Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "2376"
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
Děkuji a... děkuji. :)
Víš... ono se to asi špatně poslouchá a ještě hůř se na to reaguje, na sebepodceňování, ale z mého pohledu je to lepší než se přeceňovat a myslet si, kdovíco nejsem za borku - no nejsem. no. Z toho taky ty povídky vznikají. Možná mít sebevědomí o kus větší, nepíšu. Co do obecného mínění se shodneme; je to ale obecné mínění jen proto, že mi to jistá individua nejsou schopná napsat přímo, a tak to dají na FF deník? Je to obecné mínění, když mi tři ženy dají 4 hvězdy a pět nulu? Ó ano, brzy napíšu nějaký strašně pochvalný článek na FF deník - a jeho čtenářky; už se to vznáší nějaký ten den ve vzduchu. A dokonce to bude v rámci možností objektivní, protože jsem to nenapsala a nenapíšu v momentě, kdy mě něco strašně překvapilo, zklamalo nebo rozčarovalo. Objektivní názor. To se zase pobavíme.
A ano - jedna z věcí, kterou zjevně budu kritizovat, bude ta, kdo mě hodnotí - že to nevím, že nevím, z jakého titulu se jim to, co si u mě přečetly, nelíbí, že nevím, jakou mají čtenářskou zkušenost, že nevím, do jaké míry je to jen rozmar nálady, a do jaké míry shledávají to, co jsem napsala, skutečně tak strašným. A pokud jsou to takoví čtenáři, mám brát jejich hodnocení jako pochvalu? A pokud takoví, mám to brát jako solidní kritiku?
Děkuji, Ade, já vím, já vím, a nechám si to ráda zopakovat, ráda to vyslechnu - ale stejně se ohlédnu a budu rozebírat i ty, kterým se to nelíbilo, protože taková jsem, protože prostě všechno řeším. (A pak z toho vznikne povídka. *pokrčí ramenem* Je to chyba?)
Děkuju!
To po Tobě snad nikdo nechce, mně se líbí přesně takhle, jak je.
Já v tom viděla docela jasné poselství, neboť přišlo, že by se to souhrnně mohlo nazvat jako že jde o smíření Harryho se Severusem ve všech možných směrech a realitách, ale tím, jak je to poskládané, tomu propůjčuje daleko hlubší význam a procítění a jak říkám, působí to.

