Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Narozeninová překvapení

Neklasicky klasická Mary Sueovka. Všichni žijí, všichni a všechno skončí šťastně, trochu toho tápání na začátku a stvořeno jako dárek.

Věnováno úžasnému (občas Hroznému) člověku k tomuto posvátnému dni. :)

,,Aúúúúú, pusťte mě!‘‘

,,Ticho!‘‘ probodly kluka zelené oči.

,,Ale to bolííí!‘‘

,,To sis měl rozmyslet dřív,‘‘ podíval se na chlapce neúprosně šedivý led.

,,Do háje! Zrovna dnes…‘‘

,,To mi povídej, Pottere,‘‘ usykl jedovatě aristokrat.

Trojice šla blátivým březnovým počasím přes pozemky Bradavic, které se ještě ani pořádně neprobraly z brzkého ranního chladu.

Šli rychlým a neúprosným tempem přitom kluk mezi dvěma muži zakopával o dlouhý hábit a po chvíli začal i šmajdat. Co mu to bylo platné, když ho držely dvě silné paže?

Během několika málo minut došli společnými silami k hájence a o pěkný kus od hradu dál.

Harry pustil chlapce a rázně zabušil na masivní dveře.

,,Kdo je?‘‘ ozvalo se zevnitř přidušeně.

,,MY, Hagride. Mohl bys nám, prosím, otevřít? Potřebujeme s tebou nutně hovořit!‘‘

,,Já.. Jóóó.. Moment!‘‘ zahulákal opět přidušeně Hargrid.

 

O okamžik a nějaké ty prapodivné zvuky později se pootevřely dveře a v nich se objevila velká hlava s rudými tvářemi, celá uřícená.

Vousy a vlasy ještě rozcuchanější než obvykle.

Hagrid jim věnoval zaneprázdněný pohled. ,,Děje se něco?‘‘

,,Už máme toho zloděje, Hagride! To McKinley ti ukradl ty tři třaskavé skvorejše… Ani bychom na to nepřišli, kdyby – .‘‘

,,Ehm, ehm, Hagride, nerušíme?‘‘ zvedl tázavě a přitom taktně obočí mladík za Harrym, tím z něj udělal naprostého vola.

,,No, ehm.. Jak bych to řek…?‘‘ poškrábal se poloobr na zacuchané kštici a o poznání provinilejší pohled sklopil k prahu své hájenky.

Vtom se z vnitřku ozvalo: ,,Agrrid?‘‘

,,No… Vono se nic nestalo, ty potvůrky vobyčejně utíkaj i tak.. Kdo ví, esli za to ten klučina vůbec může, že jo?‘‘

,,Ooh, jistě, Hagride, já se moc omlouvám.. Táák.. My už…‘‘ Harry se celý červený otočil na dva muže za ním a po nezbytném ,,Tak zatím, uvidíme se na hostině,‘‘ a prásknutí dveří se uculil a to mu jak mladý aristokrat, tak malý Zmijozel vrátili.

,,Pane McKinley…‘‘ nadechl se Potter, pohled zabloudil do vzduchu směr hrad, tam, kam nyní směřoval i pohled blonďáka, zamračil se, jako by něco musel přežvýknout. Podíval se na kluka stylem tohle – si – spolu – ještě – vyříkáme (dojem: rozmyslel si něco, na co měl delší dobu zálusk), přesto dořekl: ,,tohle s vámi vyřídí váš kolejní ředitel.‘‘ Věnoval pohled i Dracovi. Společně se ještě rychlejším tempem vraceli do hradu, kluka nechávajíc kdesi za sebou.

To už začalo vysvítat i sluníčko. A že začalo i hřát. Potter se trochu pousmál.

,,Musíme toho ještě tolik připravit.‘‘ Povzdechl si.

,,To tedy ano. Prý ,To se stihne‘,‘‘ pitvořil se Draco při svižné chůzi.

,,Stihlo by se to, kdyby se toho tolik nepokazilo!‘‘

,,To bys ale neměl vše dělat na poslední chvíli, Pottere!‘‘

,,Buď už zticha, Malfoy, a radši mi řekni, kdo jde za Snapeem?‘‘ pozvedl tázavě obočí.

,,Ty přece!‘‘ odsekl Draco okamžitě.

