Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


15.

Běželi těsně vedle sebe na ošetřovnu. Harryho kradmé pohledy patřily právě Romildě.

Poté, co doběhli, Snape Harryho nechal nekompromisně za dveřmi s jasným a nezaměnitelným pohledem: jestli – se – hneš – budeš – mít – malér.

Tak Harrymu nezbývalo nic jiného, než zůstat na chodbě plné lidí, kteří se na něj divně dívali. Snažil se jejich pohledy nevnímat, čím víc o to ale usiloval, tím víc si jejich pohledy, které ho propalovaly, uvědomoval.

Po hodině ho začaly pobolívat nohy, a tak se opřel o okenní parapet. Po dvou hodinách začal pociťovat depresi, a když se schylovalo ke třetí hodině, měl nervy na dranc. Pokud by to nebylo skutečně vážné, Snape by ho rozhodně nenechal zameškat výuku. Nenechal by ho stepovat přes tři hodiny jen tak pro nic za nic před ošetřovnou. Když se po tří a půl hodinovém čekání konečně otevřely dveře, myslel si, že od leknutí dostane infarkt. Tím spíš, že ze dveří nevyšla ani madam Pomfreyová, ani Severus Snape, dokonce ani Romilda Vaneová, ale samotný ředitel bradavické školy čar a kouzel s vážnou tváří. V tom spatřil Harryho. A snažil se svůj výraz zamaskovat pohledem, který snad měl dodávat odvahu a něco víc, ale moc se mu to nedařilo. Bylo vidět, že je sklíčený. Za ním se, jako ladný netopýr, zjevil Snape.

,,Do kanceláře, Pottere.‘‘ Nasadil až moc nekompromisní a drtivý tón, který neměl náznak slitování. Vypadal naštvaně a umořeně. Přesto s ničivou jiskrou v oku.

Brumbál šel chodbou dál do své ředitelny a Harry se musel prosmýknout mezi dveřmi, které měly otevřené jen jedno křídlo, a Snapem, protože ten nevypadal, že by ho nechal projít v poklidu.

,,Kam že to mám-?‘‘

,,Do kanceláře,‘‘ zpražil ho Snape pohledem a prstem elegantně, jak jen uměl, ukázal na druhou stranu místnosti, v níž byly u stěn postele pokryté bílými prostěradly. Procházel dobře známou, bíle vymalovanou místností směrem, kam Snape, kráčející mu v patách, ukázal. Cestou zahlédl jedno lůžko, zakryté bílým závěsem, kde se míhaly stíny madam Pomfreyové a bledá ruka se jako přízrak vznášela z místa, kde za bělostným závěsem předpokládal postel.

Mezi každou postelí byla skříňka – malá, kovová, připomínající hrůzostrašný noční stolek, který byste si do ložnice nedali.

Dorazili ke dveřím. Snape je mávnutím hůlky prudce otevřel, nacpal Pottera dovnitř a dveře za sebou zavřel (spíš jimi třískl). Uzamkl místnost velkou přesně na to, aby se tam vešlo okno, kterým Pomfreyová sledovala pacienty, stůl se dvěma křesly, skříň na šaty, jedna obyčejná židle a ošoupaný, starý a vybledlý gauč.

,,Sedněte si,‘‘ vyzval Harryho kývnutím Snape, který se mezitím usadil na místo, kde předpokládal, že sedávala Pomfreyová.

Posadil se naproti němu a čekal.

,,Tak? Vy mi nemáte co sdělit?‘‘

,,Měl bych?‘‘

,,To ano…‘‘ protáhl Snape a opřel se rádoby pohodlně do křesla.

,,Mohu se zeptat?‘‘

,,Na co?‘‘ utrhl se Snape s ošklivým, kyselým výrazem.

,,Jak jí je?‘‘

,,Zachránili jsme jí společnými silami život. Pročpak? Výčitky svědomí?‘‘ zvedl obočí tak vysoko, až měl Harry infantilní strach, aby mu neuletělo.

Byť pociťoval tam na chodbě nepříjemné mravenčení a strach, možná právě a dokonce výčitky svědomí, nehodlal to před Snapem dát jakkoli najevo. Vždyť taky… Přece za nic nemohl!

,,Proč bych je měl mít?‘‘ do hlasu protlačil malinko vzdoru a na utvrzení, že se to Snapeovi jen nezdálo, se nejprve na křesle narovnal, poté mírně předklonil.

Snape ještě vteřinu zaváhal. Vymrštil se do předklonu tak desetkrát rychleji než Harry a na stůl, jakoby z čistého nebe, dopadl flakónek s brčálově zelenou tekutinou konzistence bláta.

