Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Tak a je tady další díl. S díky všem čtenářům - novým, starým, staro-novým. Užijte si ho. :)

J.W.Goethe: Knowing is not enough; we must apply. Willing is not enough; we must do.



„Chcete mluvit s Harrym?“ vyhrkl Edward na uvítanou.
„Chci,“ přitakal Severus stručně.
„Není tady, ale můžete…“ Severus Edwarda obešel a vstoupil dovnitř do prostor kuchyně, „tu na něj počkat…“ vydechl a zavřel za nimi.
Severus stroze přikývl a prohlížel si kuchyni.
„Kdo vás sem pustil?“ snažil se Edward zabřednut do plytkého rozhovoru.
„Nikdo,“ odvětil Severus stroze – právě zkoumal stěny.
„Tak jak jste se sem…?“ odtušil Edward zmateně.
„Tam co včera – vzduch čistý, bylo otevřeno,“ přerušil ho Severus a dál zkoumal kuchyni – kuchyňskou linku.
„Možná bychom tam měli dát taky stráž,“ zabručel nerudně Edward, ale dál se komunikovat nesnažil.
Po půlhodině velmi příjemného nekomunikování a předstírání černé hodinky se otevřely dveře do kuchyně: „Co se to tady děje? Něco jsem koupil. Hledám tě všude a…“ začal Harry, ale zmlknul, když uviděl Snapea, který si spolu s Edwardem po jeho příchodu do kuchyně stoupl.
Vědoucně pokýval hlavou při pohledu z černovlasého muže na blondýna.
„Teď bych se měl jít podíval na Jeremyho…“ utrousil a zmizel z místnosti tak rychle, jak jen to bylo možné.
„Jak je na tom… Jeremy?“ vyhledal Severus Harryho oči.
„O půlnoci zemřel,“ pronesl Harry chladně.
„Oh,“ slynulo Severusovi němě ze rtů. „Myslel jsem, že se šel…?“ naznačil kývnutím směr Edwardova odchodu.
„Jistě že šel, jeho tělo bude mít náležitý pohřeb,“ zamračil se Harry.
Severus se nadechl a dodal si odvahy: „Chtěl jsem se vám za včerejšek omluvit.“
Harry se opřel o linku: „Tak se omluvte,“ pronesl klidně.
Severus spolkl příval vzteku, jež měl na jazyku: „Omlouvám se. Bylo to nevhodné.“
„Ne, Snape, to nebylo nevhodné. To bylo pouze nepravdivé. Nikdy bych na vás nepřestal mířit, kdybych si ještě myslel, že jste chladnokrevný vrah. Nemířil bych na vás, kdybych si myslel, že jím jste,“ Harry Snapeovi věnoval další záhadné pousmání.
Dřív, než by se Snape nadál, vypadla z něj otázka, na kterou nevěděl, že chce znát odpověď, ale ona otázka zároveň uhasila veškerou zlobu, kterou pociťoval: „Odpustil jste mi někdy?“ a myslel při tom na dávno ztracené časy.
Harryho smaragdové oči mu věnovaly svou plnou pozornost, když pronesl: „To bylo hodně dávno.“

>>><<<


„A zde je oddělení pro ty zdravější,“ ukázal Severusovi poslední dveře.
„Takže vážně zmírňujete příznaky kouzelnického malomocenství.“
„Ano. A staráme se o naše pacienty, poskytujeme jim, co jim ostatní odmítají dát ze strachu, že by se sami nakazili,“ doplnil Harry Severuse.
„Jak to, že se nenakazíte vy?“ padla další otázka.
„Máme na to lektvar,“ usmál se Harry nervózně a prošel chodbou, vyšel do schodů a zamířil ke svému pokoji. „Povězte – jak to jde na ministerstvu?“
„Dobře,“ odfrknul Severus úsečně. „My nadnesli naše, oni nesouhlasili, takže jsem je dnes několik hodin přesvědčoval o tom, že máme pravdu my a že to za to stojí. Zítra to samé budou dělat oni, což nám skýtá ještě dalších pár dní zábavy,“ úšklebek, „než se vrátíme do Anglie.“ Severus se odmlčel, zahleděl se do koberce a pak vzhlédl Harrymu do očí: „Vrátíte se s námi? Minerva by jistě uvítala…“
Harry ho přerušil zasmáním: „Nevrátím se.“
Severus měl už už na jazyku pokus o přesvědčování, ale pak jen povzdechl a obrátil se k odchodu.
„Profesore?“ zavolal na něj Harry na poslední chvilku.
„Hmm?“ Severus se ani neobrátil.
„Vy se nebojíte, že se od nemocných nakazíte? ¨Chodíte sem… ani jste se nezeptal, zde byste neměl…“
Severus se hořce pousmál a otočil k Harrymu hlavu, což Harryho umlčelo: „Také se nebojíte. Věřím, že byste mě sem nezval, kdyby to bylo tak nakažlivé.“
„Vážně?“ pozvedl Harry obočí a oplatil úšklebek. Severus na to ze sebe vyrazil pozasmání, ale neodpověděl.
„A profesore, říkejte mi Harry,“ svou nabídku vyslovil Harry pevně.
„Nebude milenec žárlit?“ poznamenal Severus jedovatě.
Harryho koutky úst se zaškubaly: „Nemám milence.“
„Mně je jedno, jestli si říká on nebo ona, důležitější je, že…“ odsekával naštvaně, ale Harryho jemné: „Nemám nikoho,“ s mírným úsměvem Severusovo nesmyslné hudrování zastavilo.
Severus nakonec pokýval hlavou: „Dobrou noc… Harry,“ převalil Harryho jméno na jazyku. Znělo to zvláštně.
„Dobrou,“ přitakal Harry a vešel do pokoje.
Na odchodu narazil Severus na Edwarda.
„Pozval vás?“ zeptal se se zářivým obličejem Edward.
„?“ pozvedl Severus obočí.
„Aha,“ pronesl Edward zaraženě, což ho ovšem nezastavilo. „Zítra kolem šesté máme slavnost. Přijďte, prosím, určitě vás tam rád uvidí,“ kývl směrem k Harryho pokoji. Severus také vzhlédl. Zaváhal.
„Děkuji, Edwarde,“ s tím muže obešel a odešel. Dveřmi v kuchyni.

11.10.2009 18:50:08
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one