,,Ale…‘‘ zkusil zaprotestovat Harry. Pláště, Harryho černý a Dracův sytě zelený, za nimi vlály jako o život.

,,Doufám, že nechceš říct ne!‘‘ hodil po Harrym nakvašený pohled.

,,Už tak máme díky tobě o zábavu postaráno,‘‘ zavrčel.

,,Já nic…‘‘ namítl.

,,No právě!‘‘ spražil ho ošklivým pohledem.

,,Tak já jdu,‘‘ povzdych.

,,Měl bys. Za chvíli vstane.‘‘

,,No jo, porát…‘‘

otočil se o sto osmdesát stupňů a téměř se rozeběhl k brance.

,,Počkej!!‘‘ zařval za ním a rozběhl se taktéž směrem z hradu.

,,No?‘‘ podíval se na Draca zmatený zelený pohled.

,,Celkem nic. Jen, že… . Neboj, já se o organizační věci postarám.‘‘

,,Určitě?‘‘ shlédl ho s nedůvěrou, které z hlasu jen čišela.

,,Jo, neboj,‘‘ dodal uklidňujícím, přitom s nějakým darebáckým podtónem Draco a vydal se zpět k hradu. Teď už Harryho nic nedrželo. V poklidu se za branami Bradavic přemístil.

Draco v Bradavicích opravdu kmital aby vše, co s Harrym naplánovali, klaplo dokonale.

Obnášelo to nahnat všechny do Velké síně. Poručit školníkovi a všem skřítkům, aby hrad dokonale uklidili, než se vrátí právoplatná bradavická ředitelka a poté spolu se žáky a ve jménu urychlení příprav dokonale prostřel a přichystal hostinu, bál a večírek.

Obnášelo to i pozvánky různých dalších vlivných lidí mimo Bradavice, ale o těch věděl, že se dostaví a to včas. Potter mohl opravdu mluvit o štěstí, že alespoň tohle udělal dostatečně včas.

Samosebou se do chystání zahrnuly také dary.

Harryho v tom okamžiku čekala ovšem daleko těžší zkouška. Zkouška jeho pevné vůle a nervů. Musí, zkrátka potřebuje přežít návštěvu Severuse Snapea.

U neuvěřitelně staré a sešlé vrby, která dodávala ještě více stínu a strašidelného podtónu okolí, stála jako zámek kamenno-hliněná chýš. Ni v jednom okýnku této poměrně malé a neútulné chýše nebyla květina ani žádná jiná ozdoba. Lidé procházející okolo si na to jako na charakteristiku toho domu navykli. I kdyby se jim to přece jen nelíbilo, se zdejším nerudným obyvatelem by nepohnuli. Natolik známá a proslulá byla jeho pověstná povaha.

Tak přesně do toho domu měl chlapec s nachovou jizvou na čele, zelenýma očima a černým, ve větru povlávajícím hábitem namířeno.

Ta chýška stála právě na přelomu Obrtlé a Příčné ulice. Stejně tak se dělily i předměty v ní ukryté.

Harry dvakrát klepnul nejistě na dveře a vstoupil.

Na poličkách v dokonalé čtvercové místnosti byly přesně vyrovnány lektvary různých druhů a barev.

Černé oči si Pottera okamžitě všimly stejně jako jeho pohledu.

,,A to jsou jen ty povolené, pojďte se mnou do skladu,‘‘ promluvil barytonem a okamžitě zamířil do zadní místnosti, kde Harry vytušil již zmiňovaný sklad. Nepočkal na něj, tak se Harry rozhodl s pokrčením ramen vydat se za ním.

Při vstupu do ,,skladu‘‘ si uvědomil, že je zde tak třikrát víc lektvarů, než vepředu. Jak zaznamenal – některé zde se objevující lektvary v přední místnosti chyběly. Dle Snapeových slov pochopil, proč.

,,Ujišťuji vás, že tohle není obvyklá zakázka a že kdyby to nebylo pro ředitelku Bradavic, nevymámili byste ze mě vůbec nic tomuto podobného.‘‘

Mlčky poté složil na pult, který se nacházel jak v první, tak v této místnosti zhruba osm ampulek různých barev i velikostí, Harryho však upoutala především ta s křiklavě růžovým obsahem.