,,Co o tom víte?‘‘ štěkl s pohledem upřeným do jeho očí.

,,Já – měl bych o tom snad něco vědět?‘‘

,,Vzhledem k tomu, že je to prudký jed a jsou v tom vaše stopy, Pottere, magické stopy, domnívám se, že byste o tom něco vědět měl,‘‘ Snape se ještě o něco málo přiblížil a Harry potlačil opravdu silné nutkání se od něj odtáhnout. Tušil, že je to důležité, a tak se silou vůle donutil nehnout se.

,,Pane Pottere, poslouchejte mě, a to bedlivě,‘‘ nedal nijak znát, že vycítil Potterovo nutkání odtáhnout se. Tohle bylo daleko důležitější, než nějaká hloupá rivalita a nenávist způsobená před desetiletími především díky jeho otci. Mnohem. Musel zachránit Pottera, Brumbála, potažmo celé Bradavice. Tahle informace kdyby se dostala do nepovolaných rukou… Nedej Merlin ani pomyslet.

,,Pokud jste měl takový strach z napadení, měl jste se svěřit panu řediteli. Snad se nedomníváte, že bychom vás nebyli schopni ochránit před takovou puberťačkou, jako je Romilda Vaneová?! Jenže tohle jste přehnal…‘‘ byl sotva slyšet, Harry mu málem musel odezírat ze rtů. Tón jeho hlasu byl naléhavý. Bylo vidět, že přes to přese všechno má starosti nejen o Romildu, ale i o něj, o Harryho Pottera, nejhoršího nepřítele.

,,Pane profesore... Co… Co je magická stopa?‘‘

Nejdřív na něj Snape vytřeštil oči, potom složil hlavu prudce do dlaní a naznačoval trhané pohyby. Něco mezi pláčem a smíchem. Zuřivě zase hlavu narovnal a pronesl:

,,Pottere, měl bych vás zabít… Magická stopa jsou například vaše vlasy, nehty, kůže… většinou v případě lektvaru. Jinak se samozřejmě jedná o to, jaký jste kouzelník a kolik magie z vás vyzařuje v jiných oborech. Tohle byste už dávno věděl, kdybyste byl býval poslouchal byť i jen setinu přednášek, které se do vás snažili za ta léta nahustit profesoři. Jak vidím, marně…‘‘ vypadalo to, jako by Severus Snape kapituloval už definitivně a na cokoli.

,,Chcete tím snad říct, že... že – že jsem podezřelý z –.‘‘

,,Z pokusu o její vraždu. Výborně, Pottere, váš bystrý úsudek opět nezklamal,‘‘ protáhl Snape sarkasticky.

,,Ale… To přece není... možné! Vy víte, že si mohla kdykoli z mého hábitu jakýkoli vlas přivolat!‘‘

,,A chtěla se jím otrávit, že ano, Pottere? No jistě. To vám kdykoli a kdokoli rád a ochotně spolkne i s navijákem!‘‘

,,Vy víte…!‘‘

,,Nic nevím, Pottere, jen to, že máte průšvih a opět jste do toho s velkou chutí zatáhl další,‘‘ zarazil ho Severus. Ne, že by ho nenapadla i tato možnost… Opravdu nevěděl, na čem má stát a čemu věřit.

,,A… co… co se mnou bude teď?‘‘ podíval se na něj Potter nešťastně.

,,Co se mnou plánujete udělat?‘‘ polkl.

,,To, co pan ředitel rozkázal. Odvedeme vás z hradu.‘‘

,,Cože? Co bude pak?!‘‘

,,To nevím, Pottere, to já opravdu netuším.‘‘

,,Tak – takže... Pryč?‘‘

,,Ano.‘‘

,,A jak… Kdy?‘‘

,,Co nejdřív.‘‘

,,Jak to pomůže Bradavicím?‘‘

,,Vskutku, Pottere, ptáte se mě na věci, které já…‘‘

,,Profesore!‘‘

,,Nevím, jak to pomůže Bradavicím, míníme zachránit váš život. Jestli je vám to málo, Pottere…‘‘ zavrčel.

,,N – ne. A kdo že mě vyprovodí?‘‘ podíval se na něj sklíčeněji než kdy dřív. Právě ho na lopatky dostávala deprese. Jako by už neměl šanci úniku před kýmkoli a čímkoli a tohle byl už jenom pouhopouhý poslední hřebíček do rakve.

,,Já.‘‘

Zelené a černé studny se střetly.

27.06.2008 17:35:30
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one