Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


WARING0: Dlouhé kecy před textem.

Pokračování, které vzniklo pod nátlakem. :D :D Ne, to bych lhala... Nevzniklo pod nátlakem přímým.

Tedy pokračování Mohlo to dopadnout jinak. Abyste viděli, že umím být benevolentní a že přesto, že jsem puberťák a mám vražedně vraždící náladu, umím to překousnout.

Nemohu jinak, než věnovat to Šárce. :) Ta a film O život mě k tomuto smírnějšímu pokračování dovedly.

WARING1: Bez bety.

WARING2: Ještě kratší než díl první.

WARING3: Trochu idealistický ,,slaďák''.[I když se obávám, že opravdový SLAĎÁK a MŮJ, v MÉM podání by byl...♥- k nepřežití. :D :D Nicméně nebojte ( >:-D), taky si ho jednou hodím.]

Volné pokračování Mohlo to dopadnout jinak. Rozhovor s neznámou, kolik toho musí člověk vědět na svět, jak dlouho trvá znovuzrození. A je to převtělení, nebo opravdu druhá šance?

Prudký nádech.

Otevřel oči.

Bílo. Všude.

,Kde jsem?‘ pomyslel si.

,Místnost,‘ došlo mu vzápětí.

Místnost krychlovitého tvaru a celá bílá. Ta barva až oslepovala.

Je on teď tou místností? Kde je, když ještě pořád dýchá?

Pak přišla. Celá v bílém. S ní se uprostřed místnosti zjevila židle.

,,Sedni,‘‘ řekla a její hlas se místností rozlehl neuvěřitelně rychle a mocně.

Zjistil, že není tou místností. Je to pořád on. Jen… Kdo je? Nebo co?

Ona ho viděla.

Posadil se.

Někdo křičel. Hrozně, jako by ji někdo napadl. Ji? Ano, ten hlas byl ženský a nepřicházel odnikud z místnosti ani z vedlejšího pokoje. Jestli vůbec vedlejší pokoj byl. Vycházel jakoby zvenčí. Z kterého venčí?

,,Tlačte!‘‘ tento hlas už byl mužský.

Najednou ticho. Všeobklopující.

,,Máš dvacet otázek. Dávej pozor, na co se budeš ptát.‘‘ Žena promluvila a on konečně zaostřil přímo na ni. Ta bílá už nebyla zdaleka tak oslepující.

Žena měla na sobě bílé sako, bílé kalhoty a klobouk. Bílý. Vlasy měla evidentně stažené do drdolu. Nevyčuhoval ani jeden pramen.

,,Kdo jsem?‘‘ přerušil Severus proud myšlenek.

,,Jsi duše,‘‘ odpověděla prostě.

,,Duše?‘‘

Jen přikývla.

,,Kdo jsi ty a kde to jsme?‘‘

,,Já? Jsem tvá průvodkyně a odpověď na tvé otázky. Jsme… v čekárně.‘‘

,,Čekárně? Nerozumím.‘‘

,,Čekáme… . Až přijde čas, řeknu ti to. Pokud na to nedojdeš sám.‘‘

,, Já byl… Byl jsem Severus Snape, že ano?‘‘

,,Ano.‘‘

,,A byl jsem mrtvý.‘‘

,,Ano.‘‘

,,Tak co tady dělám? Já vím, čekám…‘‘

,,Ano. Čekáš.‘‘

,,Kdo to křičel?‘‘

,,Tvá matka.‘‘

,,Má matka?‘‘

,,Tvá matka. Rodí.‘‘

,,Rodí?‘‘

,,Musím tě upozornit, nevypadá to, že bys mne na začátku pochopil… . VEŠKERÉ otázky se započítávají. Tedy dávej pozor, na co se ptáš.‘‘ Usmála se vlídně, přitom mírně vypočítavě.

,,Oh… . Já se mám znova narodit?‘‘

,,Ano.‘‘

,,Tlačte!‘‘ zakřičel někdo znova. Poté vše utichlo. Jako kdyby někdo vypnul zvuk televize.

,,Když jsem umíral… to jste byla vy? S kým jsem se bavil?‘‘

,,Nikoli…‘‘

,,Ale -.‘‘

,,Já to nebyla.‘‘

,,Vy nejste ta, co mne stvořila, že ne? Tak proč vy? Kdo to byl tehdy? Když jsem umíral?‘‘

,,Nejsem. Já, protože se k tomu nikdo jiný neodhodlal. Tehdy… . Tehdy jsi to byl ty.‘‘

,,Ale -.‘‘

,,Žádná ale. Ty, jen a jenom ty sám.‘‘

,,Dobrá. Tak tedy… vy. Jakto, že… ? Proč jste tady se mnou - vy musíte? ‘‘

,,Tak nějak.‘‘

,,Dala jste mi další šanci právě vy?‘‘

,,Tak, tak… .‘‘

,,Věříte, že tentokrát nezklamu? Proto… ?‘‘

,,Ne. Myslím, že zklameš i tentokrát.‘‘

,,Tak proč?‘‘

,,Já musela,‘‘ odpověděla se smutným úsměvem.

,,Bude to bolet?‘‘

,,Bude to… jako bys skočil do ledové vody. Ale ty se přece bolesti nebojíš.‘‘ Promluvila moudře. Posmutnělý úsměv jí na rtech zůstal. Věděla, že pokud by chtěla, mohla započítat daleko více otázek. Nechala to tak. Odcházela…

,,Prosím! Poslední otázka.‘‘

Otočila se a vyčkávala.

,,Budu si tento rozhovor pamatovat? Budu si pamatovat své chyby? Budu zase Severusem Snapeem?‘‘

Chvíli zůstala zaraženě stát. Ne… Nehodlala odpovědět. Ne tak docela.

Přiblížila se.

Plavným prvním, druhým krokem.

Stála u jeho židle, sklonila se k němu tak, že jejich tváře byly na stejné úrovni. Levý prst mu zabodla do hrudi v místě, kde, jak se domníval, mu zběsile tlouklo srdce.

Z bolestivého bodnutí začalo vycházet teplo a světlo. Poté položila na to místo celou dlaň.

,,Vždy budeš vědět, co je snadné a co správné. Kde je chyba. K tvým dobrým vlastnostem přibude smysl pro… spravedlnost?‘‘ vpíjela se do něj tmavě hnědýma očima. ,,Budeš mít cit pro empatii.‘‘

Odstoupila od něj stejně jako teplo. Rychle. Nemilosrdně.

,,Uvidíme se ještě?‘‘ zavolal za ní, ani nevěděl, proč.

Znova se otočila a obdarovala ho tajemným úsměvem. Pak zmizela.

Zůstal sám. Stále nic nevěděl. Ani to, co teď.

,,Tlačtéééééééé!‘‘

,,Ua, ua, uááááááá!‘‘ křičel malý uzlíček, celý od krve a tak, tak moc malinkatý. Ostrý křik se odrážel od všeho kolem.

,,Co je? Je v pořádku?‘‘ volala vyděšená matka.

,,Blahopřeji vám,‘‘ usmál se na ženu na křesle zářivě porodník.

,,Je to naprosto zdravý, krásný chlapeček.‘‘

09.03.2008 14:27:41
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one