,,Dělá to pětačtyřicet galeonů.‘‘ Za celou tu dobu, kdy se na něj Harry díval, mu Snape nevěnoval žádný pohled a zjevné bylo, že se k tomu ani nechystá.

Harry položil celý váček na pult, pobral všechny lektvary, otočil se a zamířil pryč. Ve dveřích, které předělovaly první a druhou místnost, se ale zarazil a zastavil. Slyšel, jak Snape přepočítává galeony a dává je zpět do váčku.

Nezastavil se jen tak pro nic za nic. Něco ho napadlo a s velkým sebezapřením si uvědomil, že tohle si už konečně musí vyříkat.

Podíval se na něj přes rameno a s potěšením zaznamenal Snapeův pohled, který na něm přímo visel.

Severus byl oběma rukama opřen o pult a vyčkával.

Tentokrát to byl Harry, který se otočil a s pohledem připoutaným k dřevěné podlaze přišel až před pult. Teprve tehdy se podíval Snapeovi přímo do očí.

Dotyčný jen pozvedl obočí, jako by nevěděl, co že mu to Potter vlastně chce.

Harry se zhluboka nadechl a pootevřel ústa. Z jeho hrdla ale nevyšla ani hláska. Severus pozvedl obočí ještě o kousek výš. Potom chtěl pohled odvrátit, jenže zvuk Harryho hlasu ho přiměl znovu se na něj podívat.

,,Mám jednu otázku, profesore.‘‘

,,Já už nejsem profesorem, Pottere.‘‘

,,Na tom teď nezáleží.‘‘

,,A na čem vám teď záleží?‘‘ těkal Snape pohledem po celé jeho tváři.

,,Vy…‘‘

,,Ano?‘‘ stále se opíral o pult.

,,Vy jste ke mně nikdy nectil víc než zlobu a vztek, je to tak?‘‘

,,Ale no tak, Pottere, komu na tom dnes záleží?‘‘ zvedl obě obočí.

,,Mně.‘‘

Severus mlčel. Chvíli si Pottera ještě pohledem měřit dokázal, o chvíli později se už zadíval na váček s galeony položeným mezi jeho rukama na pultu. Hnědý plátěný pytlík… .

,,To jste pochopil až teď?‘‘ ozval se znenadání o tři předlouhé vteřiny později. Harry to zaváhání vycítil.

,,Obávám se, že ano.‘‘ Kývl na něj, ale pohledem už vyhledal jen dveře a z krámu, ve kterém zanechal Severuse samotného, utekl, jak nejrychleji dokázal. Jako dítě.

,,No konečně! To ti to trvalo!‘‘

,,Já vím… . Já jen musel… .‘‘

,,To je fuk, kde máš ty lektvary?‘‘

,,Tady,‘‘ podal je Dracoovi, ten po nich chňapl a dral se zpět do přelidněné Velké síně.

Nashromáždění studenti, profesoři a zbytek lidí odjinud mezi sebou vedli hovor.

Harry se ujal slova, vystoupil na stupínek a poprosil o klid.

,,Ano?‘‘ vyvolal někoho hlásícího se z řady.

,,Asi bychom měli lidem vysvětlit, co se bude dít, až paní ředitelka vstoupí a jakto, že sem nepřišla v průběhu příprav.‘‘

,,Ano, máte naprostou pravdu, kolego,‘‘ pochválil Harry úsměvem Jonase Armstronga.

,,Tedy… paní ředitelku pozvala jedna její přítelkyně a musím uznat, že to bylo na náš popud, na své hrabství. Na oslavu se nejspíše nedostaví. Ale pomohla nám bravurně, co říkáte?‘‘ přelétl po přítomných pohledem s úsměvem na tváři.

,,Co se týká ostatních pokynů… Nemyslím, že by ocenila nějaké hromadné ,všechno nejlepší‘. I když by to snad bylo méně úmorné, než kdyby jí popřál každý zvlášť. Tedy nechám na vás, jestli jí věnujete pouze úsměv nebo rovnou popřejete.‘‘

,,Za jak dlouho přijde?‘‘ dotázal se Sam Troughton.

,,Zajisté do pár minut.‘‘

A skutečně. Po zhruba deseti minutách od doby, co Harry slezl z pódia, se objevila.

