Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


…se psaním.

Má prvotina co se jednorázové tvorby týče. Harry píše knihu. Je pro něj bolestivé ji psát, je pro něj bolestivé dokončit ji. Co se ale nepodaří Harryho známému s dopomocí jednoho bývalého ředitele, který právě Harryho známého musí popostrčit, aby mladému a po přešlých válkách zmoženému Nebelvírovi ukázal správný směr? Když na svého známého Harry dá, zvládne vše. Jako ostatně Harryho přítel, který má v malíku všechny přesvědčovací metody, co se inteligentní rozpravy týče.

,,Já končím se psaním! Už NIKDY!‘‘ rozkřikl se zoufale do prázdné místnosti.

Kdyby ho teď měl možnost sledovat jakýkoli obraz, asi by si myslel, že mu už definitivně přeskočilo.

Už dlouho nepromluvil a tohle náhlé rozkřiknutí se mu způsobilo pouze bolest krku, ale žádné uspokojení. Brkem, kterým ještě před chvílí něco dopisoval, mrštil o stůl. Navztekaně. Kapičky inkoustu se rozstříkly po okolí.

V hlavě mu hučelo. Měl miliony nezodpovězených otázek. Nikdy nebude znát odpovědi.

Spousta nápadů neuspořádaných v hlavě. Proč? Kdy? Mělo se to stát? Postrádal smysl.

Trhnutím sundal brýle, promnul oči. Brýle položil je na stůl.

Všechny volně poházené pergameny poskládal na sebe. Snažil se je roztrhnout naráz, bez hůlky, ale nešlo to. Stoh těch pergamenů byl tak objemný, že i za toho předpokladu, že by měl desetkrát větší sílu, naž s jakou momentálně hospodařil, by je neměl šanci roztrhnout najedenkrát. Ta léta strávená nad těmi nesmysly a žvásty!

Navztekaně s nimi mrštil o stůl. Prudkým pohybem vytáhl hůlku z hábitu. Rychle přiskočil ke stolu, opět nasadil brýle. Poodstoupil tři kroky a namířil na hromadu. Už už chtěl pronést inkantaci, ani nevěděl, jestli by je chtěl spálit nebo roztrhat. Spálit by bylo rychlejší. Zaručeně. Takový nesmysl…

Něco, lépe řečeno někdo jej přerušil.

Zaklepání. Pak vstoupil.

,,Mohu?‘‘

Potter na něj hodil vražedný pohled, do kterého dal zbytek svých sil, takže nakonec z toho vyšlo něco velice lítostivého a unaveného.

,,Je-li to třeba…‘‘ spustil ruku s hůlkou.

Muž v černém hábitu přešel místnost a velice nenáhodně a značně ,nenápadně‘ se postavil k pergamenům. To gesto bylo ochranné. Potter si toho jen nevšiml.

,,Mohli bychom si promluvit?‘‘

,,O čem, profesore?‘‘

,,O Vaší práci.‘‘

,,Nemám práci.‘‘

,,Máte práci a nevážíte si toho. Sednout,‘‘ ukázal na křeslo před sebou. Sám si vyčaroval křeslo v taktickém postavení. Tedy blíže k pergamenům, do kterých se ani jednou nepodíval.

S jistou obavou si uvědomil, že nemá šanci. Posadil se do nabízeného křesla, do JEHO křesla… Co mu má co poroučet v jeho kabinetě?

Část vzdoru se dostala napovrch.

,,Co s tím chcete udělat?‘‘ zeptal se téměř pohnutě, v mysli u pergamenů, očima spočíval na Potterovi.

,,Neudělám ani víc a ani míň, než si to zaslouží, to Vám slibuji,‘‘odpověděl klidně.

,,To znamená?‘‘

,,To znamená, že tomu budu věnovat patřičnou pozornost,‘‘ řekl Harry a pohled, který doteď spočíval na muži v černém hábitu, s černými vlasy a černýma očima, stočil na pergameny za jeho zády, na které se podíval tak naštvaně, že by je byl podpálil jen pohledem, jen chtít, kdyby….

Ten oční kontakt přerušila Snapeova hruď, která mu znenadání znemožnila výhled.

,,Ať už chcete udělat…‘‘

,,Nic-Vám-do-toho-není!‘‘odsekával Potter.

,,Je-mi-do-toho-hodně,‘‘ cedil skrz zuby Snape.

,,Vážně?‘‘pozvedl obočí a pronesl to takovým způsobem, jakým by mluvil s Malfoyem, nebo Malfoy s ním.

,,Smrtelně,‘‘ v očích mu planulo naštvání.

