Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Pár: HP/SS
 
Každý, kdo se mě dotkne, vzplane.
Byl to dárek na rozloučenou od Belatrix. Dala mi ho, když Snape a Brumbál bojovali, aby připoutali Voldemorta tam, kam patří - k peklu, ke svým druhům, tamějším zplozencům.
Zaváhal jsem, vím, že je to moje vina. To vědomí nemění nic na osamělosti, která z povahy mého prokletí vyplývá.
Jen pár lidí bylo ochotno riskovat a učit mě, jen pár lidí se ujalo mé výuky poté, co kvůli mě Ginny umřela. (Přísahám, že nikdy neplálo nic tak rudě, jako její vlasy a tvář v momentě, kdy ji pohltily plameny.)
Zamyslel jsem se a upřímně řečeno, to se mi teď stávalo často. Málokterý z profesorů mě ze zamyšlení vytrhoval. Binns si možná ani nevšiml. Určitě. Bylo mi jedno, zda učí učebnu plnou studentů, nebo jen mě.
U McGonagallové to musel být takt. Nevěděla, jak se mnou mluvit. Nikdo to nevěděl. To jí ale nezabránilo rozšiřovat mé obzory a předávat své vědomosti.
Snape. V jeho případě to musela být lhostejnost. Zvyk, možná. Stejně jsem v jeho hodinách ničím nevynikal. Nikdy. Možná ho vydral Brumbál.
Nic z toho nevysvětlovalo, proč mě nechal mlčky zírat do stěny sklepení celé hodiny, než jsem si uvědomil, co znamená mrazení ve spodních končetinách, zavřel jsem knížku a odešel.
Dnes jsem byl uprostřed bloumání ve své mysli zhruba tři hodiny po skončení lektvarů, stále jsme seděl v lavici a sledoval, jak Snape stojí nad kotlíkem a vaří lektvar, jak se jeho vařečky drží směs z kotlíku a podivně se třpytí, jenže - Snape tam najedou nestál.
Vyskoči jsem ze židle a chystal se ohlédnout, když jsem si všiml stínu. Vykřikl jsem a uskočil:
- Ne!
Dívali jsme se tváří v tvář jako by to bylo dnes, kdy ě Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru. Jeho výraz se nepohnul o milimetr. Můj určitě nebyl o nic vřelejší.
Zvedl obě ruce a dlaně položil na má nadloktí.
 
18.01.2017 20:57:56
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one