Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


14.

*STŘEDA JEDENÁCTÉHO*

Můj milý deníčku,

já už to asi nevydržím. Miluji ho z celého srdce.

(následují tři řádky srdíček různých velikostí a barev)

Harry. Ach, Harry. Jak mu to dnes sluší... A ráno se na mě usmál! Sice ho ten protiva Weasley odtáhl dřív, než jsem Harryho stihla oslovit, ale Harry se pak tvářil velice smutně - jistě proto, že jsme si nemohli promluvit někde v soukromí. Není to jeho vina, že se od něj Weasley a Grangerová ani nehnou. I když mně by takové přísavky rozhodně vadily a už dávno bych se jich zbavila. Jenže Harry (ach Harry!) je tak šlechetný, že nedokáže vidět zcela zřejmé věci. Jako třeba to, že Weasley se bezostyšně hřeje na výslunní jeho slávy. A proč vlastně ještě pořád trpí přítomnost té přemoudřelé šprtky... Nesnesitelná Hermiona Grangerová. Je do něj zblázněná, to je jisté. A Harry má příliš dobré srdce, než aby jí vysvětlil, že u něj nemá šanci, neboť on podvědomě touží být se mnou. Pravděpodobně si to ještě plně neuvědomil, něco však tuší. Pokaždé, když se potkáme, celý se rozechvěje a naprosto jednoznačně by mi rád něco sdělil, zatím se však neodhodlal.

Naštěstí vím, jak ho popohnat. Nejsem nedočkavá, ale trvá to už dost dlouho a ty dvě pijavice, co si říkají Harryho kamarádi, by mi mohly cestu ke štěstí pěkně zamotat. Samozřejmě žádný z nich nic netuší. Ani holky o ničem nevědí. Jenže náhoda je blbec a já náhodě svou budoucnost rozhodně neponechám. Weasley má v oblibě strkat ten svůj dlouhý nos, kam nemá. Je nejvyšší čas dotáhnout PLÁN do konce.

 

 

 

*ČTVRTEK DVANÁCTÉHO*

Deníčku, nejvěrnější příteli,

podařilo se mi sehnat i ty poslední ingredience, které mi chyběly. Musela jsem kvůli tomu trochu vydírat jednoho skřítka, ale jinak to nešlo. (Koho by napadlo, že získat pár bylinek je taková věda? Nejsnadnější překvapivě bylo propašovat z Prasinek tu medovinu...) V Místnosti nejvyšší potřeby jsou totiž přísady jednou z těch věcí, které dostat nemůžeš, a improvizace tedy byla nezbytná. Nápoj je již téměř hotový. Zítra před snídaní ho budu moci použít! Už se nemůžu dočkat. Na Harryho... Na tu závrať, až mi konečně vyzná lásku a políbí mě...

(další řádky plní obvyklá sada srdíček)

 

 

 

*PÁTEK TŘINÁCTÉHO*

Milý deníčku,

dokončila jsem Nápoj. Stojí tu přede mnou na stolku. Zbývá ho vypít a dojít na snídani. Pak už všechno půjde samo... Až mě Harry spatří, probudí se v něm city, které ke mně chová a ... Ještě se ozvu!

 

 

 

Ve Velké síni byl čilý ruch jako každé ráno. Možná o něco větší, protože byl pátek a všichni se těšili na nadcházející dva dny volna. Harry měl již od probuzení neodbytný pocit, že se něco stane. Nebyl pověrčivý a třináctka ho nijak neděsila. Ale! Ten pocit ho znervózňoval - jako by se schylovalo k bouřce, jen místo dešťových kapek, blesků a hromů přijdou problémy. Harry se bezděčně podíval na strop a krásná jasná obloha mu připadala jako výsměch.

,Jsem paranoidní,‘ pomyslel si, stiskl lahvičku, kterou nosil v kapse, a zachmuřil se ještě víc. ,To kvůli Romildě. Merline, pomoz...‘

A jako na zavolanou se objevila Romilda Vaneová. Kráčela jako ve snách, ale výraz ve tváři by nikdo zasněným nenazval. Barvou v obličeji mohla konkurovat křídě a vypadala, že ji nesnesitelně bolí přinejmenším pět zubů. Když uviděla Harryho, zastavila se a zírala na něj.

Harryho ten výjev vyvedl z míry natolik, že dočista zapomněl na předsevzetí si Romildy nevšímat a nikdy ji neoslovit.

,,Děje se něco, Romildo?‘‘ zeptal se váhavě.

Romilda neodpověděla, jen se křečovitě usmála a skácela se k zemi.

Kolem Romildy se okamžitě seběhlo několik lidí. Nikdo se neodvážil nic podniknout, zato Snape, jenž právě také přišel na snídani, neváhal a poslal jednoho studenta na ošetřovnu, aby uvědomil madam Pomfreyovou. Pak vyčaroval nosítka, uložil na ně Romildu a rychle se s ní vydal pryč ze Síně. Přes rameno ještě štěkl: ,,Pojďte se mnou, Pottere!‘‘

27.06.2008 17:35:05
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one