Stejný důvod. Já myslím, že by ses měla přestat podceňovat coby autorka. Já si obecně o veřejném mínění moc nemyslím, takže to, že se nevejdeš do obecného vkusu, to bych v tomto případě brala spíš jako pochvalu:)
Mmmm... to jsem možná nešikovně pojmenovala; myslela jsem tím, že tu povídku vidím v rámcích těch příběhů, které jsem jí vymyslela (se vymyslely samy). A že si je nedokážu přeskládat jinak (což je možná pud sebezáchovy, kdyby ji po mně někdy někdo chtěl poskládat).
Mmm - říct, o čem tato povídka souhrnně je, to by se snad nepodařilo ani mně (určitě ne). Do té míry jsem ji snad napsala univerzálně, že si v ní své najdou dadaisté i racionálně smýšlející lidé. Že si najdou odpovědi, jaké jim budou vyhovovat. (Což neznamená správné - ani špatné. :))
Ne, moje otázka nezní, proč čtou lidé příběhy víckrát - to dovedu pochopit. Co mi už uniká, je to, proč by někdo četl víckrát ty moje.
Jop, to bylo ode mě. A ještě dodatek, proč lidi čtou příběhy víckrát? To je lehké, protože pokaždé přečteš něco jiného. A jak říkám, já poprvé čekala klasický snarry příběh, takže jsem byla překvapená, zmatená, nečetla to pořádně... Proto podruhé, potřetí a po každé znovu proto, abych se dočetla toho, co jsem při čtení předchozím nevnímala a aby mi došly nové souvislosti...
A můžu se zeptat, jaké mantinely jsi jí nastavila?
Já jsem to myslela spíš tak, že je jedno, o čem povídka je, protože prostě to převálcoval Pocit, který ve mně vyvolala. Mám pár knížek, který jsem přečetla, ale popravdě třeba nevím, o čem byly, přesto je uvádím jako své oblíbené, protože to byl vyjímečný čtenářský zážitek. Prostě jsi to vyskládala velice pěkně.
1. reakce: *vypadla jí čelist a pomyslela si: Panebože, on to ještě někdo čte*
2. reakce: Jééé.
3. reakce: *polkne a křečovitě sevře víčka; zaúpí při pomyšlení na to, kolik chyb tam musí být*
4. reakce: *opráší se do mírně reprezentativního stavu*
Tak jo, opět nechápu, proč by moje povídky měl kdokoli číst víckrát (tím spíš lidé, kterým se nelíbí), ale děje se to. Ne - určitě si nezvyknu. *zase se blbě culí u /ááá/; už potřetí* Je vidět, že jsi pochopila, jak se skládají kostky. Gratuluju! Mnozí to nepochopili a mnozí se (z hloupých důvodů) ani nesnažili, když jsem povídku uveřejnila - před těmi lety! Upřímně - abych věděla úplně přesně, kam míříš, musela bych to číst i po roce 2009, což jsem neudělala. Nejsem masochistka a pořád jsem se nepřiměla projít ty povídky a opravit všechny ty hrubky, co tam jsou. (Bože, já už píšu skoro sedm let, a pořád to samé - není to nádhera? Anebo je to smutné, jak se to vezme.) Zpátky k Tvému komentáři - možná tuším, co podprahovým dojmem chceš říct, a rozhodně nechávám stále na libovůli čtenářů, co si ze čtení odnesou, ale já pořád tuto povídku vidím hodně v těch mantinelech, jaké jsem jí před lety nastavila, poskládanou v těch kostkách, v kterých jsem "příběhy" vymýšlela.
Moc děkuji za komentář. A to jsem myslela, že je tato povídka opravdu úplně zapomenutá.
Četla jsem to už dřív, ale tehdy jsem netušila, co čekat, a byla jsem z toho mírně (eufemismus století) zmatená. Ale teď jsem si to užila, tak snad jsem schopná zanechat aspoň napůl koherentní komentář.
Ááááááááááááááááááááááá. To bylo dokonalé. Možná si to nemyslíš, ale pro mě jedna z nejlepších amatérských povídek vůbec. Jasně, mám nějakou představu o tom, jak to spolu souvisí, co jednotlivé příběhy spojuje, ale netvrdím, že mám představu stejnou jako autorka. A to je na tom to krásné, že svým způsobem žádný výklad není špatný a možná ani správný a každý, kdo tam vidět smysl chce, tak ho tam vidět může. Kdo nechce, tak to pro něj bude jen nesmyslná záplava slov... Ale o to vůbec nejde, popravdě musím říct, že se Ti povedlo něco, co se daří jen nemnoha autorům. Já mám pocit, že u téhle povídky ani tak nejde o slova nebo příběh, ale o takový jakoby podprahový dojem, který tím vytváříš. Já nevím, jestli je to pochopitelné, co se Ti snažím říct, ale jde o to, že já jsem si Tvoji povídku užila na úrovni, jaké se mi daří dosáhnout jen u mála děl. Byl to rozhodně výtečný a jedinečný zážitek a já Ti za něj děkuji.
Děkuji.
Souhlasím! Žalobu aktivně podpořím! smileysmiley
Asi na ně podám žalobu... haoúúú! No nic. Ne, Šárko, samozřejmě nejsi.
Vrrr, ten wbg si dělá, co se mu zachce, zase se to předbíhásmiley Patnáct minut sem, patnáct minut tam...
blond... jsem blond
Nepochopila... tu část o nevděčnosti. Jak můžeš být nevděčná - mně - jak se tak můžeš cítit?! - když se Ti to líbilo a nestačí Ti? To přece není o nevděčnosti, lásko...
V tom případě nevděčná nejsu smiley
blond... jsem blond
Zase jsi mě nepochopila... To nebylo tím, že by mi něco nesedlo! Zápisky mi sedly dokonale. Stěžovala jsem si, že je konec. Ale jak jsem se kdesi dočetla: když se ti nelíbí, že tvoje oblíbená postava na konci knihy zemře, vrať se na začátek, tam je stále naživusmiley Tak proto jsem napsala, že se k Zápiskům budu vracet. Protože nechci, aby vůbec kdy skončily.
blond... jsem blond
Sis, spíš já díky za stejné pohled na věc.