,,A co Vám do toho jako je?‘‘

,,Všechno, začneme mluvit trochu jasněji?‘‘

,,Jasněji.. Jasněji..‘‘ převaloval to slovo na jazyku a hrál si s ním.

,,Jasně!‘‘

,,Jste Zmijozel,‘‘konstatování.

,,A Vy Nebelvír,‘‘dodal suše.

,,Tak proč, k čertu, používáte tak NAJEDNOU vůči mně Nebelvírský přístup? Proč jste najednou Nebelvír, profesore?!‘‘

,,A proč Ty Zmijozel?‘‘

,,Na to kašlu! Nebudu se tu pro nic za nic hádat. Uhněte!‘‘ a opět zamířil hůlkou na pergameny. Rozhodl se. Oheň bude lepší.

,,Ne!‘‘ vyhrkl Snape tak netypicky.

,Nebo že bych si užil trhání kousek po kousku ručně? Ne, zase by mohl přijít ten NE-‘

,,Ksakru! Vidím Vás, nemávejte mi před očima!‘‘ naštval se Potter.

,,Vidíte, ale nevnímáte! Nemohli bychom si promluvit jako normální, rozumní dospělí?‘‘

,,NE! JÁ nejsem normální a Vy taky ne… Tak o co se to snažíte? Proč mi, PRO MERLINOVY FUSEKLE, nedáte pokoj? Jednou a provždy!‘‘

,,Pokoj jsem Vám dal, teď přichází na řadu ,něco na oplátku‘…‘‘ podivně se mu blýsklo v očích. Chytil Harryho volnou ruku a zatáhl ho, proti jeho vůli, na křeslo, které jeho kabinetu dominovalo, ale na stůl z něj vidět nebylo, tak jako ze stolu a křeslo.

,,Takže..‘‘

,,Co si myslíte, že děláte, VY PRAŠTĚNÝ…!‘‘

,,Mlčte už!‘‘

,,A pokud ne?‘‘

,,Potom na Vás pořád ještě můžu požít jedno moc pěkné zaříkadlo, které Vás umlčí na dobu neurčitou,‘‘ v jeho hlase byla slyšet pohružka.

,,Co máš na srdci, Ty chrabrý Nebelvíre?‘‘ ušklíbl se nakonec.

,,A Ty? Mazaný Zmijozele?‘‘ tentokrát zvedl obočí Snape.

,,Přestaňme si hrát. Vím, že Vás poslal ředitel. Vyřiďte mu klidně, že se SVÝMI díly udělám, co budu za vhodné považovat JÁ.‘‘

,,Ne,‘‘ řekl prostě.

,,Co?‘‘ zeptal se udiveně.

,,Neposlal mě za Tebou a nebudeš si s nimi dělat, co Tě napadne.‘‘

,,Co si o sobě myslíte? Nebudete mi diktovat, co mám dělat! Už ne.. VY už VŮBEC-NE!‘‘

,,Kdybych byl přesvědčen, že to, o co ses celých těch šest let snažil, byly hlouposti, nechal bych Tě to udělat. Zničit je.. A vůbec, vážně si myslíš, že bych Tě šest let nechal dělat něco nesmysluplného?‘‘

,,Ne,‘‘ zamručel nakonec se svěšenou hlavou.

,,Co to bylo tentokrát? Oheň?‘‘

,,Možná,‘‘ stále mluvil spíše k podlaze než ke Snapeovi.

,,Podej mi to,‘‘ znělo to, jako mírný rozkaz.

,,Co?‘‘ podíval se na něj konečně, z jeho očí bylo cítit zděšení z toho, že má něco, na čem pracoval šest let svého života, dát jen tak někomu.

Jenže.. Severus Snape přece nebyl jen-tak-někdo. Měl právo to číst.

S napřaženou rukou stále čekal, jestli mu tu práci Harry podá, či nikoli.

Teď Harry zabodl pohled do jeho natažené dlaně a mluvil pro změnu spíše k ní…

,,To, co děláte, je zmijozelské od začátku do konce, že ano? Zmiňovaná pověstná taktika. Nikdy byste nebyl Nebelvírem. Takže teď čekáte, jestli mě budete ještě muset přemlouvat, či nikoli. Zmijozelská taktika.‘‘

,,Uhodnul jsi to naprosto přesně,‘‘ odpověděl lhostejně.

Přerývaný hlasitý nádech. A pak vstal, přešel ke svému pracovnímu stolu. Chvíli stál nehnutě. Potom vztáhl obě ruce ke svému dílu a vzal jej ke Snapeovi.