Růžolící, bledá čarodějka. Vlasy měla umě vyčesané do jakéhosi copovitého drdolu. Vyhlížela poněkud odměřeně, snad to bylo tou přirozenou nadřazeností, kterou oplývala. I přes jistou odměřenost o její citlivosti dávaly znát oči barvy neidentifikovatelné modři, kterými házela obdivné a potěšené jiskřičky po všem kolem. Síň vyzdobenou do zlata. Křišťálové číše. Milé pohledy. Trochu nevkusný, růžově laděný plakát, kouzlem vyzvednutý doprostřed síně a hlásající:

Vše nejlepší k Vašim 26. narozeninám přejí přátelé!

a vyzdobený různými srdíčky a sem tam i pohybujícími se tvorečky.

Nepatřičně na této zajisté okouzlující dívce kupodivu nepůsobila její funkce, ale její nezdravě stažený korzet. Na sobě hrdě nesla temně vínové, sametové šaty se zlatými ozdobnými nitkami, které vkusně prošívaly horní i spodní část společenského hábitu. Na bocích se jí mírně pohupovala krinolína. Nijak rozložitá, ale přece jen…

,,Vše nejlepší, baronko Šárko Armigate,‘‘ popřál jí s úsměvem Harry, Draco kývl a z různých koutů se také ozývaly nějaké ty přání od studentů.

Baronka Šárka Armigate byla žena slavného Richarda Armigate, který zemřel tragickou smrtí. Tedy… . Ona to vlastně nebyla tak docela smrt… . Jednalo se spíše o to, že její bývalý manžel rád cestoval na lodi. A jednoho dne v bouři… loď chráněná proti přemístění… .

Baronku velmi ranilo, že se nikdy nenašlo manželovo tělo.

O jediné společnosti, o které mohla být řeč a kterou znala široká veřejnost, byla v případě Lollyho – okouzlujícího jednorožce, který se často proháněl na kraji Zapovězeného lesa.

Harry k baronce přiskočil a potřásl jí rukou. Ta mu do ucha zašeptala hlubokým, svůdným hlasem: ,,Dnes v pět. Komnata nejvyšší potřeby.‘‘ Rty, namalované sytě rudou rtěnkou, kontrastující s její bílou pletí poté odtáhla. Harry neznatelně kývl.

,,Baronko, profesor Brumbál a profesorka McGonagallová vám posílají mnoho pozdravů. Litují, že se nemohli dostavit. Prý někde v Indickém oceánu loví parybolky.‘‘

,,Děkuji,‘‘ řekla zcela normálním hlasem.

Poté k ní došel Draco. Také jí potřásl rukou. Opět se k němu přiklonil a zašeptala: ,,O půl šesté, Komnata nejvyšší potřeby.‘‘

Ten jí oplatil mírným úsměvem souhlasu a neznatelně přikývl.

,,Paní ředitelko, můj otec se vám omlouvá, že se nemohl dostavit. Má ve Francii důležitou věc. Dar vám ale poslal.‘‘

Mezi gratulanty zahlédla mimo jiné Briana Jouberta, Siriuse Blacka, Tomáše Vernernera, dlouholetého přítele – umělce, jak ho s oblibou nazývala, Remuse Lupina se svou ženou, Teddym a zatím nenarozeným miminkem, Naprosto celý Weasleyovic klan včetně bratranců a sestřenic ze třetího kolena a tak pořád dál a dokola.

,,Zajisté, děkuji. Á… Madame Maxim, vítejte, paní ředitelko.‘‘

,,Merci bien,‘‘ uklonila se madame Maxime. ,,Bon anniversaire! Comment ça va?‘‘

,,Ça va bien, merci.‘‘ Baronka jí vrátila úklon.

,, est Dumbledore?‘‘ optala se zvědavě ředitelka Krásnohůlek.

,,Il est dans l‘océan Indien,‘‘ odvětila Šárka.

,,Est-Il dans? C‘est vrai?‘‘ Povívala se na ni se směsicí nedůvěry a také značně překvapeně Madame.

,,Oui.‘‘ Odpověděla shovívavě, přitom úsečně baronka.

Poté jí stihl popřát ještě Hagrid, než průvod, snažící se vetřít do její přízně, utnula.

