To až oznámení. Oznámení o svatbě. Oznámení o pohřbu v jeden a ten samý den. To ho zničilo.

Pamatoval si na svá slova.

,Proklínám den, kdy jsem se narodil. Proklínám ty, jež mi dali život. I ty, jež mě vychovali. Matko, otče, já vás TAK nenávidím! Nenávidím, nenávidím…‘ tehdy brečel.

Matně si vybavoval, že kapku jedovaté a sžíravé nenávisti pocítil vůči svým rodičům pokaždé, když mu někdo blízký zemřel. Litovával, že si ho tehdy nevzali sebou. Že ho tady nechali, aby vlastními silami bojoval o svůj život. Neměli mu to udělat, neměli, neměli… Tak je za ty lži, které si na tomto světě musel přetrpět bez jejich pomoci, nenáviděl.

,Také den odpočinku dodržuješ.‘

Nikdy ho vlastně nedodržoval. Nevěděl, že by měl. V neděli se učil, seč mohl, aby dohnal svou lenost přes ostatní dny. Později, když už do Bradavic nechodil, angažoval se hlavně v neděli. Propagační materiály, důležité telefonáty. Sledovací a pátrací akce. Vše v neděli. Dnes, kdy by mohl potencionálně odpočívat, zajišťuje si postavení dalšími hovory a jednáními v neděli. Dělal to tak od nepaměti Vlastně od doby, kdy ho opět uvedli do společnosti. Dělal to až donedávna. Jen majitel domu o tom nevěděl zhola nic.

,Nekleješ a nebereš jméno boží nadarmo!‘

Toto se snažil dodržovat. Ale nešlo mu to. Měl na výběr – mohl být sprostý a vulgární, což bylo společensky nepřijatelné, nebo klít. Vybral si to druhé. Jen před NÍM se omezoval na nezbytné minimum.

Jméno boží bral do úst – alespoň v soukromí – nespočetněkrát. Například jen proto, že si pořezal prst či napsal něco špatně. Nebo jen když pomyslel na minulost.

,Boha si nijak nespodobňuješ.‘

Vlastně by mu to slušelo. Kdyby byl milostivý, tvářil by se jako Brumbál. Pokud by se zlobil, byl by to Snape. Nebo vhodný mix obou. Nebo by vypadal tak, jako pán domu. Dokonalý.

,Vždyť jsi ani neměl jiného boha!‘ usmál se závěrem smutně a pohnutě.Bohu přestal věřit dávno. Po smrti jeho kmotra, jeho přátel. Zklamal ho a zradil tím, co udělal s jeho zemí. Tohle mu nejspíš nějak nebylo dopřáno - pokud ho totiž měl milovat bezpodmínečně, pak se našla výjimka tak tristní, že v ní nedokázal milovat svého Boha, Hospodina, Pána všemohoucího tak jako dříve, nadevše - milovat bez podmínek. ,,Merlin” byla pro něj prázdná fráze. Něco, čemu se z nutnosti musel dodatečně přiučit. Toužil mít milosrdnějšího boha. Ale tušil, hluboko uvnitř sebe věděl, že ostatní by nebyli lepší. Tak se stal svým pánem sám, což ho svým způsobem neuvěřitelně stravovalo do chvíle než…

Než zjistil, že jeho bůh je živý. Že je mezi nimi. Může mu dát tak potřebnou ochranu, sám ji na oplátku nevyžaduje. Jen vysílá do okolí signály, po nichž Harry získává ochranitelské pudy. Nebo získával.

Oba věděli, jak krásné lži byly vysloveny z těch bílých, suchých rtů. Alabastrová pleť s vrásky. Bílé vlasy. Strhaný výraz. Unavené oči.

Jeho anděl, jeho bůh. Nikdy nebude jeho. Už nikdy.

,Nemůžeš být jinde než v nebi, můj zelenooký anděli!‘ upřeně se na něj zadíval svými šedými duhovkami, které léty bledly. Čelo položil na jeho rozpálené.

Vyčkával. Jeho ruku držel ve své.

Teď si byli o tolik vzdálenější a byli tak jiní. Kdysi tomu takhle nebývalo. Oba byli živí a oba měli naději. Čas… ten, který se jim nyní tak žalostně krátil.

Pár přerývaných nádechů a výdechů.

Odtáhl se z hořícího čela. Vtiskl do rozžhavené, rudé jizvy polibek. Se zavřenýma očima.

Přátelé, rodina

Sledovali pokradmu

Umírající.

Ne jednoho - dva

Za nimi ale,

vysmála se smrtka.

,,Nemám je,” závistivě oznámila.

Pravda byla:

Neměla…

22.06.2008 18:32:26
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one