Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Vždy můžete ve svém tápání jít hloub. A padnete-li ke dnu, vzpomeňte si. Pokud Vám to pomůže... Krátké zamyšlení nad tím, co se vlastně po Severusi očekávalo. A možná něco víc…

Když jsem byl malý, zavřeli mě do šuplíku – do krabičky od sirek. Tvrdili: ,,Musíš být nejlepší!‘‘. A já byl. Chápete ten paradox? Byl jsem!

Nejlepší žák. Nejlepší student. Lektvarista. V obraně proti černé magii jsem exceloval. Nebyla otázka, na kterou bych neznal odpověď. Pochopil jsem podstatu. Urovnal si priority.

Dostudoval. Sesbíral zkušenosti. Stal se mistrem lektvarů. Jedním z nejcennějších smrtijedů. Jedním z nejdůležitějších špehů. Jedním z nejobávanějších profesorů – oh ano, získal jsem prestižní místo v jedné z nejlepších britských škol pro mladé a nevinné, učenlivé čarodějky a kouzelníky.

Ve všem, co jsem kdy udělal, vše, na co jsem kdy sáhl, muselo mít značku kvality. Patent dokonalosti.

Ve své praxi jsem získal neochvějnou jistotu. Nebál jsem se udělat krok – věděl jsem přesně, co bude následovat. Neplatilo to jen v lektvarech nebo obraně. Otáčet jsem se uměl i ve službách svých dvou pozdějších pánů.

Vše jsem měl tvrdě vydřené. Jedinou věc nedostal zadarmo.

Učili mě, jak žít správně. Jak nevynechat příležitosti. Vedli mě k dokonalosti, kterou jsem později vyžadoval.

Jediné, co mě nenaučili perfektně, v čem mě nemohli zocelit, něco, co jsem u jiných vídal, sám neměl, něco, co mi nedalo spát pro tu bezelstnost, kterou jsem nepoznal a které mě nepřiučili – nenaučili mě být dobrým člověkem.

Něco, co mi už nikdo nikdy nevrátí.

No řekněte – nejsem šťastný?

Vdechli mi život, učili mě, vychovali, vedli správným směrem. Já je poslouchal a vracel jsem, co to dalo.

Ukázali mi, kde je mé místo a já se nepřel. Ne s nimi. I přes to – vyšplhal jsem se tak vysoko, jak to jen šlo a ve všech žebříčcích, které jsem jen zahlédl.

Teď jsem uprostřed pouště se vším svým majetkem, se vším, co vím. Kolem prochází lidé. Míjí mě. Nevidí ale ani srdce, které bije stejně jako jejich, ani člověka, který je tvořen vším, čím byli oni sami.

Povězte – mám vše. Co tedy postrádám?

Co?

18.03.2008 17:55:25
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one