Mlčky mu je podal.

Ten je mlčky převzal oběma rukama a položil je na křeslo.

Harry se ještě díval, jak se Severus systematicky probírá jednotlivými pergameny.

Za chvíli ho to ale přestalo bavit. Přešel opět ke svému stolu. Na něm chyběly ty pergameny tak moc, až jej to udeřilo do očí a nejen do nich. Nyní si již nebyl tak jistý, že by je dokázal spálit nebo rozškubat na miliony malinkatých kousíčků, jak měl v plánu.

Na stole, jako malá připomínka jeho díla, zbylo pár šklebících se a posmívajících se pomuchlaných papírů. Zbytků a poznámek z jeho práce. Jedním plynulým pohybem je smetl ze stolu.

Lehké papírky se dostaly do všech koutů kabinetu. Nejspíš použil částečně i svou magii. Nehodlal to v tuto chvíli řešit.

S úsměvem na rtech, který byl nucený a nalhaný, se posadil do svého křesla, zašeptal něco o ,konečně uklizeném stole‘ a po dlouhé době se jal opravovat písemné práce žáků, které snad už ani neměl. Nechodili do Bradavic…

A že jich stihl opravit požehnaně. Snad částečně proto, že on nebyl ten typ profesora, který musí zadávat písemné práce a už vůbec ne ten, který by je musel opravovat. Přesto ho to teď jaksi podivně uklidňovalo.

Rytmus práce si oba profesoři našli téměř shodný. Oba pracovali dlouho do noci. Potter stačil opravit všechno.

Severus se také blížil ke zdárnému závěru-tedy dočtení práce Potterovy.

Po další půlhodině, mohlo být kolem pěti hodin ráno, se Severus s podivným výrazem narovnal. Seřadil všechny pergameny, jak šly za sebou a protáhl se. Jeho ztuhlý krk to rozhodně přivítal.

Potter, který nečinně seděl po opravení i té poslední písemné práce ze stolem, uslyšel, že se Severus začal hýbat. S náznakem obavy vstal a šel k němu.

Došel téměř ke křeslu. Severus ho zahlédl. Na tváři stále ještě podivný výraz.

Déle než chvíli se měřili pohledy.

Severus se na Harryho díval tak nějak jinak. Nedokázal se na něj po právě přečteném dívat stejně.

A Harry se bál snad ještě víc, než když mu ty zatrolené pergameny podával.

Dlouho se nic nedělo.

Ne jen kabinet byl tichý, i celé Bradavice mlčely.

Jakoby čekaly na reakce obou bradavických profesorů. Jakoby je k ní přímo vybízely.

První odvrátil zrak Severus.

,,Mohli bychom si ještě promluvit?‘‘

Harry nevěděl, co na tohle říci. Čekal hodně, tohle ne. Nechtěl mluvit stejnou měrou, jakou nechtěl mlčet.

,,A na co?‘‘ zeptal se.

,,To.. Cos tam psal…‘‘

,,Nemůžeš mi prostě říct, že to bylo otřesné a že bys mi za to, být to práce pro Tebe, dal T?!‘‘

,,Nemohu.‘‘

,,Pcha! Proč?!‘‘

,,Nebylo to otřesné. A nedal bych Ti za to T.‘‘

,,Nedal?‘‘

,,No…‘‘ výmluvný škleb.

,,Dobře…‘‘

,,Můžeme?‘‘

,,Ano.‘‘

,,Vezmi je a dej zpět na stůl,‘‘ jeho prst směřoval na pergameny.

Harry tak učinil ve chvíli.

,,Posaď se,‘‘řekl ještě a posadil se jako první.

,,Nejsem malé dítě, nemusíš mě navigovat,‘‘ mručel Harry při sedání.

,,Netváříš se tak, že bys byl schopen něco sám posoudit.‘‘

,,Zato Ty se tváříš, jako bys přečetl knihu o lektvarech kombinovanou s knihou o černé a bílé magii,‘‘ odfrkl si.

,,A nečetl jsem?‘‘ pozvedl obočí nesnapeovsky mírně.

,,Na tohle nemám sílu.. Prosím.. Prostě to řekni.‘‘

,,Co mám říct?‘‘ hrál si na hloupého.

,,NÁZOR!‘‘ už ho téměř okřikl Harry.

,,Pane Pottere, čím větší se stáváte celebritou, tím prchlivější začínáte být. Dávejte si na to pozor.‘‘

,,Čím déle pracujete v Bradavicích, tím více jste milejší a něžnější. Střežte se toho. A nebo ne… Co tak růžová zástěra a bryndáček pro dětičky, které byste miloval nad svůj život…? PŘECE NEBUDETE SPRAVEDLIVÝ!‘‘ vrátil mu to Harry.