Bellatrix Black Lastrange, děkuji. Tvůj komentář se ti povedl a to říkám i z pohledu toho, že vím, jak to myslíš. Mě potěšil, všechny tady jste si s tím daly práci a já vím za to děkuji. A taky děkuji, že netvrdíte, že víte, jak to mělo být správně. Ani jedna z vás si netroufla to „poskládat“.

To „takové rozpoložení“ - děkuji, pokud a jestli mluvíš pravdu, mé já klonící se k psaní je u vytržení, nadšené a spokojené.

Usnout se podařilo? Děkuji za komentář.



Terko, ale nepoke!

Ne, nezní to jako klišé, zní to jako věrnost k určitým povídkám, kterou přechovávám taky. Takže Tvé pocity jistě chápu.

No... vrcholná. Nesuď to, dokud nebudou dokončené všechny. Ale nebudu Ti to vyvracet... určitě je asi má nejsložitější. I když jisté aspekty možná ještě větší složitosti jsou i v jiných mých povídkách.

A taky děkuji, že skrz ty pauzy sis tuto povídku oblíbila.

Hra se slovy? Pocity a vjemy, které jste zapomněli používat? Rozšířit obzory o nové, vám dosud nepoznané? To že se mi vážně povedlo? V tom případě bych už o sobě neměla pochybovat a neměla bych polemizovat, zda-li jsem nebo ne spisovatelka. Protože pokud jsem tohle dokázala... pak jsem. Protože to je pro mne definice spisovatelky. Že čtenář nebere ohledy na zkušenosti a prožitky autora, že je autor dost dobrý na to, aby i když to třeba neprožije, mohl o tom psát. A že se nehledí na jeho věk.

A ano, taky ráda zabředávám. Děkuji.



Šárko, nemusíš. Ne všem sedne všechno.

To že jsem napsala? Jsem srandista (a sadista). Ale teď, když jsem si na to vzpomněla a Ty jsi mi to tak pěkně připomněla, ano, taky jsem se rozesmála a vidím, co že vtipného v tom bylo. Díky za osvěžení - a až se budeš potřebovat něčím rozesmát, napiš mi (!).
Připadám si strašně nevděčně, protože ani teď, na konci, nejsu spokojená. Celou dobu jsem se těšila, až si tu mozaiku budu moci poskládat a vytvořit z ní konečný obrázek. A najednou je mi líto, že je po všem, že bylo řečeno, co řečeno být mělo, že se odehrálo všechno, co mělo, že mi zůstal jeden obrázek... Naštěstí se vždycky můžu vrátit a začít skládat střípky znovu. A třeba trochu jinak smiley Možná někdy uspořádám výstavu.



Tak. Konec blábolení a zpátky na zem: "Dávej si pozor na záda" a "Ty na jídlo" si někam zapíšu a přečtu si to pokaždé, když budu potřebovat rozesmát smiley



Assezko, díky smileysmileysmiley
blond... jsem blond
Tohle bude znít jako klišé, ale není to ve mně, že dokážu napsat takový komentář, nebo možná je ale probouzí to ve mně jen málo povídek ta tvoje, Sisina a asi dvě nebo tři... Pokud mohu posoudit, tato povídka je pro mě vrcholná, co se týče tvého psaní, i když není nijak dlouhá, vyvolává ve mně rozporuplné pocity, od soucitu po blaženost, nostalgii a vzpomínání, radost... prostě tak nějak všechno dohromady.

