Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Páry: HP/SS
Varování: S&M, 18 +

- Nemá dělat přesně tohle? zeptal se Harry a nechápavě mrkal na svého Patrona. Jelen. Krásný, zářící jelen. Jeho dokonalá podoba zářila na všechny strany světa.
Profesor Rasp se netvářil nadšeně.
- Půjdete se mnou.
Harrymu se zastavil dech:
- Kam?
- Do výběhu, oznámil tvrdě a nelítostně škubl za řetěz, který Harryho svazoval. Byl připevněn k lavici a Harryho pohyb jím byl omezen na prostor kolem lavice.
Nepomohly lítostivé prosby Hermiony ani výkřiky Rona. Profesorka McGonagallová okamžitě zjednala pořádek. Věnovala mu poslední temný pohled, jako by se s ním loučila, a převzala hodinu za profesora Raspse.
Harry viděl, že se tohle stalo, pouze jednou. Draco Malfoy tehdy dokázal napoprvé vyrazit hůlku profesorovi z ruky - Expelliarmem. Sebrali ho a už jej víckrát neviděli.
- To se někdy stává, vysvětlovala jim tehdy Hermiona, pokud zjistí, že nejsme... no, že máme silnější magický potenciál, který nám umožňuje víc než uklízecí kouzla, vymažou nás.
- Vymažou?
- Vezmou ze školy. Spálí papíry. A tak...
- Co se s takovými stane? ptal se Ron dál.
Harry věděl co. Umřou. Zavraždí je a jejich těla odklidí někam, kde je nikdo nenajde.
- Popravdě nevím. Jednou jsem slyšela - slyšela jsem Neva s tamtou holkou... Lenkou? - Říkali, že se takoví prodávají do lepších rodin.
- Myslíš jako na převýchovu? Myslíš - aby se z nich stali skuteční, opravdoví kouzelníci se vším všudy? To by bylo ohromné, zasnil se Ron blaženě.
- Nebuď idiot, utrhla se na něj Hermiona. Jistě že ne. Musí se jim najít pánové tak silní, aby si s nimi poradili. Zkrotili je. Aby si je byli schopní pohlídat.
Ron se rozpačitě poškrábal za uchem:
- Aha, vydechl zklamaně.
Teď, když ho Rasp táhl pryč, nebyl si Harry jistý, co by si měl přát spíš. Aby umřel, nebo aby ho nějaký nelida bil a bičoval, až zapomene i na to, co umí, i na to, co dokáže...? Patron. Pitomý jelen. Proč jen si myslel, že ho za takovou ukázku pochválí?
- Sednout, utrhl se na něj Rasp a připoutal ho k tyči za židlí. Nacházeli se před Ošetřovnou, do níž profesor zaplul a zavřel za sebou dveře.
Naštěstí. Harry se bál, že se pozvrací, jestli ucítí dezinfekci zevnitř, která k jeho nosu i tak doputovala, byť krátce. Tak nervózní byl.
Čas plynul líně a mlhavé povědomí o okolí se mísilo s ostrým pachem věcí, které se mu mohou přihodit v blízké budoucnosti. Dveře Ošetřovny se nakonec otevřely. Vyšla žena v ošetřovatelském úboru s bílým čapečkem na hlavě, pohlédla na něj a pravila shovívavým mateřským hlasem:
- Pojď. Připravíme tě.
Čas začal běžet příliš rychle. Žena se k němu dál chovala věcně. Tatam byl přívětivý hlas. Oholili ho, ostříhali a převlekli, pak mu nařídili, aby počkal na svého nového majitele.
Posadil se na židli a zdrceně přemýšlel o svém krutém a strastiplném osudu tak dlouho, dokud do místnosti nevešel muž. Dlouhý, tenký, černý a tajemný. Aura autoritativnosti prosršela místností. Chladné černé oči dopadly na něj. Mužův horní ret se zkřivil. Ruka potažená černým rukávem se vznesla do vzduchu, bělostná dlaň na něj ukázala, prst kývl:
- Jdeme, poručil muž.
Šli.
Provedl ho domem. Ukázal pokoje. Otevřel skříně.
- To jsou důtky, biče. Lano, pouta, maska na oči. Tomuhle, prohlásil a zvedl do ruky vysokou dámskou botu, pravděpodobně koženou, to jsou kozačky. Obrátil kozačku a Harryho do očí udeřil lesk stříbrného jehlového podpatku.
- Dále, řekl Snape a vrátil botu na místo, svíčky, rukavice, maska, obušek, kleště, skřipce. Plácačky, rákosky Venušiny kuličky.
Otočil se k Harrymu čelem, nadechl se a zeptal:
- Rozumíte svým povinnostem?
Ano. Perfektně.
V následujících dnech mu představil Luciuse Malfoye a vysvětlil mu, co je jeho hlavním úkolem jako majordoma tohoto - pochybného - domu štěstí.
Dopřát potěšení všem bez rozdílu, nesoudit a chránit anonymitu všech zákazníků i za cenu zrady. Pokud se dozví, že některá jeho podřízená nebo kterákoli osoba cokoli vynesla z tohoto domu, musí ji nahlásit jejímu majiteli osobně.
Luciusi Malfoyovi.
Jak jen mohl tušit, že jednoho dne bude muset nahlásit Severuse, člověka, který ho během let naučil všemu, čemu se dospěl kouzelní naučí ve škole a venku to používá jako každý normální muž či žena kouzelnického původu.
Severus... bolelo muset zradit jeho.
Tak to ale v Domě štěstí chodilo. Nikdo, kdo nebyl považován a zasvěceného, dovnitř nesměl.
Severus to věděl. Sám ho do těch pravidel zasvětil - některá i sestavoval - a přesto neobstál.
Roky převlékal čaroděje z hábitů do fraků, pouštěl klasiku úchylným pánům s podivnými chutěmi, snažil se nedívat na podivná představení dívek a mužů s různými úkoly a triky, jak uspokojit přání zákazníky. Vycházel z kuchyně, kde organizoval služky sloužící v domě, kuchařky a šéfkuchařku, a snažil se vycházet ven, jak nejméně mohl.
​Severus ho nikdy jako nesvobodného otroka, který nemá právo z domu odejít, nebral. Tak proč se k němu zachoval podle...? Možná žárlil. Snad jen na jeho svobodu.
Severus byl volný.
To Harry nikdy nebude.
​Pohlédl na sebe do zrcadla, vzdychl a běžel zase připravit se na další den, aby vše fungovalo, jak fungovat má.
Mohli mu říkat majordom - nebo služka - protože tu funkci v kouzelnickém světě právě nyní zastával. On sám sobě ale raději říkal: dirigent,
27.01.2017 11:01:38
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one