Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Chtěla bych se ještě jednou omluvit – z nedostatku času a chuti jsem minule neaktualizovala, na což se na mě pár dam seběhlo. (Děkuji za vás a váš zájem.) Nebojte, ještě pořád mám s čím vás otravovat. :) Přeji příjemné počtení. A věnuji tuhle kapitolu… všem, kteří čekali na… :) Muhaha, to uvidíte.

Rating: 12+

Mike Krzyzewski: It takes courage not only to make decisions, but to live with those decisions afterward.



Na jednom faux pas se svět nestaví, že ne?
Rozhodně to se světem Severuse Snapea zacloumalo, když včera uviděl, co uviděl, a shledal to tím, čím to shledal.
Edward ho zavedl do jeho pokoje, vrazil mu do ruky ručníky a nějaké oblečení, které ještě nebylo ani rozbalené. Pak mu ukázal na dveře, které měly být koupelnou. Prý – společnou pro ně na patře. A že se nemá obávat, jelikož tam dnes už na nikoho nenarazí. Pak odešel. Třešničkou bylo, že se milý Edward poněkud přepočítal. Dveře do koupelny to sice byly, ale když se Severus natahoval po klice, vzal za ni ze strany koupelny samotný Harry. Ano – upřímně to byl ten okamžik, který se Severusem zamával a Severus nevěděl, čemu věnovat pozornost dřív.
Snad zjištění, že Harryho postava – což si skutečně uvědomil až teď – je konečně opravdu v normální šířce i výšce, což v překladu znamenalo, že byl Harry jen o málo nižší než Severus, naproti tomu Harrymu se rýsovaly na rukou i na břichu a na nohách skutečné svaly.
Nebo tomu, že Harryho zakrýval jen ručník posazený na bocích.
Nebo snad jizvě, která měla několik palců a táhla se přes Harryho hrudní kost.
Či snad měl věnovat pozornost kapičkám vody, jež stékaly po Harryho mírně opálených pažích a hrudi?
Harry se zarazil a když poznal, kdo se na něj dívá hodnotícím pohledem a komu vyschlo v krku, konečně si přestal osuškou vysoušet vlasy.
V zelených očích se po dlouhé době objevilo jen čiré překvapení a v tu chvíli Severus pochopil, co se s ním děje.
„Já půjdu,“ řekl Harry a proklouznul kolem něj. Severus ho jít nechal. Zato jak se na něj má tvářit u snídaně – to netušil.
„Dobré ráno,“ pozdravil Edward neutrálně spolek. Severus zapadl hlouběji do židle.
„Kde je Harry?“ zeptal se Edward po chvíli zamračeně.
„Ty to nevíš?“ ozvala se Annie. „Odešel brzy ráno na ministerstvo. Ještě nepřišel.“
Tolik k tomu, jak se má na zatraceného Pottera tvářit u snídaně.