,,Kde je Severus?‘‘ zatřepala nepatrně rozladěně hlavou.

,,Ten také nepřijde,‘‘ omluvil ho Harry.

,,Důvod?‘‘ optala se ředitelka úsečně.

,,Nemáme zdání,‘‘ pokrčil Draco rameny a zahrnul do pofiderní omluvy jak sebe, tak Harryho.

,,Je a mal à la tête,‘‘ vzdychla Šárka a až později si uvědomila dva nechápavé pohledy – nerozuměli jí ani Draco, který se francouzštinu učila, ale nepotřeboval ji – vypustil ji tedy z živé paměti, ani Harry.

Později toho dne zahnali profesoři všechny děti na své koleje. Baronka útrpně, s lehkým úsměvem na tváři a třetí skleničkou v ruce, postupně jak bál, tak i kousek večírku. V deset hodin to už nevydržela a s lehkým pokynutím jednomu ze svých zástupců se vytratila.¨

Její kroky i pozornost se upínaly k vrbě a chýši.

Vzdálenost, která ji od nich dělila, překlenula s mimořádným časovým rekordem. Nutno podotknout, že k tomu nepotřebovala běh.

S klepáním se nezdržovala a vstoupila rovnou do domu.

,,Nemyslíte si, že je pro dámu v těchto hodinách přece jen poněkud nebezpečné, pohybovat se v blízkosti Obrtlé?‘‘ pozvedl obočí jen co ji spatřil.

,,Nechte na mne, abych to zvážila, laskavě,‘‘ vzala do ruky pramen, který se jí po cestě uvolnil nedbale ho hodila někam pryč z obličeje.

,,A co manžel? Už ho vylovili?‘‘

Ředitelka ho spražila takovým pohledem, že už se neodvážil na manžela zeptat.

,,Dobrá, co tedy…‘‘

,,Proč jste nepřišel?‘‘

,,Měl jsem práci. Mimochodem, gratuluji k věku.‘‘

,,Gratulujete? Nerozumím…‘‘

,,Gratuluji, že jste se ho díky Potterovi dožila.‘‘

,,Hmm, něco po vás chci, profesore.‘‘

,,To je zvláštní, až teď,‘‘ a pohled při těch slovech stočil rádoby zamyšleně z okna, ,,po těch letech, kdy už dávno nejsem profesorem, mi tak všichni začali říkat. Není to směšné?‘‘ a pohled obrátil zpět na baronku, kývajíc při tom hlavou.

,,Mám pro vás nabídku, která se neodmítá.‘‘

,,Divila byste se, kolik já už odmítl nabídek. Atraktivních. A… dobře placených. Nestačili se ani…‘‘

,,Tohle posluhování vám nemůže stačit. Vyslechněte si ji a až potom mě odmítněte, ano?‘‘

,,Celou dobu nedělám nic jiného, než že poslouchám…‘‘

,,Nenabídnete mi křeslo?‘‘ vydechla překvapeně.

,,Tak dlouho to snad trvat nebude.‘‘

,,Chovejte se slušně.‘‘

,,Snad se nechovám ve svém domě jako hrubián?‘‘

,,Spíš jako trhan.‘‘

,,Co po mně chcete?‘‘

,,Chci, abyste se vrátil do Bradavic. Chci, abyste stál po mém boku na místě zástupce ředitelky a chci, abyste vyučoval obranu proti černé magii.‘‘ Pohlédla na něj jako na blázna, kdyby snad tohle chtěl odmítnout. Oči přivřela na způsob protahující se kočky.

,,V Bradavicích…‘‘ dodal zamyšleně.

,,V Bradavicích.‘‘ Kývla na souhlas.

,,V Bradavicích?‘‘ zeptal se zamyšleně spíš pro sebe.

,,Tak jest,‘‘ kývla znova na souhlas.

,,Bradavice.‘‘ Zvedl obočí pro sebe, teď ale spíš způsobem, který naznačoval, že on je kočka a baronka myš, kterou honí kolem stolku. Jenže baronka uměla vytáhnout drápky.

,,Jistěže v Bradavicích, kde jinde?!‘‘ obořila se na něj konečně.

,,S Potterem,‘‘ kývl rázně hlavou.