,,Mlčte už…‘‘

,,Co za to?‘‘

,,Něco zcela přebytečného a zbytečného… Názor.‘‘

,,Zmiňovat, že jste parchant, je asi zbytečné, že ano?‘‘ zářivě se na něj usmál. Ano, kontrastovalo to s jeho unavenou tváří a smutnýma očima, ale úsměv měl nacvičený perfektně.

,,Nechte toho, dělá se mi z toho špatně,‘‘ oznámil mu Snape.

,,Mně taky,‘‘ zvážněl Harry.

,,Proč chcete přestat psát?‘‘

,,Nemá to smysl.‘‘

,,Mělo to smysl?‘‘

,,Není to jedno?‘‘

,,Ne.‘‘

,,A proč?‘‘

,,Protože pokud jste ten smysl ztratil, ale byl tady, je to jen krize…‘‘

,,Krize? HA! Myslíte si, že krize je to jediné? Krizi, profesore, mívám pravidelně každý rok, každý měsíc.. Vypadal jsem snad kdy tak neuváženě, abych přestal s tímhle,‘‘ trhnutím ruky do vzduchu naznačil inkriminované pergameny.

,,TEĎ tak vypadáte,‘‘ oznámil.

,,Teď..‘‘ Harrymu se honila hlavou spousta věcí…

,,Jak Vás přesvědčit,‘‘ zamumlal Snape.

,,Co prosím?‘‘

,,Pottere, poslouchejte a vnímejte mě. Jen chvíli..‘‘

,,Jo…‘‘

,,Na tom díle Vám záleží. Záleželo. Bez ohledu na to, co teď cítíte, záležet bude. Proč to chcete jen tak zahodit? Nikdy jsem nečetl nic tak dobrého…‘‘ nádech. Ale pokračoval dřív, než ho stačil přerušit Harry, který vypadal, že by měl chuť to okomentovat. Tu chuť se Snapeem zrovna nesdíleli.

,,… a mám pocit, že ani nebudu. Mnohé z Vašeho života to vysvětluje. Máte postřeh. Je to poutavé, zajímavé. Má to osnovu. Má to zápletku, spád. Má to všechno, co většině děl chybí… Vy se jen tak naštvete a spálíte to? Po šesti letech? Ano, vím, že jste Nebelvírský blázen.. Ale upřímně teď děkuji Merlinovi a Brumbálovi, že mě sem poslali a že jsem to stihl včas…‘‘

,,Řekl jste… Řekl jste, že… VY JSTE LHAL!‘‘ Při tom obvinění s divokým výrazem vyskočil z křesla.

,,Nelhal jsem. Položil jste špatnou otázku. Posaďte se… Prosím, Pottere.‘‘

,,Proč bych to měl dělat?! Kruci! Kruci, kruci, kruci!‘‘

,,Pro slepičí kvoč!‘‘ a strhnul ho za ruku zpět na pohovku.

,,Když už jsme si to tak pěkně vyříkali… Ředitel mě za Vámi opravdu neposlal!‘‘

,,Vy víte, koho-‘‘

,,Šššššc! Nebo Vám po mém silenciu nepomůže ani to nejsilnější zaříkadlo, na které si vzpomenete. DÁLE…‘‘ zvýšil hlas, když pochopil, že se chce Potter nehlasně vyjadřovat a vztekat i po kouzlu silenco, které na něj zakouzlil preventivně…

,,…Ředitel mi řekl, že máte jisté problémy. A zeptal se mě, jestli o tom něco nevím a jestli bych si s Vámi mohl promluvit. Jak vidíte, dělám víc než to.‘‘

,,Huš! Mlčte! Jsem z Vás unavenější než když jste byl malý!‘‘ a z Harryho pohledu vyčetl jasně posměšnou, škodolibou narážku. Slovo...

,Stárneš!‘

Lehce to přešel.

,,Ředitel mě potom uvědomil, o jaký druh potíží se jedná, i když jsem se jej ani ptát nemusel. Z Vašeho chování je každému na první pohled jasné, že už prostě nevíte kudy kam. Do čeho byste rýpl. Nicméně…‘‘ nadechl se opět zhluboka.

,,Jsem nesmírně rád, že lidé nepřišli a nepříjdou o tak hodnotné dílo,‘‘ mávl hůlkou a kouzla, která Pottera doteď poutala, zmizela. Jenže Potter zase neměl, co říct. Takže se místností opět rozlehlo ticho.