>>><<<


Ve čtyři odpoledne byli všichni značně nervóznější.
„Tak kde vězí, k čertu?“ naštvala se Annie. Tu si to hlavním vchodem napochodoval Potter. Severus na jeho přízrak zavrčel.
„Mám jednu špatnou a dvě dobré,“ obrátil se přímo na Severuse, který pozvedl obočí.
„Taky tě tu rádi vidíme,“ pronesla uraženě Annie.
„Špatná je, že ministr hon na tebe nezmírní a už vůbec na tebe uvalené embargo nezruší. První dobrá zpráva je, že se budeš moct díky jednomu mému příteli vrátit do Anglie. Druhá lepší zpráva je, že se můžeš vyhnout Anglii a můžeš jít díky dalšímu mému příteli do Ameriky, kde bys ale začal nanovo. Úplně. Je na tobě, co zvolíš.“
Jakmile to dořekl, svalil se na křeslo. Odhodil zpocen prameny vlasů a podíval se na Annie. „Říkala jsi něco, zlato?“
Annie na něj vyplázla jazyk, vzala přísedící Robertu za ruku a společně odešly do budovy.
„Hmm?“ otočil se Harry zvědavě k Severusovi. Stíny stromů dopadaly na Severusovu tvář v podkreslující vražedné melodii.
„Hm?“ díval se Severus zarytě do trávy.
„Žádné díky? Tak fajn, jdu se osprchovat,“ vstal Harry.
Severus se nadechl, ale nic nedořekl. Nechal Harryho odejít…
…aby si u něj počkal přede dveřmi do koupelny.
Harry vyšel a div se na místě nemusel znova umýt.
„To se mě vážně chceš tak rychle zbavit?“ zabodl do něj Severus vyčítavý pohled.
„Ne, to vážně tak chci, abys byl co nejdřív v bezpečí,“ oplatil mu Harry klidně se zlomkem výčitky v hlase.
„A ty? Copak si myslíš, že jsem tak naivní a odjedu s tím, že se ti tady nic nestane, když jsi ze země, ve které žiješ, pomohl uprchnout zločinci?“
Harry se ledabyle opřel o zeď, založil ruce na nahé hrudi a prošpikoval Severuse světáckým i trpělivým pohledem: „Jestli si správně pamatuji naši společnou minulost, pak si přece zákonitě nemohu myslet, že jsi naivní, Severusi. To nejde.“
„Tak proč si myslíš, že tě tady nechám?“ zuřil Severus v tichém vzteklém šepotu.
„Já ti nedávám na výběr,“ pozvedl Harry obě obočí a pokrčil rameny. Vysvětlení, jež Severusovi nestačilo.
„Měl bych plné právo odtáhnu tě zpět do Anglie, kluku pitomá,“ zavrčel Severus vztekle.
„Škoda, že to se ti nemůže…“ začal Harry výsměšným tónem, tu ale uslyšeli po schodech jít spěšné kroky, nějak potácivé a především – dvoje. Harry zareagoval bleskově – vzal Severuse za obě k němu natahované ruce a vtáhl si ho do pokoje. Dveře přivřel a podíval se škvírou mezi nimi, kdo se to po schodech škrábal. A Severus, zapomenutý někde mezi dveřmi a postelí, odstrčil o kousek Harryho a také se podíval skrz škvíru. Viděl, jak se do Edwardova pokoje souká Edward s… Annie?!
„Myslel jsem, že je gay!“ ukázal Severus s nechápavým výrazem na dění za dveřmi, jakmile dveře Edwardova pokoje klaply, zmatený pohled upřel do Harryho potěšených očí. „On je bi?!“ dozeptal se.
„On je gay,“ zasmál se Harry Severusovu zmatku.
„Cože?“ zarazil se Severus a podíval se na Harryho jako na blázna.
Harry pokrčil rameny s patrným potěšením v očích a s potměšilým úsměvem: „Co ti na to mám říct? Láska si nevybírá,“ a ukázal mu dlaně v gestu to jde mimo mě.
„Pokud je gay – co znamená tento exces? Pottere!“ zahřímal Severus, když se ho Harry pokusil obejít.
„Co chceš slyšet, Severusi?“ podíval se mu Harry klidně do očí. „Já jsem rád, že se našli. Nevím, jak to vnímáš ty, ale já spíš než to gay, hetero a bi ctím ten cit a že spolu dva dokáží vyjít. A možná ještě tu pitomou naději pitomých Nebelvírů v pitomé splynutí duší. Fajn, znova – duší. Upřímně se nestarám o to, kdo po kom lozí. Vyříkáno? Ohromné. Mohu se teď jít obléct? Děkuji,“ a zmizel Severusovi v jedněch dveřích. Severus za ním nešel. Posadil se na židli u stolku a přemýšlel nad tím, co mu Harry řekl.
Plně oblečený vstoupil Harry zpět do pokoje a posadil se na kraj postele, při čemž si dál sušil mokré vlasy.
„Tohle pravidlo zde ctíte všichni?“ zeptal se Severus otráveně a jedovatě.
Harry se pousmál: „Pochybuji.“
„No tak, víš, nač jsem se ptal,“ zavrčel Severus popuzeně.
Harry si povzdychl: „Severusi?“ oslovil Severuse chlácholivým, jemným hlasem.
„Přesně na to – jestli to všichni se všemi vedete všichni. Doufám, že alespoň křídlo s pacienty necháváte… oh, Merline – ne, tohle jsem si opravdu představit nech…“
„Severusi,“ zarazil ho Harry pevně.
„No?“ vzhlédl konečně Severus.
„Nehledě na to, že mě nepřímo urážíš – i když ti potom nic není… oni dva umírají. Je mi upřímně jedno, jestli jsou oba na kluky nebo oba na holky, pokud spolu budou šťastní a nikomu tím neubližují, budu šťastný za ně. Rozumíme si?“
„Umírají?“ zarazil se Severus na tom, co ho momentálně zaujalo nejvíc.
