Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


- V - žádném - případě! Dokud jsem profesorem v Bradavicích, ani mě nutit nemůžete.
- Aha, řekl Brumbál a Severuse z toho 'aha' zamrazilo.
- Co to znamená, aha? zamračil se na svého zaměstnavatele.
- Znamená to, drahý Severusi, že jsi mi právě něco připomněl. Minulý školní rok ukončil pan Potter své studium v Bradavicích a za dva a půl týdne začíná nový školní rok. Vzhledem k tvému úkolu ze v Bradavicích a naší dohodě je myslím nejvyšší čas... Brumbálův plášť se zaleskl stříbrně limetkově metalickou barvou, když se stařík přesunul ke stolu a otevřel šuplík hladce a elegantně - jako vždy. S konečnou platností tě tímto vyvazuji z naší dohody a ze služeb Bradavic tě propouštím - jsi - a k Severusově naprostému šoku štíhlé dlouhé křivé prsty škubly pergamenem, který najednou držely, ten se s magickým chrchlavým zvukem roztrhl, vyletěl z něj duhový prach a něco luplo v tom, něco v onom rohu, a Severus by přísahal, že okovy, které ho táhly k Bradavicím, z něj se zaduněním spadly stejně jako jejich tíha.
No do hajzlu.
- Gratuluji, Severusi. Jsi volný. Děkuji za připomenutí, prohlásil Brumbál a jeho zuby na okamžik blýskly, čímž Severuse oslepily.
- To nemůžete, zavrčel.
- Že ne?
- Ne, to nesmíte.
- Ale copak? Já myslel, že se ti v Bradavicích nelíbí.
- Nesnáším Bradavice.
- A že si učení zrovna neužíváš...
- Nenávidím učení.
- Takže? zeptal se Brumbál, jako by nechápal, v čem je vlastně problém.
On moc dobře věděl v čem je problém.
- Nemám práci.
Jedno stříbrné obočí letělo vzhůru.
- Potter ještě neporadil Voldemorta.
Opačné obočí vzhůru.
- Voldemort - mě zabije!
Obě obočí vzhůru.
- Brumbále - nechte toho! Já to pochopil!
- Ale Severusi... copak se ti nelíbí? zeptal se Brumbál a popleteně se zamračil - velice podobně - jako...
- DOBŘE!
- Co je dobře?
Severus supěl:
- Nebudu na vás zvedat obočí. Měsíc. A chci svou práci zpátky.
- Obávám se, že to nepůjde.
- Proč?
- No víš, hodil Brumbál grimasu, tentokrát sou vlastí, kdy se zatvářil, jako by mu něco nevonělo, tvůj úkol - čímž myslím postarat se o Harryho bezpečí zde v Bradavicích - skončil s Harryho odchodem. Nemám pro tebe tady na hradě uplatnění, drahý chlapče, pokrčil Brumbál rameny.
- Ale volné místo tady máte, že je to tak? zatlačil na něj tvrdě Severus. Místo učitele lektvarů... třeba? Nebojte, svůj mizerný plat si ponechám.
- Žádný jsi nikdy nedostával, uchechtl se Brumbál.
- No právě, zavrčel Severus mrzutě.
- Pravda je... povzdechl si Brumbál těžce, že tady pro tebe žádné místo není, protože...
Severus si přezíravě založil ruce na hrudi:
- To si rád posle -
- Jsem se rozhodl jeden z předmětů zrušit.
Severus přimhouřil oči:
- Věštění?
- Ale kdepak, drahý chlapče! Věštění někomu jde. Aspoň někomu. Každopádně...
- Vy myslíte lektvary?! vykříkl Severus nepříčetný vzteky, přesvědčen, že je to Brumbálova schválnost nebo lež, rozhodl se ho na ni dostat.
- A kdy se vám tak rozsvítilo?
- Už před lety, ubezpečil ho Brumbál klidně, k tomu, že lektvary zruším, jsem se rozhodl před devíti lety, pokud to chceš přesně. Mám tady kopii dohody smlouvy s Ministerstvem, jestli chceš. Lhůta, do níž tě musím propustit, ještě nevypršela, ale...
- Za co je proboha vyměníte?! přerušil ho Severus rozhořčeně.
- Za hodiny šití.
- ŠITÍ?!
- Šití, vyšívání, pletení... drahá madam Malkinová si už roky stěžuje, že si nemůže najít náhradníka na svou pozici, a že by s těmi svými prsty potřebovala už odejít do důchodu...
Severus bojoval s touhou chytit sloupek a začít do něj mlátit hlavou.
- Nesmutni - drahý chlapče. Pořád tě potřebujeme.
- Vážně? A k čemu? zavrčel Severus naštvaně - rozhořčeně - zničeně.
- Jsi přece člen Řádu...
- Hmchfr.
- A můj dobrý přítel.
Severus svému hábitu zakroutil krkem.
- Vážně, vyrazil ze sebe pochybovačně.
- Ale zajisté. Tak. Co na to říkáš teď?
Na co se to Brumbál ptá? Potřásl hlavou a zmateně se na svého bývalého zaměstnavatele obrátil.
- Myslím, že teď už máš dost času, abys mohl převzít Harryho výuku a učinit ho svým učněm, není-liž pravda?
Severus se zamyslel. Zamyslel se ještě víc. Zamyslel se úplně nejvíc, nadechl se a odpověděl:
- Nemám.
- Ale, řekl Brumbál zaskočeně, a co děláš, že nemáš čas?
- Musím si sbalit kufry, objednat se na operaci pohlaví a zajistit letenku někam hodně - hodně daleko. Pokud mě omluvíte, řediteli, poté, co nechal mistra lektvarů prásknout mu dveřmi ředitelny, se Albus Brumbál, po asi stovce let, rozhýkal smíchy.
27.01.2017 10:52:18
trelawney
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one