,,Přirozeně.‘‘

,,Nikdy mě nedostanete do jedné práce s Pottrem. Nashledanou,‘‘ rukou ukázal ke dveřím.

,,Co si to dovolujete!‘‘

,,Dovoluji si vyhradit si právo rozhodnout o svém životě, slečno.‘‘

,,Budete mít královský plat a tohle přístřeší si můžete nechat. Nebudu vás nijak zvlášť zaměstnávat.‘‘

,,Proč to děláte? A co Potter? Není snad teď a na místě zástupce? A učitel obrany proti černé magii?‘‘ zvedl tázavě obočí, ruku spustil k bokům.

,,Madame Hoochová půjde příštím rokem do důchodu. A, pane profesore, Potter ani Malfoy nikdy nebyli zástupci ředitele. Byli mými pomocníky. Vědí o tom. Já je nechci propustit, ani je sesazovat.‘‘

,,Ach tak.. A to mne má přesvědčit o přijetí tohoto pochybného místa?‘‘

,,Míst, profesore. A… . Těším se na vás při příštím zasedání schůze rady školy.‘‘ Kývla na něj a už už odcházela.

,,Baronko?‘‘

,,Hmm?‘‘ otočila se.

,,Proč to děláte?‘‘

,,Je to pro vás tak důležité vědět?‘‘

,,Ano,‘‘ vydechl.

,,Jsem ráda obklopena inteligentními lidmi a… .‘‘

,,A?‘‘

To už ale slyšel zavírání dveří. Osaměl v místnosti, které už nikdy nebude moci říkat domov. Ten měl vždy v Bradavicích. Potter, Nepotter. Vždyť tomu ještě pěkně zavaří…

Se slizkým úsměvem si šel balit. Přece nepřichází v úvahu, aby něco zapomněl.

Povězte, musí mít všechno důvod?

 

Musím přiznat, že jsem vážně uvažovala o možnosti nechat Vás dohledat francouzské fráze, jak umíte… . Nakonec to ale neudělám, protože taky nemám ráda, když nevím, co čtu. J

Plus se mi ani oslavenkyně nepřiznala, jak je na tom s francouzštinou, tedy bych jí to přece nemohla udělat, že? :D

Merci bien – děkuji pěkně – tedy nic, co bych nepoužívala. :D

Bon anniversaire! Comment ça va? – Vše nejlepší k narozeninám. Jak se máte?

Ça va bien, merci. – Mám se dobře, děkuji.

Où est Dumbledore? – Kde je Brumbál?à la tête. – Bolí mě hlava.

Il est dans l‘océan Indien. – Je v Indickém oceánu.

Est-Il dans? C‘est vrai? – Je v? Je to pravda?

Oui. – Ano.

Je a mal

Prosím, neptejte se. Anebo jo, zasloužíte si to za trpělivost v mé další ***nejmenované*** povídce. :D

Prostě… . Nejdřív jsem měla v plánu, že žijí s McGonagallovou při nějakém pobřeží a prostě si tam loví PARYBOLKY… :D A pak jsem dostala ten úžasný nápad udělat z mého milovaného Brumbího šílence a poslat je oba s McGonagallovou doprostřed Indického oceánu ve vzduchové bublině – v zájmu vědy, jak jinak?

Ale na nechutné podrobnosti se mě, prosím, neptejte. Vše je strojené naprosto dle Vaší fantazie. :D

S přáním všeho nejlepšího naší drahé oslavenkyni – musím dodat, že na přání, abych vyrobila něco superózního v tento den (byť si to asi jmenovaná dnes nebude moci vyzvednout) – doufám, že si tento den užiješ, že se líbilo a že to pojmeš… J myslím, že víš, JAK to máš pojmout.. :D Protože sis to přece PŘÁLA, ne? Sice nejdřív jsme asi obě myslely na ***nejmenovanou*** povídku, ale já si řekla, že Ti rovnou udělám spešl povídku jen a jenom pro Tebe za to, že jsi… .

Ale neboj, i kromě toho, že si vážím, že tak skvělá češtinářka je MÁ betareaderka, tohle bylo sepsáno a vymyšleno mnohem, mnohem dřív. ;)Nááááááááááááádherný den, zlatíčko. :D


20.03.2008 08:34:33
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one