„Umírají. A oba jsou to úžasní lidé a mí přátelé. Mají víc než mé požehnání,“ přikývl Harry a náhle zněl unaveně.
„Ale…“
„Edward se s malomocnými stýká nejčastěji. Občas pomáhá při… Bere lektvar, který by si žádný zdravý člověk vzít nemohl. Ten lektvar sice nedovolí, aby se Edward nakazil, ale zároveň… ho zabíjí. Nikomu zdravému by ho nepodali. A i on musel podepsat, že o ten lektvar výslovně žádá. Tak to je.“
„Co mu tedy je?“ zeptal se Severus zamračeně.
„AIDS,“ pronesl Harry smířlivě.
V Severusovi hrklo. Vstal a začal přecházet po pokoji. „Och, Salazare,“ vydechl nakonec.
„Kdyby jen ten,“ ušklíbl se Harry. „No nic, myslím, že můžeš jít…“
„Vážně – ty nějak stojíš o to, abych odešel,“ stál si Severus za svým.
A Harryho to vyprovokovalo: „Mám chtít něco jiného?“
Severus přestal popocházet, přešel přímo před Harryho. Pleť mu pobledla, jen v místech lícních kostí mu naskákaly malé červené flíčky, čehož si Harry všiml okamžitě, jakmile před ním stanul: „Ty víš, že já… a tam v koupelně. Pochopil jsi to, že… jako to došlo mně? Minulost se zdá být jako jiná čmouha času… a teď je to něco úplně – neskutečného. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl… a navíc k tobě…“
Harry Severusovi věnoval pohled… jako by horečný a přece jako by se na něj díval odměřeně: „O čem to mluvíš?“ nadechl se Harry trpělivě a rozechvěle.
„Já… líbíš se mi,“ Severus sjel Harryho zahalenou postavu jediným pohledem. Zvláštní – teď už se nečervenal, jen mu to šlo z pusy těžce. „Nemůžu ti říct, že jsem zamilovaný, protože to nejsem. A nemůžu ti říct, že tě miluji, protože tenhle cit neznám a nemyslím si ani, že bych ho mohl k někomu pocítit během týdne. Uvědomuji si, že je problém na mé straně – potřebuji někoho poznat, než se do něj zamiluji. Nebo něco tomu podobného. A uznávám, že tebe znám na to dost dlouho. Zároveň tě ale znát přestávám, protože ses změnil. A opravdu se potřebuji vyrovnat s minulostí a současností – nejspíš i ty – ale… chci to zkusit. A chci to zkusit s tebou.“
Teď byla řada na Harrym, aby se červenal a Severusovi, aby udělal krok kupředu a položil jednu paži na Harryho bok. A oba skutečně právě to udělali. Ale Harry byl oproti původnímu očekávání ten, který se od Severuse pokusil odlepit a utéct z jeho dosahu a oproti Severusovu prvotnímu červenání to byl on, který Harryho rozhodně přikoval zpět na místo oběma rukama a utéct mu nedovolil.
„Smíš říct ne. Smíš mi to vymlouvat – ale utíkat nesmíš,“ objasnil se zvednutým obočím a naklonil se k Harrymu čelem.
„Pak říkám ne, pak říkám pusť mě,“ řekl Harry, ale neznělo to ani zdaleka sebejistě, spíš plačtivě a nerozhodně.
„Až mi vysvětlíš, proč ne. Pokud mě stále nenávidíš, pociťuješ ke mně odpor, to co jsem našel ve tvých očích, když jsi stál ve dveřích koupelny a já se na tebe díval, jsem si špatně vysvětlil – a že to nebyla nervozita a obava o to, co vidím – pokud jsem si to jakkoli přebral špatně: řekni mi to. Nic jiného jako ne nepřijímám. I když se mi to něco jiného můžeš pokusit vysvětlit.“
Harry se zatřásl a těkal očima, kam jen to šlo, jako by přemýšlel, má-li něco udělat. Že se rozhodl, poznal Severus okamžitě: zvedl hrdě bradu a zadíval se Severusovi do očí. „Tobě to nedošlo, že ne?“ jako by se na Severuse podívaly dvě vyhaslé hvězdy, jako by někdo rozlomil dvě tůně citů.
„A co?“ zeptal se Severus – nutno uznat, že po dlouhém časovém intervalu značně naivně. Jak si kdy mohl myslet, že by jemu něco vyšlo?
„Ten lektvar, co bere Edward, bereme všichni tady. Všichni tady umíráme. Všichni tady jsme se rozhodli nelitovat se doma, ve svých zemích, a raději pomoct někomu, kdo to potřebuje. Někomu, komu ostatní pomoct ze strachu nechtějí. Proto Indie, Severusi. Proč myslíš, že nás nemají sousedi rádi? Jedna část této budovy umírá pomalu, druhá rychle. Všichni si myslí, že si za své nemoci můžeme sami. Edward, já, Annie, Roberta – všichni máme AIDS. A kdo nemá AIDS, stejně umírá, protože odtud se ven chodí jedině nohama napřed, protože tady jsou lidé, kteří se rozhodli nemarnit čas léčbou a jsou tady lidé, kterým naše péče pomůže od bolestí a samoty. Chápeš už alespoň trochu?“
Severus couvl, jako by se spálil. Zamítavě pomalu kroutil hlavou a díval se do Harryho zarudlých očí. Dřív, než se stihl rozhodnout, co dál, usnadnil mu Harry rozhodování.
„Jdi,“ řekl tiše. A pak, když se Severus nepohnul, začal křičet: „Běž, odejdi, táhni!“ a hodil po něm skleničku, jež se roztříštila o dveře za jeho zády. Severus zamrkal, otočil se a skutečně odešel.
Odešel přemýšlet.

30.10.2009 12:55:09
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one