Myslím, že jsi jasně poznala na co zapomínám, ale pokud bys nevěděla je to nejzákladnější lidská potřeba..smiley

Magická, kdo může říci, co jsou opravdová kouzla, co když je to právě to, co předvádíš ty, tvá hra se slovy, dokázání vyvolat v nás pocity a vjemy, které jsme třeba zapomněli používat nebo rozšířit nám obzory o nové, nám dosud nepoznané. Co když ta hra citů, je právě tou magií, magií života a vztahů. Láska pro jednoho nicotná, pro druhého středobodem vesmíru a života. Vždyť ta proplouvá celým příběhem a nedokážu si představit, nikoho, kdo by po ní alespoň na malou chvíli nezatoužil.

A nakonec zjišťuji, že přece jen tvé psaní je pro mne inspirací pro napsání takového komentáře, protože zabřednu do těch opojných vjemů a jsem naprosto mimo...smileysmiley
Doufám v žití, ale jsem připraven umřít. [Shakespeare William]
Jak to říct? Né obdivně, né pochmurně a né pochlebovačně? Ne neoriginálně a přesto výstižně? Bylo to opojné, to beze zbytku, opravdu. Mělo to něco jako jiskru, jen když plamen dohoří a zůstane jen takový ten opar spálenosti... Upřímně je mi líto, že je konec. Bylo to oprvadu chaotické, ale o to to bylo krásnější o to to bylo jiné myslím, že každý v tom našel tu svoji část, tu svoji milovanou pletichu. Neumím psát pochvalné komentáře, navíc určitě ne, v takovém to rozpoložení. Nevím zda tě můj komentář potěší, ale každopádně zápisky potěšily mě a nejvíce mě dostal poslední úsek. Bylo to tragické, tak tragicky nostalgické, že kdyby moje oči nedžely pevně v důlku asi bych si po nich šlapala. Myslím, že teď asi neusnu. Vážně to bylo ... fascinující.
Děkuju, Ass. smileysmiley
Souhlas, naprostý souhlas, Sis.
To je svatá pravda. Já taky často zírám, jaký koment umí napsat a přitom mi tvrdohlavě tvrdí, že psát neumí. smiley

Terko, víš Ty vůbec, jak krásné komentáře umíš psát? Ráda bych si myslela, že to v Tobě vyvolává geniálnost - se vší skromností, že ano? - mého psaní. Ale Ty je prostě psát umíš.

Nemysli si - já si tehdy, když jsem to psala, oddechla taky... není to náročné jen na čtení. Ale zároveň... s něčím jsem byla spokojená, s mnohým ne. Ale jako celek... ano, mám tuhle povídku ráda.

Zapomínáš na triviální věc...? Jako například na co? *culím se*

Ohromující a magická... to ale nebylo míněno na opravdová kouzla, že ne? A vpravdě - takovou povídku bych sama okomentovat nedokázala.

Nevadí, že nedokážeš, mnohdy nevyslovím, co pro mne znamená vaše přítomnost tady, takže jsme si kvit.

Mnohokrát děkuji, Terko.
Chaos, myslím, že to to vystihuje, ale zároveň je to jako by se i kus mě prolnul do téhle povídky a spolu s jejím koncem zemřel i kousek mě... to je asi nejvýstižnější, ale přesto ne úplné. Bylo to fascinující, četla jsem pomalu a pečlivě a přesto je tam spousta tajemna. Nedokázala jsem odtrhnout oči, natož snad ještě dýchat, mnohokrát jsem se přistihla, že tak na tak triviální věc prostě zapomínám. Zároveň temné i veselé až radostné. Smutek a přesto láska, porozumnění a spříznění. Dostalo mě to na kolena a přiznávám, že nemám slov pro vyjádření ať už svých pocitů nebo názoru na tuto povídku, protože mi připadá naprosto ohromující a magická. V hlavě mám prázdno, tím jak skutečné to bylo. Hledám slova a přesto nenacházím, ani ta pitomá zeď mi nepomáhá...

Díky, možná napíšu ještě víc, ale musím už jít... holt dělení volá...

Nedokážu vyslovit, co pro mě ta povídka znamená.smileysmiley
Doufám v žití, ale jsem připraven umřít. [Shakespeare William]
Děkuji.
Spíš smála, omlouvám se... smiley
Samála jsem se i dojímala. Některé pasáže byly tak... přesné. Děkuju. smiley Nádhera.
29.03.2014 15:59:07
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one