,,Líbilo?‘‘ zeptal se zaraženě.

,,Pokouším se Ti tu snad, ty kluku pitomá, už několik dnů sdělit něco jiného?!‘‘ zeptal se značně naštvaně. Byť jeho oči prozrazovaly velkou dávku pobavení.

,,Opakují se mi tam slova… Tisíce stránek nedává smysl.. A.. A… Já nevím… Není to dobré.. Je to…‘‘

,,Jo to dobré. Za nedostatek slov Ty nemůžeš. A! Pokud Ti vadí, že máš slovo ,,a‘‘ na každé třetí stránce jednou, tak jsi vážně zralý k pobytu u Svatého Munga.‘‘

,,Profesore…‘‘ znělo to naléhavě.

,,Podívej, až se to dá do vazby, bude mít každá z těch tří knih přes tisíc pět set stránek! Co bys chtěl?‘‘

,,Já…‘‘ Pottera přerušilo zaklepání.

,,Dále!‘‘ ozvalo se z místnosti dvojhlasně.

,,Pane profesore! Pane profesore! To jsem rád, že jsem Vás tu zastihl oba…! Dělejte! Dychytow a Dychytowová se zase poprali s Almustrovou a Dalmesem! Celá chodba je namaděru! Obě společenské místnosti jsou zataraseny! Nemůžu si s tím poradit sám! Dělejte!‘‘

,,Ano, pane řediteli!‘‘ vyskočil Snape okamžitě na nohy, jako by ještě před pár minutami nepociťoval únavu z probdělé noci strávené nad pergameny.

Vyšel z místnosti a čekal.

,,Vy samozřejmě taky, Pottere! Dělejte už! Nezdržujte!‘‘

,,Já?‘‘ znělo to téměř vyděšeně.

,,Co se tak divíte? Nejste snad zástupce zástupce ředitele a ředitel Nebelvírské koleje?!‘‘

,,Jo, to jsem,‘‘ řekl ještě a spěšně si se Snapeem a stávajícím ředitelem Bradavic pospíšil k místům ,,nehody‘‘.

***

,Jak se Ti líbila autobiografie? A neříkej mi, že ses nepobavil.‘

,,Pokud byste se, pane řediteli, pobavil nad spoustou krve, potom ano, bavil jsem se výtečně.‘‘

,Takže to nakonec udělal,‘ povzdechl si obraz ředitele Brumbála.

,,Udělal? Udělal mnohem víc.‘‘

,Dalo se to číst?‘ zeptal se s mírnou obavou v hlase ředitel.

,,Dalo? Rozhodně to není literatura, kterou by četlo jakékoli dítě. Ani to z Bradavic ne. Ovšem za tím, co jsem tehdy Potterovi řekl, si stojím. Přišli bychom o významné dílo, kdyby to spálil nebo jinak poškodil. Ale rozhodně už mu to nikdy nezopakuji.‘‘

,A jeho psychický stav?‘

,,Musím říct, že od té doby, co se naučil veškeré své emoce vypsat, je mnohem klidnější. A rozhodně už není na léčení u Svatého Munga.‘‘

,Takže se víc podobá Tobě a Tvému ideálu?‘ pobaveně na něj bývalý ředitel pohlédl.

,,A co je špatného na mě a mých ideálech?‘‘ naštvaně odsekl Snape.

To už ovšem Harry, v tmavém hábitu, odcházející od pootevřených dveří profesorova kabinetu, neslyšel.

Úsměv, který se mu na tváři usadil, zatím co poslouchal za dveřmi, mu ještě hodně dlouho nikdo nesmazal. NIKDO, ani zástupce ředitele Bradavické školy čar a kouzel.

 

 

Čtenářky… Milé… Drahé…

Doufám, že jsem Vás nadpisem nevyděsila. Mám ještě jeden plán. Ale vše popořadě.

Myslím, že na jednorázových povídkách se dá nejlépe poznat, jak bude vypadat dílo s kapitolami. Také Vy poznáte, jestli se Vám styl bude líbit nebo ne. A to šetrně a předem. No, hm J . Co dodat? Na tohle jsem se opravdu těšila. Vězte, že zveřejnit to v pravou chvíli byla opravdu dřina.

 A musím uznat, že netuším, jestli je tohle pravá chvále, ale Vaše milovaná assez má v plánu ještě něco.. Ďábelského, řekla bych. Jenže s tím musí nadpoloviční většina souhlasit.. Pardon().

 

Pro dnešek stačí jedno překvápko, ne? :) A komenty výhradně k povídce!

18.02.2008 15:02:37
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one